Hudba znamená pro každého něco jiného. Pro woundysoula to byl útěk z reality, který jej dovedl až na hyperpopovou vlnu.
Čím je pro nás hudba? Někdo si s ní rád krátí čas, když cestuje městem hromadnou dopravou, někdo si ji pustí jen občas jako kulisu, když potřebuje doma něco uklidit. Pak ale existují lidé, pro něž známé klišé „hudba mi zachránila život“ znamená mnohem víc než pouhé uchechtnutí při myšlence na něj, jelikož se do této situace opravdu dostali.
Je dobré si užívat, když je všechno v pohodě, ale taky se při tom hodí nezapomínat na časy, kdy to tak nebylo. Proto i nyní, v letních měsících s prázdninami, parties a vyhlášeným „hravým“ hudebním červencem ti chceme představit rappera, jehož nynější inklinování k hyperpopu se vyvinulo přes klopýtání přes klacky a trní.
Rodák z Rožnova pod Radhoštěm, woundysoul, nedávno vydal s Nickem Whtevrem píseň blastoise. A stejně jako tento Pokémon vypouští ze svých kanónů hektolitry vody, které tě zmáčí až po uši, tě i tento song, na jehož vlně jsme se nesčetněkrát svezli i my, minimálně zaujme. Z toho důvodu jsme si řekli, že by bylo zajímavé představit, když už jsme Whtevra měli ve FRESH RAPu minulý rok, jaký je příběh jeho parťáka.
„Život je hard. Kdyby nebyl, byl by nuda, ne?“ otevírá svou řeč mladý umělec, občanským jménem Adam Škrobák, jemuž ale skoro všichni říkají woundy. Začátky, které jsou u něj spjaty s moravským maloměstem, nebyly úplně jednoduché. Proto si pomáhal hudbou.
„Používal jsem ji jako takový způsob útěku od reality, protože to doma, když jsem byl menší, nebylo moc dobrý...“ svěřuje se s tím, že se pro hádky, nebo dokonce domácí násilí nešlo daleko.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za měsíc přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
K tomu jsme nedávno začali vydávat i týdenní updaty, co se děje nového u českých rapových person na vzestupu. Pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
Dospělí by měli myslet na následky svého chování. Woundy to neměl lehké, z čehož plynuly důsledky. „To se mě taky potom v životě hodně dotklo a ovlivnilo to můj způsob žití. Myslím hlavně psychické problémy, které mě dostaly i do psychiatrické léčebny,“ nebojí se přiznat. Proto se rozhodl, že bude zpívat a dělat hudbu, jelikož fungovala jako hromosvod. Nejdřív začínal na coverech, což se následně vyvinulo ve vlastní tvorbu.
„Pak jsem si řekl, proč nezačít dělat něco svého? Texty a básničky jsem si pro sebe psal hodně dlouho, takže jsem to jen spojil, čímž nějak začala moje oficiální tvorba,“ vyjadřuje, jak mu nedělal problém přechod do autorské tvorby. Naopak vymyslet svůj pseudonym bylo trochu něco jiného.
„Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jak bych se mohl jmenovat. Chtěl jsem něco, co by mi zůstalo napořád. Měl jsem hodně jmen, ale vždy jsem je po nějaké době vyměnil,“ seznamuje s problematikou. Pak jej ale osvítilo. „Jednoho dne mě tohle slovní spojení napadlo samo od sebe. Tak nějak to i reflektuje můj život a to, jaký jsem,“ tvrdí.
Namotání na hyperpop, WoWko je srdcovka
Pokud mluvíme o woundysoulově autorské tvorbě, vracíme se o sedm let zpátky. Tehdy, v roce 2015, ale měl zrovna období, kdy měnil spoustu jmen. To je také důvod, proč je problém jeho začátky vysledovat. Adam měl následně silné hlavně spolupráce, které je naopak stále možné najít na YouTube.
Blízkost Rožnova se Vsetínem je také nejspíš důvod, proč se objevil na kanále MOONRISE společně s FADEm nebo Riadem, hostoval však také na tracku Rotha Welldena. Většina věcí, hlavně z dřívějška, byla taková táhlá, temnější a melancholická. „Já sám mám často problém definovat svůj žánr, protože mi přijde, že poslední dobou je to co track, to jiný styl,“ přiznává. „Rád experimentuju, ale obecně jsem dle mého dělal r'n'b a pop,“ myslí si.
