Producentské září je hodně underground, tak jej nepropásni!
Přišlo nám škoda, poté, co jsme mluvili s Pawliem Poiznem v rámci série FRESH RAP, ignorovat fakt, že si užívá spolupráci se spoustou mladých a talentovaných lidí, kteří se točí kolem hiphopu. V rozhovoru nám prozradil, že existuje seskupení interpretů, kde pověstná chemie funguje lépe než obvykle. Proto jsme se rozhodli ho kontaktovat.
Mluvíme o uskupení Higher Ground, které si několik let krůček po krůčku v undergroundovém prostředí vymezuje své pole působnosti. Nejde o partu, která by se svezla na virálním hitu, ale o dříče, jejichž progres je vidět od prvního uploadu až po ten poslední hezky po pořádku. Žádné mazání starých nahrávek, žádný stud – všechno poctivě a transparentně odmakáno.
Nás zaujal hlavně mladý producent, který si říká Pingi. První větší breakthrough do scény zaznamenal právě na Poiznově tracku Fuckstory, od té doby čeká v pozadí na další hit. Pingi je důkaz, že český rapový umělec může být hladový, aniž by nějak výrazně bažil po extrémním úspěchu se značkou včera bylo pozdě. Rozhodli jsme se dát mu prostor.
Pingiho příběh začíná vlastně úplně jinde než u sampleru a 808's. Jan Pingitzer, jak zní jeho celé jméno, je odkojen kytarovkama, basou a jinými rockovějšími žánry. Rodák z Českého Krumlova, který se po dokončení střední školy v oboru módní návrhářství přesunul do Prahy, sám uvádí, že hudba, původně rock a metal, byla jediným prostředkem, který jej dokázal uklidnit už od raného dětství.
„Podle všeho už od dvou let, podle mojí mámy jsem jenom hrozně řval a dělal bordel až do chvíle, než mi pustila nahlas hudbu a zjistila, že jsem konečně v klidu,“ svěřuje se nám Pingi. Jak vzniklo jeho alter ego ti asi vysvětlovat nemusíme. Jde o další památku z dětství, která mu vydržela dodnes.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za měsíc přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
K tomu jsme nedávno začali vydávat i týdenní updaty, co se děje nového u českých rapových person na vzestupu. Pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
Hudba jej doprovází až do momentálních třiadvaceti let života, za což je rodině vděčný. Díky ní již v zárodku ochutnal tvrdý metal, ale také interprety jako J.A.R. nebo Monkey Business. „Je taky potřeba říct, že jsem za to jim a bráchovi nesmírně vděčnej a miluju je nadevše, protože mě celou mojí životní i hudební cestou plně podporovali. Doteď jsem aktivně hrající baskytarista,“ cení si jejich přístupu. Přes pevný teoretický hudební základ je totiž mnohem jednodušší přistoupit k praxi, kterou si Pingi vyzkoušel záhy.
Formování kapelnických dovedností u něj začalo v 11 letech. „První koncert jsem s kapelou složenou z mého táty a bráchy odehrál právě tehdy,“ zmiňuje rodinné základy. Zde to ale neskončilo. „Kromě pár lokálních kapel jsem pak začal hrát s kapelou Kyanid a jezdil jsem po velkých koncertech a festivalech. Hráli jsme například na Rock For People nebo v pražské Lucerně,“ vzpomíná na své působení v další pop-punkové legendě, jejíž vrchol přišel zhruba před deseti lety.
Ani dnes, přestože se sólově profiluje zejména jako hiphopový umělec, na kapelu nezanevřel. „Momentálně hraju aktivně v kapele Whiny B*tches a Pingies Orchestra,“ zmiňuje a dodává, že už ale nehoní žádné speciální hudební ostruhy. „Už si spíš užívám kouzlo rockový scény s pomocí akcí v undergroundových klubech a dalších menších vystoupení,“ vysvětluje.
„Konvertoval“ díky Yung Leanovi
Dosud nic nenasvědčovalo tomu, že hudebník s rockovým a metalovým backgroundem by se měl stát hiphopovým producentem. Hiphop jako žánr začal poslouchat až v dospělosti, tedy v osmnácti letech.
