S Giudi o fluidní hudbě, vytváření 3D avatarů i o nové skladbě Jezinky, která ti pomůže bojovat s vnitřními strachy.
Giudi se hudbě věnuje již od malička. Když v roce 2017 vydala první autorskou píseň Seaside, ohromila nejen Česko, ale také Itálii a další země. Svoji fluidní hudbou vypráví příběhy, jejichž součástí se stal i 3D avatar jí samotné a celému světu se nyní chystá představit i špetku české mytologie.
V rozhovoru si můžeš přečíst, co Giudi inspirovalo k použití 3D avataru, jak technologicky náročné to bylo, ale třeba také to, jak na její neobvyklou tvorbu reagují čeští fanoušci a o čem je její nová píseň Jezinky, která má premiéru právě dnes.
Ty jsi původně začínala v kapele. Proč ses nakonec rozhodla pro sólovou dráhu?
Když si člověk založí kapelu, tak by to vždy mělo být o kolektivním duchu a kompromisu a ten já jsem po určité době už dělat nechtěla. Na druhou stranu v teenage kapele se naučíte spoustu praktických věcí a zároveň si tam vyzkoušíte fungovat i v těch nejvíc punkových a ztížených podmínkách. Uvědomila jsem si, že chci dělat elektronickou a progresivnější hudbu. Začala jsem hledat sama sebe a na to konto jsem v roce 2017 vydala svou první autorskou skladbu Seaside, která je svým způsobem o hledání odvahy. Od té doby tvořím sama se sebou (smích).
Je pro mě nepředstavitelné vybrat si pouze jeden specifický žánr a uzavřít se do něj. Udusilo by to moji vlastní kreativitu i duši.
Vím, že neděláš pouze elektronickou hudbu. Jak bys popsala žánr, kterému se dnes věnuješ?
Nechci se nijak vyhraňovat, protože hudba sama o sobě je pro mě velmi silný a inspirativní komunikační prostředek, jak vyjádřit různé emoce a je to tak pestré a široké spektrum všech barev a tónů a intenzit, že je pro mě nepředstavitelné vybrat si pouze jeden specifický žánr a uzavřít se do něj. Udusilo by to moji vlastní kreativitu i duši. Takhle to cítím i v životě. Dělám věci hodně pocitově a intuitivně. Uvědomuji si, že moje skladby se od sebe hodně liší, a proto o sobě říkám, že jsem žánrově fluidní, a tak různě se přelévám.
Jak vznikl tvůj pseudonym Giudi?
Už přes 10 let žiji napůl v Itálii a Italové nikdy nebyli schopni vyslovit moje jméno, protože v italštině písmenko J neexistuje, kromě slova Juventus, a tak mi začali říkat Giuditta, tedy italsky Jitka. Já jsem si to zkrátila na Giudi. Dnes už mně nikdo ani jinak neosloví, sžila jsem se s tím a nevnímám to pouze jako pseudonym, ale jako mé jméno.
Kdo je tvojí hudební inspirací? Mnozí tě přirovnávají k české Grimes. Mají pravdu?
Ráda poslouchám například Sevdalizu, Yakamoto Kotzuga, Oklou. Grimes je jedna z interpretek, které mám také velmi ráda a cítím, že máme podobné cítění. Je mi hodně blízká, takže když mě někdo označí za českou Grimes, tak je to rozhodně poklona.
Vyrobili jsme mého 3D avatara, na kterého Gizmo lab navrhlo a vytvořilo speciální 3D oděv a všechny tyto složky jsme nakonec spojili. Vytvořili jsme celý klip, ve kterém se propojuje realita s kompletní 3D grafikou.
Stejně jako u zmíněné Grimes, i ve tvých klipech můžeme vidět 3D avatara. Jak tě to napadlo?
