S politickým umělcem o tom, co musel obětovat pro svobodné umění, jaké jsou poměry v Číně, o jeho aktivistické evoluci i o lidské touze sdílet.
„Výhrůžky smrtí dostávám na denní bázi,“ říká v rozhovoru pro Refresher čínský umělec, disident a aktivista, který vystupuje pod pseudonymem Badiucao. Skrze grafiky, olejomalby i prostorové inscenace reflektuje porušování lidských práv po celém světě, důležité momenty v lidské historii i problémy současné Číny.
„Vystupuje proti jakékoli formě ideologické či morální kontroly uplatňované politickou mocí, staví se proti čínské vládní cenzuře a manipulaci s historickou pamětí,“ přibližuje jeho práci Centrum současného umění DOX, které nyní prezentuje jeho první soubornou výstavu nesoucí název MADe IN CHINA.
Badiucao, který žije nuceně v australském exilu, čelí sledování, šikaně i výhrůžkám ze strany čínské vlády. Tamnímu režimu vadí jeho aktivity natolik, že se již pokusil zrušit dvě jeho výstavy v zahraničí – minulý rok v Itálii a nyní i v Praze. V obou případech neúspěšně.
Považujete se za odvážného člověka?
Ne, nejsem odvážný. Myslím že existují určité hranice našeho vědomí a jednou z nich je zdravý rozum a nějaký úsudek. Nemyslím si, že ochrana zdravého rozumu je odvážná věc, spíše je to základní lidská povinnost. Většina mého umění neřeší nejpalčivější filozofické otázky. To, co se děje nejen v Číně, ale i jinde po světě, je porušování základních lidských práv. Jejich ochrana je zkrátka zdravý rozum. Nemělo by to být vnímáno jako odvážné, je to moje občanská povinnost.
Čínská ambasáda v Praze nedávno požádala Centrum současného umění DOX, aby vaši výstavu zrušila. Pojďme si na chvíli představit, že jsme my dvě čínská ambasáda v Praze – co byste nám chtěl v tento moment říct?
Přijďte se sem podívat. Je to dobrá výstava, velmi edukativní. Myslím, že se potřebujete více vzdělat o tom, jak Čína skutečně přemýšlí. A také vám chci říct děkuji, protože jste mé výstavě udělali skvělou propagaci. Lidem v Praze, v Česku i v celé Evropě jste ukázali, jak vypadá cenzura.
Podobná věc se stala v roce 2021 v Itálii. Jaké instinktivní reakce či emoce ve vás vyvolávají opakované snahy čínské vlády ovlivňovat vaše umění v zahraničí?
Když mi vyhrožovali poprvé a podruhé, říkal jsem si, že je taková autoritářská vláda zkrátka čisté zlo. Teď si říkám, že jsou hloupí. Čím více se snaží sabotovat mé aktivity, vyhrožují mi a pomlouvají mě, tím více ke mně přitahují mediální i veřejnou pozornost. Autoritářské vlády mají příliš pýchy, nedokáží se ze svých chyb poučit. Čínská vláda je velmi rigidní systém. V demokracii existuje diskuze právě proto, aby lidé byli schopni přicházet s lepšími řešeními.
Ale v obrovském mechanismu, jako je Čína, se věci mění velmi pomalu. Jdou pouze jedním směrem, i když se ta cesta ukázala v minulosti jako chybná. Možná 1 % z jejich snah ubližuje mně, 99 % naopak pomáhá promovat moje výstavy. Opět se tedy zachovali stupidně – ukazuje se na tom, jak systém čínské vlády nefunguje správně ani pro potřeby jejich vlastní propagandy.
Jaký je to pocit – být cílem čínského státního aparátu? Jakému obtěžování či šikaně z jeho strany čelíte?
Nosím to jako čestný odznak. Když je moje aktivity takto provokují a štvou, znamená to, že něco musím dělat dobře. Ale samozřejmě si to vybralo svou daň. Má rodina v Číně je čas od času obtěžována policií, odvezli je na policejní stanici, policie je poctila svou návštěvou u nich v práci i doma. Čelíme nadávkám a vyhrožování.
Já osobně dostávám výhrůžky smrtí na internetu na denní bázi. Na sociálních sítích mi chodí spousta soukromých zpráv, polovina z nich není zrovna přátelská. Občas se dokonce jedná o velice konkrétní výhrůžky smrtí. Bydlím v Melbourne a nedávno mi na sociální síti přišlo video. Byl tam chlap, Číňan, který mi ukazoval svůj australský pas. Chtěl, abych viděl, že je zrovna ve stejné zemi jako já. Napsal mi: „Hledám tě, chci vědět, kde bydlíš. Až to zjistím, zbiju tě takovým způsobem, že skončíš v Royal Melbourne Hospital.“ To je největší místní nemocnice. Tomu musím čelit, navíc nejenom v digitálním prostoru.
V Austrálii mě pronásledují podezřelí lidé. To samé se děje lidem, kteří se mnou pracují. Například režisér mého dokumentárního filmu Čínský umělec v exilu byl také obtěžován divnými lidmi a před jeho domovem parkovala cizí a podezřelá auta.
Co se dozvíš po odemknutí?
- Proč se raději vzdal kontaktu s vlastní rodinou.
- Jak v Číně funguje ideologická výchova mladých.
- Proč je v Číně umění vždy vnímáno jako něco politického.
- Co si myslí o tom, že o něm média referují jako o čínském Banksym.
