Vydali jsme se trochu jinam, do světa všech možných zvuků a efektů – do elektroniky. Česko má totiž na horizontu velmi zajímavé up-and-coming jméno.
Často se neradi probíráme hlubinou. Když zavřeme oči někde v klidu, kde neproudí ruch města, lidí či věcí, začneme objevovat neobjevené zákruty vlastního vědomí s někdy až transcendentním obsahem. Podobný pocit máme i v momentě, kdy se necháme unášet hudbou, kterou ti představíme v rámci říjnového seriálu FRESH BEATS.
Dostáváme se trochu dále od rapu a hip hopu, nicméně stále jim zůstáváme poměrně na dostřel. Mladý producent s pseudonymem badfocus je i přes zdánlivou žánrovou odlišnost nezřídka „černou muzikou“ inspirován. V elektronice, která je jeho nejčastějším výstupem, se u něj však snoubí i vliv indie popu, jazzu nebo klasické hudby. Takže se připrav na zajímavou sonickou cestu do hlubin duše.
I když jsme začali filozoficky, nebudeme představovat producenta za zenitem. Naopak. Prokop Korb, jak zní umělcovo vlastní jméno, je teprve jednadvacetiletý hudebník bydlící v Holešovicích. Na první pohled na něm není nich zvláštního; rád se občas projede na kole, zajde si na kafe nebo tvoří. Avšak některé jeho další zájmy, jako například fascinace umělou inteligencí, prosákly až do hudby. Ale o tom až později.
Nejprve bychom rádi nastínili, co z něj vlastně udělalo to, čím je dnes. Tedy hudebníka. „Rodiče mě od malička v hudbě hodně podporovali. Od dost brzkého věku jsem chodil na klasický klavír. Měl jsem hodně velký štěstí na moji učitelku, Markétu Cibulkovou, která mi dost brzo ukázala, že to všechno není jenom o tom cvičit hodiny a hodiny,“ vzpomíná na své úplné začátky. Nedlouho poté poprvé narazil na hudební produkci, vyučovanou na základní umělecké škole Jiřím Procházkou.
Rap však není pouze o slovech, nýbrž i o melodiích. Proto ti také jednou za měsíc přinášíme story tuzemských producentů v rámci seriálu FRESH BEATS.
K tomu jsme nedávno začali vydávat i (ob)týdenní updaty o tom, co se děje nového u českých rapových person na vzestupu. Pokud ještě nesleduješ FRESH RELEASE, klikni sem.
„Tomu jsem obrovsky vděčný, protože mi reálně dal úplně skvělý základ k tomu, abych se později mohl hudbou živit. Ať už co se týká skillu v produkci, mixu, nebo masteringu, tak taky obecně v mindsetu. Hodně mě v tu dobu začalo bavit, jak pestrý hudební svět je a jak se jeho hranice čím dál tím víc rozšiřují o různý technologie,“ svěřuje se s tehdejším objevem.
Očarování mu evidentně vydrželo doteď. „Baví mě všechno, ať už to jsou zajímavé kreativní pluginy v komplu, nebo klidně různé další formy umění od vizuálů přes světla a lasery,“ nadšeně vypráví. „Hudba mě fakt hodně baví,“ říká, zatímco mu to opravdu věříme. „Je úplně jedno, jaký žánr to je, ale nejvíc mě teď obecně baví jakákoliv elektronika. Myslím, že z toho vyplývá plno etických i filozofických otázek. Hodně mě baví se nad tím zamýšlet a reflektovat to,“ dodává.
Prokop již není školou povinný ani dobrovolný, takže se hudbě může věnovat full-time. „Nemám nijak zásadně nic proti vzdělávacímu systému, i když si myslím, že má plno much, ale rozhodně nejsem studijní typ. Už nějakou dobu vnímám, že mé těžiště vzdělávání leží úplně jinde než v institucích,“ zmiňuje. Zajímalo nás totiž, jestli má jeho jméno něco společného se špatným soustředěním, které by mohlo pramenit třeba právě ze školy.
