Kdo jsou lidé, kteří se zúčastnili duhového pochodu?
V sobotu 13. srpna vyvrcholil festival Prague Pride 2022 duhovým průvodem, kterého se zúčastnilo na 60 000 lidí. Barevné akce se zúčastnil také Refresher a kromě reportáže ti přináší příběhy lidí, kteří zaplnili Václavské náměstí. Někteří přišli bojovat sami za sebe. Za svoji svobodu, bezpečnost a práva. Jiní je v tom jednoduše chtěli podpořit.
Obrovská radost
Margaret (71) a Jay (76) jsou spolu již 42 let. Manželský pár, původně z Kanady, žije již přes třicet let napůl za oceánem, napůl v České republice. Pride je pro ně „obrovskou radostí“. Jsou tu, protože doufají, že česká vláda uvidí, kolik lidí podporuje rovná práva queer lidí a kolik lidí podporuje manželství pro všechny.
„Doufáme, že nás přestanou brát jako občany druhé kategorie bez legálních práv a odpovědností, které s manželstvím přicházejí. Bolí nás, že jsme legálně své v Kanadě, ale Česká republika trvala na degradování našeho legálního svazku do registrovaného partnerství. Dokonce nám tvrdí, že se jedná o registrované partnerství i v Kanadě, což je lež. Takže vzkaz pro Česko: Pokud jste součástí Rady pro lidská práva, ukažte, že je lidem garantujete.“
Margaret a Jay se potkaly přes společnou kamarádku – Margaret jí tehdy volala, aby si postěžovala na nevhodné chování jedné firmy, ale telefon místo ní zvedla právě Jay.
Věděly od začátku, že se nebude jednat jen o přátelství? „Ano, myslela jsem si, že je ucházející člověk,“ směje se Jay. A Margaret? „Já si byla o něco méně jistá,“ říká. „Ohledně mě?“ ptá se udiveně Jay. „Ohledně tebe,“ odpovídá se smíchem Margaret. Říká, že ovšem netrvalo příliš dlouho, než došla ke stejnému závěru jako Jay.
Jedná se o jejich první Pride v Praze, ale říkají, že u nich vyhrává ze všech duhových pochodů, na kterých kdy byly. Proč? „Je tu spoustu krásných, mladých i starších lidí. Je to milé a klidné, nevšimly jsme si žádného konfliktu nebo zastrašovacích taktik ze strany odpůrců,“ vysvětlují.
Hlavně se navzájem milovat
Osmadvacetiletý Bartoś z Polska je v Praze na dovolené – s kamarádkou Dominikou se rozhodli jet na eurotrip. Už byli v Berlíně, Drážďanech, nyní v České republice. Proč přišli na Pride? „Jsme tady spolu se všemi ostatními speciálními lidmi, přišli jsme si to užít.“
Pride – tento je jeho první – je pro něj především o lidech a samozřejmě o rovných právech. „Myslím, že je krásné, že máme příležitost tady být společně a sdílet spolu tyto krásné momenty.“
Co by podle něj přispělo k rovným právům? „Všichni by se měli vzdělat, být k sobě hodní a milovat se. To je podle mě to nejdůležitější.“
Všechno je speciální
Dominika (24) – kamarádka Bartośe – říká, že je každý Pride skvělý. Jedinečný. Její nejoblíbenější aspekt duhových pochodů je to, že jsou zde lidé společně. Patří k sobě. „Toto je můj první pražský Pride, předtím jsem byla jen na polských. Tento je skvělý, ale mohlo by být lepší počasí,“ směje se. „Je moc teplo, ale zároveň není dostatek sluníčka!“
Vzpomene si na nějakou konkrétní vzpomínku z duhových pochodů? „Každý Pride sám o sobě je skvělou vzpomínkou. Ale vzpomínám si na jednu konkrétní – kamarád mě vzal do takového toho jedoucího auta, které bylo nahoře, na pódiu. Všechno dění jsem tak viděla seshora. To bylo úžasné.“
Dominika připomíná situaci v Polsku – ačkoli se bezpečnost queer lidí na některých místech lepší, v Polsku jde podle ní vývoj směrem dozadu.
