Jaká byla historie nejprominentnějších squatů Milada a Klinika, na jejichž činnost se snažil navázat spolek zabráním domu v Malínské ulici? Dozvíš se v článku.
O víkendu se skupina squatterů a squatterek pokusila obsadit nevyužívaný dům v širším centru Prahy. Na místě chtěla otevřít nové kulturní a sociální centrum po vzoru proslule známých squatů, jako bylo centrum Klinika na Žižkově.
„Nestojíme o konflikt, jen si myslíme, že je absurdní, aby vedle sebe existovaly prázdné domy a lidé bez domova. V Praze se nachází stovky prázdných nemovitostí, přesto je důstojné bydlení pro spoustu obyvatel naprosto nedostupné. O podobě města rozhoduje hrstka developerů, přitom Praha patří nám všem,“ uvedl Jiří Nesvačil, mluvčí spolku Opravdu dobré squaty, který za celou iniciativou stál.
Squatteři nakonec v domě nezůstali, jelikož jim bylo přislíbeno vyjednávání se starostou v případě, že dům v Malínské ulici vyklidí. V historii pražských squatů je tento rychlý výsledek poměrně unikátní. Město proti squatterům nejednou tvrdě zakročilo. Jaká byla historie nejprominentnějších squatů Milada a Klinika, na jejichž činnost se nový spolek snažil navázat? Dozvíš se v článku.
Prvním viditelným pražským squatem byl squat Ladronka na Břevnově, tento objekt byl prakticky sto let netknutý a po celou dobu chátral. V roce 1993 jej obsadili squatteři a anarchističtí aktivisté, kteří se točili kolem časopisu Autonomie. Byli mezi prvními, kteří dali v Praze podobu squatování tak, jak ji známe dnes. Squatteři vybudovali v Ladronce kulturní centrum, pořádali tam koncerty i výstavy a zároveň v ní dlouhodobě žilo kolem desítky lidí. Ke konci tisíciletí je však městská policie vystěhovala a z Ladronky se stala restaurace.
Milada
Po vyklizení Ladronky 1. května 1998 obsadila skupina squatterů, kteří předtím bydleli právě na Ladronce, jeden z nejzásadnějších českých squatů – vilu Milada. Ten fungoval ve stejném režimu jako Ladronka a jeho obyvatelé v něm taktéž pořádali koncerty a různé další komunitní akce. Po necelém půl roce provozu se však hasiči a soukromá bezpečnostní agentura pokusili dům vyklidit. Squatteři ale odmítali odejít, a i přesto, že se do domu hasiči dostali, se snažili Miladu bránit, jak jen to šlo.
Několik z nich v rámci obrany domu vylezlo na střechu, kde setrvávali po několik dní. Tento krok na sebe strhl velkou vlnu mediální pozornosti, a před Miladou se tak denně scházely desítky podporovatelů. Stejně jako squatteři na střeše, i bezpečnostní agentura setrvávala pod domem a čekala, až lidé ze střechy slezou, a ona tak bude moci objekt definitivně vyklidit.
Po necelém týdnu na střeše se však za pomoci studentů ze sousedních kolejí podařilo na střechu domu spustit lano, po kterém se jeden ze squatterů slanil, aby ostatním přinesl jídlo a oblečení. Během tohoto úkonu po sobě – dle Radka Wollmanna, který ve squatu několik let pobýval a tuto událost potom po letech popsal pro server Alarm.cz – členové bezpečnostní agentury volali povely jako „odřízni ho“ a podobná radikální hesla. To následně pobouřilo skupinu podporovatelů před domem, kteří na členy bezpečnostní agentury zaútočili. Jeden z nich byl zraněn tak, že byl následně převezen do nemocnice. Následně odjeli i ostatní členové agentury, a Milada tak byla poprvé oficiálně ubráněna.
Její fungování však po celou dobu provázely kontroverze a lidem v okolí byla trnem v oku. Šířily se zvěsti o užívání tvrdých drog a sousedé si často stěžovali na hluk a nepořádek. I přesto však s většími či menšími potížemi squatteři v objektu fungovali. Jeden z největších problémů nastal v roce 2008, kdy při venčení utekli psi dvou obyvatel do nedaleké zoologické zahrady, kde zabili celkem třináct ovcí a koz. Dalších pět zvířat psi zranili.
„Psi se museli nějak potkat a vyrazit spolu do zoo, kde se v nich probudily lovecké pudy,“ vysvětloval si tehdy jeden ze squatterů. „Chceme se se zoo domluvit na jiném než finančním vyrovnání. Především se chceme omluvit a pak také nabídnout, že si škodu odpracujeme,“ navrhnul. Ředitel zahrady Petr Fejk tehdy takovou variantu tvrdě odmítnul. „Je to naprosto vyloučené. Zaměstnance si vybírám jinak než podle toho, zda nám udělali nějakou škodu,“ řekl pro iDNES.cz.
