Sítě obklopují naše životy. Jaký mají vliv na vnímání vlastního těla, obličeje i osobnosti u dětí?
Být lepší, úspěšnější, ale především krásnější. Sociální sítě objímají naše všední dny a nekonečný proud informací nám ukazuje, o kolik zajímavější mohou životy ostatních být a o kolik lépe jiní lidé vypadají. Tak nějak tušíme, že Instagram, TikTok nebo Snapchat jsou trochu jako první návštěva u rodičů partnera, kdy se snažíme sami sebe vykreslit v tom nejlepším světle. V hlavě nám ale stejně vrtá, proč ostatní vypadají o tolik lépe?
S ostatními se srovnáváme od nepaměti. Fenomén sociálních sítí nám ale dává možnost porovnávat se se všemi lidmi na světě a instagramové filtry nám pomůžou přiblížit se jasné pleti, plným rtům a svěží vizáži hollywoodských herců nebo předních influencerů.
Problematice kultu krásy a dokonalé vizáže za každou cenu v online prostoru se věnuje výzkum Univerzity Palackého v Olomouci. Tým vědců v něm zkoumá, jak sociální sítě ovlivňují vnímání vlastního vzhledu mezi dětmi, jak vypadá snaha přiblížit se vnucené dokonalosti a jak se liší posměšky a jejich dopady v offline a internetovém světě.
Spokojení s obličejem, méně už s tělem
„Vnímání vlastního vzhledu je v období dospívání jedním z klíčových mechanismů, který se spolupodílí na vývoji vlastní hodnoty a sebevědomí,“ píší autoři výzkumu. Jeho výsledky ukázaly, že teenageři bývají spokojení s tím, jak vypadá jejich obličej, o trochu méně se jim ale líbí vlastní postava.
Podle výzkumu by 34 % dětí chtělo zhubnout, 10,54 % se to již podařilo a 31,51 % z nich by chtělo nabrat svalovou hmotu. To se povedlo 7,54 % dotázaných. Další obvyklou vytouženou změnou je změna barvy vlasů, tetování, piercing nebo změna tvaru prsou. Nejvíce dětí ale stále touží právě po změně postavy.
Není také divu. Mezi mladými lidmi je momentálně podle průzkumu nejpoužívanější sociální sítí Instagram, kde každý může sám sebe vykreslit v o poznání lepším světle. Dospívající děti pak snadno mohou dostat pocit, že vyhlazený feed na sociální síti je přesně to, jak lidé vypadají, nebo jak by vypadat měli. To, že je realita vizáže většinové společnosti diametrálně odlišná, je často těžké si uvědomit.
Celou iluzi ještě podporuje, že ze svého života na sociálních sítích velká část lidí sdílí jen to nejlepší. „Na toto téma proběhl zajímavý průzkum ve Velké Británii, kde se zjistilo, že pouze 18 % mužů a 19 % žen řeklo, že jejich facebookový profil zobrazuje naprosto přesný odraz toho, jací jsou. 32 % pak uvedlo, že sdílejí jen příspěvky ukazující nenudné aspekty jejich života, a 14 % přiznalo, že vypadají na sociální síti víc aktivní, než ve skutečnosti jsou,“ popsal pro Refresher spoluautor výzkumu Dominik Voráč z Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
„A to je právě ten problém – my nemusíme vědomě lhát o svém životě (i když se to samozřejmě děje), ale svým výběrem toho, co sdílíme, většinou ukazujeme světu jen to zábavné a hezké, takže většina fotek je z dovolených, výletů, večeří s partnerkou nebo partnerem či po cvičení, kdy naše postava vypadá tak nějak líp,“ vysvětluje Voráč.
Porovnávání vlastních životů s cizími životy je zcela běžné. V dospívání možná o to víc. Na prahu dospělosti si člověk potřebuje vytvářet vzory, ať už jimi má být kamarád, známá osobnost, nebo kombinace vlastností, po kterých člověk v životě touží.
