Biohacker a kouč Libor Mattuš popsal, jak se dá s otužováním začít v létě, jaké benefity pro naše zdraví má chladová terapie, ale i to, proč není velkým zastáncem kryokomor, kde může být i −180 °C.
Když se řekne otužování, mnoha lidem zřejmě jako první vytanou na mysli ponory do zamrzlých potoků a jezer. S tímto fenoménem, který v posledních letech zažil obrovský boom, se však dá začít i během letních měsíců. Jak? I o tom jsme si popovídali s koučem a biohackerem Liborem Mattušem, který se chladové terapii již dlouhé roky věnuje, vyučuje ji a napsal o ní i ucelenou knížku. V rozhovoru mimo jiné popsal, jaké přínosy pro nás může otužování nebo chladová terapie mít, a to ať už po stránce fyzické, či psychické.
Kromě toho, že Libor Mattuš trénuje otužování i na workshopech, tak svým klientům pomáhá například i se zvládáním stresu, dýcháním nebo s mentální hygienou. I o tom a mnohém dalším jsme si popovídali v obsáhlém rozhovoru, ve kterém jsme si dále popovídali například také o blízké přátelské spolupráci s UFC šampionem Jiřím Procházkou. Pro čtenáře má Libor Mattuš i užitečnou radu, jakým snadným trikem zlepšit svůj spánek.
V Evropě na nemoci kardiovaskulárního systému umírá každý třetí člověk. Ochlazování může fungovat jako prevence a trénink zevnitř oběhového systému i nervové soustavy. Lépe se nám přemýšlí, lépe se soustředíme. Je to všechno v jednom.
Je otužování o podporování imunity, nebo spíš o posilování mysli a disciplíny? Co posilujeme víc?
Otužování neboli chladová terapie jsou skvělou podporou pro oboje. To, co mám na chladové terapii rád, je to, kolik věcí zaráz můžeme v těle i mysli podpořit. Sem patří i pěstování disciplíny.
Zároveň vnímám, že chladová terapie má hodně dalších přesahů nejen co se týká imunity, ale i kardiovaskulárního systému. V Evropě na nemoci kardiovaskulárního systému umírá každý třetí člověk. Ochlazování může fungovat jako prevence a trénink zevnitř oběhového systému i nervové soustavy. Lépe se nám přemýšlí, lépe se soustředíme. Je to všechno v jednom. To je to, co na tom mám rád, je to hodně přínosů v jednom úkonu, jako je právě ledová sprcha nebo ponoření do ledové vody.
Voda může mít klidně 2 stupně nebo 1 stupeň – to jsou vody, které jsem navštívil.
A platí to pro vrcholové sportovce i běžně fungující lidi stejně?
Určitě. Vrcholový sportovec potřebuje stimulaci v některých případech o něco intenzivnější, ale chladová terapie je zajímavá tím, že u ní nedochází k takzvanému negativnímu přizpůsobení, což znamená, že funguje pořád. Není to jako kofein, kdy pokud máte kávu každý den, tak kofein v ní funguje méně a je to spíše placebo. Chladová terapie je v tomto jiná a profesionální sportovec i běžný občan z ní může nesmírně těžit.
Jak dlouho už se otužování věnujete vy?
Otužovat jsem se začal ve 12 letech studenými sprchami. Tehdy to nebylo tolik intenzivní, ale součást sportovního tréninku. Více do hloubky jsem se do otužování ponořil v roce 2016, kdy jsem řešil porozchodové stavy své psychicky, které nebyly nijak příjemné, a chladová terapie mi poskytla velmi efektivní nástroj, jak se cítit v dané situaci lépe a fungovat osobně i pracovně.
Účastnil jsem se otužování borců z organizace I Am Fighter, kde jsme měli v ledové vodě řadu bojovníků, například i aktuálních bojovníků Oktagonu MMA, a některým to dělalo veliký problém.
Jak dlouho jste nejdéle ve studené vodě vydržel a kolik měla stupňů? Vzpomenete si na nějaký intenzivní zážitek?
To je zajímavá otázka a nevím, jestli bych to chtěl takto specifikovat. Voda může mít klidně 2 stupně nebo 1 stupeň – to jsou vody, které jsem navštívil. K tématu délky pobytu v ledové vodě se snažím klienty spíš motivovat k tomu, aby tam zůstali raději kratší dobu než delší, protože přidat se dá vždycky, není důvod, proč se předhánět.
