Jé, koukejte, tady sedí naše děťátko nahé na nočníku! Podobné příspěvky jsou v éře digitálního rodičovství klasika. Až 54 % Čechů sdílí fotografie svých dětí veřejně.
Sharenting. Tak se označuje aktivita rodičů, kteří se na sociálních sítích uchylují k nadměrnému sdílení informací, fotografií a videí svých dětí – často bez jejich souhlasu. Například podle britského Úřadu komisaře pro děti rodiče dětí do 13 let vkládají každý rok na sociální sítě v průměru 71 fotografií a 29 videí, na kterých je jejich ratolest. Jaká je ale daň za sdílení „vtipných“ a „roztomilých“ fotografií na internetu?
Zatímco rodiče nemusí ve zveřejňování svých dětí vidět problém, starší děti jsou z toho frustrované. Například ve studii z roku 2016 mnoho dětí vyjádřilo obavy, že jejich rodiče nadměrně zveřejňují obsah na sociálních sítích bez jejich souhlasu. Děti uváděly, že dospělí by měli uznat jejich autonomii v oblasti technologií, a pokud nechtějí být vystaveny na internetu, rodiče by to měli respektovat. Souvisí to podle výzkumného týmu s tím, že se teenageři o sdílení mezi sebou většinou dohodnou. Například, že se nebudou navzájem označovat na fotografiích nebo že tak budou činit pouze s výslovným souhlasem. Výzkumy zkrátka naznačují, že děti a dospívající mají potřebu mít svůj online obraz pod kontrolou. To sharenting podkopává.
Oplzlé komentáře posloucháme od útlého věku. Ukradly nám dětství i těla
12. srpna 2022 13:00
Rodiče vytváří potomkům internetovou identitu, o kterou jejich děti nestojí – a se kterou často nesouhlasí. Sharenting totiž může vést k identifikaci bydliště nebo školy dítěte, odhalit, jak dítě vypadá, kdy má narozeniny a co má a nemá rádo. Odhalení identifikačních údajů může následně dítě vystavit riziku tzv. „digitálního únosu“. Například podle průzkumu společnosti Barclays budou do roku 2030 informace sdílené rodiči na internetu příčinou dvou třetin krádeží identity mladých lidí. Scénáře ale mohou být i méně katastrofické – citlivé informace mohou shromažďovat také společnosti pro marketingové účely.
Děti se „digitálně rodí“ ve zhruba šesti měsících
Sharenting přitom může začít již v děloze, když nastávající rodiče nahrávají snímky z ultrazvukového vyšetření nebo zveřejní termín porodu. Někteří rodiče – zvláště je to typické u známých osobností a celebrit – svému dítěti vytvoří na sociálních sítích účet ještě před narozením. Studie bezpečnostní společnosti AVG například zjistila, že 92 % amerických dětí má nějakou online stopu již ve věku dvou let. Na celém světě se pak děti v průměru „digitálně rodí“ přibližně v šesti měsících, přičemž třetina má své fotografie zveřejněné na internetu do dvou týdnů po narození. To může v pozdějších letech dítěte vést k citové újmě – zvlášť, když se rodič uchyluje k tzv. „internetovému zostuzování“, tedy ke sdílení obrazového materiálu, který dítě označí za trapný či zesměšňující.
O moc lépe na tom nejsme ani v tuzemsku. Z průzkumu z roku 2018 vyplynulo, že až 74 % českých rodičů umisťuje fotografie dětí na vlastní profil na sociální síti v režimu „přátelé“, ale 54 % je sdílí veřejně – může je tedy vidět kdokoli. Zároveň nejčastěji zveřejňují fotografie, na nichž lze dítě podle obličeje identifikovat. Až 20 % rodičů dokonce sdílí fotografie, na kterých jsou děti částečně obnaženy, například v plavkách. Jedním z důvodů je fakt, že si neuvědomují nebezpečí na internetu. Až 54 % rodičů totiž podle průzkumu žádné rizikové situace v online světě nezažilo.
