Červen je měsícem hrdosti. Nepřipomínáme si jen Stonewallské a další nepokoje, ale i důležitost přijetí a rovnosti. Některé velké nadnárodní společnosti ale Pride Month chápou jen jako další příležitost k zisku.
Rainbow-washing (případně také pinkwashing) nastává, když velké korporátní společnosti do světa hlásají podporu LGBTQ+ lidem pouze na začátku června, tedy na začátku Pride Month. Jedná se například o zahalení firemního loga do duhových barev, změnu profilového obrázku na sociálních sítích či zařazení produktů s „LGBTQ+ tematikou“ do své nabídky.
Zvyšování povědomí a vyjadřování podpory je skvělé, nesmí ale trvat pouze jeden měsíc v roce. Některé takové firmy zároveň ani nevěnují část výtěžku z pride kampaní LGBTQ+ organizacím. Hrají si na spojence, přestože po zbytek roku žádnou aktivní podporu nevytváří, ba dokonce mohou svými praktikami LGBTQ+ lidi poškozovat.
„Toto performativní spojenectví je spíše metodou komodifikace společenského problému ve snaze dosáhnout zisku než metodou, která by vedla ke změně společnosti,“ napsal* ve svém příspěvku KC Clements.
Za příklad „neupřímné podpory“ zmiňuje Katie Martell z neziskové organizace Pride in Our Workplace například moment, kdy adidas prodával duhové zboží v rámci „pride kolekce“, ale zároveň sponzoroval mistrovství světa ve fotbale 2018 v Rusku, kde platí zákony proti LGBTQ+ lidem. Martell upozorňuje také na fakt, že největší řetězce s oblečením včetně H&M, Primarku či Targetu prodávají duhové produkty, byť se většina z nich vyrábí v zemích, kde je homosexualita buď nelegální, nebo kde jsou LGBTQ+ lidé pronásledováni.
To se týká například i čínského prodejce fast fashion Shein, který je známý pro nevhodné pracovní podmínky, nedostatečné odměňování zaměstnanců a celkově jejich vykořisťování. V takovém případě působí „podpora“ LGBTQ+ opravdu směšně a nikdo o ni nestojí. LGBTQ+ aktivismus a Pride nejsou příležitostmi k rychlému výdělku – jde o důležitý boj za spravedlnost a rovnost skupin, které byly a jsou nadále diskriminovány.
Komodifikace duhy
Pokud firma velmi touží po veřejné kritice (nebo nemá dostatečně erudovaný marketingový tým), může vzniknout i něco jako „Pride Whooper“, který se bude prodávat v rakouských prodejnách Burger King až do 20. června. Skládá se ze dvou stejných housek (buď dvou horních, nebo dvou spodních), což má podle prohlášení společnosti na Instagramu symbolizovat „rovnou lásku a rovná práva“. Není ovšem jasné, zda fastfoodový gigant plánuje věnovat peníze vydělané na duhovém burgeru LGBTQ+ organizacím. Podle kritiků se tak jedná pouze o plytké gesto s jediným cílem: vydělat.
„Heterosexuálním lidem/korporacím by měla být udělována cena ‚Pride Whooper‘ za extrémní cringe během Pride Month,“ komentovala marketingový tah uživatelka Anna Gram na Twitteru.
Heslo takových společností je podle LGBTQ+ aktivistů vyjádřit „progresivní podporu rovnosti – ale s minimálním úsilím“. Duhu a nápisy typy „love is love“ plácnou na všechno od triček, ponožek, odznaků po sendviče a ústní vodu. 1. července se pak tytéž značky vrátí zpět k nulové (veřejné) podpoře marginalizovaných skupin. Jedná se o kulturu takzvaného „duhového kapitalismu“. Autorka a producentka Katie Martell to ve své publikaci z roku 2019 shrnula do: „Je to prostě dobré PR.“
Dobré PR a pravděpodobně i touha po „růžovém dolaru“, což je termín, který vznikl v 90. letech 20. století jako označení pro bohatství homosexuálních párů. Popisuje tedy kupní sílu LGBTQ+ lidí. Podle serveru Sneaker Jagers s odkazem na britskou společnost LGBT-Capital, která se zabývá průzkumem trhu, se jeho celosvětová hodnota odhaduje na 3,7 bilionu amerických dolarů ročně, což je například dvakrát více než celková kupní síla Kanady. V Evropě se odhaduje na 950 miliard amerických dolarů ročně, v případě Německa se jeho kupní síla odhaduje na více než 151 miliard eur.
V myslích některých se tak pride stal spíše záležitostí co největšího zisku, kapitalismu a nadprodukce, místo zesílení queer hlasů. Je to škodlivé i proto, že lidé mohou podobnou „duhovou kampaň“ podpořit v dobré víře, ve skutečnosti ale plní kapsy multimiliardovým korporacím.
Problematiku pinkwashingu vnímá dlouhodobě z pohledu všech svých programů i český spolek Prague Pride. Jako hlavní problém vidí právě fakt, že aktivita firem často končí s posledním červnovým dnem. „Svézt se na duhové vlně je pro firmy bezpochyby lákavé a v rámci marketingové strategie se jedná o velmi efektivní nástroj, jak zlepšit prodej či zájem o značku nebo produkt. Společnosti se tím ale nezavazují k nějaké smysluplnější aktivitě ani dlouhodobé podpoře LGBT+ tematiky, čímž je i dopad na celospolečenský diskurz nulový,“ uvedla pro Refresher vedoucí fundraisingu spolku Prague Pride Lenka Bártová.