Byl jsem 7 nebo 10 minut ve velmi studené vodě, kdy jediné, co mi to přineslo, je to, že jsem zkusil, že to jde a že příště to nebude rozumné opakovat. Máte pak například problém si obout boty. Jsem tedy velkým fanouškem umírněnosti, netlačit to do extrémů a být ve zlatém středu. Pokud se připravujete na nějakou extrémní situaci, jako policisté nebo členové zásahové jednotky nebo v rámci mentálního tréninku pro vrcholové sportovce, tak tam už je to trošku jiné. Klíčový je záměr.
V každém případě ta situace musí být maximálně pod kontrolou a musí být vědomá. Nemělo by to být klukovské bláznění a předhánění v tom, kdo bude déle v ledové vaně nebo pod ledovou sprchou. Musí to mít vždycky nějaký záměr a musíme vědět, pokud se rozhodneme být ve velmi studené vodě velmi dlouhou dobu, tak co vlastně od toho očekávám.
Pro někoho je maximum 5 minut, pro někoho 15, pro někoho je výzva i 30 sekund. A to nevyjímaje například i profesionální bojovníky. Účastnil jsem se otužování borců z organizace I Am Fighter, kde jsme měli v ledové vodě řadu bojovníků, například i aktuálních bojovníků Oktagonu MMA, a některým to dělalo veliký problém.
Vždycky je to tedy o tom, ať už je to muž, nebo žena, tak jak to má natrénováno a jak moc je to v harmonii s typologií daného jednotlivce. Každý jsme nějaký, pro někoho je to jednodušší, pro někoho náročnější a každý hledá nějakou vlastní cestu. Není to tedy o konkrétní délce nebo teplotě, každý si musí najít tu cestu, která mu vyhovuje.
Většina lidí má otužování spojené se zimními měsíci, ale jak se dá otužovat teď v létě? Jak byste doporučil s otužováním začít člověku, který to nikdy nedělal, ale chce začít a zchladit se během léta?
Vždycky záleží na tom, jaký v tom máme záměr. Rozdíl je mezi vrcholovým atletem a člověkem, který se naopak začíná zajímat o zdravý životní styl a třeba není v úplně dobré fyzické nebo mentální kondici.
Osobně mám velmi rád metodu ledového kyblíku, kterou popisuji i ve své knize o chladové terapii. Je to metoda, která je dobře využitelná v domácím i pracovním prostředí, kdy de facto jde o to, že do kyblíku se studenou vodou přidáme navíc dávku ledu, abychom vodu ještě víc ochladili. Do kyblíku vložíme ruce nebo klidně i nohy a jsme tam 20 až 30 sekund nebo nižší jednotky minut. Studená voda nám takto ochlazuje končetiny, ale poté, co je vyndáme a osušíme, tak zase přichází velmi příjemný příval tepla, který je také skvělou prevencí studených končetin.
Zároveň to funguje jako trik na zlepšení soustředění, zlepšuje se celkově přístup k chladu, protože zjišťujeme, že to není tak hrozné, jak jsme si mysleli, a celkově to umožňuje jakémukoliv zájemci seznamovat se s těmi základními benefity, které chladová terapie má. Od toho se dá přistoupit ke studeným sprchám, které jsou další možností. Doporučuji ale začít lokálními sprchami na ruce či na nohy a postupně se dostat k celotělové sprše. U někoho to je tak, že do sprchy vleze a hned si dá celotělovou sprchu, ale u někoho to tak není.
Další metou později v zimním období mohou být ponory do ledových jezer nebo zimní plavání, které někteří zkouší hned jako první krok, ale já jsem zastáncem toho postupného přístupu. I teď ale najdete říčky a toky, hlavně v pohraničních oblastech České republiky, kde je poměrně dost studená voda i v létě.
Možné je také udělat si domácí ledovou vanu, ale samozřejmě s rozumem a ideálně pod vedením někoho, kdo s tím už zkušenosti má. K tomu se dá případně nakoupit i deset dvacet kilo ledu. Tak se dá udělat domácí mini ledová lázeň, což je skvělá praxe právě na léto, kdy se naše tělo na slunci rychle ohřeje, takže toto nám může dodat takovou jin-jangovou rovnováhu. Pro někoho je to pravidelný zvyk, že si dává takto ledové vany jednou týdně nebo za dva týdny právě v průběhu léta, kdy je o něco těžší najít možnost, kde se chladu vystavovat.
