Kopec Blaník je opředený mnoha pověstmi, vyraz na něj s námi!
Minulý týden jsme v rámci nové série Kam za sportem hledali ty nejlepší trasy na kolečkové brusle v Praze a okolí. Pohybu se nevyhneme ani dnes. Vyrazíme totiž na výšlap na památnou horu Velký Blaník, která je kromě symbolu naděje pro český národ i pěkným kusem přírody. Tak nazuj pohorky, zabal svačinu a jdeme na výlet!
Výchozím bodem pro nás dnes bude městys Louňovice pod Blaníkem v okrese Benešov, který se nachází asi 15 kilometrů východně od města Votice. Zde můžeš za symbolických pět pětek zanechat svůj vůz na poměrně velkém parkovišti. Z Prahy se sem dopravíš za hodinu, stejně tak třeba z druhé strany z Jihlavy či Českých Budějovic. Využít ale můžeš i hromadnou dopravu, do Louňovic jezdí autobusy například z Olbramovic, Benešova, Tábora či Vlašimi.
Čeká nás trasa dlouhá zhruba 3,4 kilometru s převýšením 207 výškových metrů. Až na vrchol nás přitom dovede červená turistická trasa. Není to tak nic hrozného, a „výšlap“ je to tedy spíše opravdu jen v uvozovkách. Na výlet si ale i tak vyhraď alespoň hodinu a čtvrt, zvlášť pokud si užíváš kochání přírodou – nebo plánuješ na vrcholu navštívit místní hospůdku. Naplánovaný čas tu ale možná ani nebude hrát roli, na Velkém Blaníku se totiž údajně nachází trhlina v časoprostoru.
Blaničtí rytíři dřímají a čekají, až bude české zemi nejhůř
Hora Velký Blaník je se svými 638 metry nad mořem nejvyšším bodem Podblanicka a zároveň jeho středem. Vedle něj se tyčí o něco málo nižší Malý Blaník a oba kopce se nachází v CHKO Blaník. Mohlo by se zdát, že je v okolí tak trochu přeblaníkováno. Název vychází z keltského Blaniak, Keltové tu totiž měli své hradiště již v 5. století před naším letopočtem.
Blaník je známý především díky řadě pověstí, které se k němu a jeho okolí vážou. Asi nejznámější je ta o spících rytířích uvnitř hory, kteří jsou připraveni zakročit tehdy, až bude českému národu nejhůř. První zmínky o ní se objevují již v 15. století ve „Vidění pana Oldřicha z Rožmberka“, na konci století se pak pověst pravděpodobně rozšiřovala o další děj.
Pověst o blanických rytířích se pak objevuje i v „Proroctví slepého mládence“ a „Proroctví Sibylina“. Zmíněna je i v protokolu z roku 1734, ve kterém jsou popsány halucinace pravoslavného faráře Jana Antonína Krasla z Pravonína. Ten údajně z okolí hory slýchával troubení, bubnování a švitoření vojáků. Na přelomu 18. a 19. století pak došlo k rozšíření pověsti a anonymní vojsko získalo konkrétní postavy. Setkáváme se tak například s Meinhardem, Isidorem či Stojmírem.
Podobu pověsti tak, jak ji známe dnes, uvedl do širokého povědomí spisovatel Alois Jirásek ve Starých pověstech českých z roku 1894. Všichni jsme o ní zřejmě slyšeli v lavicích na základní škole. Pro ty, kteří při hodině nedávali pozor, legenda ve zkratce vypráví o tom, že blanické vojsko pod vedením svatého Václava vyjede z hory na pomoc ohrožené české zemi.
Staré pověsti české: Hle, Blaník hora v hávu tmavého lesa, jenž splývá jí od temene po všech bocích. Vážně, až zachmuřeně shlíží na krajinu od světa odlehlou, na její chlumy a pláně málo úrodné. Široko daleko je patrno jeho témě a v okolí často k němu pátravě vzhlížejí. Věštíť chmurami zahalené zlé povětří, promodrává-li se jasně, slibuje jistý a tvrdý čas. Ale pod hradbami, v hoře samé dřímají ozbrojení rytíři, „svatováclavské vojsko“, dřímají a čekají, až nastane den, kdy bude potřeba jejich pomoci, až budou do boje povoláni.
Husitská hláska i tajemná Veřejová skála
Až se vydrápeš na vrchol, možná tě překvapí poměrně robustní rozhledna, která jinak není kvůli hustým lesům příliš vidět. Nechal ji tu vystavět již v roce 1895 arcibiskup František Schönborn. Přestože v roce 1914 byla rozhledna rekonstruována, postupně chátrala a nakonec skončila v tak špatném stavu, že v roce 1936 neodolala náporu větru a zřítila se. Klub českých turistů ji ovšem počátkem druhé světové války nechal postavit znovu.
Rozhledna je vysoká 30 metrů a má tvar husitské hlásky. Aktuálně je už od konce září bohužel zavřená, znovu se návštěvníkům otevře zase až v dubnu. Až se sem tedy vypravíš i na jaře, na vstupné si připrav 30 Kč za dospělého a dvacku za dítě. Výhled na místní krajinu je tu takřka jako z ptačí perspektivy. U rozhledy se taktéž nachází menší občerstvení, kde se můžeš posilnit jak limonádou, tak třeba tatrankou. Náš výlet ale ještě není u konce, tak se tu nezdržuj příliš dlouho.
S Velkým Blaníkem i pověstí je totiž neodmyslitelně spjata Veřejová skála, ke které nás z vrcholu po jednom kilometru dovedou turistické značky červená a zelená. Nejprve projdeme kolem zajímavého kruhovitého útvaru z kamenů, sejdeme menší kopec a ocitneme se před Veřejovou skálou. Zvlášť v podzimním období působí místo tajemně – až magicky. Není se čemu divit, právě v této skále se má totiž nacházet bájný vchod do nitra hory, a podle některých dokonce i brána do jiného časoprostoru.
Právě čas je v těchto místech důležitou veličinou. Podle legendy se blízko skály jednou ocitla dívka, která měla uvnitř hory poklidit. Když vešla, žasla úžasem. Kromě klenutých stropů spatřila i ustájené koně a spící vojáky. Poklidila, vyšla z hory a vydala se zpět do vesnice. Když ale došla domů, seběhl se k ní dav lidí s otázkami, kde byla tak dlouho. Zatímco ona v hoře dle svého dojmu uklízela několik hodin, v „normálním světě“ uplynul celý rok. Od té doby se traduje, že den na hoře se rovná roku uvnitř hory. Tajemno umocňuje fakt, že na skále jsou dodnes patrny zbytky opevnění a blízko ní byl taktéž nalezen meč z přelomu 14. a 15. století.
Podle serveru Věda & Vesmír se zároveň o Blaník a Veřejovou skálu zajímali během 2. světové války nacisté. Údajně hledali vstup do bájné podzemní říše Agarthy. U skály si dodnes můžeš všimnout stop po nacistických vrtných sondách, které prováděli členové výzkumného ústavu SS Ahnenerbe.
Pár metrů pod skálou se pak ještě nachází menhir Přítel, který byl vztyčen v roce 2013. Až se dostatečně pokocháš, vyrazíme zpět do Louňovic pod Blaníkem. Dovedou nás tam opět červené a zelené turistické značky. Pokud ti během dnešního výletu vyhládlo, dole ve vsi určitě najdeš nejeden hostinec. Snad se ti výšlap na Velký Blaník líbil a nezestárl*a jsi o více než pár hodin.
