Teprve 19letý David odrodí tisíce selat jako vedoucí v družstvu: Mnohá musím rovnou zabít, pokud se narodí zdeformovaná (Rozhovor)

„Společnostem vlastnícím farmy se nechce nakupovat smrtící injekce, protože se takových nevhodných mláďat narodí hodně. Jedna prasnice může porodit i dvacet mladých, ale reálně jsou z nich čtyři na porážku,“ vysvětluje David Vacula pocházející z Trenčína, který už léta žije ve Španělsku nedaleko města Zaragoza.

Ve svých 19 letech se mu podařilo vypracovat na vedoucího porodnické sekce v družstvu, kde se chovají tisíce prasat a tisíce se každý týden narodí. Do Španělska odešel před koncem základní školy, vyučil se zootechnikem a dnes si podle vlastních slov na Pyrenejském poloostrově vydělává, aby se jednoho dne mohl vrátit domů.

My jsme se ho ptali, jak se do družstva dostal a zda je práce s tisícovkami prasat adekvátně finančně ohodnocena, ale řeč byla i o veganství a usmrcování mladých selat krátce po porodu. „Byl jsem na několika jiných farmách, kde jsem na vlastní oči viděl týrání zvířat, to nemůžu popřít,“ konstatoval David, když reagoval na otázku o veganství.

Pracuješ se zvířaty v družstvu. Jak bys běžnému člověku vysvětlil, co je tvoje práce?

Pracuji v družstvu s prasaty. Mým každodenním úkolem je starat se o porody malých selat. Moje pozice nemá oficiální český název, protože ji umím říct jen španělsky.

Měl jsi už dříve zkušenosti se španělštinou?

Vůbec jsem neuměl španělsky, ale nastoupil jsem na bilingvní gymnázium.

Bylo těžké dostat se do kolektivu, když jsi neuměl jazyk?

Bylo to obtížné. Zejména v této části Španělska je hodně práce v zemědělství v družstvech a na farmách, kde pracuje mnoho imigrantů. Nepotkal jsem ale žádného Slováka, jen pár Ukrajinců, Rusů nebo Rumunů a pak lidi z afrických zemí jako Maroko a jižněji. Takže zapadnout do kolektivu pro mě jako člověka bez znalosti španělštiny bylo opravdu obtížné.

Chováme 2 500 prasečích matek a každý týden se narodí kolem 1 200 malých selat. Minimálně.

Zkus mi popsat svůj běžný pracovní den.

Vstanu a ráno jdu do práce na sedmou. Když přijdu, musím nakrmit prasata, zkontrolovat, jak se vyvíjejí porody, a obstarat mladé. Vyhodím ta selata, která jsou nevhodná k chovu, roztřídím je podle velikosti a postupně připravím na trhání zubů, stříhání ocasu či nastřelování náušnic s číslem, což se děje pár dní po porodu.

V mé porodnické sekci zůstávají 28 dní, během kterých se o mláďata starám, aby neměla průjem ani různé nemoci. A nejen selata, ale i matky občas během porodu onemocní nebo se jim zhorší zdravotní stav. Celá péče o jejich zdraví je během tohoto období na mně.

Já jsem v družstvu začínal jako myč a čistič, ale po měsíci mě povýšili a teď jsem už víceméně vedoucí porodnické části, kde působím. Pracujeme v ní dohromady ve třech.

Kolik zvířat chováte v družstvu, kde pracuješ?

Chováme 2 500 matek a každý týden se narodí kolem 1 200 malých selat. Minimálně.

Ve tvé porodnické části zůstávají prasata 28 dní. Mezitím ti ale neustále přibývají nová?

Ano, přibývají. V úterý odejdou, ve středu přijdou nová prasata na porod a pořád se to takhle točí. Každý čtvrtek nakládáme kamion, protože když jsou 28 dní stará, přesouváme je do jiné sekce družstva, odkud po třech týdnech odcházejí na druhou farmu. Tam rostou, dokud nedosáhnou hmotnosti 120 kilo, a pak putují na zabijačku na maso.

Porodnická sekce však není jedinou částí družstva. Z čeho všeho se skládá?

První sekce je karanténa, kam přicházejí mladá prasata, když jim jsou dva nebo tři měsíce. V této části zůstávají, dokud nedovrší deset měsíců, abychom je mohli inseminovat. Toto se děje v sekci inseminace, kam prasata převezeme, proběhne inseminace a po třech týdnech se na sondě podíváme, zda jsou březí. Do mé sekce nakonec přicházejí až pár dní před porodem.

Máte–li v družstvu více než 1 000 matek, které podstupují inseminaci, jaká je její úspěšnost? Kolik prasnic zabřezne a kolika se to nepodaří?

