Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
23. srpna 2022 6:00
Čas čtení 6:22
Lucie Kotvalová

Sergio přijel před 12 lety do Česka a založil tradiční pekárnu. V La Focaccerii můžeš ochutnat pravou Sicílii

Sergio přijel před 12 lety do Česka a založil tradiční pekárnu. V La Focaccerii můžeš ochutnat pravou Sicílii
Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová
REFRESHER PRAHA
Uložit Uložené

Sergio Spinnato se před 12 lety přestěhoval do České republiky, kde pokračuje v tradičním umění své rodiny –⁠ pečení italského pečiva. Pro příjezd do Prahy měl ovšem jiné důvody: „Moje duše potřebovala skutečnou změnu a silný šok,“ říká.

Pokud se člověk s někým baví o tom, jak mezi lidmi stavět mosty místo zdí, častá odpověď je: „Skrze osobní zkušenost.“ Setkání. Komunikaci. Sblížení.

Do Prahy se stěhuje mnoho lidí s nejrůznějšími příběhy, plány, sny a ambicemi – ať už jsou ovšem jejich důvody jakékoli, Česká republika se buď dočasně, nebo trvale stala jejich domovem. Tento text přibližuje osud jednoho z nich – Sergia Spinnata ze Sicílie. Proč? Aby nadužívaná fráze „znám své lidi“ z úst Češek a Čechů nebyla jen prázdnou floskulí.

Doporučeno
Cílová stanice: Praha. Z jakých důvodů se mladí lidé stěhují do českého velkoměsta? Cílová stanice: Praha. Z jakých důvodů se mladí lidé stěhují do českého velkoměsta? 21. července 2022 7:00

Vášeň pro italské pečivo

Vůně kávy, pečiva a cukru. Je docela možné, že pekárnu výstižně nazvanou La Focacceria najdeš po čichu již z pražské tramvajové zastávky Ruská.

La Focacceria v pražských Vršovicích.
La Focacceria v pražských Vršovicích. Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová

V momentě, kdy vstoupíš do prostoru o několika málo metrech čtverečních (vzhledem ke své nevyhovující prostorové představivosti si nedovoluji tipovat konkrétní číslo) na adrese Krymská 30 v pražských Vršovicích, ucítíš Itálii.

V rádiu mužský hlas halasně zpívá „ti amo“ nebo možná „te amo“, ale je to jedno. Středomořskou atmosféru, která způsobuje, že člověk téměř fyzicky cítí mořskou sůl štípající v očích, to utváří zcela dostatečně. Pocit Itálie kromě na první pohled zjevných vjemů formuje i teplota v malém obchůdku. Žhnoucí trouby ohřívající na přání zákazníků nadýchané focaccie způsobují, že je tu některé dny téměř nedýchatelno a člověk se na prahu téměř vmžiku orosí potem. Sergio Spinnato, majitel zdejší pekárny, je na to zřejmě zvyklý. Schopnost snášet žár – ať už slunce, či pekáren – má zakódovanou v sobě.

Doporučeno
Od tramvaje k vibrátoru. „Design dokáže komunikovat i bořit společenská tabu,“ říká designérka Anna Marešová Od tramvaje k vibrátoru. „Design dokáže komunikovat i bořit společenská tabu,“ říká designérka Anna Marešová 25. března 2024 15:00

Jeho rodina vlastní několik pekáren a kaváren v hlavním městě Sicílie: Palermu. Jejich vznik datují do roku 1860 – jedná se taktéž o významné datum ve snahách italských revolucionářů v čele s Giuseppem Garibaldim sjednotit italský národ v jeden stát. Sergio ovšem říká, že se tomuto umění („umění“ jakožto termín, který v tomto kontextu Sergio zmiňuje opakovaně) jeho rodina věnuje již téměř tři století. Jeho dědeček se dokonce oženil s dcerou pekařů. „Celý náš rodinný strom života je prosáklý chlebem,“ zamýšlí se.

