Znepokojivá inspirace kapely The Killers se odráží ve třech písních známých jako Murder Trilogy – Jenny Was a Friend Of Mine, Leave The Bourbon On The Shelf a Midnight Show.
„Hups, myslím, že jsem ji zabil,“ pronesl v jednom z archivních videí vrah Robert Chambers, pro svůj příjemný zevnějšek a vybrané chování známý pod přezdívkou Preppy Killer. Ve zmíněném videu Robert předváděl scénku s panenkou Barbie, které nedopatřením utrhl hlavu. Určitou dobu po tomto vtípku na jedné z domácích party se ale legrace proměnila v realitu. V takovou, která se později stala inspirací populární rockové kapely The Killers.
Kapela z Las Vegas patří dodnes k nejúspěšnějším hudebním uskupením na světě. Do největšího povědomí se čtveřice dostala již díky svému debutovému albu Hot Fuzz z roku 2004. Kombinace jejich úderných basových a kytarových riffů, podmanivých syntetizátorových ploch a hlasu Brandona Flowerse brzy ovládla klubovou scénu.
The Killers prostě dokázali a stále dokáží člověka roztančit. Hned na prvním albu ale ukázali, že se za jejich pulzující rytmikou plnící parket skrývá řada znepokojivých příběhů. Své doposud nejúspěšnější album Hot Fuzz otevřeli právě příběhem Roberta Chamberse a Jennifer Levin, který se prolíná do dvou písní alba a jedné písně následující desky. Trojice tracků se mezi fanoušky stala známá jako The Murder Trilogy.
„Říkala, že mě miluje, ale že musí někam jít. Křičet ale nedokáže, když ji budu držet pevně,“ zpívá Flowers v jedné z písní „vražedné trilogie“ Jenny Was a Friend of Mine. Robert a Jenny se seznámili v roce 1986, během léta spolu strávili nějaký čas chozením po klubech. Vše jako by se neslo v oparu letní lásky jako z hollywoodského filmu. Jejich vztah se měl pokazit na konci srpna.
Policisté našli tělo Jennifer Levin 26. srpna 1986 v Central Parku. Její mrtvola byla schoulená okolo jednoho ze stromů a tričko s podprsenkou měla vyhrnuté téměř ke krku. Na obličeji měla otisky zubů a škrábance a okolo krku pohmožděniny. Jenny musel někdo dost dlouho škrtit.
Netrvalo dlouho, než vyšetřovatelé došli až k jejímu příteli Robertu Chambersovi. Jeden z kolemjdoucích jim totiž prozradil, že je viděl předchozí večer společně odcházet z klubu. Když Robert policistům otevřel dveře, bylo už téměř jasné, co se stalo.
Muže hyzdily škrábance po celém obličeji. Rány, na kterých bylo patrné, že musely vzniknout za intenzivního boje mezi ním a dalším člověkem. Přestože se svá zranění snažil Robert hodit na kočku, policie mu neuvěřila. Následoval případ, který rok plnil titulní strany amerických médií a jehož rozuzlení nemělo být na první pohled tak jasné, jak se mohlo zdát.
Robert Chambers se ke svému soudu dostavil s obhájcem Jackem Litmanem. Advokátem, který byl ochotný vymyslet jakoukoliv strategii, aby svého klienta ochránil před trestem. Poté, co byl Robertovi vyvrácen argument o tom, že se cesty mladého páru rozdělily, když si šla Jenny koupit cigarety, přestože byla nekuřačka, přišla obhajoba s častým postupem. Z agresora je třeba udělat oběť.
Podle Chamberse i jeho obhájce Litmana jednal mladý vrah pouze v sebeobraně. Jennifer se totiž tehdy dvacetiletého Roberta pokusila znásilnit a nutila jej k „tvrdému a syrovému sexu“. Jejich teorii mělo podpořit tvrzení, že Levin měla v minulosti často sex a jako důkazní materiál měl sloužit deníček, ve kterém se dívka o svém sexuálním životě rozepisovala.
Ať již vědomě, nebo ne, Chambers a Litman svou obhajobou pomohli prohloubit pohled některých občanů na sexuální trestné činy a násilí na ženách. Některé veřejně prezentované názory uváděly, že si Levin za svou smrt mohla sama a že svou promiskuitou šla násilníkům naproti.
V jednom z dokumentů o případu vraždy osmnáctileté Jennifer popsal Litman strategii jako způsob, jak očistit jméno svého klienta a zabránit jeho pobytu za mřížemi. „Nemělo se jednat o snahu překlopit trestní čin a udělat z násilníka oběť. Chtěli jsme prostě jen vykreslit situaci tak, jak se podle pachatele skutečně stala,“ okomentoval zpětně trestní řízení Robertův advokát.