„Období adolescence je také obdobím hledání vzorů. Dříve byli takovým vzorem sportovci, zpěváci a herci, dnes k nim vzhledem k popularitě sociálních sítí přibyli i influenceři,“ říká Voráč. Připomíná, že především u mladých lidí mohou vzory (včetně influencerů) ovlivňovat chování i vzhled.
Děti znají rizika změny vzhledu. Bojí se posměšků
Přestože děti a dospívající samotní chtějí svůj vzhled z velké části změnit, sami většinou vnímají změny u ostatních lidí přinejmenším neutrálně. Celkem 40 % z nich se výrazné změny vzhledu u ostatních lidí nelíbí. Oceňuje je pouze 7 % dotázaných.
Hlavní motivací k výraznějším změnám nebývají sociální sítě. Instagram jako druhá nejpoužívanější platforma se mezi hlavními vlivy sice umístil na druhém místě (ke změně vzhledu motivoval 14,88 % dotázaných), za rozhodnutím pro změnu z vlastní vůle ale výrazně zaostává. Bez vnějších vlivů se totiž pro změnu zevnějšku rozhodlo 63,16 % dotázaných.
Změny vzhledu ale samozřejmě nejsou bez následků v reálném životě. Ve společnosti stále existují předsudky, ideály a konstrukce, které mohou životy ovlivnit, a to jak k lepšímu, tak i k horšímu. Potenciální dopady změny vzhledu na život si dospívající rovněž uvědomují.
Děti v průzkumu často mluvily o zdravotních následcích změny vzhledu. O něco zastoupenější je ale stále strach z toho, že by se jim vrstevníci, ale i ostatní lidé posmívali. Zajímavé je, že si děti častěji myslí, že jim změna vzhledu spíš pomůže najít si partnera, než aby jim cestu k němu zkomplikovala (níže najdeš graf s motivací a potenciálními riziky změny vzhledu u dětí).
Krásnějším člověkem za pár vteřin
Možná právě pro veškerá rizika, která změna vzhledu v reálném životě přináší, se děti podrobují změnám raději ve světě sociálních sítí. Kdo by taky nechtěl dokonalý obličej bez zdlouhavé skincare rutiny a vysportovanou postavu bez hodin v posilovně a hlídání kalorií.
Instagram, TikTok, Snapchat, ale i další sociální sítě tento problém řeší. S jejich filtry můžeme lusknutím prstu vypadat tak, jak jsme si vždycky přáli. Pak už jen zbývá sledovat, jak naše popularita roste a počítat přibývající palce a srdíčka.
Přibližně 42 % dotázaných dětí své fotky před nahráním na sociální sítě upravuje. Některé více, jiné méně. Nejčastější změnou bývá stále pouze úprava kontrastu (24,53 %) nebo barevného schématu (22,48 %). Přibližně 10 % ale používá filtr pro vyhlazení obličeje.
K filtrům je ale důležité dodat, že zdaleka ne všechny děti je používají, aby svůj vzhled vylepšily. Nejvíce po nich sahají jednoduše proto, že je upravování fotek baví. K tomu, aby vypadaly lépe než ve skutečnosti, používají děti filtry v 11,47 % případů. V 5,22 % případů jim podle nich pomohou zaujmout někoho, o koho mají zájem, a z 5 % jim pomohou vypadat jinak. Ne lépe, ale jinak. Jako cestu k většímu počtu lajků využívá filtry 4,70 % dětí.
Šikana, posměšky a body shaming
K dospívání (bohužel) dost často patří i posměšky a předsudky, které souvisí s vizáží. Prostor sociálních sítí a možnost vyjádřit se více anonymně tvoří další příležitosti, jak se mohou agresoři projevit a vyjádřit svůj názor na vzhled jakéhokoliv člověka.
„Z našeho výzkumu vyplývá, že třetina dospívajících zažila situace, kdy čelila posměškům týkajícím se jejich profilu v online prostředí. V souvislosti s body shamingem má 14 % dospívajících zkušenosti s negativními komentáři obličeje a vlasů a 11 % dospívajících pak s urážkami vztahujícími se k jejich postavě,“ píší vědci ve výzkumu. Jako pozitivní zjištění ale udávají, že celých 70 % dětí nemá negativní zkušenost s reakcí na obsah na svých profilech.
Oproti online světu jsou ale v reálném životě posměšky stále zastoupenější. Víc než každé druhé dítě zažilo posměšky na adresu svého vzhledu, ať už se jednalo o urážky mířené na postavu, nebo obličej. Pozitivní zprávou ale je, že většina dotázaných dětí (92 %) se k urážkám, alespoň v online prostoru, neuchyluje.
Posměšky, šikana a body shaming mají samozřejmě dopady na dospívající psychiku. Ty mohou být jak pozitivní, tak i negativní. Pokud se děti s urážkami na internetu setkají, nejčastěji před nimi utíkají. Stahují se ze sociálních sítí, upínají se k počítačovým hrám nebo v nejčastějším případě obsah smažou. V tom šťastnějším případě posměšky motivují děti, aby začaly sportovat nebo se více zajímat o svou stravu.
Co ale ani únik, ani motivace nevyřeší, jsou dospívající pocity. „Celkem 25 % dětí vnímá tuto zkušenost spíše pozitivně, respektive domnívá se, že je to posílilo a staly se tak odolnější. Zbytek dospívajících poukazuje na různé negativní dopady v této oblasti. Konkrétně se jedná především o negativní emoce,“ píší výzkumníci. Úzkost, strach, vztek nebo pocity nízké sebedůvěry zažívá v reakci na urážky drtivá většina dětí.
Alarmující je, že každé desáté dítě má vlivem těchto poznámek sebepoškozující tendence. Celkem 544 dotázaných dětí uvažovalo o tom, že by raději nebyly, 307 z nich přiznává, že na sebe někdy vztáhly ruku. Ať už se jednalo o řezání, nebo o pálení některých částí těla.
Některé děti cíleně vyhledávají obsah, kde se jiní lidé poškozují, případně takový obsah na sítích samy sdílejí. Podle Dominika Voráče se ale jedná o mizivé procento dospívajících.
„V našem výzkumu jsme zjistili, že naštěstí jen 0,65 % dětí aktivně sdílí obsah týkající se sebepoškozování. Ano, některé děti takový obsah tedy vyhledávají, ale jedná se opravdu o malý počet a sociální sítě v tomto případě nehrají podstatný vliv,“ popsal Voráč pro Refresher.
Jsou tedy sítě špatné?
Prostředí sociálních médií dokáže být beze sporu toxické a, jak plyne z výzkumu, tvoří prostor pro nenávist, anonymní urážky a svou přesyceností krásnými lidmi vytváří podhoubí pro tvorbu kultu krásy. Zároveň je ale důležité říct, že média mohou být spíš jen dalším odrazem reálného světa, který může být jak špatný, tak i krásný.
V době, kdy máme vědění celého světa v krabičce v kapse, se nám otvírá nekonečné množství příležitostí ke vzdělání, sebepoznání nebo získání motivace. To potvrzují i slova Dominika Voráče.
„Existuje řada profilů, které se zaměřují na vzdělávání, kdy je určitá látka vysvětlena mnohem zábavnější formou než například ve škole. Sociální sítě mohou také posloužit jako zdroj inspirace například na vaření zdravých receptů, tipů na cestování nebo life hacků, které nám mohou usnadnit život,“ popsal Voráč pro Refresher.
Zdůrazňuje také, že přestože mají sítě vliv na vnímání našeho těla, existuje řada profilů, které nás učí se milovat právě takové, jací jsme.
„Dítě na sítích navíc nemusí být jen pasivní pozorovatel, ale i aktivní tvůrce. Zjistilo se, že ke zvýšení sebevědomí může pomoci se spíše soustředit na sebe a na své příspěvky než na sjíždění profilů ostatních. Navíc kreativní činnost na sociálních sítích může pomoci k seberealizaci, kdy dítě zkrátka dělá takovou činnost, která jej baví,“ zakončuje Voráč.
