Dunění basů, pomalé žalozpěvy podkreslené akustickou kytarou či rocková bomba. Jaké je druhé album populární zpěvačky?
Má sedm cen Grammy, napsala titulní píseň k nejnovější bondovce, na kontě jedno EP a dvě studiová alba, stihli o ní už natočit i film (Billie Eilish: The World's a Little Blurr), přičemž letos oslavila teprve devatenácté narozeniny. Nejvíce se dnes i tak řeší její oblékání či instagramové posty. Pojďme se tentokrát zaměřit na to, co je skutečně nejdůležitější. A tím je její hudba a talent.
V pátek 30. července zpěvačka vydala prostřednictvím vydavatelství Darkroom a Interscope Records v pořadí druhé studiové album s názvem Happier Than Ever. Produkoval ho opět zpěvaččin bratr a zároveň koncertní spoluhráč Finneas O'Connell.
Album je plné melancholie, chytlavých melodií, dunění basů či pomalých žalozpěvů podkreslených akustickou kytarou. Je však lepší než její silný debut z roku 2019 s názvem When We All Fall Asleep, Where Do We Go?
Označení pop je barbarské
Eilish svým fanouškům naložila pořádnou dávku nové hudby, protože nahrávka má 56 minut a obsahuje 16 skladeb. Americká zpěvačka však už před vydáním alba nešetřila singly. Vyšly ochutnávky v podobě písní Your Power, Lost Cause, Therefore I Am nebo NDA. U všech zmíněných skladbách zaujaly i skvělé videoklipy, které si dokonce režírovala sama zpěvačka.
Označit tvorbu Billie Eilish jednoduše a jasně jako pop by bylo až barbarské. V její hudbě je cítit několik vlivů od trip-hopu, soulu, elektroniky až po country či folk, navíc už od debutu se zpěvačka jasně vyhýbá těm nejklasičtějším popovým šablonám, například až přehnaně přeslazených a prvoplánových textů o lásce.
Eilish podkopává i tradiční, až nuceně pozitivně-motivační popové texty často až děsivými a temnými zpověďmi o depresích, smrti, sebepoškozování či vnitřních démonech.
Vyzrálejší a éteričtější
Je ale cítit, že nahrávka Happier Than Ever je jiná než její poměrně odvážné a hudebně rozmanité první album, což má nepochybně na svědomí i to, jak se zpěvačka změnila osobnostně a dospěla. Sice není hudebně tak pestrá a na první poslech chytlavá, je ale určitě vyzrálejší a éteričtější, dream-popovější. Absentují tu už výrazné taneční rytmy či typické rádiovky typu Bad Guy nebo You Should See Me in a Crown. Hudba je daleko ponurejší, jakoby Eilish chtěla zpomalit v uspěchané době.
Mladická bujarost se mírně vytratila, cítit je spíše frustrace z doby a životních zkušeností. Snad nejotevřenější zpověď je ve velmi zdařilé a gradující titulní skladbě Happier Than Ever, která je zároveň v jejím dosavadním repertoáru příjemným oživením, jelikož jde o její hudebně nejtvrdší skladbu s výrazným rockovým nádechem.
Zpěvačka v ní začíná větami: „Když jsem od tebe pryč, jsem šťastnější než kdykoliv předtím,“ přičemž později ve skladbě pokračuje: „...byl jsi moje všechno a vše, cos udělal, bylo, žes mě nechal smutnou. Zničil jsi vše dobré, všechny mé chvíle sis vzal pro sebe, k***a, nech mě na pokoji.“
Úderné texty s jasným názorem
Nechybí ale ani angažované skladby o zneužívání moci či obtěžováni a urážkách s výrazně feministickým podtónem. Na albu se objevila i skladba Not My Responsibility, v níž zpěvačka recituje: „Pokud nosím to, co je pohodlné, nejsem žena, pokud shodím vrstvy, jsem poběhlice. I když jsi nikdy neviděl mé tělo, stále ho posuzuješ a soudíš mě za něj. Proč?“
Mezi vůbec nejsilnější skladby na nové nahrávce patří určitě Overheated, psychedelická Oxytocin nebo závěrečná, bolestivě upřímná kytarovka Male Fantasy. V ní zpěvačka přiznává, že ať dělá cokoliv, přes jeden vztah se nemůže přenést. Osobu, které je skladba adresována, prý navzdory všemu nedokáže nenávidět.
Právě tato skladba vyzněním a náladou skvěle zapadá mezi dřívější balady z předešlého alba – I Love You či When the Party's Over. Kytary Eilish skvěle sedí k hlasu, což je vidět i při nejnovějších kouscích jako Billie Bossa Nova nebo Your Power. Stále je ale doma i v elektronice, což zase dokazuje písnička I Didn’t Change My Number.
Eilish albem ukazuje, že je zkušenější, má větší nadhled a stále si umí vychytrale pohrávat se svými fanoušky, ale také s kritiky či vysloveně zarytými odpůrci.
Nové album americké zpěvačky si však raději nepouštěj večer před spaním, protože rychleji usneš a nedoposloucháš ho. Pokud si ho pustíš přes den či rovnou brzy ráno, čeká tě možná až povznášející zážitek.
I přesto, že její novinka mírně zaostává za debutem, jde o stále nadstandardní nahrávku, kterou si budeš mít určitě chuť opakovaně poslechnout. Albu i proto dáváme osm bodů z deseti.