Na družstvu funguje velmi propracovaný systém. Prasata, která se do mé porodnické části vrátí na inseminaci, většinou po pár dnech dostanou opět chuť být se samcem. Tím, že opustí své mladé, netrvá dlouho, než na jejich chování vidíme, že jsou připraveny, a rovnou znovu proběhne inseminace.

My máme jen jednoho samce, který je obrovský a nehorázně zapáchá.

Inseminaci prasat si zřejmě běžný člověk představuje všelijak. Jak probíhá? Dochází při ní i k přímému kontaktu samce se samicí?

My máme jen jednoho samce, který je obrovský a nehorázně zapáchá. Všechna prasata stojí za sebou v řadě, a když se dostanou do potřebného stavu, vidíme, jak stojí bez pohybu, uši jim stojí v pozoru a ani nevrtí ocasem. Tehdy do ní je třeba zavést plastovou trubici a napustit do ní spermie. To je všechno.

Ty jako vedoucí porodnické sekce musíš rozhodnout o tom, které malé prasátko je vhodné pro život a vykrmování a které rovnou zabiješ?

Ano, já hned prasata nevhodná k chovu zabiju. Tím, že jsou spermie upraveny, se někdy narodí zvířata, která neumí chodit nebo jsou příliš slabá, a tak nezbývá nic jiného, ​​než je chytit a bouchnout s nimi o zem. Když se malé prasátko narodí, může mít možná 15 centimetrů.

Co se děje, když určíš, že konkrétní prasátko není vhodné k životu? Zabiješ ho tím, že s ním bouchneš o zem?

Takový způsob usmrcení je nejrychlejší i nejlevnější. Společnostem vlastnícím farmy se nechce nakupovat smrtící injekce, protože takových nevhodných mladých se narodí hodně. Jedno prase může porodit dvacet malých, ale reálné jsou z nich čtyři na porážku.

A nakonec z porodnické sekce odejde 12 nebo 13 malých, neboť pár zabije i samotná matka, když je nechtěně přilehne nebo nepřežijí v důsledku nemoci.

Jak dlouho trvá samici, než může být po porodu opět inseminována?

Z porodnické sekce odchází po 28 dnech a za 3—4 dny je už znovu ve fázi, že chce být opět se samcem. A třetí den ji znovu inseminujeme. Březost u prasat trvá přesně 3 měsíce, 3 týdny a 3 dny.

Na družstvu máte sekci, ve které pečujete o samice během gravidity?

Během březosti se o prasata starají v jiné sekci, kde je krmí, kontrolují, zda neonemocněla, nepřestala jíst nebo jim není obecně z porodu špatně. Je to jako u člověka, také je jim třeba dopřát péče.

Množství malých selat musíš zabít. Co to s tebou udělalo, když ses do takové situace dostal poprvé?

To pro mě nic nebylo, ale horší bylo, když jsem měl zastřelit velké prase. Poprvé jsem dostal zbraň a měl jsem zabít zvíře, které váží možná 150 kilo. Z toho jsem měl poprvé velký strach. Nejčastěji se takto zabíjejí prasata, která jsou nemocná, neboť nemá smysl je už krmit, protože jsou vyčerpaná a nemoc je dříve či později skolí.

Z porodnické sekce prasata nakládáte do kamionu a odvážíte pryč. Směřují na nějakou jinou farmu?

V této oblasti Španělska působí čtyři obrovské společnosti. Družstva nevlastní jedna osoba, která by musela neustále hledat, kde prasata a maso prodá. Tyto společnosti mají své mateřské farmy, jako je ta naše, a pak farmy, kde zvířata tloustnou. Z jedné farmy takto prasata putují na druhou. Následně už vědí, kam je třeba maso prodat, vždyť z našich farem maso odchází dokonce až do Číny.

Na mé farmě nedělá ani jeden Španěl. Máme Portugalce, Rumuny, Poláky a Ukrajince.

Prasat se vám v družstvu rodí tisíce. Umíš odhadnout, kolik kilogramů masa dokážete vyprodukovat?

My to nepočítáme na maso, protože my je nakládáme, když mají 15 kilogramů. Nikdo to tedy přesně nepočítá. Zkrátka když mají přibližně 15 kilogramů, naložíme je do kamionu. Odtud směřují na farmu, kde přibírají, aby dosáhla hmotnosti 120 kilo, a pak se prodávají na maso.

V současnosti si v porodnické sekci vedoucím. Nejdřív jsi ovšem začínal jako řadový pracovník? A liší se dnes tvé povinnosti na vedoucí pozici v porovnání s minulostí?

Já se nikoho neptám, co mám dělat, ale ostatní se ptají mě, co je třeba udělat.

