Je neuvěřitelné, že jsme na takovou hru museli čekat 20 let. Co se v ní ale nepodařilo?
Dostupné platformy: PC, Xbox Series X/S, PS5, později PS4, Xbox One a Nintendo Switch
Cena: 1 700–1 900 Kč
Žánr: Akční open-world RPG
Vývojář: Avalanche Software
Vydavatel: Warner Bros. Games
Datum vydání: 10. únor 2023
Za posledních 20 let nevyšla opravdu kvalitní hra ze světa Harryho Pottera. Úkolem akčního RPG Hogwarts Legacy bylo mimo jiné tuto díru na trhu zaplnit, což se mu částečně podařilo.
Děj se odehrává na konci 19. století a 95 procent času strávíš v Bradavicích a jejich okolí. V centru příběhu je hráč, který tam přichází jako student pátého ročníku za nevysvětlených okolností (nedozvíš se, jestli tvá postava do té doby vůbec čarovala nebo odkud pochází). Kromě toho, že je nesmírně talentovaný na kouzlení, vidí také stopy starodávné magie, která hraje v příběhu hlavní roli.
Skřítek Ranrok je jedním z nejméně zajímavých herních záporáků
Tuto magii se snaží ovládnout skřítek Ranrok, který svolal stovky skřítků ve snaze porazit lidské čaroděje a ovládnout tento svět. Jde o zajímavou premisu, protože lidé nechtějí dovolit, aby skřítci vlastnili hůlky, a odpírají jim magii. Bohužel autoři příběhu toto téma více nerozváděli, takže motivace záporáků a Ranroka jsou dost povrchní. Ze vztahů mezi skřety a lidmi se rozhodně dalo vytěžit více.
Záporáci jsou proto nudní a až frustrujícím způsobem slabě napsaní. V celé hře vystupují dohromady jen několik minut a mají málo dialogů. Jsou prostě špatní a jejich osobnosti nemají žádnou hloubku, takže si na jejich místo můžeš dosadit i nemluvící příšery a příběh by tím neutrpěl.
Fantastická první hodina hraní
Po mistrovské první hodině hry, ve které navštívíš Gringottovu banku, zažiješ útok nebezpečného tvora a objevíš skrytá tajemství tohoto světa, přijde menší útlum a poznávání Bradavic a jejich širokého okolí. Zabere ti to několik desítek hodin, během kterých poznáš několik studentů a profesorů v hradě, ale i tajemné čaroděje zvané Keepers, kteří hlídají tajemství starodávné magie.
Kvalita příběhu je vzhledem k minulým titulům vývojářského studia Avalanche Software příjemným překvapením. Vymysleli zajímavou premisu, kterou však následně nedokázali rozvinout do plnohodnotného RPG příběhu. Hře by mnohem více prospělo, kdyby se neodehrávala v otevřeném, ale uzavřeném světě a kdyby byla kratší.
Hlavní úkoly v příběhu a jeho postavy se kvalitou a komplexností podobají spíše vedlejším misím. Chybí velkolepost a úžasné kouzelnické momenty, které si užiješ jen v první a poslední hodině hraní. Všechno ostatní je zpravidla na úrovni rutinních misí, které ničím nezaujmou.
Vynikající soubojový systém a čarování
Naštěstí je hra zábavná, jelikož vývojáři vytvořili propracovaný a velmi detailní soubojový systém. Ze začátku znáš jen několik zaklínadel, ale v průběhu hry se učíš nová a nová, takže soupeře můžeš devastovat necelou desítkou útočných zaklínadel. Některými je zvedneš do vzduchu a odhodíš, jinými udeříš tlakovou vlnou či zapálíš ohněm a k dispozici jsou i neodpustitelné kletby Cruciatus, Imperio a Avada Kedavra.