Jak jsem ale zmínil, doporučuji začít libovolně velkým kyblíkem s ledem a udělat si takto malou ledovou lázeň a nacítit, jestli je tato forma chladové terapie pro nás vhodná. I kdybyste si ale na začátku jenom studenou vodou z kohoutku omyli obličej a ruce, tak už to je za mě forma chladové terapie, se kterou můžete začít pracovat na svém vztahu k chladu. Tím se tomu můžeme otevřít a dál zkoumat další možnosti, které nám vystavování se chladu nabízí.
Ačkoliv se to zdá zvláštní, tak v kryokomoře, kde můžete mít minus 120 nebo v extrémním případě 180 stupňů, průměrnému člověku po dvou třech návštěvách zima příliš nebude.
Co si myslíte o kryokomorách? Je to něco, co byste doporučil?
Kryokomora je určitě zajímavá zkušenost a zajímavý rehabilitační nástroj. Já sám osobně jsem příznivcem toho přirozeného chladu, se kterým mám nejvíc zkušeností a ve kterém nám je doopravdy zima, takže cvičíme i zároveň psychiku. Ačkoliv se to zdá zvláštní, tak v kryokomoře, kde můžete mít minus 120 nebo v extrémním případě 180 stupňů, průměrnému člověku po dvou třech návštěvách zima příliš nebude.
V kryokomoře se jedná o suchý vzduch, který má jiné vlastnosti než běžné prostředí doma nebo v přírodě. Další věcí jsou časové a finanční náklady spojené s návštěvou kryokomory.
Ale je to velmi zajímavý nástroj a každému doporučuji si udělat vlastní zkušenost v průběhu třeba deseti nebo patnácti vstupů. Osobně spíše fandím dlouhodobému se vystavování přirozenému chladu, ať už je to vodou, ledem, nebo i vzduchem, který máme v zimních měsících všude zdarma.
Jak jsme už naznačili, chladová terapie má mnoho forem. Někdo vleze do ledové sprchy, někdo v zimě do sněhu, do řeky nebo do sudu s ledovou vodou. Dá se říct, která metoda je nejlepší nebo třeba nejtěžší? A je důležité to střídat?
Určitě je zajímavé to střídat, jak říkáte. I tím, jak jsme jiní, tak někomu víc vyhovuje jedna forma a někomu zase jiná. Zajímavé je, že když se zeptáte běžného zimního plavce, jestli si dává studenou sprchu, tak vám pravděpodobně řekne, že ne. Tím jsem byl velmi překvapen. Když jsem totiž přednášel o dechových metodách na závodech v zimním plavání, tak jsem si dělal malý průzkum a ze 100 zimních plavců, kteří na té přednášce byli přítomni, tak na to, jestli si dávají studenou sprchu, jich zvedlo ruku asi jenom 5. Ti ostatní řekli, že to nedělají, protože to je nepříjemné nebo studené, což bylo vtipné slyšet od lidí, kteří plavou v ledové vodě 20 let.
Nedá se proto asi vyhodnotit, co je lehčí, těžší, lepší nebo horší. Někomu dá sprcha zabrat víc než ponor do ledové vody a plavání v ledové vodě, které je objektivně náročnější, protože tam z člověka odchází prokazatelně více tepla než ve studené sprše. Je to tedy o tom, co každý z nás preferuje.
Pokud si člověk chce udělat opravdu komplexní obrázek, co všechno je možné, tak je zajímavé ty metody střídat. Na základě toho dokážeme i lépe poznat, která metoda je pro nás více zajímavá, jestli je to třeba metoda ledového kyblíku nebo lokální či celotělová studená sprcha. Paleta je opravdu široká, ale vždycky by se mělo postupovat systematicky a s rozumem.
Otužování v posledních letech zaznamenalo boom a vy ho trénujete i na workshopech. Proč je podle vás v posledních letech otužování tak populární?
Jedna věc, o které se málo mluví, je ta, že Česká republika je otužovací velmoc. Nevím, proč to tak je, ale Česká republika je na špičce v Evropě v rámci počtu klubů zimního plavání na počet obyvatel. To je něco, co bychom asi v první řadě nečekali u státu, který je uprostřed Evropy a žádné ledové oceány ani extrémní zimu tady nemáme, na rozdíl od Finska, Ruska, Švédska a podobně. Ale je to tak.
