Přečti si o životě jedné z nejlepších tenistek všech dob, ale i bojovnice za práva LGBT+ lidí a jedné z prvních sportovkyň, která provedla coming out.
Martina Navrátilová patří mezi největší tenisové legendy. Cestu ke slávě a rekordnímu počtu grandslamových titulů ale neměla jednoduchou. Komunistický režim jí navzdory mezinárodním úspěchům házel klacky pod nohy, Navrátilová se tak rozhodla to změnit a v devatenácti letech emigrovala do Spojených států amerických.
Tenisový talent jí koloval v žilách
Martina Navrátilová se narodila 18. října 1956 v Řevnicích v tehdejším Československu jako Martina Šubertová. Lásku ke sportu měla Martina v krvi. Od dětství se věnovala různým sportům, šel jí fotbal, hokej, dobrá byla i v lyžování. Tenis hrál ovšem odjakživa v jejím životě prim.
Už jako malá začala hrát za tenisový klub LTC Řevnice, v němž jako hráčka působila i její babička Anežka Semanská-Boučková. Vůbec prvním, kdo Martině dával tenisové lekce, byl tenisový šampion George Parma (který později emigroval do Rakouska a následně do Spojených států). Parma tehdy devítileté Navrátilové pomohl položit základy tenisové hry, kterou později obdivoval celý svět.
Český sport v roce 2023: Zlaté medaile, nečekané tituly i velké premiéry
31. prosince 2023 16:30
Jejím hlavním prvním koučem byl ale Martinin nevlastní otec, Miroslav Navrátil. Toho si její matka Jana vzala v roce 1962, Martina začala používat jeho příjmení. S biologickým otcem Mirkem Šubertem, profesionálním lyžařským instruktorem, žila v jedné domácnosti pouze první tři roky svého života. Když jí bylo jen devět let, spáchal sebevraždu.
Když bylo Navrátilové deset, přešla za tenisem do Prahy, kde jí větší tenisové oddíly umožňovaly rychlejší rozvoj a lepší podmínky. Nadále ale trénovala i v řevnickém klubu. Svůj první národní turnaj ovládla, když jí bylo pouhých čtrnáct let. V roce 1972 vyhrála mistrovství Československa. Ještě ani nedosáhla dospělosti a už byla československou jedničkou.
Po emigraci do USA se v Československu stala personou non grata
O rok později začala mezinárodní kariéra Navrátilové stoupat strmě nahoru. Coby profesionálka si zahrála čtvrtfinále grandslamového French Open, v roce 1974 pak získala v Orlandu první titul, v té samé době společně s Kolumbijcem Ivánem Molinou dosáhla na titul v mixu na už zmíněném Roland Garros.
Když jsem poprvé hrála ve Spojených státech, konečně jsem je viděla jinak než přes filtr komunistické propagandy a komunistického učení. A cítila jsem, že je to správné. (M. Navrátilová o první cestě do USA)
Další rok už byla finalistkou dvou grandslamových turnajů. V Austrálii nakonec podlehla domácí Evonne Goolagong, v Paříži nestačila na Američanku Chris Evert. Toho roku Navrátilová dovedla československou reprezentaci k vítězství v Poháru federace (dnes známý pod názvem Pohár Billie Jean King). Češky během celého turnaje ztratily jediný zápas.
Tehdy Navrátilové začalo docházet, že pokud chce dál tenisově růst, Československo jí ideální podmínky poskytnout nemůže. Ani jako elitní tenisová hráčka světového formátu neunikla příkazům a dohledu tehdejšího komunistického režimu, který se snažil mít veškeré zahraniční cesty pod kontrolou.
Podřízený mu byl i tenisový svaz, který Navrátilové například sebral všechny peníze za turnajové výhry. Tenisoví funkcionáři hráčce navíc vyčítali, že se „amerikanizuje“ a příliš se stýká s americkými hráčkami, místo aby držela s tenistkami ze socialistických zemí. Když si o týden prodloužila pobyt v Austrálii, musela pak doma v Československu k disciplinárnímu řízení. K jejímu negativnímu vztahu s tehdejším režimem přispěl i fakt, že po druhé světové válce komunisté její rodině zabavili majetek.
Navrátilová plánovala, že se nevrátí už z červencového Wimbledonu, nakonec si to ale rozmyslela. Dalším grandslamem v pořadí bylo US Open na přelomu srpna a září 1975. Na ten jí československé úřady nejprve nechtěly povolit odlet. Nakonec otočily a to připravilo Navrátilové půdu pro její plány.
Mohl být jako Zátopek. Život talentovaného sportovce ale vyhasl v Osvětimi
21. října 2023 11:00
„Mluvila jsem o tom s tátou a říkala jsem mu, že tam chci zůstat. On mi řekl, že mi chtěl navrhnout to samé. ‚Ale jestli to uděláš, nevracej se, ať už ti řeknu do telefonu cokoli, protože bychom mohli mít pistoli u hlavy,‘ “ vzpomínala později.
Po prohraném finálovém zápase s Chris Evert kontaktoval manažer Navrátilové FBI a Imigrační a naturalizační úřad USA a tenistka vyplnila žádost o azyl. V obavě, že by se ji československé úřady pokusily dostat zpět do Československa, uspořádala oficiální tiskovou konferenci. První dva měsíce v USA jezdila na turnaje s ochrankou. „Když na podzim hrála v Denveru, československé úřady vyslaly její bývalou fedcupovou trenérku Věru Sukovou, aby se ji pokusila přesvědčit k návratu. Navrátilová odmítla a turnaj vyhrála,“ napsal Steve Tignor na serveru Tennis.com.