Vypráví mi o proslulosti a vyhlášenosti produktů své rodiny. Jejich příjmení, tedy „Spinnato“, je podle něj mezi místními v Palermu inherentně spojené s pekařským uměním. Autenticitu jejich podniků vyzdvihuje i článek popisující Caffe Spinnato. Kavárnu, kterou vede Mario Spinnato – Sergiův bratranec.

V rodinné pekárně začal Sergio pracovat, když mu bylo čtrnáct let, a péct se tak naučil od své rodiny, především od svého dědečka a tatínka. „S touto prací a s tímto uměním v krvi jsem se už narodil,“ vysvětluje.

La Focacceria, kterou vlastní Sergio Spinnato.Biscotti.
Zobrazit galerii
(2)

Založit proto pekárnu podobnou těm, které mají v Palermu, bylo (mimo všechny očividné trable a praktické záležitosti, které plynou ze zakládání byznysu) snadné. Před téměř šesti lety potkal v italském obchodě v Praze, kde tehdy pracoval, díky shodě okolností Marinu. „Má italské srdce i duši, ačkoli není rodilá Italka. Mluvila perfektní italštinou. Sklenička prosecca a miska ovoce pak daly vzniknout krásnému přátelství,“ popisuje. Marina se pro něj stala blízkou přítelkyní, téměř sestrou.

Doporučeno
Syrové emoce, teatrálnost a nefalšovaný britský rock. The 1975 se Praze ukázali ve skvělé formě Syrové emoce, teatrálnost a nefalšovaný britský rock. The 1975 se Praze ukázali ve skvělé formě 15. března 2024 13:00

Sdílená vášeň pro Itálii a italské pečivo je dovedla ke společným úvahám nad založením italské pekárny, focaccerii. Po učinění rozhodnutí začali hledat místo mimo turistické centrum. Každý den se chtěli probouzet a „růst“ s lidmi, kteří v Praze bydlí. Nikoli s jednodenními turisty.

„Chtěli jsme, aby naši zákazníci byli lidé, kteří přijdou, usmívají se a jsou rádi, že u sebe doma našli pravé italské aroma a chutě. Chtěli jsme být ambasadoři italských produktů v České republice,“ vzpomíná Sergio. Svou vizi realizovali až do minulého roku společně: nyní Marina žije v Itálii a Sergio již podniká sám. „Její schopnost zachytit každý aspekt italské kuchyně byla rozhodující pro finální úspěch celého projektu,“ reflektuje.

Itálie všude, kam se podíváš.
Itálie všude, kam se podíváš. Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová

Kvalita, mužský či ženský rod a svatá Lucie

Většinu produktů si kvůli vysokým nárokům na kvalitu, které Sergio vyznává, nechává dovážet ze Sicílie či jiných částí Itálie – včetně mouky, prosecca a kávových zrn. To se vzhledem k inflaci ukazuje jako čím dál těžší úkol. Sergio ovšem učinil rozhodnutí: „V této těžké chvíli jsme se rozhodli udržet, a dokonce ještě zlepšit kvalitu našich produktů. Nejlepší cesta pro nás je utratit sice více peněz, ale mít produkty co nejkvalitnější. Kvalita má svou cenu, ale také přináší požitek, za který se vždy vyplatí zaplatit,“ říká.

Sergio těsto připravuje v noci. Záleží na teplotě a konkrétním dni, ale většinou ho začíná připravovat kolem třetí či čtvrté, aby bylo veškeré pečivo ráno čerstvé a kýžená kvalita zachována. Nabízí kolem 27 druhů focaccií – s mozzarellou, cibulí, ančovičkami, rozmarýnem či jinými bylinkami, italskou klobásou, šunkou, olivami, houbami či rajčaty. Jeho osobní favorit je ta nejjednodušší – rajčata, mozzarella, ančovičky.

Focaccia je italské pečivo, jehož těsto se podobá pizze.
Focaccia je italské pečivo, jehož těsto se podobá pizze. Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová

Z tradičního sladkého pečiva nabízí tradiční dort nazvaný cassata al forno siciliana plněný ricottou (případně různými druhy krému – ovocným či čokoládovým), dále malinké nadýchané koláčky nazvané babà al rum, různé druhy biscottií (mandlové sušenky) a tradiční cannoli – trubičky z křupavého těsta plněné ricottou.

