Hollywoodská ikona. Velikán herecký i režijní. Jeho jméno je pojem, jeho filmy jsou kulty. Jaké jsou ty úplně nejlepší?
Je mu 91 let a natočil neuvěřitelných čtyřicet celovečerních filmů. Získal čtyři nominace na Oscara za režii, přičemž proměnil polovinu. Kromě toho má na kontě čtyři Zlaté glóby, třikrát byl oceněn na festivalu v Cannes, jednou na německém Berlinale a z Benátek odcházel v roce 2000 se Zlatým lvem za celoživotní dílo.
Nejprve neopakovatelný Westernový pistolník se zuby typicky zakousnutý do doutníku, později režisér spousty úspěšných filmů. K některým dokonce udělal hudbu (například J. Edgar či Život po životě). Všestranný tvůrce s čichem pro velké (povětšinou skutečné) příběhy. Vždy je uměl přenést na plátno s grácií a uchvátit co nejširší divácké spektrum. Mistr svého řemesla. Zde je deset jeho úplně nejlepších filmů.
10. Dopisy z Iwo Jimy (2006)
Netradičně komorní, melancholický válečný film, při kterém cítit ze strany režiséra obrovskou dávku empatie. Po tom, jak Eastwood natočil film Vlajky našich otců, odkrývající události z druhé světové války (konkrétně z roku 1945) z pohledu Američanů bojujících proti Japoncům na ostrově Iwo Jima, totiž v tomto snímku ukázal, jak tatáž situace vypadala z pohledu Japonců.
Jak uvedl slavný režisér v jednom z rozhovorů, inspirace natočit tento navazující film přišla již během tvorby toho prvního (Vlajky našich otců), kdy pro hlubším zkoumání tématu objevil, kdo všechno se na ostrově nacházel. Našel zároveň knihu dopisů v časovém rozpětí od roku 1928 až po rok 1945 generála Kuribayashiva (ztvárnil ho skvělý Ken Watanabe) v japonštině.
Po přeložení zjistil, že všechny tyto dopisy psal generál domů svým synům a dcerám a podle slov režiséra zněl jako každý jiný obyčejný otec, co ho přimělo se v jistém směru ztotožnit s jeho motivacemi. Snažil se podobně jako ti na druhé straně jen přežít, aby se mohl z válečného pekla vrátit domů živý a zdravý. Eastwood proto zdůraznil, že ho zaujal zejména tento aspekt lidskosti.
9. Tulák z širých plání (1973)
Přes metr devadesát vysoký, věčně zamračený drsňák, co je vždy připraven stisknout spoušť, když to protivníci nejméně čekají. Přesně tento typ postav Eastwoodovi nejvíce sedí a díky nim se proslavil. Tulák z širých plání je ne sice první western, v němž hrál, ale první western, který režíroval. A této „nové“ role se zhostil skvěle.
Neznámý cizinec vchází do neznámého města a hned dělá problémy. Nechává za sebou bezvládně krvavá těla v písku, rozbité výlohy, zneužitou ženu. Všichni se ho bojí natolik, až se shodnou, že ho mohou využít pro něco dobrého - v boji proti ostré bandě pistolníků šikanujících místní již nějakou dobu. Právě zde začíná bravurní práce s napětím a očekáváním.
Závěrečná přestřelka, kde s doutníkem v ústech chladnokrevně seká bandity se svým koltem, je špičková a patří mezi ty vůbec nejpamátnější v historii žánru. Obličeje postav osvětlují jen plameny z hořících chatrčí, kulky sviští z každé strany a slitování? To nikdo nezná.
8. Bird (1988)
Ukázkové životopisné drama o jednom z nejlegendárnějších jazzových saxofonistů. Charlie „Bird“ Parker byl typická umělecká duše utápějící se v sebelítosti, životních traumatech, snažící se najít spásu v alkoholu a drogách. V milostných románech a rychle pomíjivých chvílích. Nepomohly mu. Trvaly stejně dlouho jako jeho pocity radosti a klidu. Staly se mu osudnými.
Miloval pódium a lidé milovali, když na něm stál. Zakouřené kluby plné nóbl smetánky byly jeho domovem. Forest Whitaker, který Parkera ve filmu ztvárnil, se pro tuto roli přímo narodil. Jeho výkon je tak sugestivní, že z něj mrazí všude po těle. Neuvěřitelně procítěný výkon, kterým rozkopl dveře do světa velkých filmů.
Tato Eastwoodova pomalá, mimořádně citlivě natočená balada (věnovaná podle titulku na konci všem hudebníkům na světě), zároveň po všech kriminálkách, akčních thrillerech a westernech ze sedmdesátých let velmi příjemně překvapila a ukázala, že Američan se nebojí plavat i v jiných vodách a to celkem dobře.
7. Million Dollar Baby (2004)
Neobyčejný příběh o starých ranách, snaze napravit je, ztracených snech, ale zejména o ženské síle a neoblomnosti, zvýrazněný pořádně trpkým koncem. Hlavní hrdinkou je ambiciózní boxerka Maggie Fitzgerald, která hledá trenéra, aby mohla jednou konkurovat těm nejlepším. V ringu ji neopakovatelně ztvárnila fantastická Hilary Swank.