„To je takový můj pseudonym, který jsem si vymyslel, když jsem chodil na gympl, a už mi zůstal,“ částečně potvrzuje naši teorii. „Vyloženě ADHD snad nemám. Jestli to byly problémy se soustředěním, asi ukáže čas. Možná jsem se tenkrát moc nesoustředil na školu, ale spíš na hudbu,“ přemítá.
Hudba místo slov
Svou producentskou kariéru začal, protože papír a tužka pro něj nebyly dostatečným prostředkem. „Nikdy mi to moc nešlo s textem. Občas něco napíšu, ale málokdy je něco relativně v pohodě. Takže v jistým slova smyslu mám pocit, že když chci něco vyjádřit, dokážu to udělat mnohem přirozeněji zvuky, plochami a melodiemi než slovy,“ přiznává.
Vyjadřování sebe sama skrze slova neodsuzuje, naopak si cení těch, kteří to zvládají. „Jako slova jsou super, jenom jsou pro mě moc konkrétní. Navíc mám pocit, že nějaké věci slovy vyjádřit nejdou,“ myslí si. Kromě svobody tvorby, již nenastavují hranice písmena, je pro něj také důležitá subjektivita vnímání, kterou hudební zážitek obvykle přináší.
„U instrumentální hudby si každý může obsah interpretovat po svém. Skrz hudbu nechci lidem sdělovat něco konkrétního, ale spíš vytvářet prostředí, ve kterém si mohou prožít své emoce a reflektovat je,“ uvádí. Kdy umožnil svým posluchačům poslechnout podobný prostor vůbec poprvé, si nepamatuje. „Nevnímám to jako konkrétní moment,“ krčí rameny.
„Od malička mě hodně baví jen tak improvizovat na klavír. Vždycky to pro mě byl takový můj osobní safe space, což je ostatně do dneška. Z té improvizace to asi postupně přešlo do toho, že jsem si začal psát vlastní věci, který jsem potom začal nahrávat. Nejdřív na mamčin iPad do GarageBandu a později do Logicu,“ popsal svou produkční evoluci.
Logic mu zůstal až dodnes. Na živé hraní si však osvojil populární Ableton. Co se pluginů týče, má hodně rád V Collection od Arturie, což je podle něj věrná digitální verze starých analogových synťáků, která jej prostě baví.
Vyjádřit se pocity a moc nepřemýšlet
A jak u něj probíhá tvůrčí proces? „Většinou to začne tím, že mě zaujme nějaký konkrétní zvuk nebo sample. Chvilku si s tím hraju, a když se s tím nějak ztotožním, tak už potom víceméně jedu podvědomě a automaticky, dokud se nezaseknu,“ přibližuje.
„Snažím se to všechno dělat hodně pocitově a moc u toho nepřemýšlet. Nechat tomu volný průběh. Mám pocit, že věci, které jsem udělal a kterých si nejvíc vážím, vznikly spíš samy, než že bych je nějak vyloženě ,odmakal‘,“ vypráví o přístupu k muzice, který údajně odkoukal od Jiřího Buriana, s nímž často spolupracuje. „Přijde mi to jako hodně funkční přístup,“ hodnotí.
Když se řekne funkční přístup, představíme si efektivitu, logiku a jasný řád. Vibe badfocusovy muziky však směřuje do jiných dimenzí, více abstraktních a širokých. Ostatně on sám by jej popsal jako introspektivní. „Pro mě osobně je sebereflexe a introspekce u hudby hodně důležitá. Myslím, že hudba je něco, co může vytvářet prostředí pro nějaký vnitřní vhled a reflektování, čehož se snažím skrz hudbu docílit,“ říká. Vedoucí rukou mu jsou vlastní pocity.
„Hodně se jimi inspiruji. Je důležité, jak se v určitém prostředí, mezi určitými lidmi či v nějaký životní situaci cítím,“ klade důraz. Technická stránka věci je však také důležitá. Elektronika si žádá čas nejen v kreativní, ale i v postprodukční fázi, což může často znamenat, že je interpret prakticky takovým hudebním inženýrem. Prokop tak o sobě neuvažuje, ale znalosti má.
„Rozhodně mě víc baví ta kreativní stránka, ale občas je zas hezký si odpočinout u něčeho techničtějšího. Míchat a masterovat umím základně, ale rozhodně je tu plno lidí, kteří to dělají mnohem líp,“ konstatuje sebereflektivně. Za svého inženýra je opravdu rád.