Ke konci hry budeš magii ovládat natolik, že zkombinuješ odrážení útoků a samotné útočení se zabíjením nepřátel. Soubojový systém je natolik propracovaný, že pokud jsi chytrý, dokážeš nepřítele udržet ve vzduchu a zatím na něj uvalit tolik kleteb, že ho zničíš dříve, než dopadne.
Pokud je ale nepřítel větší, jako například trol nebo velký pavouk, nezvládneš ho zvednout ze země. V úkolech bojuješ zejména proti skřítkům a temným mágům, ale mimo mise v otevřeném světě narazíš na vlky, pavouky či jinou havěť. Jakmile se k nim přiblížíš, zaútočí na tebe a souboje následně probíhají v reálném čase, takže musíš uskakovat jejich útokům, blokovat je a sesílat kletby co nejrychleji.
Právě souboje jsou nejzábavnější a nejlepší složkou celé hry. Kouzlení a kletby působí uspokojivě, obzvlášť když bojuješ proti velké přesile a soupeře devastuješ jednoho za druhým. Vývojáři jsou bohužel omezeni množstvím tlačítek na klávesnici či joysticku, a tak těchto kouzel nemůže být mnoho.
Je to problém, který možná nemá ani řešení, ale tvůrci se s ním popasovali dobře, a tak budeš moci najednou používat až 16 zaklínadel, aniž by sis je v menu vyměňoval*a. Je to intuitivní, rychlé a přístupné.
Vývojáři ze studia Avalanche Software (Disney Infinite, Cars 3) překvapili také tím, že stvořili obrovský otevřený svět. Jejich nejnovější projekt je několikanásobně ambicióznější než jejich předchozí. Autoři hry se náročného úkolu nezalekli a většinu jejích designových aspektů zvládli obdivuhodně.
Vedlejší úkoly jsou většinou nudné a stereotypní
Dokončení hry nám zabralo přes 30 hodin, přičemž jsme splnili všechny hlavní a vedlejší úkoly. Ve hře jsou také mini vedlejší mise, které však moc nestojí za pozornost. Ve finále mohou být kvalitní, ale když začínají úkolem následovat motýly do lesa, hráč nemá velkou motivaci ztrácet jimi čas.
Nejlepší vedlejší mise Mind Your Own Business je výjimkou potvrzující pravidlo a bez nadsázky jde o jeden z nejlépe nadesignovaných levelů posledních let, plných originálních nápadů, jak hráče překvapit (dokonce se špetkou hororu). Připomíná trochu level Ashtray Maze (Polaris) ze hry Control.
Level si ale zahraješ pouze na PS5. Na ostatních platformách bude dostupný až za rok, 10. února 2024. Upřímně, PS5 verzi bychom si vybrali už jen z tohoto důvodu.
Také Hogwarts Legacy trpí klasickým problémem moderních open world her. Je z ní cítit uměle nafouknutý svět, aby byla hra delší. Herní mapa je až zbytečně velká, a to natolik, že i když projdeš hru na 100 %, některé její části nenavštívíš, protože tvůrci nedokázali vymyslet dostatečně zajímavý obsah, který by všude rozložili. Velká část mapy v druhé polovině hry je vlastně nepodstatná.
Až příliš mnoho úkolů spočívá v tom, že se máš někam dostat, zabít několik skřítků či najít nějaký předmět a vrátit jej zadavateli úkolu. Tímto vývojáři uměle prodlužují čas hraní a jediné, co hráči přinášejí, jsou body zkušeností, díky kterým si může vylepšovat svoji postavu.
Tu si vytvoříš hned na začátku, přičemž si můžeš vybrat z velkého množství úprav barvy pleti, vlasů a obličeje. Během hraní budeš měnit i oblečení postavy, jelikož různorodé typy oblečení zlepšují tvé statistiky.
