Oasis: Prohlašovali, že jsou nejlepší kapela na světě, ale nakonec je pohřbilo vlastní ego

Uchu lahodící melodie, dynamické rokenrolové rytmy a nakažlivý popový zpěv se sebevědomým projevem. Byly časy, kdy pětičlenné partě z Manchesteru s názvem Oasis ležel téměř celý svět u nohou. Kapela si to užívala plnými doušky. Jejími hlavními motory byli od vzniku dva bratři — Noel a Liam Gallagherovi. Výborně se doplňovali. Jeden měl výjimečný talent psát skvělé texty a skládat hudbu, druhý zase silný hlas, který okamžitě upoutal pozornost všech okolo.

Něco se však přece jen pokazilo. Jsou kapely, ve kterých hrají dva bratři, a jde cítit, že je energie na pódiu intenzivnější, můžeš cítit vzájemné propojení a radost ze hry (například Biffy Clyro, Kings Of Leon, Radiohead či Gojira). V případě Oasis to naopak bylo stále více zejména soupeření ega, jakýsi zvláštní boj o moc. A když jsou obě ega stejně velká, jen těžko někdo ustoupí. Když nikdo neustoupí, není možné pokračovat dál.

Největší síla, ale zároveň Achillova pata

„Postupem času se to, že jste v kapele se svým bratrem, stane vaší Achillovou patou, protože přesně víte, jak u toho druhého v uvozovkách zahrát na tu správnou strunu,“ řekl v roce 2015, už dávno po rozpadu kapely, podle The Guardian Noel Gallagher. „Největší sílou Oasis byl náš vztah s Liamem, ale bylo to zároveň to, co kapelu poslalo ke dnu. Byli jsme oba na hlavu,“ prozradil také Noel v dokumentu Mata Whitecrosse s názvem Oasis: Supersonic (2016). 

Kytarista Paul Arthurs, baskytarista Paul McGuigan a bubeník Tony McCarroll založili počátkem devadesátých let kapelu Rain, ve které nejprve zpíval Chris Hutton. Arthurs, přezdívaný také Bonehead, ale časem chtěl na jeho post Liama, protože se znali a oslovil ho jeho styl. Ten na otázku, zda se chce přidat do kapely, odpověděl stručně: „Jasně, ale musíme změnit název, protože zní otřesně.“

Kapela se následně přejmenovala na Oasis, a tak v roce 1991 začala psát vlastní úspěšný příběh v už beztak bohatých britských hudebních dějinách (světově úspěšné již v té době byly například kapely The Beatles, The Rolling Stones, Led Zeppelin, Pink Floyd, Ramones nebo Black Sabbath). I když mnozí hudební kritici dodnes označují kapelu jako brit pop, samotní členové Oasis toto označení nenáviděli.

Trochu hulič, trochu samotář

Zlomovým momentem byl příchod pátého člena, Liamova o pět let staršího bratra Noela. Ten si doma v šuplíku schovával texty písní a kytara byla jeho nejlepší kamarádkou. I když mu v kapele nejdříve nabídli post manažera, netrvalo dlouho a stal se rovnou hlavním skladatelem. „Trochu hulič, trochu samotář,“ přesně tak označil ve Whitecrossově dokumentu Liam svého bratra, se kterým se odjakživa dělil o pokoj. „Noel byl vždy tichý. Vždy seděl v pokoji s kusem papíru a perem v ruce, stále něco psal. Občas mi to jeho hraní na kytaru lezlo na nervy až tak, že jsem mu vynadala,“ přiznala také v dokumentu Peggy Gallagher, matka obou hudebníků.

Po demu z roku 1993 s názvem Live Demonstration Oasis podepsali nahrávací smlouvu s Alanem McGeem z Creation Records a vydali jeden z nejsilnějších britských debutů — nahrávku Definitely Maybe. Světlo světa spatřila 30. srpna 1994 a obsahovala zásadní skladby se šťavnatými sóly jako Cigarettes & Alcohol, Rock 'N' Roll Star nebo krásnou, procítěnou baladu Live Forever. Ještě předtím ale kapela ohromila stylovým a úderným singlem Supersonic s napínavým intrem a chytlavým kytarovým riffem.