„Jsem strašně vděčnej, že můžu spolupracovat se skvělým zvukařem a zároveň mým dost dobrým kámošem Láďou Štěrbou, kterému posílám na mix a master víceméně všechno, co produkuju,“ dodává s tím, že se Štěrba podepsal i pod nadcházející album meditating while raving vycházející 11. listopadu pod Supraphonem. „Mám pocit, že to dokázal zvukově dost posunout,“ oceňuje spolupráci, do níž se právě prolnula fascinace umělou inteligencí.
Má tedy Prokop nějaké rady pro začátečníky? „Myslím, že pro mě osobně byly zásadní dvě věci. Když jsem se naučil téměř vše dodělávat a když jsem se odnaučil používat hlavu a začal jsem fungovat na podvědomé úrovni,“ odpovídá příběhem.
„Kdysi dávno mi můj prastrejda, který je akademickým malířem, řekl, že správný malíř nikdy neodchází od obrazu, pokud ten obraz není ve stavu, že laik nepozná, že ještě není hotový. To mi přijde jako takový svatý pravidlo. Neznamená to však, že malíř nemůže malovat mozkem, ale musí malovat srdcem. Jinak by to nestihl,“ pokračuje.
„Myslím, že mozek není tak rychlý, přesný, opravdivý a upřímný jako srdce. Mám pocit, že jakmile se člověk odnaučí používat hlavu, automaticky začne víc používat srdce, čímž mnohem lépe zvládne naplnit tuto kreativní fázi. Tím mu vznikne základ, který potom může mozkem čistě racionálně upravit, pokud chce, ale myslím, že ani to není často třeba,“ radí.
Projekty a budoucnost
Srdce badfocuse dovedlo poměrně daleko. I když by byl za mořem sotva dospělý, projektů již vydal opravdu dost. Zmiňme například wallflower z roku 2020, EP emerged, vol. I a vol. II a další projekty včetně projektu tajem s Janem Váňou. Většina písní, které vydává, je však beze slov, což tento projekt narušuje.
„Já si Honzy strašně vážím, protože si myslím, že je to mistr slova. Tím, jak to se slovy moc neumím, tak mě hrozně bavilo spojit se s někým, kdo to s nimi umí nádherně,“ shrnuje. V roce 2021 na sebe zase upozornil soundtrackem k debutovému tanečnímu filmu pro soubor Národního divadla Laterna magika. A aby toho nebylo málo, zabředl i do rapu.
„V poslední době jsem měl tu čest produkovat rapperovi Totally Nothin track Lilli, který už je venku. K tomu taky dva další tracky, které budou na jeho novém projektu, jenž vychází letos koncem listopadu,“ prozrazuje. Pokud je ale pro tebe důležité se s umělcem nejprve poznat, než si jej poslechneš, zjistili jsme pár faktů.
Prokop se nám například svěřil, že si rád poslechne Maca Millera, poslední album Kendricka Lamara a z elektroniky zase Odeszu, Flume, Maxe Coopera, Christiana Löfflera, Bena Böhmera a kupu dalších. Sám by se lidem představil singlem z nové desky jménem dystopia, který má vyjít 31. října. „Vlastně nevím proč, ale mám v něčem pocit, že je nejupřímnější,“ vysvětluje hudebník, který nikdy neměl žádné vzory. Dle jeho mínění je mít vzory nesmyslné.
Badfocus se po náročném létě bude nyní připravovat na klubovou sezónu, kterou odstartuje svým albem. „Letos mě ještě čeká křest meditating while raving, který proběhne 10. listopadu ve Fuchs2 v Praze. Potom letím na festival M for Montreal v Kanadě a potom mě čeká nějaká pauza na regeneraci,“ osvětluje.
K tomu dokončuje desku, která vyjde příští rok na nizozemském labelu MANUAL music, a dokonce připravuje i vizuální představení. „Pracuji na audiovizuální show s laserovými projekcemi, což bych mohl stihnout dokončit před křtem ve Fuchsu,“ láká závěrem všechny k tomu, aby křest navštívili.