Jaké národnosti jsou tvoji spolupracovníci?

Na mé farmě nedělá ani jeden Španěl. Máme Portugalce, Rumuny, Poláky a Ukrajince.

Žiješ přímo ve vesnici, ke které přísluší družstvo?

Máme transportér, ale naše družstvo se od vesnice nachází asi deset minut cesty. Já každé ráno přijdu na náměstí, odkud mě odvezou do práce, takže s tím není žádný problém. A od nastoupení do auta se mi to počítá jako pracovní doba.

Kdy se ti podařilo vypracovat na vedoucího tvé sekce?

Už dříve, protože jsem dokončil školu během korony a ani jsem do ní moc nechodil. Také jsem nastoupil na praxi, zůstal jsem v práci a po večerech jsem dokončoval zadání do školy. Díky tomu jsem si dokázal udělat výuční list a přitom pracovat.

Máš i vizi, kam by ses chtěl v budoucnu posouvat? Existuje ve tvé profesi lepší pozice, která tě zajímá?

Jasně, můžeš se stát hlavním manažerem družstva, ale na to je třeba mnohem více let praxe.

Nikdy tě to nelákalo na farmu, kde se prasata následně vykrmují?

Momentálně mám fixní práci, takže jsem nad tím nepřemýšlel, protože v podstatě bych se stále jen staral o prasata. Ale když mám čas, chodívám se starat i o jiná zvířata – mám dokonce zkušenosti se pštrosy. Známý choval pštrosy, tak jsem mu s nimi chodíval pomáhat a nebylo to moc námahy.

Na druhé straně bych tam už nikdy nešel. Pštros je velmi nebezpečné zvíře, i když mně se naštěstí nic nestalo. Už se ale přede mnou samec stavěl a neumím si představit, jak bych dopadl, kdyby mě kopl. Naštěstí v té době nebyl tak velký.

Na sociálních sítích se občas objeví fotografie zdeformovaných zvířat z farem po celém světě. Stává se to i ve tvém družstvu?

Všechny spermie jsou dnes geneticky upravovány, a tak se často rodí zdeformovaná zvířata a není nic neobvyklého, když se narodí prasátko s nohou nebo dvěma navíc. Občas se mládě narodí bez hlavy. Dnes jsou spermie vyšlechtěny tak, aby prasata co nejrychleji přibírala.

Nedávno se nám stalo, že prasata spadla do jámy, kam padá hnůj a voda. Zvířata žijí na podloží z tvrzeného plastu, pod kterým je prostor, kam zbytek spadne, aby nezůstával na stejné podlaze jako ona. Nám se přes poškozený plast prasata propadla dolů do hnoje, tak jsme je dvě hodiny vytahovali. Celou dobu běhala po té jámě, přičemž my jsme se k nim neměli jak dostat, ale podařilo se je vytáhnout zpátky.

Byl jsem na několika jiných farmách, kde jsem na vlastní oči viděl týrání zvířat, nedá se to popřít. Jenže jíst musíme, já jíst musím a mám rád maso.

Občas se v médiích mihne zpráva, že zvířata na farmě musela být hromadně usmrcena v důsledku různých onemocnění, jako jsou mor či chřipka.

Já pracuji pro velkou společnost, která zajišťuje, aby prasata nepronikala z jedné sekce do druhé, a vše důkladně dezinfikuje. Na africký mor prasat už existuje i vakcína, kterou jsme aplikovali před pár týdny, takže tady si lidé dávají větší pozor. Ale slyšel jsem o dvou nebo třech farmách, kde mor objevili a museli všechna zvířata okamžitě usmrtit.

Dnes je velkým trendem veganství. Jak vnímáš tento způsob stravování jako člověk, který dennodenně pracuje s prasaty v družstvu, odkud odcházejí, aby je později zabili na maso?

Nad veganstvím jsem přemýšlel, ale mám rád maso, takže změnu životního stylu nezvažuji. Vím však, že některé věci, na které vegani upozorňují, jsou pravdivé. Byl jsem na několika jiných farmách, kde jsem na vlastní oči viděl týrání zvířat, to se nedá popřít. Jenže jíst musíme, já jíst musím a mám rád maso.

Zažil jsi v družstvu protest aktivistů?

Na naší farmě jsme, naštěstí, protest neměli, protože zde z prasat žije celá vesnice. Ve vesnici buď někdo dělá na farmě, nebo je elektrikář či jiný řemeslník. Ani ti ale nedělají nic jiného, ​​jen chodí opravovat věci na farmu. Vím, že v Madridu nebo Barceloně protesty bývají, ale u nás ne.

Španělsko se dlouhodobě trápí s vysokou nezaměstnaností mladých lidí. Platí dnes ve Španělsku, že řemeslo má zlaté dno a lépe si vyděláš manuální prací než sezením v kanceláři?