Začalo to už v roce 2017, kdy jsme spolu s Adamem Vopičkou plánovali natáčení klipu k písni Into the Woods a do videa jsme chtěli zaznamenat rozšířenou realitu. Tehdy jsme spolu s týmem začali experimentovat, vyrobili jsme robota a vložili jsme ho do reálných záběrů, což byl prvopočátek mojí rozšířené identity ve 3D světě. Na to jsem následně navázala spoluprací s čínskou umělkyní Veeeky a českou pionýrkou 3D artu Julií Žil Vostálovou, která mě spolu s JaCobrou naskenovala, vyrobili jsme mého 3D avatara, na kterého Gizmo lab navrhlo a vytvořilo speciální 3D oděv a všechny tyto složky jsme nakonec spojili. Vytvořili jsme celý klip, ve kterém se propojuje realita s kompletní 3D grafikou. Jednalo se o úplně jiné technické zpracování, neboť v prvním klipu se vyráběl pouze robot, na bázi mých tělesných proporcí, ale ve Visions už jsme skenovali celé moje tělo.
Minulý rok jsem se navíc spojila s italskou progresivní grafičkou HARDMETACORE, která mi vyrobila avatara přímo na tělo a s ním se snažím pracovat i na dále. Je to hodně zajímavé, neboť to přišlo v období lockdownu, kdy měli i aktivní umělci svázané ruce a nemohli tvořit, takže bylo skvěle načasované pracovat a tvořit na dálku přes celý svět. Uvědomila jsem si, že tohle je budoucnost využitelná v praxi, a ne pouze mimozemské nápady. Zjištění, že můžu sedět doma, ale zároveň mohu vytvářet obsah na sociální sítě, klipy, kde mě zastoupí můj avatar, kterého mohu obléci do různých 3D oděvů a spolupracovat tak se skvělými 3D fashion designery z celého světa, byla velmi povznášející.
Mohlo by se stát, že tě jednou avatar zastoupí i na koncertě?
Zrovna 17. listopadu byl na Václavském náměstí hologram imitátora Václava Havla a je tedy možnost pracovat s tím například i v tomto směru. Ale jelikož žijeme ve velmi zvláštní době, tak je pro mě ten lidský kontakt důležitější než kdy před tím.
Troufnu si říci, že jsem byla jedna z prvních hudebnic na světe, která pracovala s vlastním 3D avatarem.
3D módu jsem objevila jen před pár měsíci. Nejedná se o velmi finančně náročnou záležitost?
Je to časově čili i finančně náročný proces. Na druhou stranu technologie jdou velmi rychle dopředu a dnes existují i různé aplikace na 3D fashion, filtry nebo programy, které jsou dostupnější. Troufnu si říci, že jsem byla jedna z prvních hudebnic na světe, která pracovala s vlastním 3D avatarem a tehdy mi přišlo několik zajímavých nabídek na spolupráci, například od DRESSX z Los Angeles. 3D móda je dnes velmi aktuální téma a fantazii se zde meze nekladou.
To je velký úspěch, o kterém se příliš nemluví.
Asi ano (smích).
Tvoje videoklipu jsou celkově velmi zajímavé a umělecké. Jedná se o tvoje nápady?
Mám vlastni vize a nápady, které se vždy snažím do detailu realizovat. Skladby mám celkově promyšlené hodně do hloubky, zanechávám v nich odkazy a silná sdělení, které třeba na první poslech nelze rozklíčovat. S klipy pak pracuji jako s rozšířenou dimenzí konkrétní skladby a strašně mě ten proces baví. Na svých nápadech již dva roky spolupracuji s JaCobrou, který*á mi dělá art direkci a vše spolu přirozeně konzultujeme a následně realizujeme.
V klipu Seaside máš velmi zajímavou masku. Co znázorňuje?
To je jedna z doposud nerozklíčovaných symbolik, které jsem si zapsala do mých prvních videoklipu. Nicméně pak přišla pandemie a symbol roušky nabral trochu jiných a nečekaných rozměrů. Měla jsem ji jako součást mojí identity, ale v současné době si od masky na chvíli i ráda odpočinu (smích).