Po devíti dnech jednání porota stále nepřišla s verdiktem. Litman a Chambers se tedy nakonec dohodli, že Robert vinu přizná. Během poslední řeči skvěle vypadající mladík z dobré rodiny prohlásil, že svého činu hluboce lituje. Všem pozůstalým vyjádřil soustrast, respekt a pronesl také, že Jenny byla jeho přítelkyně. „Ke zločinu není žádný důvod, Jenny byla moje kamarádka,“ uzávírají i The Killers refrén svého hitu.
O tom, jak přesně onen srpnový večer proběhl, neexistují svědectví. Je tedy těžké říct, jestli se vražda odehrála přesně tak, jak Brandon Flowers zpívá a jednalo se o „noční procházku, která byla jiná než všechny ostatní a vyústila ve velkou hádku“.
Vražedná romance
Přestože se případ Roberta Chamberse vyřešil a mladý vrah si odseděl roky ve vězení za vraždu druhého stupně, stále v sobě nese dost prostoru pro otázky. A právě s těmito otázkami The Killers pracují. Svou „Murder Trilogy“ napasovali nejen na incident, který mezi mladým párem v parku proběhl. Ve třech písních rozkreslují celý jejich příběh.
Trilogii otvírá píseň Leave the Bourbon On The Shelf, která vypráví o dvou zamilovaných lidech, z nichž jeden druhého podvede. Na první poslech skladba působí jako jeden z klasických love songů ze začátku století. Jen kdyby se za ním neskrývalo temné pokračování.
„Je to píseň o dvou zamilovaných lidech. Kluk ale zjistí, že jej holka podvedla. Jediné, na čem mu ale záleží, je, aby mohl vypít lahev whiskey, kterou si koupili,“ popsal příběh Brandon Flowers v rozhovoru pro NME. Při lepším pohledu je ale možné si všimnout poměrně silné inspirace příběhem Roberta a Jenny.
„Oh, Jennifer, víš, že jsem se snažil, dobu předtím, než ses se mnou rozloučila,“ smutní hlavní postava vyprávění. „Nech bourbon na poličce a já ho vypiju sám. Nekonečně tě miluju, copak to nevidíš? A nebudu spokojený, dokud tě pevně nestisknu,“ popisuje své pocity v refrénu písně.
Na příběh popsaný v Leave The Bourbon On The Shelf navazují ještě další dvě skladby. Kromě Jenny Was A Friend of Mine se jedná o track Midnight Show, který popisuje večer chlapce a dívky, jež se vydají na projížďku. Chlapec již předem avizuje, že má na zadním sedadle přehoz, který by společně mohli později využít.
„Vím, že existuje naděje. Je tu příliš mnoho lidí, kteří se mi snaží pomoci se s tím vyrovnat. Máš opravdu krátkou sukni. Chci se podívat pod ní, pod ní, pod ní…“ zpívá Brandon coby násilník v příběhu. V příběhu vypráví o samotném aktu vraždy, kdy žárlivost donutí „zamilovaného“ člověka spáchat i ty nejhorší činy.
Samotná píseň Jenny Was A Friend Of Mine vysvětluje pohled pachatele. Ten vnímá svou lásku zároveň i jako kamarádku, nejbližší osobu, na kterou by za normálních okolností se špatnými úmysly nesáhl.
„Znám svoje práva, je čas, abych šel. Přísahám, že jsem řekl pravdu,“ přiznává se postava vraha. Příběh pak zakončuje již zmíněné „Jenny byla moje kamarádka, ke zločinu jsem neměl žádný motiv“.
Je to právě skvělá konstrukce celé trilogie, která vykresluje Roberta Chamberse jako plastickou bytost. Člověka, který by možná neublížil mouše nebo se tak minimálně tváří. I přes své dokonalé vystupování v sobě ale schovával monstrum, kterému možná stačilo jen málo, aby se prodralo na povrch.
Případ Roberta Chamberse a Jennifer Levin patřil k velmi sledovaným případům, přestože se v roce 1986 staly tisíce podobných vražd. Klíčový byl právě kvůli demonstraci skrytých bestií v dobře vypadajících mužích. Ještě před The Killers tak pomohl upozornit ženy na problematiku násilníků a vrahů, kteří se v ulicích mohou skrývat.
Část z nich mohl donutit k určité opatrnosti, ale zároveň odkryl ošklivou bezmoc žen proti silnějším, společenským a na první pohled dokonalým mužům. Při povšimnutí, kolik podobných písní vzniká, se jen můžeme ptát, jak velkou cestu máme před sebou, než budeme žít v bezpečné společnosti.