Za dob covidu, kdy byly omezeny možnosti sportovního vyžití, tak o nás psali i v německých novinách, jak Češi skáčou do ledových jezer a otužují se, což je dobrý doplněk sportovního tréninku i podpora psychiky v náročnějších časech, o čemž se málo mluvilo. To mi přijde jako škoda, protože chlad má ověřené antidepresivní účinky, což jsme zase během covidu viděli, že je důležitá kapitola, protože statistiky duševního zdraví klesly velmi špatným směrem.
Nevím ale, čím to je, že je Česká republika v tomto speciální. V ostatních státech ta popularita myslím nebyla tak velká. Popularita otužování a vystavování se chladu je samozřejmě spojená i s rekordy a akcemi Holanďana Wima Hofa, ale vnímám, že v současné době se začínáme jako společnost vracet k některým metodám našich předků, což je právě aktivnější pohyb a udržování se v dobré fyzické i mentální kondici pomocí chladové terapie.
Možná naše organismy a podvědomí cítí, že je to dobrý nápad vystavit se tomuto typu diskomfortu. A vědecké studie to podtrhávají, protože chladová terapie je zkoumaná desítky let a její vliv na naši psychiku je zdokumentován opravdu dobře. A člověk to na sobě cítí. Chladová terapie je v pozitivním smyslu návyková, protože pokud si vytvoříme zvyk, tak už bez ní nechceme být. Protože nám ten chlad přináší do života tolik benefitů, že to cítíme a chceme tyto benefity v životě mít.
Jedno z poslání, které u sebe vnímám, je zprostředkovat lidem způsoby chladové terapie, které jsou rozumné, protože obraz sociálních sítí sice šíří tu myšlenku, ale na druhou stranu to nedělá rozumně.
A jak této popularizaci pomohly sociální sítě?
Sociální sítě dnes mají velký vliv při šíření různých myšlenek. Zde ale vnímám někdy poměrně silnou nevýhodu v tom, že ne všichni, kteří se fotí v ledové vodě na sociální síti, to dělají s rozumem, takže si občas s přáteli děláme srandu, jestli má cenu otužování, když jsme si neudělali fotku na Instagram. Mainstream nás vede k tomu, že je potřeba se hlavně zvěčnit a už tolik nekoukat na bezpečnost procesu nebo výsledky. Sociální sítě, kde nám skáčou obrázky lidí v ledových jezech, ale určitě hrají velkou roli.
Jedno z poslání, které u sebe vnímám, je zprostředkovat lidem způsoby chladové terapie, které jsou rozumné, protože obraz sociálních sítí sice šíří tu myšlenku, ale na druhou stranu to nedělá rozumně. To je něco, co si myslím, že by sociální sítě a informační kanály, kde má chladová terapie místo, měly plnit víc. Lidé by měli vědět, jak na to a že klukovsky se chlubit, že jsme vydrželi 5 minut ve vodě o 2,5 stupni Celsia není optimálním cílem. Cílem je, aby nám to dělalo dobře a aby ten zvyk byl dlouhodobě udržitelný.
Mimo jiné spolupracujete i s Jiřím Procházkou. Jaký je to žák?
Úplně bych neřekl, že spolu spolupracujeme na velmi formální úrovni, ale dovolím si říct, že jsme přátelé a že se bavíme i o těchto biochackingových věcech, jak to nazývám. S Jirkou před jeho zápasy v UFC děláme pravidelně rozhovory, poslední vyšel před jeho titulovým zápasem. Tam si můžou fanoušci poslechnout, jak sám Jirka nahlíží na spoustu různých otázek, ať už společenských, nebo biologických.
Na Jiřího se mě lidé často ptají, ale kredit za jeho zásluhy patří hlavě jemu a potom jeho trenérskému duu Martinu Karaivanovi a Jardu Hovězákovi. A několika dalším lidem, kteří Jirkovi pomáhají se silovým tréninkem i regenerací.
Jirka svým trenérským duem tvoří velmi sehraný organismus, a hlavně Jiří sám je obrovská lokomotiva, co se týká tréninku a myšlení, které je v těchto velmi náročných disciplínách ještě nad tím velmi špičkově trénovaným tělem. Je to totiž ta mysl, co udržuje směr.