Přála bych si, abychom se zbavili přílišných předsudků, stigmat, strachu z neznáma, abychom našli cestu k našemu nitru a vnitřní síle.
Ve tvých videích je často kladen důraz na individualitu. Je pro tebe individualita hodně důležitá?
Hodně moc, individualita je základ. Navíc cítím, že se pořád máme hodně co učit a hrozně bych si přála, aby v sobě každý z nás probudil určitou míru empatie, aby se nám všem lehčeji žilo. Přála bych si, abychom se zbavili přílišných předsudků, stigmat, strachu z neznáma, abychom našli cestu k našemu nitru a vnitřní síle. Protože jen tehdy, když v sobě najdeme světlo, tak můžeme svítit i pro ty druhé.
Diverzitu a jedinečnost je potřeba vyzdvihovat a pro mě jakožto umělce je velmi důležitá. Moje skladby vyžadují hlubší porozumění. Snažím se posluchači osvěžit ucho a divákovi posunout obzor. I mě samotnou láká vidět různé věci skrze odlišné pohledy, člověk se tomu musí jen otevřít.
Ty jsi to světlo uvnitř sebe už našla?
Myslím si, že jsem cestu k němu už našla. Jen je vždy důležité si to světlo i udržet, neztratit napojení na něj, na sebe samého. Žijeme v době, kdy je velmi důležitá spiritualita, což hodně vnímám i ve svém okolí. Měli bychom se čas od času zastavit, odtrhnout se od hmatatelného světa a hledat duchovní sílu a napojení. Hodně mě baví s tím pracovat i v mé tvorbě, kombinovat kontrasty a vytvářet něco autentického.
Setkala ses někdy s kritikou svojí práce jenom proto, že je na české poměry tak neobvyklá?
Není to vyloženě kritika, ale spíše neporozumění. Tím, že se moje hudba neřadí do žádné specifické kategorie či žánru, tak si na ni člověk musí udělat svůj vlastní názor, což mnohdy může být velmi těžké.
Ideál krásy je za zenitem, je to zastaralý názor a myslím si, že je důležité, aby byl člověk zdravý, spokojený, šťastný a je jedno, kolik má kilo nebo jak moc má souměrné rysy v obličeji.
Musím říct, že jsi opravdu krásná. Je podle tebe vzhledem zpěvačky důležitý k tomu, aby uspěla?
Děkuji ti. Podle mě je důležité umět vyjádřit vlastní osobitost, a to jakýmkoli způsobem. Krása je hrozně subjektivní, každému se líbí něco jiného, a to je přesně to, o co se snažím ve své vizuální tvorbě. Ideál krásy je za zenitem, je to zastaralý názor a myslím si, že je důležité, aby byl člověk zdravý, spokojený, šťastný a je jedno, kolik má kilo nebo jak moc má souměrné rysy v obličeji. Nikdo by se neměl z jakéhokoliv důvodu cítit méněcennější. Tyto nastavené vzorce je potřeba porušovat, stejně jako posouvat naše vlastni limity.
Před pár lety jsem se proto spojila s agenturou New Aliens Agency, která v Česku zastupuje diverzní casting osob. Bojuje například proti ageismu, propaguje tváře s alopecií nebo plus size modelky. Každý jsme jedinečný a žádné pravidlo pro to, jak bychom měli vypadat, neexistuje. Jsme krásné bytosti.
Žijeme ve světě přesyceném informacemi, dezinformacemi, názory na to, jak máme žít a co si máme myslet.
Dnes vydáváš nový klip. Co nám o něm můžeš říct?
Píseň se jmenuje Jezinky, ale nejedná se o skladbu v češtině, ovsem našeptala jsem do ní takovou magickou formuli a zaříkávadlo. Už zhruba dva roky mě čím dál více začínají hrát rádia po celém světě a já jsem měla pocit, že bych ráda přišla s něčím, čím bych světu dala ochutnat i špetku našeho kulturního koření.
Skladba častí odkazuje i na českou mytologii a nahrála ji acapella čili bez nástrojů a má v sobě silný spirituální nádech. Je o jezinkách, divoženkách z lesu, které lákají posluchače či diváka do lesa kouzel. Vyzívají ho, aby s nimi šel hrát hru, která spočívá v tom, aby každý člověk šel hluboko do svého nitra a imaginace. Mám pocit, že žijeme ve světě přesyceném informacemi, dezinformacemi, názory na to, jak máme žít a co si máme myslet. Naše přirozená reakce, abychom se z té obrovské tíhy nezbláznili, je vypnout a necítit vůbec nic. Potom se z nás stávají jakési prázdné nádoby. Nedokážeme naplno prožívat věci, cítit je, žít přítomností. Jezinky navíc reprezentují naše strachy. Každý z nás má nějaký strach a je důležité ho umět pojmenovat a pracovat s ním tak, aby nás neovládl.
Z čeho máš strach ty?
To je dobrá otázka. V současné chvíli jsem tak hluboko ponořená v kreativním procesu, že ti na to momentálně nedokážu odpovědět, protože mé současné strachy a obavy jsou teď velmi povrchní (smích).
Jezinky budou tvojí první acapella skladbou. Nebojíš se reakcí posluchačů?
Nebojím, pro mě je to tak osobní a silná skladba, že všechny obavu jdou stranou a jsem připravena ji představit světu. Je to silná spirituální skladba, skrze kterou poskytuji upřímnou zpověď a hledám napojení. Je to až rituální píseň.
Bude 3D avatar i v Jezinkách?
Nebude, ale budou tam zajímavé lidské příběhy, moje rodina, kamarádi a modelky z New Aliens Agency. Děj se bude odehrávat na třech lokacích, bude tam portrétové vyobrazení několika lidi, se kterými se potkáme v liminálním prostoru tzv. prostoru bez hranic. Společně se pak přemístíme na krásnou lokaci, kde každý najde sám sebe. Otázkou je, zda se jedná jen o imaginaci… Kdo ví.
Na kontě máš zatím jedno EP a několik singlů. Plánuješ vydat i celé album?
Ano, pracuji na tom.
Zmiňovala jsi, že napůl bydlíš v Itálii. Vidíš nějaký rozdíl mezi fanoušky v Česku a v Itálii?
Ty rozdíly nejsou nijak významné. Ale kdybych měla přece jen nějaké najít, tak bych asi řekla, že Italové se umí trochu více odvázat a jsou více spontánní. Oproti tomu český posluchač je více zkoumavý a opatrný.
V momentě, kdy člověk nedělá standardní žánrovou věc, tak vlastně ani neví, kdo ti posluchači jsou, a to mě na tom velmi baví. Když něco vydám, tak to nedělám cíleně pro konkrétní skupinu posluchačů a je zajímavé pozorovat, koho jednotlivé skladby osloví. Moji posluchači jsou z různých věkových kategorií a soudě podle zpráv a konverzací, které spolu vedeme a které jsou často velmi hluboké až filozofické, tak mohu říct, že mým publikem jsou velmi přemýšliví lidé.
Takže to ani nemáš rozdělené tak, že bys chtěla třeba spíše mířit do zahraničí než na českou hudební scénu?
Tak Evropa je dnes už taková jedna velká metropole. Žiji napůl v Praze a z druhé poloviny v Itálii. Management a label mám v Anglii, takže pojem zahraničí až tak nevnímám, protože se za těmi pomyslnými „hranicemi“ pohybuji denně.
Kde tě uvidíme za pět let?
Doufám, že mě uvidíte (smích). S hudbou určitě nepřestanu, je to moje životní volba, takže o sobě i za 5 let určitě budeme vědět.