„Těsně předtím, než jsem začal poslouchat rap, jsem poslouchal převážně jen progresivní rock, math rock, djent a podobný rytmický šílenosti. Pak jsem ale v období, když jsem dropoutnul ze střední, jednoho dne slyšel song Yoshi City od Yung Leana a řekl jsem si: ‚Ty vole, to je vlastně hrozně jednoduchý, ale ten vibe je prostě neskutečně silnej,‘ “ popisuje, jaký vliv na něj měl švédský rapper.
Zaujal jej natolik, že se rozhodl, že se neupne pouze na jediný žánr, v němž musí ocenit pouze techniku a složitost skladby, ale začne vnímat hudbu jako generátor vibu a emocí. „V tý době jsem tím asi i dost lidí zklamal, protože moc nechápali, že zrovna já se vydávám touhle cestou. Ale mně to bylo tak nějak jedno. Já věděl, proč to dělám,“ vypráví svou docela zajímavou cestu k produkci.
Svou první věc vyprodukoval zhruba před pěti lety, kterou svým hlasem „poctil“ i Pawlie Poizn, tehdy ještě Lil Pawlie. „Song se měl jmenovat Switchblades, ale nikdy nevyšel, což jsem teď zpětně dost rád, protože ten beat byl hroznej,“ říká Pingi sebekriticky. Dnes je však mnohem dál, což si můžeš poslechnout i na YouTube Higher Ground. Žánrově by se zařadil k experimentálnějšímu trapu, kytarovému emo trapu a hyperpopu.
Považuji se za romantika
Pingi je však kromě producenta také aspirující rapper. Když jsme se proto začali vyptávat na tvůrčí proces, popsal nám vlastně oba dohromady. „Já se asi v obou polohách cítím přirozeně,“ přemýšlí. „Myslím, že jsem v obou pozicích schopen do toho dát sám sebe a nějakej svůj rukopis. Za svou prací si stojím. Ať už za mikrofonem, ve studiu u počítače, nebo i zrovna s baskytarou s kapelou na pódiu,“ oznamuje.
To, jak tvoří, ale úplně přesně popsat neumí. „Většinou teda začínám beatem. Málokdy se mi stane, že bych si nejprve napsal text a až pak bych udělal beat. U beatu teda začínám vždycky výhradně melodií. Je hodně ojedinělé, že bych začínal s bicími,“ zobecňuje. Když se věnuje produkci, zapíná prý Fruity Loops. V momentě, kdy se zase snaží nahrát nějaké verše, využívá služeb DAW Cubase.
Celkový vibe je údajně také neurčitý. „Snažím se to dělat tak, jak mi to zrovna přijde pod ruku,“ krčí rameny. Jestli ale něco u něj opravdu rezonuje, bavíme-li se o impresi, je to láska. „Považuji se za romantika, což je ironie, jelikož zrovna romantismus je v literatuře můj nejmíň oblíbený směr,“ popisuje.
Uvědomuje si i vliv moderních hiphopových vln. „Hodně si zakládám na atmosférických a emotivních melodiích, který zase rád nechávám v kontrastu s nějakým dropem nebo switchem do přebasovanýho nářezu. Jsem za to docela vděčnej vlně hyperpopu, která má v sobě vlastně hrozně moc svobody, co se týče hudby,“ uvědomuje si. Český přístup k novému trendu jej ale trochu mrzí. „Většina Čechů to bere jenom jako přebasovanej rap s arkádovými zvuky. To rozhodně není jediná podoba tohohle žánru,“ tvrdí.
Jak se asi u romantika očekává, jeho inspirací budou láskyplné emoce k protějškům. „Určitě slečny,“ přitakává rozhodně, „a převážně moje dlouholetá přítelkyně. Nebo také okolnosti, kterými si zrovna procházím. Inspirují mě určitě i lidi okolo mě, se kterými například tvořím hudbu,“ uzavírá seznam.