Nemluvě o působivém abstraktním, až surrealistickém klipu. Šlo o nadupanou rokenrolovou nálož, kterou si tehdejší generace měla chuť šlehnout znovu a znovu jako nějakou drogu. Noel v dokumentu z roku 2016 řekl: „Tu skladbu jsem napsal přímo ve studiu během toho, co ostatní jedli vedle v místnosti nějaké čínské jídlo.“ Kapela skladbu nahrála a zmixovala ještě ten večer. S rychlým úspěchem ovšem přišly i typické hvězdné manýry.

Metamfetamin a lístek s nečekaným vzkazem

Všude, kam kapela přišla, nastaly nějaké problémy. Podle Paula Arthurse dostali zákaz vstupu na některá místa či do hotelů. V jednom totiž členové vyházeli celý pokoj ven oknem. Noel k tomuto incidentu v dokumentu Mata Whitecrosse pouze sarkasticky dodal: „Byla to dřina. Zapotili jsme se přitom.“ Po dalších podobných událostech a rvačkách si mladíci z Manchesteru rychle v tisku vybudovali pověst špatných chlapců.

Bouřlivé období a užívání si statusu rockových hvězd se ale v roce 1994 mírně vymklo kontrole. Kapela se totiž téměř rozpadla a přišla o tu nejzásadnější tvůrčí složku — Noela. Turné v Americe nezačalo zrovna nejlépe. Ještě před koncertem v nočním klubu Whisky a Go Go v Los Angeles členové poprvé zkusili metamfetamin, přičemž si mysleli, že jde o kokain, a šňupali ho. Následný koncert byl absolutní katastrofou, protože hned při první skladbě hrál každý z hudebníků něco jiného, čehož si diváci jasně všimli.

Postupně tlak rostl, stejně jako frustrace z nepovedeného začátku, až rozhněvaný Liam v drogovém opojení hodil přímo na pódiu po Noelovi tamburínu. Tento na první pohled nenápadný moment ale staršího Gallaghera rozhodil natolik, že se po koncertě sbalil a manažerce kapely nechal pod dveřmi lístek, kde bylo napsáno jen „odcházím“. Myslel to vážně, najednou zmizel a nikdo ho nemohl najít. „Od toho momentu to bylo spíš oni a já než my,“ přiblížil v dokumentu z roku 2016 své pocity Noel. „Nevím, co jsem si myslel. Možná, že je to skutečně konec,“ dodal.

V jednoduchosti je krása

Ukázalo se, že si odskočil do San Francisca za dívkou, kterou kdysi poznal právě na koncertě Oasis. Když se v jejím bytě opíjel a bral drogy, nakonec si uvědomil, že odchod z kapely nebude to nejlepší řešení, a vrátil se po pár dnech zpět do hotelu v Los Angeles za ostatními členy. Pro Noelovu uměleckou duši navíc celá spleť událostí působila nakonec jako inspirace pro novou skladbu. Vznikla tak pochmurná balada Talk Tonight, která se objevila na dalším albu kapely s názvem (What’s the Story) Morning Glory?

Druhá studiová nahrávka kapely vyšla 2. října 1995 a obsahovala nesmrtelné hity jako Don’t Look Back in Anger, Morning Glory nebo Champagne Supernova. Dnes již lze jasně říci, že na ní byl i největší hit kapely vůbec — Wonderwall. Poznáš ho pravděpodobně již po dvou nebo třech sekundách. A jsou jen dvě možnosti. Buď ho miluješ a je pro tebe jako balzám na duši, nebo se ti zdá už tak ohraný, že jakmile zazní první tóny, nedokážeš ho snést a okamžitě přepínáš stanici či odcházíš z místnosti.