Pokud Jirkovi něco z našich informačních výměn pomohlo, tak já jsem za to velmi rád a nerad bych si bral kredit za nějaké výsledky, protože je to primárně na něm, jak on velmi intenzivně praktikuje všechno, co mu může pomoct, co mu dává smysl, a myslím si, že ten pás, co přivezl do Brna na to velké přivítání, je primárně jeho osobní zásluha a jeho interního trenérského týmu, se kterým dokázal něco, co v rámci českého MMA zažíváme úplně poprvé v historii.
Co u Jiřího (Procházky) při našem osobním kontaktu vnímám velmi intenzivně – a myslím, že z jeho sociálních sítí a z médií to není těžké postřehnout – je to, že on má jednu misi, jeden cíl a nenechá se ovlivňovat ničím jiným.
Co ho podle vás odlišuje od ostatních bojovníků? Je to právě ta mysl?
To je velmi dobrá otázka… Myslím si, že to je ten jeho velmi nekompromisní tah na jeden cíl, a to je zlepšovat se a dosahovat co největších výsledků v tom, co dělá, což je v jeho případě MMA. To souvisí s jeho životní filozofií a způsobem přemýšlení. Mám respekt pro každého, kdo se nechá zavřít do klece a zápasí tam, hlavně na té profesionální nebo špičkové úrovni, protože je to sport velmi náročný fyzicky i mentálně. Pracuji s bojovníky, kteří v lize Oktagon MMA zápasí velmi úspěšně, ale i pro ně je to velký tlak na psychiku, což je něco, co jsme řešili se zápasníky pomocí specializovaných dechových technik.
Co u Jiřího při našem osobním kontaktu vnímám velmi intenzivně – a myslím, že z jeho sociálních sítí a z médií to není těžké postřehnout – je to, že on má jednu misi, jeden cíl a nenechá se ovlivňovat ničím jiným. To zároveň znamená, že jeho život je chudší o spoustu jiných věcí, které my běžní lidé můžeme v životě zažívat, ale o tom to je, je to ten poměr cena/výkon a co vlastně chceme.
Ne že by si Jirka nedal nikdy pivo nebo nešel nikdy ven se slečnou, ale jsou to věci, které nejsou prvního řádu, a když se ho zeptáte, co chce, tak to ví naprosto jasně, rozhodl se a vidíme výsledky toho rozhodnutí. Obětovat tomu všechno ostatní a věnovat se jenom té jedné věci, kde je absolutním šampionem.
Myslím si, že to je i díky tomu, jak mistrně zvládá svoji mysl, což je právě něco, co je s námi 24 hodin denně. On se této cestě oddal, jeho fyzické tělo je v dobré kondici, má pro to definitivní předpoklady – protože toto by nedokázal člověk, který žádné předpoklady nemá – a na své mentalitě intenzivně pracuje.
Bylo to vidět i v průběhu zápasu s Teixeirou, protože několikrát měl Jirka „na mále“ a dokázal se z těch krizových situací dostat nejen fyzicky, ale i mentálně s bravurní noblesou. A to je něco, co způsobuje můj obrovský obdiv, protože doopravdy umí jen velmi, velmi málokdo se i z krizové situace v kleci dostat možná se zraněným tělem nebo rozbitým obočím, ale s neporušenou psychikou. Z některých těch velmi rizikových situací se skutečně dostával, jakoby se nic nestalo, což za mě zasluhuje obrovský obdiv a uznání. Je to skvělá prezentace toho, jaké výsledky může mít dlouhodobá, cílená práce na vlastní psychice bojovníka.
Wima Hofa vnímám jako velkého inspirátora. Je to člověk, který má velké srdce a potenciál lidi inspirovat. Určitě ho ale nevnímám jako metodika nebo učitele jako takového.
Vy jste se v minulosti osobně setkal s Wimem Hofem a účastnil jste se kurzu jeho metody. Jaké poznatky jste si z tohoto setkání odnesl?
Co se týká Wima Hofa a jeho osobnosti, nezkalené marketingem a pověrami, tak ho mám osobně velmi rád. Myslím si, že jsme našli velmi hezkou společnou řeč. Měl jsem tu čest se s ním několikrát bavit jen mezi čtyřma očima, což se stává poměrně málo, protože když jezdíte na kurzy, kde je dalších 80 účastníků, tak takových příležitostí bývá extrémně málo nebo prakticky žádné.
