Joel Coen natočil vynikající drama plné monologů a dialogů. Je to film, který musíš vidět?
The Tragedy of Macbeth je první film od Joela Coena, který nenatočil spolu se svým bratrem Ethanem Coenem. Bratři Coenovi jsou v Hollywoodu nesmírně známí a populární tvůrci se spoustou skvělých filmů. V posledních letech nás ale nedokázali ničím ohromit. Změnilo se to díky adaptaci Macbetha, jedné z nejlepších Shakespearových her?
Krátká odpověď by byla ano. Ta dlouhá bude poněkud komplikovanější. Jak možná víš, děj Macbetha sleduje Macbetha (Denzel Washington), příbuzného skotského krále Duncana (Brendan Gleeson). Macbeth pro Duncana vyhrává jeden důležitý boj za druhým, za což ho chce král patřičně odměnit. Macbetha však jeho odměna nepřekvapí. Jen pár chvil předtím jemu a jeho příteli ve zbrani Banquovi (Bertie Carvel) tři čarodějnice prozradily, co ho čeká. Nejdříve získá větší majetky a uznání krále, následně se sám stane králem.
Jenže Macbethovi je jasné, že se to nestane samo od sebe a že pro to musí něco udělat. Zabití milovaného krále ale není něco, co by s lehkostí dokázal. Tady do hry vstupuje jeho věrná manželka lady Macbeth (Frances McDormand), která ho přesvědčuje, že zabití krále je správným krokem a že si kralování zaslouží. Macbeth se tedy nechá přemluvit a krále zabije.
Macbethovi a jeho ženě vražda zatemní mysl, v důsledku čehož je začne zpochybňovat nejen jejich služebnictvo. Macbeth je stále krvelačnější a tvoří si nebezpečné nepřátele. Pro diváky, kteří neznají tuto Shakespearovu hru nazpaměť, jde o příběh, který párkrát překvapí a umně pracuje se svými postavami.
Mnohé diváky může překvapit styl, jakým je film natočen. Režisér Joel Coen se rozhodl spojit divadelní a filmové postupy do jednoho celku, díky čemuž může diváky neznalé divadla jemně zmást. Režisér totiž k vysvětlení emocí a myšlenkových pochodů postav využívá jejich vlastní monology a často až umělecky vystavěné věty.
V podstatě kopíruje styl divadelní hry a snaží se, aby fungoval i ve filmovém vyprávění. Bohužel, ne vždy se to dobře daří. Minimálně dvě scény s monologem jsou tak dlouhé, až se u nich možná přistihneš, že už nedáváš pozor.
Na druhou stranu některé repliky díky tomu nabraly na intenzitě a dovolily hercům ukázat se ve světle, v jakém asi ještě ve velkém hollywoodském projektu nikdy nebyly.
The Tragedy of Macbeth je ve svém jádru tak trochu „artový“ film, respektive opírá se o filmové postupy, které mohou některým lidem připadat „nedivácké“ či nudné. Opak je ale pravdou a Coen ve většině případů skvěle kombinuje audiovizuální indicie a formy vyprávění příběhu s těmi slovními. V některých sekvencích bychom dokonce přijali, kdyby režisér více využíval obrazu a méně mluveného slova.
Vizuál filmu se nadmíru povedl, ať už jde o exteriérové, nebo interiérové záběry. Zámky a hrady vzbuzují díky svým vysokým zdím a stěnám dojem nepřemožitelných a nekonečných pevností a exteriéry pokaždé působí jiným dojmem díky měnícím se prostředím – od mlhavých bažin na bojišti přes pole až po lesy.
Nepřekvapilo by, kdyby snímek získal i nominaci na Oscara za nejlepší kameru. Bruno Delbonnel natočil spoustu krásných, pomalých záběrů, které ti dovolí naplno ocenit krásu vytvořených kulis či kostýmů. Kontury navíc zdůrazňuje černobílý obraz.
Asi tě tedy nepřekvapí, že i celé lokace a plac byly složeny z černobílých předmětů a kulis. Film reálně vypadal černobíle i před přidáním efektů a úpravou barev v postprodukci.
Tragedy of Macbeth využívá výrazného audiovizuálního stylu vyprávění příběhu, takže role kameramanů byla velmi důležitá. Skvěle se dívá hlavně na všechny scény s čarodějnicemi či na Macbetha na chodbě těsně před vraždou krále. Řada těchto skvěle natočených scén spoléhá i na zvukový doprovod. Nemyslíme tím hudbu, ale zvukový design doprovázející obraz, který pomáhá budovat atmosféru a stupňovat napětí.
Snímek graduje každým „dějstvím“. Stupňování děje a napětí vůbec nepůsobí ukvapeně, a ty si tak uvědomíš, že jsi stále zvědavější, jak to skončí.
Soundtrack by si asi každý doma nepustil, hudba ve filmu ale fungovala přesně tak, jak měla. Dokonale vyhovuje také stopáž filmu. Macbeth neměl být ani kratší, ani delší, svůj příběh vyprávěl bez jakýchkoli „hluchých“ míst.
The Tragedy of Macbeth je skvěle natočený, zrežírovaný a zahraný film, který svůj příběh dokáže vyprávět jak s hereckým, mluveným projevem, tak čistě audiovizuální podobou. Škoda některých protáhlých dialogů. Herecky jde o nadstandard, přičemž zmínit musíme i další dva skvělé výkony v podání Coreyho Hawkinse a Harryho Mellinga. Druhý zmíněný i nadále dokazuje, že v něm dřímá velký talent.
Denzel Washington je v roli Macbetha fantastický a požitkem je každá jeho scéna. Mírně nevyužitě působí Frances McDormand jako lady Macbeth. Joel Coen natočil skvělé drama podle divadelní hry, ale pokud čekáš klasický film s klasickým tempem a stylem vyprávění příběhu, budeš minimálně překvapen – a my věříme, že v pozitivním směru.
My jsme tušili, co zhruba máme čekat, a tak jsme si v rámci očekávání film hodně užili. Překvapilo, jak plynule režisér střídá divadelní a filmové vypravěčské styly a postupy a jak bezproblémově v drtivé většině scén fungují. I proto udělujeme velmi silných osm bodů z deseti.
P. S. – Film doporučujeme zhlédnout na Apple TV+ s profesionálními titulky. Občas je těžké dialogy pochopit i v češtině, protože nemáš moc času, abys nad nimi přemýšlel.