Několik věcí nefunguje
Oblečení, tedy brnění, si můžeš vylepšovat, ale potřebuješ na to předměty, které ti dávají zvířata za to, že je najdeš v areálu Bradavic a následně je hladíš a dáváš jim najíst. Vývojáři zřejmě při designování těchto prvků hráli až příliš často hru Animal Crossing a neuvědomili si, že tady to fungovat nebude. V akční hře není hledání, sbírání a česání zvířátek moc zábavné.
Trochu nám překáželo i to, že inventář si můžeš rozšířit pouze řešením Merlinových hádanek roztroušených po celém světě, ale jsou jich desítky, a ne všichni na to mohou mít chuť. Logické hádanky se obecně ve hře dost povedly a nejednou ti chvíli potrvá, než přijdeš na jejich řešení.
Někdy se však stane, že ti hlavní postava prozradí klíč k jejich vyřešení tři vteřiny poté, co je začneš řešit, což je frustrující.
Nelíbilo se nám ani to, že lepší verze zaklínadla Alohomora (odemykání dveří a truhlic) je nedostupná, pokud nenajdeš vícero skrytých předmětů roztroušených po celých Bradavicích. Jinými slovy se několik herních mechanik zbytečně váže na sbírání náhodně skrytých předmětů, což bývá v takových hrách iritující.
Obrovský fantasy svět skrývá spoustu tajemství
Tvůrci hry vytvořili desítky jeskyní, skrytých podzemních prostor či hradů, ve kterých najdeš tajemné předměty, vylepšení či silné nepřátele. Otevřený svět Bradavic a jeho okolí v sobě skrývá množství tajemství, malých úkolů a výzev, které můžeš překonat. Pokud ti nevadí plnit stereotypní mise, ve hře strávíš klidně 60 hodin.
My jsme však už ke konci byli rádi, že to končí, protože vedlejší obsah ve hře není natolik originální a zábavný, abychom mu věnovali další desítky hodin. Naštěstí jsme se po tomto světě rádi přemísťovali, protože tvůrci vytvořili nádherné pláně, lesy, zříceniny a magicky působící přírodní prostředí. Už po několika hodinách ti navíc umožní létat na koštěti.
Herní mechaniky kolem létání na koštěti či hipogryfovi se podařily na jedničku. Z létání na koštěti budeš mít podobně úžasný pocit jako z houpání se na pavučinách ve spidermanovských hrách na Playstationu. Chyběla akorát možnost dělat akrobatické kousky či předvést své schopnosti v famfrpálovém zápase. Tvůrci na jeho zapracování bohužel neměli buď dostatek času, peněz, nebo talentu.
Chybí famfrpál, zajímavější vyučování i rivalita mezi kolejemi
Famfrpál není jediná věc, která nám při hraní chyběla. Doufali jsme, že si užijeme více než tři kouzelnické duely a že budou hodiny magie zábavnější a komplexnější. Během hry se učíš desítky nových zaklínadel, ale způsob, jakým se k nim dostaneš, je mdlý a zaostává za očekáváními.
Jednotliví učitelé ti zadají nějaký úkol (vypěstovat rostliny a použít je v boji, namíchat lektvar či použít jistá zaklínadla proti nepřátelům), a když je splníš, za odměnu tě naučí nové kouzlo. Naučení se nového kouzla je někdy zamčené za nudnou open world aktivitou, což si tvůrci mohli odpustit.
Na hodinách magie se následně neděje nic zajímavého a tvůrci je odbyli krátkými videi, ve kterých sleduješ, co studenti dělají na hodinách. Není v tom nic propracovaného ani originálního.
Vývojáři nevyužili potenciál famfrpálu, učení se magie a ani soutěživosti mezi jednotlivými kolejemi. Na začátku hry si vybereš, do které koleje chceš patřit, ale nemá to absolutně žádný vliv na celý zbytek příběhu. Některé dny akorát začínáš v jiné části hradu, podle toho, ve které koleji přespáváš. Neexistují ani soutěže o školní pohár, rivalita mezi kolejemi a vlastně ani žádný důvod, proč by koleje v této hře musely existovat.