Wima Hofa vnímám jako velkého inspirátora. Je to člověk, který má velké srdce a potenciál lidi inspirovat. Určitě ho ale nevnímám jako metodika nebo učitele jako takového. Je velmi otevřená, volná mysl, rád dělá různé kousky, až klukoviny bych se nebál říct, které ho sice s lidmi sbližují, ale firma, kterou má a která mu zařizuje instruktorské a neinstruktorské tréninky spojené s Wim Hofovou metodou, jak to pojmenovali, tak to už je druhá věc.
To je část byznysová, marketingový model, image, jak se to bude prezentovat a tak dále. Byznys model tam jako u každého podnikání musí být, ale už to tam není čistě jen o té osobnosti, ale i o tom, co i jiní lidé kolem něj budují, a tam jsme se úplně neshodli. Nestal jsem se certifikovaným instruktorem Wim Hofovy metody, protože tam byly některé věci, ve kterých jsme si s certifikačním ústředím nerozuměli.
Ale to není nic proti ničemu, protože každý má nějaký pohled na věc, takže já jsem šel svojí cestou, ale Wima Hofa si jako člověka velmi vážím a myslím si, že udělal nesmazatelnou stopu v éteru. Stejně jako v MMA Jiří Procházka dosáhl něčeho, co tady před ním nikdy nebylo a tímto prvenstvím se zapsal do historie, tak stejně i Wim Hof udělal něco, co tady předtím nebylo takto zřejmé a výrazné.
Běžným lidem dal ideu, že chlad není jen špatný, ale že to může být zajímavé, zdravé a začaly se dělat vědecké studie, začala se o to zajímat média a podobně. Vnímám, že Wim Hof udělal skvělou práci, na kterou on i další lidé můžou navazovat už s tím polem, které je informačně otevřené. Dnes už víme, že chlad není něco zlého, ale něco, co nám může přinést velmi pozitivní výsledky pro tělo i psychiku.
V čem jsou potenciální rizika Wim Hofovy metody nebo obecně otužování? Může to být v něčem nebezpečné?Určitě ano a málo se o tom mluví. Řekněme si upřímně a férově, že tam rizika jsou. Co se nejčastěji může stát, je to, že se lidé otužují až moc. Ale tím, že chlad pomáhá zvyšovat citlivost na endorfiny a cítíme se po něm skvěle, tak je poměrně těžké to odhalit. Když třeba běháme a běháme až moc, tak nás potom bolí svaly, když se přetrénujeme v posilovně, tak to na sobě poznáme. Není to něco, co bychom dokázali přehlédnout, je to evidentní. Kdežto přetrénování v chladu je velmi nenápadná věc.
Otužování dokáže zrychlovat metabolismus o desítky, ale klidně i stovky procent. Jsou situace, kdy vám vystavení chladu může zrychlit metabolismus čtyř- až pětinásobně, což je obrovský extrém. Představte si, že spalujete energii čtyřikrát až pětkrát rychleji. I kdyby to bylo v některých situacích dvakrát nebo třikrát rychleji, tak je to velká zátěž na náš metabolismus a energetický systém.
Tuto zátěž tělo zvládne dvakrát třikrát, ale když mu to takto servírujeme každý den nebo několikrát denně, tak se spíš odpočítává čas, kdy to začne být na organismus až moc náročné a pak to vede k tomu, že lidé s otužováním přestávají, jsou nachlazení nebo mají nějaký únavový stav, což ještě samo o sobě není tak vážné, ale hlavně pak s tou chladovou terapií nebo otužováním přestávají, což je veliká škoda, protože chladová terapie má potenciál nám pomáhat desítky let až do našeho odchodu z tohoto života.
Takže pokud s chladovou terapií začnete, tak je skvělé v tom zvyku vydržet a ponechat si ho ideálně už navždy. Proto ve výsledku vnímám, že největší riziko chladové terapie je s ní přestat, hlavně z těch důvodů, že jsme se přetrénovali nějakým přehnaně intenzivním startem.
Karfiolové uši: O co se jedná, jak k nim dochází a jak se proti nim dá chránit?