Oasis vytvořili vskutku megahit a dokonalý singl, který i desetiletí po vydání točí téměř dennodenně rádia po celém světě. A přitom stačilo tak málo. Čtyři magické akordy znějící chytlavé dokola na akustické kytaře, upřímné vyznání v textu a průzračně čistý hlas k tomu. Noel Gallagher pro britský týdeník NME v roce 1996 prozradil, že Wonderwall je o jeho přítelkyni Meg Matthews. Úspěch nesklidila jen samotná skladba, ale také videoklip k ní — byl oceněn na Brit Awards a album (What’s the Story) Morning Glory? se stalo jedním z nejprodávanějších ve Spojeném království.

Jeho nahrávání ale nebyla procházka růžovým sadem. Z hudební stránky šlo vše na jedničku. Napětí mezi bratry začalo stoupat po incidentu ve studiu, když opilý Liam dovlekl cizince z baru, s nimiž tam vystříkal celý hasicí přístroj. Noelovi přitom poškodili jednu z kytar, což ho rozzuřilo. „Poprali jsme se tak jako ještě nikdy. Byla to naše nejdrsnější rvačka. Udeřil jsem Liama do hlavy kriketovou holí,“ přiblížil událost starší Gallagher v dokumentu Mata Whitecrosse. Dopadlo to tak, že bylo celé studio vzhůru nohama, a když horké hlavy vychladly, setkaly se a chovaly, jakoby se nic nestalo.

Doufám, že chytí AIDS a zemřou

Oasis měli v té době i silnou konkurenci. Soupeřili o post nejpopulárnější a nejposlouchanější britské kapely se čtyřčlennou bandou z Londýna. Blur debutovali ve stejném období jako Oasis, v produkci hudby ovšem byli o něco aktivnější. V roce 1995 už měli vydaná čtyři alba. Rivalita šla do extrémů, což dokumentuje i výrok Noela Gallaghera pro deník Observer na adresu baskytaristy Alexa Jamese spolu se zpěvákem skupiny Damonem Albarnem: „Nenávidím Alexe a Damona. Doufám, že chytí AIDS a zemřou.“

Šokujících a tvrdých slov, ze kterých nejednoho zamrazí, později hlavní skladatel Oasis litoval a za svůj výrok se po letech omluvil. „Hned jak jsem to řekl, jsem si uvědomil, že je necitlivé něco takového prohlásit, protože AIDS není žádná legrace. Přestože nejsem fanouškem jejich hudby, přeji Damonovi a Alexovi dlouhý život ve zdraví,“ korigoval později Noel. Rivalita mezi kapelami přetrvala i v dalších letech. Dnes už obě strany vzpomínají na zákopovou válku s úsměvem a dokonce zazněla i vzájemná slova uznání. Faktem zůstává, že Oasis se v dobách největších bojů s Blur teprve přibližovali k vrcholu, a přestože ještě nemohli vědět, že přepíší historické statistiky britské hudební scény, Liam už v té době neskromně prohlašoval: „Jsme nejlepší kapela na světě. To je fakt!“

Dva koncerty a čtvrt milionu fanoušků

Obrovský úspěch alba (What’s the Story) Morning Glory? měl na svědomí, že v létě 10. a 11. srpna 1996 se v Knebworth Parku sešlo dohromady neskutečných 250 000 fanoušků, aby se živě přesvědčili o kvalitách Oasis. Oba koncerty byly vyprodány během jednoho dne. Zájem o lístek mělo více než dva a půl milionu lidí. Z tohoto pohledu šlo o nejžádanější vystoupení v britské historii. Oasis by klidně vyprodali dalších 18 večerů.

Na koncert si přišly zahrát i kapely The Prodigy, Chemical Brothers či Manic Street Preachers. Zvuk živého vystoupení mohli obyvatelé okolí Knebworthu naladit na speciálně vysílajícím rádiu v okruhu zhruba 32 kilometrů. „Bylo to biblické. Byl zázrak už jen to, že jsme se tam vůbec dostali. Bylo to všechno, po čem jsem kdy toužil. Byli jsme nedotknutelní,“ zavzpomínal si na dvojkoncert Liam. Naopak jeho bratr Noel si, prý i kvůli značné intoxikaci, dodnes nedokáže vzpomenout dokonce ani na cestu na pódium. „Bylo tam dost lidí, takže se to asi událo,“ vzpomínal v jednom z mnoha rozhovorů. Dost mu toho zřejmě připomněl i film Oasis Knebworth 1996, který vyšel teprve nedávno.