Bahno a zábava
Jednatřicetiletý Matus z Berlína je na pražském Pridu již popáté – miluje zdejší atmosféru, zdejší lidi. Co pro něj duhové pochody znamenají? „Jsou pro mě o setkávání se s lidmi, které přes rok nevidím. Přijedu a potkám se s přáteli, kteří nežijí v Berlíně a nemáme tolik příležitostí se vidět.“ Ačkoli Prahu nyní navštěvuje každý rok, nejoblíbenější Pridy jsou pro něj ty, které se konají v Hamburku.
S oblibou ovšem vzpomíná na pražský Pride několik let zpátky – zrovna hodně pršelo. S přáteli byli na Letné, všude bylo bahno, do kterého skákali. „To bylo opravdu zábavné,“ vzpomíná s úsměvem.
Čím jsem starší, tím míň to chápu
Jamie (52) je ze Spojených států amerických, ale v České republice žije sedmnáct let – pracuje pro British Council. Proč dorazila na Pride? „Jsem tady, protože můj syn je queer, já jsem queer, všichni moji milovaní přátelé jsou queer. Chci za ně bojovat.“
A evidentně je proč: „Tři dny zpátky byli moji přátelé napadeni na ulici v Praze. Puberťáky. Jeden z nich byl drag, druzí dva byli viditelně queer. Takže ano, stále je bohužel za naše práva nutné bojovat.“
Na druhou stranu říká, že je zde i proto, aby společně se všemi ostatními slavila. Na Pridech se cítí šťastná.
„Na pražském Pridu jsem asi počtvrté. Ale byla jsem i na německém a amerických. Moje nejoblíbenější vzpomínka se udála tři roky zpátky. Můj kamarád je umělec, vystupoval tehdy na Letné. Měl tělo pokryté stříbrnou barvou. Byl naprosto půvabný – bylo to nádherné. Dohnalo mě to k slzám.“
Aby queer lidé měli rovná práva, je podle ní zcela zásadní. Všechna práva – aby měli možnost uzavřít legální svazek a byli před zákonem rovnocenní se všemi ostatními. „K tomu je ale důležité i vzdělání. Aby lidé pochopili, že lidé jsou různí. Všichni nejsme stejní – není ale jediný důvod, proč být ohledně toho naštvaný. Vlastně tomu nerozumím. Čím jsem starší, tím méně to chápu. Proč někomu tak záleží na tom, co dělají ostatní? Prostě lidi nechte, aby si dělali, co chtěli, žili svůj život a byli šťastní.“
Teď je řada na společnosti
„Pride je pro mě o setkání se se svými přáteli,“ říká devětačtyřicetiletý Mirek, původem z východních Čech. „Je to spousta zábavy. Je to naše velká slavnost.“
Je to jeho první Pride? „Rozhodně ně,“ směje se. Kolikátý tedy? „Řeknu to obráceně. Od té doby, co Pridy v Praze jsou, jsem vynechal asi dva nebo tři. Každý Pride má něco do sebe, je zajímavý něčím jiným.“
Jak se cítil na tom prvním? „Nádherně. Spousta kamarádů a známých tváří. Konečně důvod, abychom se setkali, když to během roku nestíháme. Bylo to na Střelečáku – bylo to úžasné.“
Mirek si všímá diskriminace queer lidí v určitých pracovních oborech. „Ale já mám kolem sebe momentálně lidi, se kterými se cítím bezpečně. Ale když sleduji dění ve světě, tak je vidět, že se situace pro queer lidi zhoršuje.“ Co by mohlo pomoci? „Hodně by nám pomohlo manželství pro všechny. Homosexualita není problém jednotlivce, ale společnosti. Já jsem se s tím srovnal, teď ať se s tím srovnají ostatní,“ vzkazuje.