18. února 2021 14:30
Jinak z praktické roviny je samozřejmě důležité dodržování bezpečnostních pravidel, protože pokud se chodíte koupat ven do ledové vody, tak tam potenciální rizika samozřejmě jsou. Stejně jako když někdo leze po skále, tak je to skvělý sport, ale je to něco, kde musíme být opatrnější, než když jsme v parku na tříkolce. A určitě potřebujeme do ledové vody chodit na omezený čas, abychom se zpátky dostali zdraví.
Doporučuji chodit ve skupině, v níž někteří z členů do vody nejdou, protože pokud mají 3 lidé v ledové vodě problém, tak ho 3 lidé z vody nevyřeší. Pokud se nedokážete obout nebo nemůžete rozepnout batoh, něco se pokazí, tak vždycky je ideální mít dalšího člověka na břehu, který se neotužuje a je schopen vám pomoci.
Na toto téma jsem točil několik videí. Vybavit se na venkovní, zimní koupání je poměrně komplexní, sofistikovaný proces, u něhož je velmi dobré, když dopředu víte, co máte s sebou mít a kdy to máte použít. Je dobré také mít dostatek vybavení, jako je například karimatka, na kterou si můžete stoupnout, odizolovat se od země. Třeba i pantofle, které já nenosím do vody, ale mám je proto, abych se odizoloval od země. Dále horký čaj (ideálně černý, a ne zelený), který vám pomůže se zahřát pocitově i realisticky a velký teplý ručník.
A znovu říkám, že je důležité začít budovat zkušenosti s otužováním postupně, abychom hned neskočili do té nejledovější vody nebo sprchy. Všechno je to o postupnému přístupu, kdy všechna rizika můžeme eliminovat tím, že si jich všimneme zavčas. Postupnost je klíč, který nám dokáže eliminovat drtivou většinu rizik, která k chladové terapii patří.
Jsem zastánce konzervativního přístupu a výsledků – stejně jako Wim Hof nebo Jiří Procházka – dosahovat postupně, protože ani jeden z těchto příkladných pánů nezačal včera a vidíme z historie, že to jsou roky a někdy i desítky let intenzivního tréninku, který je zaměřen na konkrétní cíl, a hlavně je dlouhodobě udržitelný. I s chladovou terapií potřebujeme začínat a postupovat postupně, abychom případná rizika zachytili už na začátku.
Kromě chladové terapie pomáháte také lidem se spánkem nebo stresem. Mohl byste čtenářům dát nějakou obecnou radu, jak lépe spát a preventivně snižovat stres?
Určitě. Jeden ze spánkových hacků je pro někoho velmi netradiční nebo zvláštní metoda, se kterou mám ale s klienty velmi dobré výsledky, a to je zalepení úst na noc lékařskou páskou, abyste celou noc dýchali jenom nosem. Funguje to tak, že dýchání pusou je pro organismus stresující vzorec a znamená to, že už jsme nízko na hladině energetických rezerv a stresuje nás to.
Naopak klidové dýchání nosem dává organismu zprávu, že jsme v pohodě, že máme dostatek energie, že jsme v klidu. Naneštěstí dneska má mnoho z nás neideální dechové vzorce v průběhu dne i v průběhu noci a nejjednodušší způsob, jak to v průběhu spravit, je zakoupit si v jakékoliv lékárně hypoalergenní pásku, stačí ustřihnout malý čtvereček o velikosti půl centimetru nebo centimetru, kterým si přelepíte střed úst, aby se ta pusa samovolně ve spánku neotvírala.
Toto je trik, se kterým mám dlouhodobou osobní zkušenost já i stovky dalších lidí, a pokud na tento zvyk najedete, tak vám můžu téměř garantovat, že váš spánek bude citelně lepší a ráno i přes den budete mít více energie. To je jeden velmi konkrétní a myslím si, že i zásadní trik – „hack“ – za všechny, co se týká spánku a stres managementu zároveň. Uvolníte tím krásně i zbytkový stres v průběhu noci a můžete se probouzet nadšení do dalšího dne a plní energie.
Další velkou kapitolou je pak dělat si v průběhu dne pravidelné pauzy a vyplnit je dechovým cvičením tak, abychom snižovali hladinu stresu přes den průběžně. Dechových cvičení používám vícero, vždy pro danou situaci (aktivace nebo uklidnění), a jejich hlavní charakteristikou je, že jsou snadno použitelné v průběhu běžného pracovního dne.
