Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
12. listopadu 2021 12:30
Čas čtení 7:16
Jakub Paulík

Viděli jsme klec, kde věznili „posedlé“ lidi a opilce. Je ukryta v labyrintu 7 metrů pod zemí (Reportáž)

Viděli jsme klec, kde věznili „posedlé“ lidi a opilce. Je ukryta v labyrintu 7 metrů pod zemí (Reportáž)
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík
ZAJÍMAVOSTI
Uložit Uložené

Podzemní části labyrintu části začaly vznikat již ve středověku.

Asi 7 metrů nad našimi hlavami chodili po náměstí lidé, ale my jsme putovali přes téměř kilometr dlouhý podzemní labyrint. Na některých místech jsme slyšeli hlasy z povrchu, ale většinu času bylo v labyrintu hrobové ticho.

Přes prostory s vinnými sudy a laboratoř alchymisty jsme se dostali až k místnosti s nástroji k mučení. V kleci bláznů se ve středověku krčili opilci, ale i duševně nemocní lidé a masky studu byly hrozivým příkladem trestu.

Tomu, kdo se provinil výraznějším způsobem, vypálili na tvář znamení vyhnance a skončil mimo civilizaci. Nejhůře ale dopadli ti, které posadili na kouzelnickou židli, drtili jim končetiny nebo zaživa trhali maso. Veřejná poprava byla pro takové nešťastníky často úlevou.

V tomto článku si přečteš:
  • Jak vznikl téměř kilometr dlouhý podzemní labyrint.
  • Jak vypadá nejhlubší studna pod Zelným trhem.
  • Co udělali ve středověku s hospodským, který ředil alkohol vodou.
  • Kde v Brně probíhaly veřejné popravy.
  • Recept pro přípravu veverek s trojicí omáček.

Z hluboké studny se ti může zakroutit hlava

Zelný trh patří mezi nejznámější náměstí v Brně. Pravidelně se na něm konají různé akce, které navštěvují místní obyvatelé i turisté. Mnozí cizinci ovšem zřejmě ani netuší, že se přímo pod jejich nohama rozprostírá obrovský labyrint, který v sobě ukrývá středověkou historii.

Zelný trh
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Vstup do podzemí s velkým nápisem Labyrint Zelný trh nacházející se v části směrem od centra není možné přehlédnout. V moderně působící recepci se v ranních hodinách ve středu týdne setkáváme s vedoucí podzemí Zuzanou Schmidtovou, se kterou krátce poté vstupujeme do útrob Zelného trhu.

Upozorňuje nás, že labyrint je téměř 1 kilometr dlouhý a jeho jednotlivé prostory jsou propojeny 212 schody. Z prvního poslechu by se mohlo zdát, že se v něm nový návštěvník snadno ztratí. Mapa umístěná na stěnách však ukazuje, že se v labyrintu nachází jen minimum menších odboček, ve kterých by se zřejmě nezamotal ani člověk se slabou prostorovou orientací. I tak jsme ale rádi, že nás jím někdo doprovází.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Cestu labyrintem začínáme v části B. Bílou barvou vyznačená společenská část neobsahuje expozice a je určena převážně na soukromé akce, na které se vejde přibližně 200 lidí. V prostorách se někdy hraje i populární hra Exit Game, jejímž cílem je dostat se k truhlici s pokladem.

Zajímavostí je, že se v této části nachází i nejhlubší studna pod Zelným trhem. Při pohledu do jejích útrob může být člověku, který má strach z výšek, poněkud nevolno. Pád do hloubky 15 metrů by určitě nebyl vůbec příjemný. Nahýbat se nad studnu se nedoporučuje, i když nám naše průvodkyně ozřejmila, že do ní zatím ještě nikdo nespadl.

Studňa
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Když se soused prokopal do podzemí k sousedovi

Většina prostor v labyrintu se nachází přibližně 7 metrů pod zemí. V jedné z nejnižších částí jsme dokonce viděli malé proudy tekoucí vody. V některých oblastech proto musí odčerpávat podzemní vodu, která by mohla způsobit záplavy. Od společenských prostor jsme se přesunuli do části označené žlutou barvou. Ta v sobě skrývala největší klenoty labyrintu.

Po několika minutách chůze nám začíná být v kabátu neobvykle teplo. Vedoucí podzemí nám vysvětlila, že v labyrintu je ve skutečnosti velmi vlhko, a proto musí být uměle ohříván a klimatizován, aby v něm vydrželi turisté a zároveň nedošlo k poškození exponátů. Je v něm přibližně 15 až 16 °C, takže pokud bys ho někdy navštívil, klidně ti bude stačit tlustší svetr.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Jednotlivé sklepní prostory, kterými jsme procházeli, se od sebe značně odlišovaly. Zuzana Schmidtová nám řekla, že lidé si ve středověku vyhlubovali své sklepy pod domy na vlastní pěst, takže každý vypadal jinak.