Pro začátečníky má také pár rad. „Hlavně, ať se toho nebojí. A když jim bude připadat jako dobrej nápad narvat třeba delay na kick a podobně, tak ať to prostě zkusí a neposlouchají hnidopichy okolo. Stejně jim to bude k ničemu. Experimentovat je vždycky dobrý,“ vzkazuje. Každopádně i během produkování existují nutnosti. Třeba postprodukce, kterou dělá pouze proto, aby „mohl furt makat jak na běžícím pásu“.
„Nedělá mi problém to udělat i pro ostatní lidi. Je to ale popravdě jedna z věcí, které bych klidně v případě hudebního úspěchu přestal dělat a nechal je na šikovnějších a zainteresovanějších lidech,“ uzavírá.
Higher Ground a sny
Pingi vnímá, že hiphop a rap by nemusely být, co se jeho hudebních ambic týče, konečnou stanicí. Naopak trénování produkce i postprodukce mu může otevřít další dveře. „Mám za sebou už například produkování hudby pro módního návrháře Milana Flíčka pro loňskej dánskej fashion week a nesmírně mě to bavilo,“ říká s tím, že kdyby přišla nabídka například z filmu, neváhal by.
„Je to zase úplně jinej pohled na hudbu, když k tomu máte předem nějakej vizuální podklad. A já studoval návrhářskou školu, takže mi to zároveň bylo dost blízké,“ pokračuje. Prozatím ale zůstává věrný zejména projektu mladých, hudebně zaměřených umělců, jejichž stopa vede z různých koutů republiky, ale zejména z jihu Čech do Prahy. Tedy Higher Ground.
„Patří do ní Vivere, Pawlie Poizn, Rudolphh, Wiktor Anton a Jayster. Jsme prostě banda mladých kluků, která se potkala a začala dělat hudbu, kalit spolu, pořádat sessions a sem tam i akce. Jsem schopen říct, že jsme každej nějakým odlišným způsobem hodně výstřední, což mě na týhle tlupě baví asi úplně nejvíc,“ shrnuje. Jestli tě zajímá jejich tvorba blíže, odkaz necháváme zde.
Nás zajímá zejména Pingiho výstřednost, která se dá často identifikovat právě skrze umění dotyčného. Která z jeho písniček jej nejvíc charakterizuje? „Asi můj song sedosrdceříznu. Je to prostě píseň, kterou považuju za čistej extrakt ze mě. Přesná definice toho, jak chci dělat hudbu,“ neváhá. Když zaměstnává uši hudbou cizích, nejraději si pouští The Killers nebo Placebo. Mimo rockovou hudbu ale dává přednost Brakence, Glaive, ero808, Bru-C, Thaiboy Digital, Vierre Cloud, Yung Lean a Umru.
„Ale můj playlist obsahuje opravdu velkou spoustu žánrů. Jinak můj all time favorite song je rozhodně Africa od Toto. Z česko-slovenský scény mám hodně rád Darewina, Shimmiho a Fakin Boha a pak samozřejmě kluky z Higher Groundu,“ uzavírá výčet.
Z producentského hlediska cení Oxygen Archives, s nímž prý zrovna finišuje „song či malej projektík“, a k tomu přidává i jména Rudolphha, Leetaye, Relise a Rainera. Přišlo ale i na obligátní větu. „Nejsem schopen poměřovat producenty mezi sebou, každej to dělá jinak a každej je výjímečnej,“ nezapomíná zmínit.
Budoucí projekty, k jejichž finalizaci má Pingi blízko, existují. Momentálně se ale chystá vylepšit svůj počítač, aby práce lépe plynula. Ve spojitosti s ním by pak na řadu měly přijít i videoklipy, jež by si rád postupem času dělal sám a ještě kvalitněji. „Určitě by se mi líbilo, kdybych to umění mohl začít dělat na fulltime, aby mě to živilo. A stejně tak je mým snem, aby se to povedlo všem bros a lidem, se kterýma to dělám od začátku,“ přeje si.
Nám ostatním vzkazuje jediné. „Chtěl bych fanouškům vzkázat, ať se mají co nejlíp a ať jsou zdraví a šťastní,“ loučí se.