Doporučeno
Porno je snad jediné odvětví, kde muži berou méně peněz. Sex mě baví, ale jsem stydlivá, říká pornoherečka Florane Russell Porno je snad jediné odvětví, kde muži berou méně peněz. Sex mě baví, ale jsem stydlivá, říká pornoherečka Florane Russell 14. března 2024 10:00

Stojím v La Focaccerii a se zřejmě zjevným uznáním ve tváři prohlížím vše, co vidím. „Che cosa è questo,“ zeptala bych se, kdybych tehdy uměla italsky. Místo toho se ptám anglicky, co je toto, a ukazuji na kulatou oranžovou věc. „Arancine,“ odpovídá Sergio. Jedná se o smažené kuličky v trojobalu – náplň je z vařené rýže, masového ragú a zeleniny. K mému překvapení se o tomto tradičním sicilském jídle bavíme několik minut.

Proč? Sicilané vedou poměrně vášnivé spory o tom, zda je tato delikatesa mužského, či ženského rodu. Název i tvar tohoto pečiva je totiž odvozen od pomeranče. Východní Sicilané a Sicilanky používají pro pomeranč v sicilštině mužský rod, tedy „arancio“ – z toho důvodu přisuzují maskulinum i tomuto slanému pokrmu a nazývají ho „arancino“. Obyvatelé a obyvatelky Palerma ovšem trvají na odlišném záznamu tohoto slova: „arancina“, jelikož v italštině se pomeranč píše v ženském rodě „arancia“. Sergiovy palermské kořeny se nezapřou: „Je to holka,“ odpovídá mi anglicky, bez náznaku pochyb v hlase, zatímco usrkávám espresso a on colu.

 
 
 
Zobrazit příspěvek na Instagramu
 
 
 

Příspěvek sdílený PanSpinnato (@panspinnato)

Arancine má na Sicílii speciální význam. „My Sicilané jíme každý den k snídani alespoň jednu,“ říká mi.

Tyto rýžové kuličky mají bohatou historii – jejich původ sahá do doby arabské nadvlády nad Sicílií, tedy do období kolem 10. století n. l. Ve středověku si v sicilské kuchyni oblíbili obalování v těstíčku, jelikož pak z jídla bylo možné udělat „street food“ – tedy pokrm, který bylo možné komfortně přenášet.

Doporučeno
Pět filmů, které letos musíš vidět na Jednom světě. Vybrali jsme nejlepší dokumenty Pět filmů, které letos musíš vidět na Jednom světě. Vybrali jsme nejlepší dokumenty 11. března 2024 12:04

Mimochodem – arancine se ve velkém připravuje na den svaté Lucie, tedy 13. prosince. Svatá Lucie, pocházející z města Syrakusy na Sicílii, tento ostrov údajně zachránila před hladomorem, kterému v roce 1646 čelil. Na oslavu konce hladomoru se tedy tento den posledního měsíce roku nesmí konzumovat produkty z mouky (těstoviny a chléb – představte si to utrpení), a proto přichází na řadu rýžové kuličky arancine.

Nalevo babà al rum, uprostřed cannoli.
Nalevo babà al rum, uprostřed cannoli. Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová

Potřeba nových vjemů

Sergiova cesta do střední Evropy byla nečekaná, dříve kvůli práci (pomáhal navrhovat italské pekárny a prodával stroje na sladké pečivo a chleba) cestoval nejdříve po Evropě a následně i skrz Jižní Ameriku. Už je to dvanáct let, kdy mu jeho kamarád zavolal „jsem v Praze, přijeď“ a jeho letadlo dorazilo z Argentiny na „sněhově bílé“ letiště českého hlavního města. Sergio netušil, kde Praha, nebo dokonce Česká republika, je, a rozhodně nebylo v jeho původním plánu tady zůstat. „Česko je povahově oproti mé latinské duši výrazně odlišné prostřední,“ vysvětluje.