Pride není módním trendem měsíce června
Stále je ale celá řada globálních společností, která svou podporu LGBTQ+ lidem dává najevo celoročně a zdůrazňuje zastoupení LGBTQ+ osob v reklamách a v řadách svých zaměstnanců. Firmy, které dlouhodobě pracují s tématem diverzity a inkluze a pomáhají nastavovat rovné pracovní podmínky pro LGBT+ lidi, sdružuje také platforma Pride Business Forum, jež patří do programového portfolia spolku Prague Pride. „Vzhledem k výčtu firem, které již memorandum PBF podepsali a zavázali se tak pracovat na zlepšení pracovních podmínek a podílet se na celkovém diskurzu LGBT+ témat ve společnosti, vidíme dobrý směr a snahu zaměstnavatelů podílet se na utváření dlouhodobých hodnot. U těch se v žádném případě o pinkwashing nejedná,“ vysvětlila Bártová z Prague Pride s tím, že impuls ke spolupráci často přichází i ze zahraniční pobočky nebo centrály, nelze tudíž jednoduše kategorizovat, kterých firem se problematika pinkwashingu týká a kterých nikoli.
„Firmy nás také oslovují často s tím, že chtějí podpořit naše programy, ať už se jedná o festival Prague Pride, běh proti homofobii Fun&Run, nebo LGBT+ komunitní centrum. I tím jasně deklarují svůj záměr a postoj,“ dodala. S Prague Pride podle Bártové aktuálně spolupracují jen takové značky, které mají dlouhodobé cíle nebo chtějí podpořit nějaký z jejich programů či akcí. V minulosti ovšem spolek odmítl i několik nabídek, kde se jednalo čistě o záměr zvýšit si prodej produktu či zájem o značku.
Jak tedy lze finančně podpořit LGBTQ+ lidi a zároveň se vyhnout pasti rainbow-washingu? Nejjednodušší je podpořit LGBTQ+ tvůrce, umělce a organizace přímo, nikoli prostřednictvím třetích stran.
Co je Pride Month?
28. června 1969 v ranních hodinách začaly Stonewallské nepokoje (nazývané též jako Stonewallská povstání). Stalo se tak poté, co newyorská policie provedla razii v gay klubu Stonewall Inn v Greenwich Village v New Yorku. Bylo totiž nezákonné, aby se LGBTQ+ lidé scházeli a popíjeli nebo tančili s partnery stejného pohlaví. Hrubé zacházení se zaměstnanci a návštěvníky baru ze strany policie vedlo k šestidenním protestům a násilným střetům. Nebyl to první policejní zátah na gay bar a nebylo to poprvé, kdy se LGBTQ+ lidé bránili, ale právě Stonewallské nepokoje zásadně změnily povahu LGBTQ+ aktivismu ve Spojených státech i po celém světě. Staly se katalyzátorem hnutí za práva LGBTQ+ lidí.
Významnými postavami Stonewallských povstání byly například jedna z prvních drag queens Marsha P. Johnson (historici a její bývalí přátelé ji dnes popisují jako trans ženu, pozn. red.) a trans Latinoameričanka Sylvia Rivera. Společně pomohly založit skupinu STAR (Street Transvestite Action Revolutionaries), která nabízela bydlení mladým lidem bez domova a trans lidem, a otevřely první centrum pro LGBTQ+ mládež v Severní Americe.
Měsíc po skončení nepokojů se v New Yorku uskutečnil jeden z prvních veřejných pochodů v zemi, kde se LGBTQ+ lidé hrdě a veřejně přihlásili ke své identitě – Christopher Street Liberation Day March. Tento průvod, který zorganizovala mimo jiné aktivistka za práva bisexuálů Brenda Howard, ovlivnil další města po celém světě a položil základ pro mezinárodní průvody hrdosti, jež se začaly o rok později konat například v New Yorku, Los Angeles či Chicagu. Od té doby se tisíce lidí schází s požadavkem na rovná práva.
Ikonická duhová vlajka vznikla v roce 1978. Navrhl ji aktivista a umělec Gilbert Baker s tím, že vlajky považoval za nejsilnější symbol hrdosti. „Na duze se mi líbilo, že zastupuje nás všechny. Jsou v ní všechny barvy. Představuje všechna pohlaví. Představuje všechny rasy. Je to duha lidstva,“řekl. Ale až v roce 1994 se duhová vlajka stala skutečným symbolem hrdosti LGBTQ+.
V Česku se první pride pochod konal pravděpodobně v roce 1998 v rámci duhového festivalu Karlovy Vary, který byl završen pochodem městem za registrované partnerství. Další se uskutečnil pod názvem Queer Parade až v roce 2008 v Brně. Od té doby se už ale podobné akce konají v Česku pravidelně.
V Praze se koná festival Prague Pride každoročně v srpnu od roku 2011. Trvá týden a nabízí kulturní i společenský program, veřejné debaty, sportovní události i duchovní setkání. Tradičním vyvrcholením týdne Prague Pride je sobotní průvod Prahou, jehož se účastní desítky tisíc lidí. V Brně aktuálně do 19. června probíhá Pride Week plný kulturních akcí věnovaných queer komunitě a jejím přátelům. Těšit se můžeš například na drag workshop, speed dating nebo promítání filmů.