Už nebylo cesty zpět. Z Oasis byl rockový gigant známý po celém světě, valící se stále dopředu a odhodlaný sežrat či zdemolovat vše, co mu stojí v cestě. „Oasis je jako Ferrari, které dobře vypadá, dobře se v něm jezdí, ale vždy se ošklivě vymkne kontrole, pokud s ním jedete příliš rychle,“ řekl o kapele Liam. „Myslím, že v každé velké kapele to je tak, že nejde jen o hudbu,“ prozradil svůj názor zpěvák. „Pokud máte dobré melodie, ale nedokážete vystupovat, jste nudní,“ dodal. 

Podle mladšího z bratrů Gallagherových Oasis sice nebyli ti nejlepší hudebníci, ale měli kuráž a ta byla potřebná. Kapelu často v britském tisku přirovnávali k legendárním Beatles a samotní Gallagherovi se netajili tím, že je liverpoolská kapela značně ovlivnila. Noel pro Q magazín v roce 1996 řekl: „Je to za hranicí posedlosti. Ani nevím, jak to před sebou ospravedlnit. Každou píseň, kterou napíšu, porovnávám s The Beatles.“ O opojení legendární kapelou The Beatles by se dalo mluvit i v případě Liama. Ten dal totiž svému prvnímu synovi, který se narodil v roce 1999, jméno Lennon.

Opilí slávou

Masivní popularita Oasis po druhém albu stále více posilovala manýry obou bratrů. Odchodem bubeníka Tonyho McCarrolla a Paula McGuigana (zejména vinou stále většího napětí a konfliktů) se rozhodně nijak nenechali zaskočit. Všude je bylo slyšet, ničeho nelitovali a slova „respekt“ a „pravidla“ jim byla totálně ukradená. Jejich arogantnější a drzejší chování jim paradoxně dodávalo stále větší popularitu. „Mám 87 milionů liber v bance, mám Rolls Royce, ale chci víc,“ křičel do kamery Noel rok po vydání druhého a bezpochyby i nejlepšího alba kapely.

Na Brit Awards zase prohlásil s pekelným úsměvem od ucha k uchu, že ti, kteří kdysi něco znamenali, by neměli předávat ceny těm, co něco znamenají. Stihl také prohlásit, že jediné ceny, které pro něj něco znamenají, jsou ty, o kterých rozhodují fanoušci. Ty, které udělují korporace a idioti, ho nezajímají. Rozhovory s Noelem byly pro novináře mimořádně plodné, protože vždy mohli z jeho kontroverzních vyjádření vytáhnout něco „sexy“.

Čelní srážka v taxíku a pobyt v nemocnici

Vztah bratrů byl i navzdory společným zájmům a excesům nadále napjatý, hádky byly na denním pořádku, soupeření o lídra pokračovalo. Zlomový moment a konec společné cesty přišel až v roce 2009 poté, co Liam Noelovi rozbil během příprav na koncert v zákulisí kytaru. Dnes se starší Gallagher v rozhovorech už jen směje, že se ji chystá jednoho dne prodat, aby měl na důchod.

Je až neuvěřitelné, že spolu dokázali předtím, než kapelu definitivně rozpustili, nahrát ještě dalších pět alb — Be Here Now (1997), Standing on the Shoulder of Giants (2000), Heathen Chemistry (2002), Don’t Believe the Truth ( 2005) a Dig Out Your Soul (2008). Žádná z nahrávek na nich však nedosáhla úspěchu těch předešlých a absentovaly legendární hity typu Wonderwall nebo Champagne Supernova. 