Neměl tušení, jak dlouho se tady zdrží. „Potřeboval jsem odejít do místa, které by mi poskytlo nové stimuly i se všemi možnými a představitelnými překážkami. Snaha o jejich překonání se stala mým lékem v momentě, kdy moje duše potřebovala skutečnou změnu a silný šok,“ popisuje. Že zůstane dvanáct let ovšem nečekal – a právě kvůli mlhavé představě o budoucnosti se tehdy nezačal učit češtinu. Když pyšně deklamuji dvě italské věty, které jsem se naučila na aplikaci na učení jazyků Duolingo (že se jmenuji Lucie a mám jedno jablko), říká mi pobaveně: „Dobrá práce. To je víc, než já umím česky.“

Doporučeno
Nejnechutnější případ v historii české kriminalistiky: Mladíci zavraždili dva muže, jejich těla uvařili a rozdrobili do záchodu Nejnechutnější případ v historii české kriminalistiky: Mladíci zavraždili dva muže, jejich těla uvařili a rozdrobili do záchodu 10. března 2024 10:00

„Takže ne,“ dodává následně, „nepřijel jsem jako mnoho Italů kvůli lásce nebo sladké společnosti. Můj příjezd do Prahy nebyl výsledkem pečlivé evaluace, jak to většinou bývá před takovým rozhodnutím. Naopak – byl rychlý. Rozhodnutý během několika hodin. Potřeboval jsem nové vjemy plynoucí ze snahy pochopit lidi s odlišnými zvyky a odlišnou povahou od té mé.“

 

V České republice příliš blízkých přátel nemá. Jeho skutečná rodina se v Praze skládá pouze z jeho tříročního majestátního italského corso psa Attily. Rozjančený Attila, skákající z místa na místo, má evidentně stále duši štěněte. Hladím si ho. „Je to anarchista,“ říká o něm s úsměvem Sergio. „Oba jsme,“ dodává. Ptám se, zda se tady necítí osaměle. Říká, že ne – z několika důvodů.

Attila a Sergio před La Focaccerií. „Oba jsme anarchisté,“ říká s úsměvem Sergio.
Attila a Sergio před La Focaccerií. „Oba jsme anarchisté,“ říká s úsměvem Sergio. Zdroj: REFRESHER/Lucie Kotvalová

Zaprvé mu do obchodu chodí mnoho zákazníků, kteří se na něj usmívají, a on je rád, když vidí, že jim jeho produkty chutnají. Zadruhé, po překročení 60. roku života si Sergio zvolil jako svého „životního partnera“ právě Attilu. V České republice nepotkal ženu, se kterou by chtěl navázat vztah – k žádné totiž necítil dostatečně silné emoce. „Netrápí mě to. Měl jsem v životě plné srdce. Lásku jsem poznal dříve a opravdu jsem miloval,“ říká.

A zatřetí, s rodinou, rodiči i bratranci si volá každý týden. Naposledy byl za nimi v Palermu před dvěma lety a doufá, že se tam dostane zase za rok.

Jak tedy hodnotí přesun ze Sicílie do České republiky? „Otázka, zda jsem šťastný, že jsem tady, je těžká. Co je totiž koncept štěstí? S jistotou už ale mohu říct, že přijet do Čech byla dobrá volba. Mám štěstí, protože jsem vždy žil tak, jak jsem chtěl. Mám štěstí, protože se nechci přizpůsobovat životu, ale snažím se, aby se život přizpůsobil mně. Mít štěstí znamená zažívat v životě i těžké nebo nepříjemné momenty, protože každá bolest nebo překážka tě něco naučí,“ říká. Přemýšlím, zda je toto typicky italský modus vivendi.

Loučím se. „Děkuju za kafe. Zase se někdy stavím pro focaccii,“ říkám mu. Když odcházím, cítím vůni kávy, pečiva a cukru.

Domů
Sdílet
Diskuse