Podle Eastwooda si kvůli roli prošla nelehkým tréninkem a také dietou. Příprava trvala v rozpětí tří až čtyř měsíců a nakonec byl režisér z herečky nabité entuziasmem úplně nadšený. Ta byla zcela zaslouženě za svůj strhující výkon ve filmu oceněna prestižním Oscarem.
Zlatou sošku však získal i samotný Eastwood a právě za režii. V děkovné řeči zmínil další silnou ženu - svou matku sedící v hledišti a na závěr dokonce zavtipkoval: „Jsem ještě dítě. Mám ještě spoustu věcí na práci.“ Už tehdy jasně věděl, že se do žádného důchodu nechystá protože jeho láska k filmu je věčná.
Hilary Swank prozradila pro SiriusXM, že scénář k Million Dollar Baby byl asi nejdokonalejší, jaký kdy četla, přičemž doplnila: „Od momentu, kdy jsem si scénář přečetla, dokud jsem se viděla na plátně, se ani jedno slovo nezměnilo. Všechno tam je. Ani jedno maličké slovíčko se nezměnilo.“
6. Výměna (2008)
Téměř dva a půl hodinový historický opus vyprávějící dechberoucí skutečný příběh o boji jednotlivce proti zkorumpovanému systému. Hlavní postava filmu - Christine Collins (Angelina Jolie) - zažila v roce 1928 tu nejhorší noční můru. Přišla o dítě. Nikdo ho však nezavraždil ani nedošlo k nešťastné tragédii. Její chlapec prostě zmizel a už se nevrátil.
Téměř po půl roce se jí však z policejního oddělení ozvou, že se našel chlapec, co říká, že je její syn. Když dojde ke společnému setkání, Christine zjišťuje, že to vůbec není její syn a po chování všech okolo má pocit, že jde o jakési spiknutí a pořádně nechutnou hru. Rozehrává proto šachovou partii, v níž nemá velkou šanci vyhrát.
„Je to skvělý příběh o spravedlnosti, lásce a ztrátě,“ řekla na margo filmu Angelina Jolie, přičemž dodala, že měla pochybnosti právě kvůli tak těžkému tématu přijmout danou roli, ale chtěla vždy pracovat s Eastwoodem. Ten jí pomohl přenést se přes to, a dodal jí potřebné sebevědomí. Později také prozradila na slavnostní premiéře filmu, že každý den na place byla svědkem neobyčejného týmového úsilí.
V rámci téže příležitosti se vyjádřil i Eastwood. Prozradil, že události a okolnosti ohledně zvoleného příběhu byly tak bizarní, že nemohl uvěřit jak je možné, že se něco takového mohlo skutečně stát. Režisér každopádně nabídl ve Výměně bravurně pohrávání si se žánry, přinutil diváka neustále být ve střehu a přehodnocovat vztah k postavám či jejich řízení. Postupně ho emočně rozkládal a důkladně se přitom snažil působit nezaujatě.
5. Tajemná řeka (2003)
Tajemná řeka ti přinese úzkost a neklid jak už dlouho žádný jiný film. Ukazuje svět, kde neplatí žádná pravidla, nehraje se fér, ale ten, kdo tahá za nitky a způsobuje neštěstí je zahalen rouškou tajemství. Jde o filmovou adaptaci stejnojmenného bestselleru Dennise Lehanea s temnou, ale zároveň hypnotickou atmosférou.
Rozebírá příběh tří nerozlučných kamarádů. Jednoho z nich unesou dva pedofilové a zneužívají dokud se mu nepodaří uprchnout, přičemž trauma z tohoto zážitku ho už navěky poznamená. Přátelství, pomsta, smrt, vina, svědomí - nad tím vším zde režisér rafinovaně polemizuje a místy mučí stejně diváka i postavy.
Herecká trojice Sean Penn, Tim Robbins a Kevin Bacon je geniální. Divák se nemůže rozhodnout, kterému z nich více věřit, jakoby se předháněli a soupeřili. Podle Seana Penna jde o příběh, který pojednává o nepředstavitelné bolesti. V jednom z rozhovorů k filmu prozradil, že Eastwood se před natáčením se třemi hlavními představiteli zavřel na čas v hotelovém pokoji a tam si procházeli detailně scénář, aby co nejdůkladněji uměli ztvárnit jednotlivé charaktery.
4. Madisonské mosty (1995)
Po všech rolích tvrďáků bez emocí, Eastwood ukázal, že umí zahrát i citlivého, empatického, zranitelného chlapa, co umí dát najevo lásku. Natočil krásnou, srdcervoucí romanci ze staré školy, plnou několika nezapomenutelných scén, jaké se nevidí každý den. A nemohl udělat lépe, když si jako hereckou partnerku zvolil šarmantní Meryl Streep.
