Letošní olympijské hry byly také o problémech, nejen o medailích.
Už to není jen o výkonech. Olympijské hry odrážejí měnící se atmosféru ve společnosti, a přestože jde o globální akci, které má spojovat národy, náboženství a politická přesvědčení, některé myšlenky jsou v popředí více. Tento rok se více než kdykoli předtím řeší hluboko vryté vzorce myšlení a chování, které jsou někdy patrné i v samotných pravidlech OH.
Otázky o tom, co dělá ženu opravdu ženou, a pro laiky nepochopitelná pravidla o oblečení se rychle dostaly na titulky novin. Sportovci — a sportovkyně ještě více — upozorňují na problém s rasismem a sexismem. Kdo rozhoduje, jaké oblečení je pro ženské atletky vhodné, a opravdu je tak těžké být komentátorem sportovní události v roce 2021?
V hlavní roli ženské sportovní oblečení
Kauza, která obletěla svět. Norským házenkářkám vyhrožovali vyloučením, pokud si neoblečou předepsané bikiny. Později jim hrozili pokutou, kterou byla ochotna norská házenkářská asociace či dokonce zpěvačka Pink i zaplatit.
Podle Evropské házenkářské federace v případě povinného typu oblečení na zápasech musí mít házenkářky na sobě prakticky bikinový spodní díl. Bez ohledu na motivaci (víra, cudnost, pohodlí nebo jiné) nemají na výběr. Pro srovnání: muži házenkáři mohou mít na sobě šortky, podmínkou je, aby nebyly příliš volné a aby byly nad kolena.
Na sexistické fiasko nezareagovaly dospělé házenkářky, proto se to v jejich federaci dále řešit nebude. Tématu se ale chytily německé gymnastky, které během olympijských her vyměnily typické dresy za overaly, které jim zakrývaly celé ruce i nohy.
Symbolicky se tak postavily za své sportovní kolegyně — do finále se ale neprobojovaly, takže to i z jejich strany utichlo. Jde o poměrně ojedinělý protest.
„Tohle se na olympiádě dřív tolik neřešilo,“ uznal Boris Vanya, šéfredaktor webu Sportnet. Zároveň ovšem dodal, že šéf vysílání olympijských programů Yiannis Exarchos chtěl do popředí dostat výkony sportovkyň a ne jejich vzezření. I proto se kamery neměly zbytečně soustředit na jejich těla. Jejich mantrou měl být „sportappeal“ a ne „sexappeal“.
Olympijský výbor nemá vliv přímo na oblečení atletů, připomíná Vanya. Mohou ale díky hlavnímu vysílateli her, Olympic Broadcasting Services, ovlivnit to, zda budou z her vysílány sexisticky laděné záběry, nebo ne.
To, že se sportovkyně ozvaly a německé gymnastky se zastaly házenkářek, je však podle Vanyi novinkou. Předtím to sportovkyně příliš neřešily a například i ty slovenské ve svých vyjádřeních pro SME poměrně shodně říkají, že prostě respektují pravidla a neřeší to.
Jsou ovšem pro to, aby měly ženy na výběr, tak jako to je například při plážovém volejbalu. Tam mají ženy i muži na výběr z několika kousků oblečení — podle počasí, ale například i podle náboženství (na posledních LOH hrály Egypťanky zahalené, jedna hráčka měla i hidžáb).
„Samozřejmě, když si prohlédnete bulvární média, určitě při každé olympiádě najdete článek o deseti nejvíce sexy atletkách. Ale olympijský výbor se naopak přiklání k tomu, aby vycházel vstříc mladé generaci,“ říká sportovní novinář Vanya.
Co se dozvíš po odemknutí?
- O co usiluje olympijský výbor, když přidává moderní disciplíny.
- Proč neprošel návrh na plaveckou čepici určenou pro afro vlasy.
- Proč nemohla soutěžit žena, která se narodila s poruchou produkce hormonů.
- Proč se naopak mohla transgender žena zúčastnit LOH.
- Které rasistické poznámky letos nejvíce pobouřily.