Cílem bylo, aby v nich uskladňovaly potraviny či nápoje, které měly díky nízkým teplotám vyšší trvanlivost. V podstatě šlo o středověkého předchůdce chladniček. Labyrint pod Zelným trhem se tedy skládá z několika menších sklepů, které jsou propojeny do velkého komplexu.

„Jelikož tehdy neexistovaly žádné plány, každý kopal, dokud se nedostal až k sousedovi. Potom museli tento otvor uzavřít a kopat na druhou stranu, takže v tom byl obrovský chaos,“ vysvětlila pro Refresher.

Jak se bránit proti potkanům?

Víno
Zdroj: Jakub Paulík/Refresher

Hned v první expozici si na své přijdou hlavně milovníci vína. Na fotografii můžeš vidět, jakým způsobem vinaři pod domem skladovali sudy alkoholických nápojů. V jejich sklepech nemohly samozřejmě chybět ani sklenice na hromadné ochutnávky.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Do sklepů v podzemí se v minulosti většinou dalo dostat přes poměrně široké vstupy. Díky jejich rozměru se do nich dalo vjet například s malým vozem naplněným vínem nebo potravinami. Uskladněné potraviny či nápoje tedy nemusely přenášet v menších množstvích po schodech nebo po žebříku. Do sklepů s potravinami naváželi ve středověku i kvádry ledu. Ty umisťovali po obvodu sklepů a přikrývali je slámou. Vytvářeli tak v podzemí větší chlad.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Potraviny se ve sklepech často zavěšovaly na strop na takzvané „hambalky“ (na fotce níže). Důvodem byly obavy z potkanů, kteří by jídlo uložené na zemi snadno požrali nebo alespoň znečistili. Hambalky musely být umístěny na takovém místě, na které potkani nevylezli ani nedoskočili.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Expozice dále obsahovala ukázku středověkých svítidel. Zapomeň na snadné zapnutí a vypnutí žárovky. K tomu, aby sis ve středověku posvítil, jsi potřeboval zapálit dřívko nebo svíčku. Bez zapalovačů to ovšem nebylo vůbec jednoduché. Návštěvníci labyrintu si proto mohou vyzkoušet, jak se zakládá oheň křesáním pomocí ocílky a pazourku.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Více než svíčky nás ovšem zaujal způsob osvětlování místnosti zapálením kousků dřeva, které byly uloženy v lučnících. S vedoucí podzemí jsme se shodli na tom, že tento konkrétní lučník působil poněkud děsivě a kráčet s ním v tmavé místnosti by nebylo dvakrát příjemné. Fantazie umí někdy udělat své.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Laboratoř neznámého alchymisty

Při prohlížení svítidel jsme zaslechli vzdálené hlasy lidí. Jelikož však kromě nás v labyrintu nikdo jiný nebyl, lehce jsme se dovtípili, že přicházejí z náměstí. Jen pár metrů od nás se totiž nacházel do betonu vestavěný žebřík, který vedl přímo na ulici. Kdybychom přes kanálový poklop vystrčili ruku a chytili někoho za nohu, asi by mu v té chvíli pořádně zatrnulo. Možná nápad na příští halloweenskou atrakci?

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Dále jsme se přesunuli do místnosti s alchymistickým vybavením, které se ovšem ve skutečnosti v podzemí nenacházelo, protože se dole nedalo pořádně větrat. Sklep, kde jsme stáli, ale údajně ve středověku patřil jednomu z místních alchymistů. Neví se však, kdo jím byl. 

V Brně svého času působilo množství alchymistů, kteří pracovali i jako lékaři. Jedním z nich byl i Karl Lintz, který se v 18. století podílel na projektu Marie Terezie zaměřeném na zlepšení výuky zdravotní péče.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

V dalších prostorách se nacházely působivé repliky středověké dekorace, kterou by si spoustu milovníků historie jistě umělo představit i ve svém obýváku. Následně nás už ale čekala zřejmě nejpopulárnější expozice, kde se nacházely ukázky prostředků středověkého útrpného práva.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Slil jsi alkohol s vodou? Hybaj na pranýř!

Dominantou místnosti byl vysoký pranýř. Ty se v Brně stavěly převážně na náměstích. Jeden z nich se přitom v minulosti nacházel přímo nad námi, na Zelném trhu. Na fotografii můžeš vidět jeho detailní repliku. Osoba připoutaná k pranýři byla vystavena veřejné hanbě. Lidé, kteří šli kolem, mohli na viníka například házet shnilou zeleninu. Na pranýř se lidé dostávali převážně za lehčí přečiny.

Pranier
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

V pozdějším období mohl člověk připoutaný k pranýři dostat na krk ceduli, která objasňovala, co vlastně spáchal. Prohřeškem bylo například cizoložství či nošení příliš krátkého oděvu.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Pozor si ale museli dávat i hospodští, kteří míchali alkohol s vodou nebo nenalévali plnou měrou.

