Přinášíme odpovědi na důležité otázky ohledně nemoci, kterou nejčastěji přenáší klíšťata.
Letní měsíce bývají synonymem výletů do přírody, posezení v parku nebo polehávání u vody. Jde ale i o období zvýšené aktivity klíšťat. Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) letos už několikrát varoval před zvýšenou aktivitou těchto drobných roztočů. Jsou totiž přenašeči mnoha infekčních chorob. Tou nejčastější je lymeská borelióza.
Rozpoznat lymeskou (lymskou) boreliózu mnohdy není jednoduché. První stadium nemoci může být velmi nenápadné. Pokud ale není léčba zahájena včas, další stadia boreliózy mohou vést k trvalým příznakům. Česko se ale potýká také s opačným extrémem, kterým je takzvaná falešná pozitivita vyšetření a následné nevhodné nasazení antibiotik, jež může vést k dalším závažným problémům.
Fakta o lymeské borelióze v otázkách a odpovědích
Kde se lymeská borelióza vzala?
První projevy nemoci se podle Zdeňka Prokeše z infekčního oddělení Nemocnice Prostějov v odborných kruzích objevovaly už od konce 19. století. Nemoc dostala název podle amerického městečka Old Lyme, ve kterém v roce 1976 revmatolog Allen Steere přišel na to, že zdrojem nákazy jsou klíšťata. Původce onemocnění byl izolován ze střevního traktu amerických klíšťat Ixodes dammini Williamem Burgdorferem v USA až v roce 1982. Dostal název Borrelia burgdorferi.
Jak se tato nemoc přenáší?
Člověk je v případě přenosu pouze náhodným hostitelem, od kterého se infekce dále nepřenáší. Zdrojem nákazy bývají zvířata, většinou hlodavci, psi, kočky, ovce, kozy, srnci nebo skot, ze kterých klíště dříve sálo. Bakterií borrelia je podle Společnosti infekčního lékařství České lékařské společnosti J. E. Purkyně infikováno asi 10–20 % klíšťat.
Přesný popis toho, jak přenos probíhá, popsal informační web Borelióza:
„Borelie přežívají ve střevě nenasátého klíštěte a v průběhu sání krve klíštětem přecházejí do jeho slinných žláz a poté i do těla hostitele. K přenosu je tedy potřeba určitý čas, čím déle je klíště přisáté, tím větší je riziko infekce. Z člověka na člověka je přenos možný jen z matky na dítě během nitroděložního vývoje. V placentě byly spirochety nalezeny ve velkém množství, ale pokud je infekce u těhotné ženy důkladně léčená, dítě bývá většinou zdravé. Ve výjimečných případech je možný i přenos krevní transfuzí.“
Jak se nemoc projevuje?
Projevy lymeské boreliózy lze rozdělit do tří základních stadií:
Časné lokalizované stadium
Nejtypičtějším projevem tohoto stadia je zarudnutí kůže zvané erythema migrans (EM). Objevuje se v místě přisátí klíštěte u třiceti až osmdesáti procent infikovaných. Má kruhovitý tvar, poloměr nejméně pět centimetrů (u dětí může být menší). Nesvědí ani nebolí, takže pokud se nachází například ve vlasech, případně na zádech, infikovaný jedinec o něm nemusí vůbec vědět.
EM navíc může nabývat několika podob: homogenní (v centru kruhu nebledne), s červeným lemem na okraji a centrálním vyblednutím nebo erytému, který tvoří střídavě bledé a červené kružnice.
V polovině případů doprovázejí tento projev ještě další příznaky – bolesti kloubů a svalů, bolesti hlavy, únava nebo malátnost.
Časné diseminované stadium
V tomto stadiu dochází ke znásobení erythemy migrans, která může nabývat různých velikostí, a také k dalšímu kožnímu projevu s názvem boreliový lymfocytom. Jde o nafialovělý uzlík ve velikosti od několika milimetrů do pěti centimetrů, který se objevuje nejčastěji na ušním boltci, nosu nebo na bradavce. Není bolestivý, může lehce svědit.
V druhém stadiu se objevují také kloubní a svalové projevy. Podle Zdeňka Prokeše zahrnují především bolesti bez známek zánětu nebo artritidu s nálezem zánětlivých změn a tvorbou výpotku (tekutiny). Nejčastěji jsou postiženy velké klouby, například kolenní.
U deseti až čtyřiceti procent pacientů se v případě neléčeného EM objevuje postižení nervového systému – nehnisavá meningitida, onemocnění postihující míchu zvané myelitida nebo Garinův-Bujadouxův-Bannwarthův syndrom, což je postižení centrálního nervového systému. Výjimkou nejsou ani poruchy srdečního rytmu nebo záněty různých částí oka.