Problematické jsou podle odborníků na mediální komunikaci zvláště rodičovské či „mama“ blogy, případně youtubové a další kanály, které jsou založené výhradně na dětech. I zde samozřejmě platí pravidlo – co je jednou na internetu, je na internetu navždy. Jak upozorňuje autorský tým publikace The Routledge International Handbook of Young Children's Rights, děti těchto influencerů vyrůstají všem na očích. Děti z „youtubových rodin“, které vystupují ve vlozích, mohou být zároveň vystaveny riziku, že na ně bude vyvíjen nátlak nebo s nimi budou rodiče manipulovat, aby si zajistili stálé příznivce a finanční zisk. Takové chování je běžné i u tzv. „mikrocelebrit“, jejichž děti jsou obzvláště zranitelné. „Když ‚mikrocelebrity‘ zveřejňují na sociálních sítích snímky, videa nebo informace o svém dítěti, mohou tak činit ve vlastním sobeckém zájmu; chtějí vydělat peníze nebo využít své děti ke zvýšení svého statusu celebrity nebo ke zvýšení počtu sledujících,“ uvádí autoři.
Fenomén je na sociálních sítích přítomen stále ve větší míře, čímž ovšem přímou úměrou roste i nebezpečí s ním spojené. A to i přesto, že ve většině případů sdílí rodiče své děti s těmi nejlepšími úmysly: zachovat památku, udržet kontakt s rodinou a pochlubit se nejbližším. Co se za „nevinným“ sdílením roztomilých fotografií může skrývat, pro Refresher shrnul vedoucí Centra prevence rizikové virtuální komunikace Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a vedoucí projektu E-Bezpečí Kamil Kopecký.
Co všechno bychom měli zvážit předtím, než přidáme fotku svého dítěte na sociální síť?Úvodem je potřeba skutečně si říci, zda je nutné na internet nahrávat a zveřejňovat stovky fotografií našeho dítěte. Je dobré si uvědomit, že fotografie se internetem velmi snadno šíří a to, co veřejně (ale i soukromě) nasdílíme, se může snadno dostat mimo naši kontrolu. Dále je dobré zvážit, zda by s nahráním fotografie či videa na internet samo souhlasilo. V případě větších dětí je přirozené a férové, když je požádáme o souhlas.
Jakých zásad by se měl rodič držet, když už se rozhodne sdílet své dítě na internetu?Je přirozené, že se rodiče chtějí v online prostředí se svým potomkem pochlubit a sdílet s ostatními uživateli své zážitky třeba z dovolené, výletu apod. Zároveň je ale třeba dodržet alespoň minimální bezpečnostní zásady. Určitě bychom jako rodiče měli zvážit, zda nemůže fotografie či video, které na internet (především pak sociální sítě) nahrajeme, našemu dítěti nějakým způsobem ublížit – ať už v současnosti, či v budoucnosti, s odstupem několika let.
Jako rodiče zvažme, zda je skutečně nutné sdílet s miliony lidí fotografii našeho dítěte třeba na nočníčku, dítěte upatlaného od jídla, dítěte, které usedavě pláče apod. Tyto fotografie sice mohou rodiče považovat za roztomilé, ale dítě, které postupně vyrůstá, je naopak považuje za ponižující.
V žádném případě bychom neměli sdílet fotografie či videa, na kterých je dítě obnaženo – takové fotografie na internet nepatří. Na sociální sítě také nepatří tzv. prenatální profily, tedy profily dosud nenarozených dětí, které jim zakládají jejich rodiče. Přičemž jako profilová fotografie bývá obvykle využita fotografie z ultrazvuku. Samozřejmě na sociální sítě nepatří další citlivé informace o dítěti, jako jsou detaily o jeho zdravotním stavu či rodné číslo.
Mělo by se podle vás toto sdílení nějak regulovat? Dítě si přece může zřídit účet na sociálních sítích až ve 13 letech.Předně je třeba připomenout, že věková hranice je v ČR od roku 2019 posunuta dokonce na 15 let. V souvislosti se změnami v systému GDPR si jednotlivé evropské země zvolily věkové hranice, od kterých si mohou děti samostatně – bez souhlasu rodičů – zřizovat účty na sociálních sítích. Věkové limity ale v zásadě vůbec nic neřeší, sociální sítě běžně používají děti mladší třinácti či patnácti let a věkovou regulaci snadno obejdou změnou data svého narození.
V tomto případě se bavíme o situacích, kdy materiály dětí sdílí dospělá osoba, rodič. A sdílet fotografie dětí (pokud nejde vyloženě o pornografický obsah) pravidla sociálních sítí nezakazují. Navíc rodiče nesdílejí tyto materiály čistě v prostředí sociálních sítí, velmi oblíbené jsou také nejrůznější fotogalerie (Rajče.net) či různé druhy blogů a tematických stránek.