„Do hospod chodili kontroloři, kteří ochutnávali, zda se alkohol neředí vodou nebo se nenalévá v menších množstvích. Pokud bylo něco v nepořádku, osoba mohla skončit na pranýři nebo jí nasadili masku studu. Ty dávaly například i nepoctivým obchodníkům nebo lidem, kteří pomlouvali,“ řekla Zuzana Schmidtová.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Masku studu kovář připevnil viníkovi na hlavu a ten s ní musel určitou dobu chodit mezi lidi. Po takovém napomenutí si určitě každý dvakrát rozmyslel, zda se mu vyplatí porušovat pravidla.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Čarodějnická židle a lámání kostí

Mohlo ale být i hůř. Pokud někdo ve středověku vážným způsobem porušil zákony, hanbu si nesl na těle už celý život. Jako jeden ze způsobů takové „upomínky“ sloužilo žhavé vypalovadlo, které odsouzeným přikládali například na čelo. Trestanec z Brna tak měl na svém obličeji nesmazatelný nápis Renegadus Brunensin, čili vyhnanec brněnský.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

„Znamení na rameni či zádech pocházejí spíše z filmů, což by ale neplnilo účel. Podmínkou totiž bylo, že jste ho nemohli schovat. Pokud byste se s tímto znamením dostali k jakémukoli městu, nemohli vás do něj vpustit. Obecně to znamenalo prakticky vyhoštění z civilizace,“ řekla nám vedoucí podzemí.

Pokud se někdo nechtěl přiznat k nezákonným činům, existovaly mnohé kruté způsoby, jak dostat z člověka přiznání. Po posazení na kouzelnickou židli na fotografii níže se nejednou lidé přiznali i k věcem, které nikdy nespáchali. Pokud měl někdo nízký práh bolesti a statečně zatloukal, znásobili jeho váhu množstvím kamenů. Pak si už dozajista rozmyslel, jestli začne „zpívat“.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Mezi účinné metody při výslechu patřil i předmět na trhání masa (vlevo) nebo na drcení rukou či nohou. „Existovalo několik stupňů mučení. Pokud se někdo nepřiznal v první fázi, šel do druhé a tak dále. Vydržel to jen málokdo,“ řekla Schmidtová. Veřejné popravy lidí odsouzených k smrti se v Brně prováděly na dnešním náměstí 28. října.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Klec bláznů pro opilé a „posedlé“

Z dnešního pojetí bylo poměrně kruté i trestání lidí v kleci bláznů. Ta byla ve středověku umístěna vedle pranýře na Zelném trhu. Koho v ní mohli měšťané vidět?

Opilce, ale i tělesně nebo duševně nemocné lidi, jejichž zdravotní potíže v minulosti nedokázali pochopit. Nejednou je vnímali jako osoby posedlé temnými silami a v kleci z nich chtěli údajně vyhánět ďábla. Úspěšnost tohoto prapodivného exorcismu si asi snadno domyslíš.

Největším trestem pro osobu v kleci bylo, že v ní nemohla stát, sedět ani ležet. Pod klecí byly totiž umístěny železné tyče. Dovnitř přitom často házeli více lidi najednou, kteří se v maličkém prostoru museli dlouhou dobu tlačit. Replika klece na fotografii níže je přitom zhruba o třetinu větší než její originál.

Turisté v labyrintu však mají v současnosti z klece bláznů pochopitelně zábavu a testují, kolik se jich do ní vejde. Zkusili jsme si tedy tipnout, že se do ní vešlo maximálně 5 dospělých mužů. Mýlili jsme se. Rekord byl 12. Při takovém počtu mužů prý dostala klec pořádně zabrat a zdálo se, že nechybělo moc od toho, aby se rozpadla.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Ve středověké hospodě jsme našli recept na veverky

Cesta labyrintem započala expozicí vína a končila ve středověké hospodě s pivem. V ní se v době našeho příchodu sice zlatý mok nečepoval, ale v labyrintu mají někdy akce, při kterých návštěvníky čeká na závěr přípitek.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Na výčepním pultu ve středověké hospodě jsou vyskládány nádoby a sklenice, ze kterých se opravdu v dané době jedlo a pilo. Nerezové umyvadlo do středověku samozřejmě nepatřilo. Původně ale měla být hospoda funkční, a tak do jejího prostoru umístili i modernější zařízení.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Na stěnách v hospodě se nacházely specifické středověké recepty, ze kterých nás jednoznačně nejvíce zaujal návod na přípravu veverek. Jedna z turistek v minulosti při pohledu na recept poznamenala, že veverky prý chutnají podobně jako kuře. Zda to myslela vážně, nevíme, ale nutno říci, že recept s trojicí navrhovaných omáček působí skutečně netradičně.

Labyrint
Zdroj: Refresher/Jakub Paulík

Všechny fotografie z reportáže najdeš zde

LabyrintLabyrintLabyrintLabyrint
Zobrazit galerii
(27)
Zpět
Sdílet
Diskuse