Já osobně jsem měl spoustu různých problémů, ať už to byly sklony k depresím, špatná nálada, sklony k černému vnímání světa, nechtělo se mi mezi lidi, necítil jsem se mezi nimi dobře a radši jsem trávil drtivou většinu času sám.
Z tohoto úhlu pohledu mi chladová terapie pomohla pozvednout náladu a zlepšovat vyplavování hormonu noradrenalin.
Četl jsem, že vám chladová terapie pomohla s fobií z lidí. Můžete to blíže popsat?
Jak bylo řečeno, chladová terapie je velmi přínosná i pro naši psychiku. Já osobně jsem měl spoustu různých problémů, ať už to byly sklony k depresím, špatná nálada, sklony k černému vnímání světa, nechtělo se mi mezi lidi, necítil jsem se mezi nimi dobře a radši jsem trávil drtivou většinu času sám.
Z tohoto úhlu pohledu mi chladová terapie pomohla pozvednout náladu a zlepšovat vyplavování hormonu noradrenalin. Ten umí to, že zvedá chuť k proaktivnímu jednání, že nás dělá čilejšími, svěžejšími, pomáhá nám vidět věci pozitivně, máme chuť jít ven, něco pozitivně tvořit.
Toto je jedna část velmi komplexní biochemické skládanky, proč chladová terapie konkrétně u mě měla velmi zajímavé efekty v tom, jak na mou psychiku zapůsobila a dodnes působí. Už nějaký pátek podnikám a každý den není růžový, ale když se něco nedaří, tak studená sprcha nebo ledová voda, případně ledový vzduch, je moje první záchytná možnost, kterou doporučuju i všem klientům.
Mezi klienty mám i klinické psychiatry a přednášel jsem i v Psychiatrické nemocnici v Opavě. Tam za mnou dokonce chodili nejen přímo lékaři a jiní přednášející, ale i pacienti, kteří říkali, že si dobrovolně studenou sprchu často rádi dávají a že jim – lidem, kteří jsou oficiálně v péči nějakého psychiatrického ústavu – pomáhá a cítí to na sobě. A není se čemu divit, protože nemálo studií toto působení opravdu ověřeně dokládají.
To, že jsem to prožil já, není náhoda, ale má to potenciál fungovat prakticky na každého, kdo chce se svou psychikou pomoct, a to ať už eviduje nějaké problémy, nebo ne. Jak se totiž říká, nikdy není tak dobře, aby nemohlo být líp, takže chlad můžu doporučit prakticky každému, kdo chce více zářit, ať už ve společnosti, nebo jen sám před sebou.
Doporučuju vyhradit si fixně aspoň krátký čas v řádu minut, kdy jste sami se sebou a děláte svoje rituály, ať už je to chladová terapie, předspánková mentální hygiena, či dechové cvičení.
Záběr vašeho pracovního zaměření je široký, pomáháte lidem mimo jiné i s mentální hygienou. Máte nějakou radu pro mladé lidi, jak udělat první krok za zlepšením kvality života? Ať už po fyzické, nebo psychické stránce?
Rád doporučuju nastavit si ranní rituál a večerní rituál. To znamená mít kontrolu nad svým ránem a večerem. I kdyby to mělo být 3 až 5 minut, tak si na ráno i na večer udělejte fixní sadu postupů nebo cvičení, fyzických a mentálních, které budete dodržovat.
Konkrétně tím myslím, že ráno to může být jednoduchá fyzická rozcvička a je úplně jedno, jestli vás ji naučil fyzioterapeut, děláte sestavu v józe nebo máte nějaké své sportovní cviky. Doporučuji si udělat různé formy dechových cvičení k aktivaci hormonálního systému, která také mohou sloužit skvěle na zvýšení kvality našeho dne už od rána.
Pomoct nám může i běžné plánování dne nebo meditace na pozitivní myšlení, to jsou další věci, které můžou vyplnit tento náš ranní a večerní čas, kdy i pokud jste velmi zaneprázdněni, máte rodinu a hodně věcí na práci, tak doporučuju vyhradit si fixně aspoň krátký čas v řádu minut, kdy jste sami se sebou a děláte svoje rituály, ať už je to chladová terapie, předspánková mentální hygiena, či dechové cvičení. Zkrátka něco, co fyzicky a mentálně spojí tyto dva důležité celky a co vás posune každé ráno, každý večer k pozitivitě a dobrému zdraví zase o něco dále.