Mluvíme-li o experimentech, v repertoáru woundysoula najdeme i jeden track v angličtině, který nemá vůbec špatné poslechy. Jmenuje se Shawty, v němž zpívá s Čabou Lacigou. A i když jsme žádnou další podobnou tvorbu nezpozorovali, tvrdí, že anglické texty nezavrhnul. „Anglicky dělám pořád, ale ne tak často. Teď se snažím mířit na Českou a Slovenskou republiku. Nedávno jsem třeba nahrával anglický featuring na song s názvem Sora. Spíš to střídám podle nálady a chuti,“ míní.
S tím, jak se přesunul do Prahy a přemýšlí jinak, se změnil i jeho přístup k hudbě. „Poslední měsíce jsem se ale hodně namotal na samotný hyperpop díky mému dlouholetému kamarádu Whtevrovi, se kterým jsme nedávno vydali hyperpop track blastoise,“ uvádí, že jej tento typ tvorby zatím baví ze všeho nejvíce.
Což je možná trochu nečekaný mood switch. Whtevr je známý svou barevností, elektronikou, hrami a také láskou k japonskému animovanému filmu. Proto jsme se zeptali, jaký vztah má k této subkultuře Adam.
„Anime mám rád. Měl jsem období, kdy jsem na něj koukal každý den. Určitě to pro mě není neznámá,“ říká. Ve zmiňovaném tracku blastoise je v jeho slokách spíše řeč o World of Warcraft než o známých anime titulech. Nebylo tedy překvapením, že o své nejoblíbenější hře má také jasno. „Rozhodně WoWko. Dostal jsem se k němu v dětství skrze bráchu a od té doby jej hraju už zhruba 11 let. Vždy mě bavily MMORPG hry, WoWko je prostě srdcovka,“ libuje si.
EP, které nikdy nevyšly
Pozitivní mindset je v tomto případě ve všech ohledech pozitivní. Woundy tvrdí, že jej nyní drží hyperpop, což je samo o sobě naklonění ke světlé straně. I když jeho kousky byly melancholičtějšího rázu, nyní chce dělat „světlejší a happy hudbu“. „Moje inspirace je vesměs můj život a věci, které se mi staly a které jsem cítil,“ objasňuje. Doufejme tedy, že i život je tak nějak světlejší.
Levitace tímto směrem musela přijít již v době, kdy existoval label nevermind. Úplná transformace ale musela přijít, když skončil a stal se z něj kanál Nicka Whtevra. Zde také najdeme většinu věcí, které sem umělec vyvěsí na YouTube. Mimoto si ale založil i vlastní kanál. Nikdy tedy nevíme, kde se objeví další tracky – woundy mluví o třech hyperpop tracích, které chce vydat, včetně dalších, které stojí mimo tento žánr.
Yzomandias, Nik Tendo či TK27. Který český rapper má nejlepší módní vkus?
26. února 2024 16:00
Pokud bys měl zájem poslechnout si nějaký ucelenější seznam jeho hudby, musíš jinam. „Nějak jsem se dostal do fáze, kdy většinu hudby budu pushovat jen na Spotify. Pokud bude nějaký videoklip, tak ten pošlu na YouTube,“ zjednodušil. Adam je totiž jedním z umělců, který nemá venku žádný ucelený projekt.
„Já mám 2–3 EP, které jsem udělal, ale popravdě je v tu chvíli z nějakého důvodu prostě nevydal. Obecně funguju hodně chaoticky a mám problém si v tomhle najít pořádek,“ ví o své chybě. „Nicméně mám v plánu s Nikolasem (Whtevrem, pozn. red.) udělat konečně nějaký projekt, který bych chtěl poslat ven,“ předesílá s nadějí.
Prozatím jako svůj největší úspěch v hudbě vnímá to, že mu muzika umožnila najít si kamarády, jaké má, a to, že jej i po roce a půl, kdy žádnou hudbu nevydával, poslouchají fanoušci.
„Já měl období, které bych nazval svým vyhořením, kdy jsem úplně zmizel na zhruba rok a půl. Dával jsem se do kupy, abych se dostal zpět do nějakého tempa a začal znovu tvořit. Nedávno jsem se přestěhoval do Prahy, čímž jsem snad odstartoval nějakou moji další etapu,“ věří umělec, který si nejraději poslechne Juice WRLDa, Maca Millera a Justina Biebera.
Vidět jej live tak nebude úplně jen tak. Woundysoul, jemuž imponuje tuzemská hudba od Calina, Ondyona a samozřejmě Whtevra, se nejdříve musí připravit. „Pár koncertů jsem si už odehrál a určitě si rád zahraju další. Budu ale muset vydat hodně nových věcí,“ říká a závěrem posílá vzkaz všem fanouškům.
„Jsem rád, že pořád posloucháte moji hudbu, a slibuju, že vám brzy vydám nějaké další písničky na poslouchání! Thank y'all for everything! Love ya!“ posílá lásku.