Československý tenisový svaz následně vydal prohlášení, ve kterém si nad emigrací devatenáctileté vycházející hvězdy umyl ruce: „Před tváří našeho lidu utrpěla Martina Navrátilová porážku. Československo jí poskytlo všechny možnosti k rozvinutí jejího talentu, ona však dala přednost pochybné kariéře profesionálky a tučnému bankovnímu kontu.“
Krátce poté stát zbavil Navrátilovou československého občanství a ve veřejném prostoru prakticky přestala existovat. Nesměla o ní informovat média, vyjádření o jejích úspěších se stáhlo na strohé agenturní výsledky. Kuriózní ovšem bylo, že komunisté se stále chtěli chlubit úspěchem československé reprezentace v Poháru federace. Jak si poradili s tím, že tým k němu dotáhla žena, která se po emigraci stala personou non grata? Její postavu z fotografie vítězného týmu zkrátka odstřihli.
Stala se legendou. S kariérou se rozloučila v padesáti letech vítězstvím
Svůj první grandslam vyhrála v roce 1978, když ve Wimbledonu porazila rivalku Chris Evert. Svůj triumf na tomto turnaji zopakovala o rok později. Později přidala dalších sedm trofejí, a dosáhla tak na jejich rekordní počet.
Na další grandslamové vavříny si musela počkat na začátek osmdesátých let, o to víc jich pak bylo. Australian Open ovládla v roce 1981, kdy také získala americké občanství. Ve finále se znovu střetla se svou tehdejší největší rivalkou, krajankou Chris Evert.
Byly to právě Evert a Navrátilová, které vládly ženskému tenisu a střídaly se na pozici světové jedničky. Navrátilová na trůn pro nejlepší tenistku usedla poprvé v roce 1978. Celkově na něm strávila 332 týdnů. Její soupeření s Evert je považováno za jedno z největších ve sportovní historii. Navrátilová z něj v poměru výher a proher vychází lépe (43 : 37).
Navrátilová získala celkem osmnáct singlových grandslamových titulů, k tomu přidala třicet jedna triumfů ve čtyřhře a deset ve smíšené čtyřhře. To ji v otevřené éře tenisu řadí na 1. místo. S Margaret Court a Doris Hart je jednou ze tří tenistek historie, které zkompletovaly grandslamové tituly ze všech soutěží čtyř Grand Slamů. Celkový počet jejích výher ve dvouhře je 167, což je na kruhu WTA v otevřené éře rekord. Nejvyšším číslem v tenise je i kompletní počet titulů – 354.
Grandslamová vítězství Martiny Navrátilové (v singlu):
Australian Open: 1981, 1983, 1985
French Open: 1982, 1984
Wimbledon: 1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986, 1987, 1990
US Open: 1983, 1984, 1986, 1987
Kromě toho Ženská tenisová asociace vyhlásila Navrátilovou sedmkrát hráčkou roku (1978, 1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986). Mezinárodní tenisová federace ji označila jako mistryni světa šestkrát (1979, 1982, 1983, 1984, 1985, 1986). Podle řady tenisových médií a novinářů i bývalých hvězdných hráčů a hráček je Navrátilová jednou z nejlepších hráček historie, podle mnohých možná tou vůbec nejlepší.
Přestože s dvouhrou se rozloučila už dříve, profesionální kariéru ukončila definitivně až v roce 2006, kdy se blížily její padesáté narozeniny. A rozloučila se velkolepě, výhrou na US Open ve smíšené čtyřhře. Stala se tak nejstarší hráčkou, která kdy získala grandslamový titul. Dvorce opustila ve skvělé formě a světový tenis přišel o hráčku, která ho svým silovým projevem a rychlostí posunula na zcela novou úroveň.
Bojovnice za práva LGBT+ lidí, kritizovaná za přístup k trans sportovkyním
Jak už to tak u velkých sportovních jmen bývá, od milovaného sportu se Navrátilová neodloučila úplně. Stala se komentátorkou televizní stanice Tennis Channel během přenosů z grandslamových turnajů. Je ambasadorkou WTA a pravidelně komentuje wimbledonské zápasy pro BBC a Tennis Channel. Čas od času si zahraje nějaký exhibiční zápas.
V roce 1981 veřejně uvedla, že ji přitahují ženy, a jako jedna z prvních sportovkyň provedla coming out. V roce 2006 se její partnerkou stala Julie Lemigova, poslední miss Sovětského svazu z roku 1991. Pár se vzal v roce 2014 a společně vychovává dvě dcery Lemigové z předchozího vztahu.
Navrátilová jako jedna z prvních otevřeně homosexuálních sportovkyň strávila velkou část své kariéry překonáváním předsudků a stereotypů. Je velmi hlasitou zastánkyní práv LGBT+ lidí a podporovatelkou mnoha aktivit v jejich prospěch. Zasazuje se také o práva zvířat a podporuje znevýhodněné děti. Vlnu kontroverzí ale vyvolala její prohlášení na adresu transgender sportovkyň, kdy prohlásila, že transgender sportovkyně by v ženských sportech závodit neměly a že jde v takovém případě o podvod. Za slova o podvodu se po kritice omluvila.
V současné době Navrátilová čelí rakovině prsu a hrtanu. Držitelka padesáti devíti grandslamových titulů rakovinu už jednou porazila a ani nyní se nevzdává. „Tento dvojitý úder je vážný, ale stále se dá napravit. Doufám v příznivý výsledek. Chvíli to bude náročné, ale budu bojovat ze všech sil,“ sdělila osmašedesátiletá tenistka ve svém prohlášení.