Bradavice jsou polomrtvý hrad a chybí mu energie
Zklamáním jsou i Bradavice jako takové. Hrad je docela velký, ale kromě vylomenin ducha padoucha Peevese (čtenáři knih ho budou znát, ale ve filmech nebyl) se v něm neděje nic záživného. Chodby Bradavic jsou prázdné, většinou tiché a není na nich nic kouzelného. Po chvíli nám už Bradavice neměly absolutně co nabídnout, a tak jsme se po nich přesouvali výhradně přes rychlé cestování na mapě.
Zamrzelo i to, že se studenti se svým charakterem až příliš hodí k daným kolejím. Působilo by svěže, kdyby v Nebelvíru nebyli jen milí a odvážní studenti a ve Zmijozelu zase studenti s rodinnými vazbami na Salazara Zmijozela, kteří mají blízko k temné magii. Tvůrci si ale zaslouží obrovskou pochvalu za to, do jak temných příběhů se pustili.
Za každých okolností doporučujeme splnit příběhovou linii se Sebastianem Sallowem, během které se naučíš všechny tři neodpustitelné kletby. Autoři příběhu se nebáli zabíjet postavy a ukázat temné stránky mladistvých kouzelníků s tragickým koncem. Už jedna taková dějová linie vrhá na autenticitu příběhu v tomto fantasy světě větší komplexnost a kvalitu. Škoda že podobných menších příběhů s propracovanějšími postavami nebylo ve hře víc.
Generické dialogy klidně přeskakuj
Většina zadavatelů misí je bez jakékoli osobnosti. O většině postav včetně té hlavní, za kterou hraješ, lze říci, že jsou nezáživné. Čaroděj, za kterého hraješ, je neuvěřitelně generický a v jádru dobrý a milý člověk, jenž konverzace nerozvíjí žádným zajímavým způsobem. Zčásti za to může i úroveň dialogů ve hře, které působí, jako by je scenáristé napsali pro děti na základní škole.
Ke konci hry jsme už přeskakovali všechny dialogy, protože jsi dokonale dokázal*a odhadnout, o čem budou a co v nich postavy řeknou. Jsou to generická poděkování, řeči o přátelství a zdvořilé výměny informací, jakých jsou ve hře stovky.
KVÍZ: Co všechno víš o Albusi Brumbálovi? Tohle je pro opravdové Potterheads
30. září 2023 8:30
Postavy se neustále opakují a vysvětlují zcela jasné věci do nejmenších detailů. Vypadá to nepřirozeně a strojeně. Obzvlášť když si tak povídají dospělí kouzelníci. Nejvíce ale zamrzí osobnostně prázdná hlavní postava. Shepard ze hry Mass Effect měl v sobě desetkrát více charismatu a osobnostních rysů, a to i přesto, že jde o téměř 20leté RPG.
Hra dosahuje pouze technologického a technického průměru
Vývoj Hogwarts Legacy trval více než šest let, což se podepsalo pod technickou úroveň hry. Ta nebyla dokonale plynulá a často jsme zažívali pády počtu snímků zobrazených za vteřinu. Počet snímků za vteřinu při Performance módu, který by měl zaručit stabilních 60 fps, padal často i o 10 až 20 snímků za vteřinu, jakmile se ve scéně více čarovalo a když se na ní hýbaly větší objekty.
Celkové grafické zpracování je ve všech aspektech v rámci AAA produkce průměrné. Vývojáři ze studia Avalanche Software rozhodně nejsou na úrovni Naughty Dog, The Coallition nebo Sony Santa Monica. Toto nejsou animace, textury a modely postav, které by posouvaly technologickou kvalitu v herním průmyslu.
Ne každá hra ale má takové ambice a tady nám to moc nepřekáželo. Autoři si akorát mohli dát větší pozor na fyziku. Klidně totiž můžeš například procházet skrz ostatní studenty v Bradavicích, jako by byli duchové. