Osm nových dílů se postaralo o vlnu spokojenosti, ale i kritiky ze strany fanoušků.
Po dvou letech čekání se fanoušci Zaklínače dočkali nových dílů. A rovnou si řekněme, že jejich kvalita se výrazně zvýšila. Cítit to je napříč všemi aspekty produkčních hodnot – od kvality kostýmů, hereckých výkonů, počítačových triků přes design monster, kvalitnější režii a střih až po celkovou vizuální prezentaci a koncept. Avšak je prakticky jisté, že seriál si užiješ víc, pokud jsi vůbec nečetl knihy.
Druhá série se totiž radikálně odklání od knižních povídek a ságy, takže se v ní odehrává množství událostí, scén a dialogů úplně jinak než v knihách, respektive v knihách vůbec nejsou. Tyto změny si budeme detailně rozebírat v samostatném článku, ale věz, že některé se i povedly. Většinou se ale jedná o změny, které snížily příběhovou kvalitu knih.
Skvělým příkladem je hned první epizoda s Nivellenem. V knižní povídce se Geralt a Nivellen neznají. Geralt i čtenář jsou zpočátku vůči postavě chladní, jelikož důvod jeho prokletí se dozvídáme hned a až postupně zjišťujeme, že se Nivellen změnil a začal ve světě konat dobro, takže si zaslouží druhou šanci.
Seriál to celé obrátil, nejprve z Nivellena udělal starého dobrého Geraltova kámoše a nakonec v divácích vyvolal pocit, že si zaslouží to nejhorší. Tvůrci vůbec nezachytili význam povídky. Alespoň že epizoda byla skvěle zahraná a byla v ní i dobrá akce.
Zdaleka ale nešlo o největší změnu. Yennefer je v podstatě celou sérii neschopná kouzlit, což nevnímáme jako dobrý nápad. Posloužilo to sice jako základ příběhu v jeho druhé polovině a hlavně jako emotivní a motivující důvod k tomu, proč se rozhodla ochraňovat Ciri (jedná se o úplně jinou situaci než v knihách, ale tato změna se nám zdá dobrá, protože pozitivně změnila dynamiku mezi Ciri a Yen ), ale z celkového hlediska to otupilo postavu Yennefer.
Nakonec jde o mocnou čarodějnici, která je najednou víceméně bezbranná. Jakoby Geralt celou sérii nemohl mávat mečem. Taková představa nezní moc zajímavě, že? Yen měla svoji situaci vyřešit mnohem dříve. Těch změn je mnohem víc, ať už šlo o Eskela, Vesemira, schopnosti Ciri a rozšíření světa Zaklínače... zatímco změna s Eskelem nám nesedla, charakter Vesemira se tvůrcům podařilo zachytit z knih dostatečně přesně.
Sleduje, jak umírají jeho děti, jeho zaklínači kolem. Postava získá svoji vlastní agendu a jeho emocionální status se prohlubuje více než v knihách nebo hrách. Tam hrál jednoduchou roli mentora a ochránce Ciri, který v podstatě neměl na práci ani nic jiného.
Vesemir byl v knihách a hrách oblíbenou a skvělou postavou, ale sám o sobě neměl žádný příběh ani budoucnost. Jeho seriálová verze je však od začátku zajímavá a čelí náročnějším psychologickým dilematům.
Jak říkáme, některé změny se tvůrcům vydařily, jiné zase vůbec ne. Musíme se přes všechny přenést a zkusit se na ně kriticky podívat s větším nadhledem. Ze začátku se ti možná nebude nic líbit, neboť je to jiné než v knize, ale zkus se dobře zamyslet nad tím, co tím tvůrci chtěli dokázat a zda se jim to i v některých případech podařilo.
Štve nás ovšem například odhalení Emhyrovy identity. V knize to má mnohem větší dosah a celý dialog s Geraltem a Emhyrem je v knihách úžasný. Bohužel, pokud se i v seriálu odehraje, proběhne v úplně jiné podobě.
Seriál je i ve 2. sérii nejsilnější ve scénách s Geraltem. Když vede dialogy (ve 2. sérii jich má podstatně více), když bojuje s lidmi nebo příšerami, když se jen zamýšlí nad osudem Ciri... Geralt má ve 2. sérii propracovanější osobnost a perfektně se mu to hodí. Henry Cavill je v roli naprosto úžasný a dokáže zachytit úplně každý Geraltův charakteristický rys z knih. Možná nám ale ve 2. sérii chybělo více jeho sarkasmu a humoru. Skvělý výkon podávají i další herci.
Zlepšila se Freya Allan jako Ciri, líbila se nám dokonce i postava Triss, která je věrnější knižní verzi (a tvůrci potěšili fanoušky i úpravou jejích vlasů), a pochválit musíme i Anyu Chalotru jako Yennefer. Marigold nám osobně v prvních epizodách vůbec nechyběl, ale jakmile dorazil, bylo ho cítit.
Herec Joe Batey byl ve druhé sérii mnohem lepší než v té první a mnohem lépe se mu podařilo vystihnout Marigoldovu osobnost, kterou tak moc milujeme jak v knihách, tak ve hrách. Některé zamrzí, že vedlejší postavy mají opravdu málo prostoru, a to včetně Yarpena Zigrina. Popravdě, nebýt jedné epizody s Yarpenem a spol., zcela zapomeneme, že v tomto světě existují i trpaslíci, což je velká škoda.
Seriálu celkově chybí volnější, takzvané fillerové epizody, kdy se příběh neposouvá dopředu, ale rozšiřuje se svět kolem postav. Zaklínač je jedním z mála seriálů, který si takový obsah vyloženě žádá dostat na povrch. Geralt potkávající staré známé z knih, zabíjení příšer na objednávku, snadné putování krajinou a dialogy u ohně.
Něco takového nám citelně chybělo i v knihách, protože ty byly také velmi přímočaré. Hra Zaklínač 3: Divoký hon toho ale využila a díky tomu si všichni uvědomujeme, že svět kolem Zaklínače je nesmírně bohatý a tvůrci seriálu by v něm měli strávit více času.
Celkový příběh se nám docela zamlouval, i když byl výrazně odlišný od knih. Absolutně nám však nesedla vedlejší dějová linie kolem jisté ježibaby a jejích tří čarodějnic, které využívala. Opět to má větší význam až pro konec 2. série, ale jako u Yennefer, i zde máme dojem, že se tato linie měla uzavřít dříve, respektive že měla zabírat mnohem méně času. Stejně jako se na obrazovce měla méně ohřát Fringilla Vigo.
Jde o nejméně zajímavou postavu v celém seriálu, ale dostává více času než Vesemir a ostatní zaklínači dohromady. Fringilla nás otravuje a její intriky a konspirace v srdci nilfgaardského příběhu jsou nudné. Bohužel do toho zatáhla i elfy, z nichž tvůrci na konci série udělali jen další tupé, nenávistné tvory, kteří si nedokážou spojit 2 a 2 dohromady.
Netflix nalil do druhé série citelně více peněz. Zlepšila se celková vizuální prezentace. Svět Zaklínače vypadá mnohem lépe než v první sérii, s lepšími kulisami, prostředím a fantasy atmosférou. Dopomohly tomu i kvalitnější kostýmy a brnění (jsme rádi, že tvůrci nebyli tvrdohlaví a pochopili, že Nilfgaard vypadal v první sérii opravdu příšerně).
Překvapila nás také kvalita vizuálních triků vyrobených počítači a vfx compository (tvůrci těchto efektů). Obzvlášť příšery či oheň vypadají ve 2. sérii fantasticky. Spojení skvělých triků a vynikajícího designu příšer vyústilo v mnohem lepší divácký dojem. Líbil se nám i soundtrack a zlepšila se práce s kamerou, jejíž přelety kolem postav už nejsou tak otravné.
Zlepšila se také akce a choreografie soubojů. Souboji v Blavikenu z první série se sice nic z té druhé nevyrovná, ale to nevadí. Druhá série je totiž kontinuálně v akčních pasážích stále dobrá, takže se na ni pokaždé skvěle dívá. Cavill je s mečem a se svými zaklínačskými schopnostmi nezastavitelný stroj na zabíjení.
Doufáme, že s Riencem (pardon, fire fuc*erem) si užijí ještě nějaké to tango, protože jejich střety v knihách jsou fantastické (i tady už tvůrci něco důležitého změnili, ale stále doufáme, že se na dynamiku mezi Geraltem a Riencem nevykašlou).
Druhá série Zaklínače se podstatně zlepšila. Děj už plyne chronologicky a tvůrci si dokonce dělají legraci z toho, jak fungovala první série a jak na to reagovali diváci (viz Marigoldův dialog se strážcem lodi). Ve druhé sérii už snad každý vidí, že to skákání mezi časy bylo nanejvýš nepotřebné a zbytečné a že to lze udělat mnohem zajímavěji.
Je škoda některých rozhodnutí tvůrců. Líbí se nám, že chtějí překvapit i čtenáře knih, ale nemuseli změnit absolutně všechno, co se dalo, a to vždy, když k tomu měli příležitost. Některé knižní momenty, dialogy a události jsou perfektní samy o sobě a stačí je „jen“ kvalitně přenést na televizní obrazovky. Zaklínač se nám ale pořád nesmírně líbí, tvůrci se postupně dostávají do formy a začínají naplno využívat jeho potenciál. Tentokrát je to za osm bodů z deseti.