Po měsíci se však psi vrátili znovu a zabili další kozu. Tato událost zintenzivnila napětí mezi společností a obyvateli Milady a o rok později potom došlo k definitivnímu násilnému vyklizení objektu. „Squatteři pořádají až do ranních hodin hlasité koncerty, na něž se sjíždějí stovky lidí. Obyvatelé a studenti nemají klid ani na spánek, ani na práci a studium. V okolí squatu panují neúnosné hygienické podmínky, okolí obou vil je zamořeno lidskými i zvířecími exkrementy,“ zdůvodnila tehdy vyklízení Bohumila Beranová, mluvčí Ústavu pro informace ve vzdělávání, který byl správcem objektu.
Během vyklízení došlo ke zranění dvou policistů a násilnému sundávání squatterů ze střechy. O měsíc později se squatteři pokusili Miladu znovu obsadit, v tu chvíli už za nimi jel vyjednávat někdejší ministr pro lidská práva Michael Kocáb. Ten se poté zasadil o to, aby squatteři dostali za Miladu náhradní objekt.
V následujících letech se toho s Miladou moc nedělo, občas se mluvilo o tom, že by mohla být srovnána se zemí. V roce 2021 potom však vilu Milada spolu s vilou Miluška, která se nachází v těsné blízkosti na pomezí čtvrtí Libeň a Troja, odkoupila Univerzita Karlova za téměř 57 milionů korun s plánem dát objektu nový význam. Na místě obou domků tak budou učebny a koleje pro studenty.
Squat Klinika
Dosud nejmladším a neméně proslulým squatem je squat Klinika. I ona má za sebou barvitou, i když o něco kratší historii. Dům bývalé plicní kliniky, po které squat nesl svůj název, se nacházel v pražské Jeseniově ulici a squatteři jej obsadili v listopadu roku 2014. O měsíc později však policie objekt poprvé vyklidila a snažila se tak nelegální pobyt squatterů ukončit.
Majitel domu po této události vypsal výběrové řízení na výpůjčku bývalé kliniky, do kterého se kromě squatterů přihlásili ještě další dva uchazeči. Jeden z nich však nesplnil podmínky a druhý z výběrového řízení odstoupil. Squatteři tak soutěž vyhráli s úřadem, který kliniku vlastnil, a uzavřeli roční smlouvu o bezplatné výpůjčce. Od března 2015 se tak jejich pobyt stal legálním. Když však o rok později nájemní smlouva vypršela, odmítli budovu opustit. Tím boj o Kliniku započal.
Měsíc před vypršením smlouvy v roce 2016 prošla Prahou demonstrace odpůrců proti migraci. I přesto, že na pořádek dohlíželo více než tisíc policistů, napadla squat skupina útočníků, již na Kliniku házeli kameny. Kromě toho v ní také způsobili pálením světlic požár. V budově bylo v té době přibližně dvacet lidí a některým z nich musela být po útoku poskytnuta zdravotní péče.
Poté, co po vypršení smlouvy squatteři nechtěli kliniku opustit, se úřad, který objekt vlastnil, obrátil na policii s prosbou o pomoc. Ta nakonec rozhodla, že Kliniku vyklízet nebude. Odůvodnila to tím, že majitel nevyužil všech svých práv a na policii se obrátil příliš brzy. Tento krok tehdy pobouřil mnoho lidí a squatteři v očích veřejnosti získali ještě horší pověst.
Pražská ČSSD potom v rámci vyjednávání navrhla, aby se squatteři a jejich činnost přesunuli do nové budovy v Praze 4. To ale obyvatelé Kliniky odmítli. V květnu 2016 se potom situace vyostřila, když anonym v areálu Kliniky nahlásil dvakrát po sobě bombu, policie proto dům pokaždé vyklidila, ale squatteři se vždy vrátili zpět. Navzdory společenské tenzi však získal kolektiv okolo Kliniky za rok 2016 Cenu Františka Kriegla za občanskou statečnost, kterou vyhlašuje Nadace Charty 77.
V červnu potom o budovu projevila zájem Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) se záměrem vybudovat zde kanceláře pro své zaměstnance. V říjnu už se stali dopravci právoplatným majitelem objektu a nařídili jeho vyklizení exekutorem. V roce 2019 byl squat definitivně vyklizen a začalo se v něm se stavebními pracemi pro nové zázemí dopravců.
„Bourání zahradního křídla Kliniky je symbolickou tečkou za komunitním prostorem, který propojoval lidi a dával jim prostor tvořit, potkávat se a bez nutnosti mít peníze se umělecky, společensky a politicky vyžít. Důvody, proč Klinika vznikla, jsou dnes ještě viditelnější: ceny nájmů rostou strmě vzhůru a aktivity, které nespadají do logiky zisku, jsou z Prahy vytlačovány. Klinika musela být zničena, protože skutečně svobodné a tvůrčí prostory byly, jsou a budou trnem v oku. Klinika nám všem chybí, ale pomohla nastartovat vztahy a aktivity, které ji přežily, a proto její existence měla veliký smysl. Každé město potřebuje svoje Kliniky a tato určitě nebyla poslední,“ napsali po zahájení prací squatteři.
Klinika dnes slouží jako ordinace praktických lékařů a jako působiště Domu dětí a mládeže Ulita, které mimo jiné učí děti pracovat s 3D tiskem či programovat. Část také slouží dopravcům jako administrativní objekt s kancelářemi.