Pozdní diseminované stadium
Kožním projevem v tomto stadiu je acrodermatitis chronica atrophicans. Tento typ se projevuje jako barevná změna na kůži horních či dolních končetin. Postižená kůže je zbarvena do modročervena, později je přirovnávána k cigaretovému papíru s prosvítáním žilní kresby. V třetím stadiu, které obecně nastupuje po více měsících až letech od přisátí klíštěte, se objevují chronické nervové a kloubní potíže, jako jsou necitlivost rukou, bolesti a otoky kloubů.
Neléčení boreliózy může způsobit i takzvanou neuroboreliózu, tedy napadení centrálního nervového systému. Mezi její příznaky patří porucha spánku či orientace v prostoru, deprese, denní spavost, nedoslýchavost či problémy se srdcem.
Kolik lidí se nakazí v Česku?
Počty nakažených v Česku v posledních deseti letech kolísaly. Průměrně se pohybovaly mezi 3000 a 4700 ročně. V roce 2021 se podle statistik Státního zdravotního ústavu (SZÚ) nakazilo 2835 lidí. Jde o nejnižší počet nákaz od roku 2015, odborníci ale stále upozorňují na to, že ve srovnání s jinými státy Evropské unie jde pořád o velmi vysoká čísla.
Jak probíhá léčba?
Na rozdíl od klíšťové encefalitidy očkování proti borelióze neexistuje. Protože je bakteriálního původu, léčí se podáním antibiotik. Podle Společnosti infekčního lékařství závisí volba antibiotika na věku, lokalizaci klinických projevů a délce jejich trvání. Pro léčbu časných forem se doporučuje nasadit antibiotika na deset až čtrnáct dní, v případě ostatních forem boreliózy může léčba trvat i tři týdny.
Když je diagnóza provedena včas, až sedmdesát pacientů se úspěšně vyléčí. Šance na vyléčení je menší, pokud už nemoc postoupila do pozdní fáze. V tom případě dochází k výraznému oslabení imunitního systému.
Problém falešné negativity i pozitivity
Diagnostika lymeské boreliózy patří v Česku mezi nejfrekventovanější vyšetření probíhající formou laboratorních testů. Jenže určit správnou diagnózu není vždy jednoduché. Důvodem je, že běžně užívané metody diagnostiky nejsou stoprocentně přesné. Základem je test na protilátky, nikoli na přítomnost infekce samotné. Ten ale mnohdy ukáže negativní výsledek, přestože pacient boreliózu opravdu má. Příčin může být několik. Nejčastěji proběhne testování příliš brzy po nákaze a protilátky se ještě nestihly vytvořit.
Nepřímá diagnostika formou testu na protilátky se tak podle doporučených postupů Společnosti infekčního lékařství provádí ve dvou stupních. Prvním krokem je vyhledávací test, většinou enzymová imunoanalýza (ELISA). V případě pozitivního či hraničního výsledku je potřeba provést konfirmaci metodou western blotting (WB).
Opačným, ale stejně závažným problémem je falešná pozitivita. To znamená, že mnoha lidem je diagnostikována borelióza, přestože ji ve skutečnosti nemají. „Pozitivní výsledek sérologie na lymskou boreliózu vůbec nemusí znamenat, že ji pacient má. Musíme se vždycky zamyslet nad pacientem jako celkem,“ uvedl pro Českou televizi vedoucí katedry infekčního lékařství Nemocnice na Bulovce Milan Trojánek, který učí mladé lékaře a lékařky, jak nemoc správně rozpoznat.
Každé zbytečné nasazení antibiotik totiž zatěžuje imunitní systém. Nadužívání antibiotik následně vede k rezistenci, tedy jevu, kdy na jejich účinky přestávají bakterie reagovat. Antibiotika navíc nepůsobí jen na jeden druh bakterií, ale na všechny, které v těle máme, včetně těch potřebných například ve střevě.
Nejdůležitější zůstává prevence
Jak už jsme zmínili výše, na boreliózu vakcína neexistuje. Nejdůležitějším krokem, jak se vyhnout případné nákaze, je snaha zabránit tomu, aby se klíště vůbec přisálo. Do přírody a na všechna místa, kde se klíšťata hojně vyskytují, doporučují odborníci vhodný oděv i obuv a použití repelentu.
Člověk by také měl sebe a své blízké po příchodu domů řádně prohlédnout. Za nejrizikovější místa na lidském těle se považují podkolenní jamka, třísla, podpaží, za ušima, u dětí také vlasatá část hlavy. Pokud člověk klíště objeví, neměl by s jeho odstraněním zbytečně otálet. Čím déle je totiž přisáté, tím větší riziko infekce hrozí.