Na ulici se bojím vzít přítelkyni za ruku
„Nemusím se bát být sama sebou,“ popisuje nám Lucie (24), proč je pro ni Pride důležitý. „Na ulici se normálně bojím chytit přítelkyni za ruku, ale tady vím, že je to v pohodě, protože je tady spousta takových lidí. Připadám si tady hlavně bezpečně.“
„Společnost se čím dál více obrací napravo, o tom svědčí i to, jakou tady máme vládu. Čím více liberálnější se naše společnost stává, tím více se vyostřují hlasy, které jsou extra proti. Když třeba z Pridu odcházíte, jdete z Letné pryč na metro, tak to tam pro nás může být nebezpečné.“
Co může společnost udělat proto, aby měli queer lidé rovná práva? „Základ je manželství. Momentálně je to pro nás i pro hetero lidi velké znamení, že jsme něco jiného. Když je něco jiného, tak se toho lidé mohou bát. Symbolizuje to, že jsme druhá kategorie lidí,“ říká.
Lucie je na Pridu již potřetí. Vzpomíná si na ten první? „Došli jsme nahoru a uviděla jsem tam svoji kamarádku, o které jsem ani nevěděla, že je lesba. Tak jsme si o tom začaly povídat. To bylo hezké.“
Chci, aby se moje žena mohla postarat o moje dítě
Čtyřiačtyřicetiletá Lada přišla na duhový průvod spolu se svojí přítelkyní. Jejím největším přáním je, aby i ona měla možnost provdat se. „Vadí mi už jenom název registrované partnerství. Copak jsem auto, abych se musela registrovat? Ať třeba jenom změní název a půjde do toho víc lidí,“ řekla nám. Právě manželství pro všechny by podle ní mohlo nejvíce pomoci k narovnání práv queer komunity. „Chci, abych mohla po své ženě dědit, abych se případně mohla postarat o její dceru a ona o moji. Takovou možnost teď nemáme.“
Lada navštívila už čtyři festivaly Prague Pride. „Cítím se tu skvěle, jsem mezi svými lidmi. Než jsem sem došly, tak jsme se prošly Prahou. Někteří lidé na nás koukali, někteří se usmáli, jiní otočili a potkaly jsme i páry, které když nás viděly, tak se chytly taky za ruce.“ Intenzivní vzpomínku v ní pak zanechal právě ten první. „Držela jsem tu nejdelší vlajku, která byla natažená přes Václavské náměstí. To byl obrovský zážitek.“
„Dřív jsme šly po ulici a lidé na nás řvali nadávky a byli schopní nás i napadnout. Kolikrát se stalo, že na mě z auta přilítlo pití či něco podobného. Ale na takové lidi se jen podívám, usměju se a jdu dál. Konfliktům se vyhýbám,“ odpověděla nám Lada na dotaz, zda se podle ní postavení queer lidí ve společnosti posouvá k lepšímu.
Budu bojovat za práva jakékoli menšiny
„Přišel jsem sem, protože lidé, kteří jsou jiné sexuální orientace, mají právo na naprosto stejný život jako my ostatní. Takto to mám postavené celoživotně. Támhle jsem podepsal petici za manželství pro všechny, protože s ním souhlasím a přijde mi po právní stránce správné. Budu motivovat i svého poslance a senátora, aby manželství pro všechny podpořil,“ svěřil se nám Tomáš (71).
Svět se podle něj v otázce queer lidí posouvá správným směrem. Svědčí o tom Tomášova vzpomínka na dobu, kdy byl na vojně. „Posunulo se to trošičku dopředu, rozhodně je to lepší než před 30 lety. Já jsem zažil hrůznej zážitek při svý vojenský základní službě, kde jsme měli kluka, který byl homosexuál. To, co ten kluk zažíval, to bylo něco neskutečného. Bohužel ho ničila a trápila velká skupina lidí a my, kteří jsme ho bránili, jsme byli v naprosté menšině a bylo nám nadáváno do buzíků, teploušů atd. Onen kluk měl štěstí, že mezi těmi vymytými zelenými mozky, kteří tam byli, se našel jeden osvícený důstojník a přeřadil ho jinam, aby nevyčníval.“
„No, a protože nemám rád násilí jakéhokoliv druhu, své děti jsem v životě nepraštil, tak budu bojovat za práva jakékoli menšiny.“ Zároveň ale poznamenal, že mu připadá, že „nejohroženější druh v Evropě je heterosexuální bílý muž“.
V Rusku takové možnosti nejsou
„Pride pro mě znamená bezpečné prostředí pro vyjádření svých názorů. Můžu se tu projevit jako autentická osoba,“ pověděl nám dvaatřicetiletý Vasilij z Ruska. V Česku žije už 5 let a je za to moc rád. „V některých zemích nemůžou vznikat neziskové organizace jako Prague Pride, a komunitě tak chybí místo, které by jí poskytlo pomoc, třeba i psychologickou.“
Letošní Pride byl Vasilijův čtvrtý a stále si pamatuje na ten první. „Byl jsem příjemně překvapený diverzitou lidí, všichni vypadali tak skvěle. To byly moje první pocity. Taky si pamatuji, že pršelo a bylo cítit, že jsme se všichni propojili a společně bojovali za tu jednu věc.“
Na letošní duhový průvod dorazil s Feminist Antiwar Resistance – jedná se o uskupení, ve kterém jsou lidé z Ruska, kteří nepodporují invazi Ruska na Ukrajinu.
Co by mohlo přispět k tomu, aby měli queer lidé stejná práva? „Informace, vzdělání a podpora iniciativ. Co se ale mění k lepšímu všude, je to, že je snazší přístup k informacím a queer lidé vědí, že v tom nejsou sami. Ale máme před sebou ještě hodně práce.“
Nejsme proti přírodě
Co znamená Pride pro devatenáctiletou absolventku umělecké školy Dami? „Pride pro mě znamená, že můžu přijít na místo, kde můžu být sama sebou bez obav. Můžu dát pusu svojí přítelkyni a nemusím se bát, že někdo bude mít blbé poznámky.“
Dami se v Česku cítí spíše bezpečně, ale její kamarádi často čelí homofobním urážkám. „Moji kamarádi z Prahy často čelí homofobním urážkám. Já jsem z jihu Čech a ani tam to není úplně ideální. Ale máme jednu výhodu oproti queer lidem v Americe, a to tu, že tady na vás lidé spíše nezaútočí. Spíše na vás něco křiknou.“
Dami má jasno i v tom, co by mohlo narovnat právo queer lidí v Česku. „Musíme lidem, kteří jsou proti tomu, ukázat, že to není nic strašného. Není to něco nechutného, něco, co je proti přírodě. Je to normální věc, my se tak narodíme.“ Pořád je prý na čem pracovat. „Určitě je to lepší než třeba před 100 lety, ale stále to není tam, kde by to podle mě mělo být.“
Důležitá je svoboda a rovnost
Pro patnáctiletého Patrika je Prague Pride především o svobodě, rovnosti a možnosti ukázat, že tu queer lidé jsou. „Toto je můj první Prague Pride, ale nedávno jsem byl na ostravském Pridu, takže vlastně druhý. Ten ostravský byl skvělý, rozhodně tam bylo míň lidí než tady, ale to asi kvůli tomu, že pršelo. Mám z něj krásné vzpomínky, jak jsme šli Ostravou, pršelo a lidé nám mávali z oken.“
Patrik je z Olomouce, která je podle něj queer friendly. „Olomouc mi přijde docela queer friendly, ale když se kouknu celkově na svět a na to, co se v něm děje, tak musím uznat, že v mnoha zemích je nebezpečno.“
Co by mohlo pomoci k narovnání queer práv? „V Česku jednoznačně manželství pro všechny. Polovina Čechů to podporuje a stejně to ještě neprošlo Sněmovnou, nechápu proč.“