Mně to u mých španělských kamarádů připadá tak, že jejich rodiče mají peníze, tak oni si řeknou, že manuální práci dělat nebudou. Víceméně mají podle mě Španělé jiné myšlení než my. Znám Španěly, kterým je 40 let, žijí s rodiči a vůbec nepřemýšlejí nad hypotékou, manželkou nebo dětmi.

A to je rozdíl oproti Polákům či Ukrajincům, které zde znám. I já už bych si nejraději vzal hypotéku, založil rodinu a měl děti. Časem. Oproti nám jsou Španělé líní pracovat, ale to mluvím o tomto regionu. V Madridu nebo Barceloně nikdo nechce dělat manuální práci, každý chce pracovat v kanceláři.

Španělé milují svou siestu. Máte siestu během dne i v družstvu?

U nás siestu nemáme, ale na jiných farmách mají. My jsme se dohodli, že děláme od sedmi do tří. Jiné farmy pracují od osmi do jedné, pak si dají siestu a pokračují od pěti do sedmi. To není nic pro mě, já chci udělat práci a jít si domů odpočinout. Mám ovšem volné jen dva víkendy do měsíce.

Španělský životní styl je mi cizí. Žiji tady už léta, ale nejsem ničím Španěl, protože 90 procent z mých kamarádů jsou Ukrajinci, Poláci a Rusové.

Zvykl sis po letech na španělský životní styl?

Španělský životní styl je mi cizí. Žiji tady už léta, ale nejsem ničím Španěl, protože 90 procent z mých kamarádů jsou Ukrajinci, Poláci a Rusové. Tím, že jsem si s nimi sedl, když jsem neuměl jazyk, jsme si rychleji porozuměli jazykem i mentalitou.

Na španělský styl jsem si nezvykl v ničem, neboť jsou příliš rozdílní. Například diskotéky tu začínají v jednu i ve dvě ráno, což je pro mě zabiják, protože ráno vstávám do práce. Momentálně zde zůstávám jen proto, abych vydělal peníze, a časem se chci vrátit na Slovensko, i když tady vydělám pěkné peníze. Sice za velkou dřinu, ale vydělám.

Říkáš, že za tvrdou dřinu lze vydělat pěkné peníze. V jaké výši se pohybuje tvoje výplata?

Moje průměrná výplata se pohybuje kolem 1 300 až 1 400 eur (zhruba 33 až 35 tisíc korun — pozn. red.) plus peníze, které vydělám při vypomáhání kolem, ale ty do výplaty nepočítám. Byly i měsíce, kdy jsem měl melouchy každý den po práci, i o víkendech, ale za normální práci je zde průměrná mzda kolem 1 400 eur.

Jsou zde však obrovské náklady na život. Pokud někam jdu vlakem, protože rád cestuji a poznávám zemi, kde žiji, tak je to pořádná „pálka“. Z této vesnice musím jet za 10 eur (255 Kč) do Zaragozy, což je hodina cesty. Odtud do Madridu, kam vlak stojí 50 eur (1 200 Kč), rychlovlak 70 eur (téměř 1 800 Kč).Výlety se tedy prodraží.

V restauraci za nejlevnější menu zaplatíš tak 12 eur (300 Kč). Já osobně šetřím, ale kdybych měl žít takový život, jak si lidé představují, tak každý měsíc skončím na nule. Mám kamarády, kteří v Německu vydělají víc, ale i víc utratí.

Momentálně se dělíš o bydlení se spolubydlícím?

Momentálně sdílím byt s Ukrajincem. Sdílet byt není bůhvíco, ale pokud chci ušetřit, tak se musím uskromnit. Naštěstí jsou ceny ve vesnici nízké. Za dvoupokojový byt platíme 400 eur (zhruba 10 000 korun), i když energie jsou nyní velmi drahé. Na Slovensku si lidé stěžují, že energie narostly o 15 procent, ale tady narostly až o 120 procent. Nyní jsme měli takovou fakturu, že raději ani nepouštíme televizi.

Zmínil jsi, že by ses časem chtěl vrátit na Slovensko. Umíš si už přibližně představit, kdy by ses nejraději vrátil domů?

Momentálně mají na mé farmě propouštět, ale myslím si, že to nebudu já. Dělám všechno, jak má být, ale je pravda, že mě tady kromě práce nic nedrží. Na Slovensku mám rodinu i kamarády a teoreticky bych mohl odjet klidně už zítra. Prozatím jsem si řekl, že tady zůstanu, a nemám přesné datum, kdy bych chtěl odejít. Žiji ze dne na den a neplánuji, abych potom nebyl zklamaný a nervózní.