Výraznější byly pouze skladby jako Stand by Me, Little by Little, Go Let It Out či Stop Crying Your Heart Out. Po všech komplikacích a incidentech, kterými si kapela prošla za deset let působení, se v roce 2002 během turné v Americe nečekaně stalo něco, co mohlo znamenat již skutečně definitivní konec. Jak uvedl Guardian, Noel Gallagher se spolu s tehdejším baskytaristou Andym Bellem ocitli na hranici života a smrti, když se taxík, ve kterém cestovali, čelně srazil s jiným vozidlem v Indianapolisu.

Podle mluvčí kapely šlo o silnou srážku, avšak naštěstí v taxíku byly airbagy, které náraz ztlumily. Záchranná služba musela i tak oba převézt do nemocnice. Gallagher, který cestoval na sedadle spolujezdce, měl těžké podlitiny na tváři a pořezal ho bezpečnostní pás. Hudebníci se nakonec úspěšně zotavili. Oba Gallagherovi každopádně již dlouhá léta skrývali další rány, avšak na duši. A minimálně u jednoho z nich nebyly zcela zahojené.

Hnisající boláky z dětství

Režisér Mat Whitecross v dokumentu o britské kapele nastínil, co mohlo být příčinou turbulentního vztahu dvou odlišných bratrů, které spory a rivalita dohnaly až k vzájemné nenávisti a nevraživosti. Nosili v sobě hněv i výčitky. äOtec se k matce nechoval příliš dobře. Mě se ale nikdy nedotkl, nevím proč,“ přiznal v dokumentu Oasis: Supersonic Liam.

Podle Peggy Gallagher však její muž Thommy často bil Noela. „Jednou mi (Noel) řekl: Jestliže ho neopustíš a neodejdeš z domu, zabiju ho,“ zavzpomínala. „Je pravda, že ze mě otec mnohdy skoro vymlátil duši. Nikdy jsem ovšem neměl potřebu o tom někomu říkat nebo o tom psát. Nemůžete nechat takovou věc, aby vás ovlivnila, protože se to s vámi bude vléct celý život,“ vyjádřil se k dané věci samotný Noel.

Podle něj Liam v kapele žárlil na to, jak je dobrý skladatel, a když začal na koncertech ještě i stále více zpívat, cítil se zbytečný, jakoby byl odstrčený na druhou kolej. „Nerad tomu říkám sourozenecká rivalita, ale to bylo přesně ono. Znám svého bratra lépe než kdokoliv jiný. Liam je jako pes a já jako kočka. Kočky jsou velmi nezávislá stvoření. Vše je jim jedno, jsou skutečné svině. Psi si chtějí neustále hrát, prosí o to. Potřebují společnost,“ vysvětlil Noel režisérovi Matu Whitecrossovi.

Každý vlastní cestou 

Dnes starší z bratrů vystupuje s kapelou Noel Gallagher’s High Flying Birds a Liam založil s bývalými členy kapelu Beady Eye. V roce 2014 se však rozešli a dnes zpěvák vystupuje už jen pod jménem Liam Gallagher. V roce 2019 dokonce vystoupil na slovenském Pohoda Festivalu. Sice se vícekrát spekulovalo o velkém návratu, ale vztah obou je stále na bodu mrazu, nebaví se. 

V roce 2017 Liam v show Howarda Sterna přiznal, že by byl rád, kdyby se Oasis znovu dali dohromady, ale následně začal klasicky opět svého bratra urážet, čímž znovu pohřbil jakékoliv naděje fanoušků, že by se oba bratři mohli ještě někdy objevit na společném pódiu. Liam řekl, že vždy, když vidí Noelovu tvář, evokuje mu brambor. Po chvíli rozhovoru Howard Stern vtipně prohlásil: „Och, můj bože, jsem rád, že nemám bratra.“

O dva roky později však přece jen ze strany Liama přišla snaha o smíření, když vydal skladbu One of Us. Text i klip jasně adresoval staršímu bratrovi a vyzval ho k zakopání válečné sekery. Ten ale dosud nereagoval a slova, že spolu skončili, pravděpodobně myslel smrtelně vážně.