Madisonskými mosty Američan prolomil ledy a ukázal všem kritikům, že je skutečně všestranný režisér, co umí natočit absolutně cokoliv. Je jedno o jaký žánr jde, jeho tvůrčí preciznost prostě vždy stejně uchvacuje. I to je jeden z důvodů, proč v neúprosném světě Hollywoodu vyčnívá a není mnoho takových jako on.
Producentka Kathleen Kennedy o dojemné závěrečné scéně filmu prozradila v dokumentu An Old-Fashioned Love Story: Making The Bridges of Madison County (1995): „Je úžasné, že Clint dokázal tu scénu zahrát i režírovat zároveň. Že byl schopen se tak upřímně odhalit.“ Podle střihače Joela Foxe film dosáhl nakonec takového úspěch proto, že mezi ústřední dvojicí bylo jasně cítit chemii.
Právě ta se vytvořila podle Meryl Streep přirozeně na place a paradoxně i proto, že oba herci pocházeli z úplně jiného odvětví a točili protikladné žánry. Kameraman filmu Jack N. Green prozradil, že Eastwood si s Meryl Streep vytvořil mimo natáčení velmi přátelský vztah neboť věděl, že se to následně nepochybně odrazí ve filmu.
3. Gran Torino (2008)
Když má rasistický válečný veterán (kdo jiný než samotný Eastwood) v sousedství asijskou komunitu Hmongů, o „zábavu“ je postaráno. A když tuto komunitu začne terorizovat další gang Asiatů, začnou se „dít věci“. Gran Torino je stylový, sebereflexivní, zároveň nesmírně silný a téměř geniální film o oběti, pomoci slabším, nenávisti a násilí.
Režisér natáčel v Detroitu převážně s neherci, přičemž někteří neuměli anglicky. Prozradil proto, že je často natáčel, i když o tom nevěděli a potom ve střižně spojil jednotlivé pasáže tak, aby to nejvíce sedělo do příběhu. „Neprofesionálové věci neopakují. Dělají skvělé věci náhodou,“ vysvětlil k tomu Eastwood podle Los Angeles Times.
Jeden z hlavních představitelů, herec Bee Vang, však řekl v rozhovoru pro Q. Radio, že byl po projekci filmu později zděšen z reakce publika: „Šel jsem na film do kina vícekrát s přáteli a rodinou, a to, co jsem viděl, byl jen velký smích nad rasistickými vtipy a nadávkami.“
„Jak se to neustále opakovalo, začal jsem se cítit stále nepříjemněji a začalo mi to připadat ještě znepokojivější, protože šlo o tytéž nadávky, které jsem poslouchal během dospívání,“ prozradil zklamaně herec. Dodal, že i s odstupem času ho stále pronásleduje „veselost bílého publika.“
2. Dokonalý svět (1993)
Krimi-thriller par excellence a zároveň bolestivé road movie. Nekompromisní vyšetřovatel (Clint Eastwood), který nikdy ani nepomyslí na prohru a selhání, versus sympatický zloduch (Kevin Costner), který vlastně není až takový padouch jak si všichni myslí.
Robert Haynes, přezdívaný Butch, si vezme na útěk před policií jako rukojmí malého chlapce Phillipa. Po cestě na Aljašku však oba zjišťují, že toho mají mnoho společného a sblíží se. Oběma bylo ublíženo a jejich rány se postupně otevírají, což však v každém případě nevěstí nic dobrého.
Phillip začíná v Butchovi nahrazovat otce, ale ten si je vědom, že nemohou utíkat věčně a jejich příběh prostě nemůže skončit šťastně. Nádherné drama, které na konci zlomí a dojme i toho největšího cynika. Výborná gradace a herecké výkony. Ale zejména dechberoucí Eastwoodova režie tě přinutí si Dokonalý svět zopakovat ještě několikrát. Dokonalý film o nedokonalém a nemilosrdném světě.
1. Nesmiřitelní (1992)
Bezpochyby nejautentičtější, nejdrsnější, nejmrazivější a zároveň nejvyzrálejší Eastwoodův film. Nic lépe se mu do té doby, ani potom nepodařilo natočit. Asi to musel být právě western. Žánr, kterým se proslavil a který ho nejvíce ovlivnil, měl k němu nejblíže.
Pohled do doby, kdy se zohavené prostitutky vyměňovaly za koně, kdy jeden špatný pohyb mohl znamenat kulku v hlavě, kdy se v barech pily hektolitry hnusné whisky a smrděli tam propocení, špinaví chlapi se zničenými zuby.
Eastwoodův přístup je daleko odlišný od jeho „učitele“ Sergia Leoneho, který ho obsadil do hlavní role v „dolarové trilogii“: Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) či Hodný, zlý a ošklivý (1966).
Američan od něj umně odkoukal jak se to dělá (po té formální stránce), ale přidal příběhový přesah, vdechl postavám duši a tím, že setřel hranice mezi dobrem a zlem a vytvořil svět bez hrdinů, posunul své dílo na vyšší úroveň. Ukazuje život v té nejčistší a nejkrutější podobě. Tne do živého až tak, že Leoneho filmy najednou vypadají jako pohádky z úplně jiné dimenze. Povinná záležitost.