Za mě je důležitá především osvěta a systematické vzdělávání rodičů, kteří si musí uvědomit, že nadměrným sdílením těchto materiálů mohou svému dítěti ublížit.
Ostatně téma sharentingu je součástí našich vzdělávacích kurzů E-Bezpečí pro rodiče, ve kterých s rodiči řešíme, jaká rizika by měli se svými dětmi řešit a jak nastavit preventivní opatření.
Je sharenting novým fenoménem?Sharenting se objevil v době, kdy bylo velmi snadné pořídit digitální fotografii a rozšířit ji internetem mezi velké množství lidí. Jeho počátek lze nalézt někde mezi roky 2004 až 2007, kdy se objevily mobilní telefony umožňující snadno a rychle fotit a natáčet a zároveň existovaly platformy, na nichž bylo možné tento obsah sdílet s ostatními, např. Facebook. Samozřejmě i v minulosti se lidé rádi chlubili fotografiemi svých potomků – ovšem bez internetu je nemohli masově šířit a fotografie nemohly být tak snadno zkopírovány. Jde tedy o fenomén spojený především se současností.
U sharentingu nejde o to, aby rodiče nesdíleli o svých dětech vůbec žádné informace, ale o to, aby sdíleli takový obsah, který nemůže dítěti ublížit. To ostatně vysvětlujeme ve videu na našem kanálu na YouTube.
Může tento trend ovlivnit utváření (online) identity dítěte?Určitě ano. Představme si situaci, kdy teenager začne aktivně používat sociální sítě a chce si zde vytvořit svou vlastní digitální virtuální reprezentaci. Chce si sám zvolit, jaké fotografie a videa bude na internetu sdílet, co bude psát, jaký obsah sledovat, koho si dá do přátel. A najednou zjistí, že internet je plný jeho fotografií z dětského věku, které na internet nahráli jeho rodiče, a mnoho fotografií je pro něj vyloženě ztrapňujících – jako například již zmíněný nočníček, fotografie s bryndáčkem či fotografie nahého dítěte třeba z dovolené.
Problém je samozřejmě také v tom, že se k těmto fotografiím dostávají spolužáci a další vrstevníci dítěte, kteří je pak mohou snadno zneužít třeba ke kyberšikaně.
Mnoho dětí se snaží přimět rodiče k tomu, aby tyto jejich fotografie z internetu odstranili, jenže ne vždy rodič žádost dítěte akceptuje a vyhoví. V zahraničí existuje řada případů, kdy se dítě se svým rodičem dokonce soudí o vymazání fotografií či videí, které rodiče na internet nahráli. Je potřeba si uvědomit, že dítě má právo rozhodnout o tom, jak budou vypadat jeho digitální stopy na internetu.
Setkal jste se někdy se závažným dopadem sharentingu?Na vzdělávacích akcích E-Bezpečí v terénu se na nás pravidelně obracejí žáci 2. stupně ZŠ, kteří mají tento problém a snaží se své rodiče (často marně) přesvědčovat, aby jejich fotografie ze sítí smazali. Řešili jsme také situace, kdy spolužáci objevili fotografie svého spolužáka, které byly sdíleny na Facebooku právě jeho rodiči. Dětská oběť dostala nelichotivou přezdívku, která vycházela právě z obsahu nasdílené fotografie.
V poradně E-Bezpečí jsme také několikrát řešili situace, kdy si rodiče stěžovali, že zveřejněné fotografie jejich dětí někdo nasdílel na různé druhy specializovaných stránek (např. pro pedofilní komunitu), kde je uživatelé nevhodně komentovali.
Velmi zajímavé je také sledovat, jak vysokou návštěvnost mají fotografie dětí, které jsou sdíleny např. prostřednictvím veřejných fotogalerií. Fotogalerie, ve kterých jsou děti částečně či zcela obnaženy (typicky fotografie z koupání, plavání, v posledních letech však také např. fotografie ze křtu), mají podstatně větší návštěvnost než fotogalerie, kde jsou děti oblečeny (např. z výletu). Je otázkou, kdo jsou návštěvníci právě těchto fotogalerií.
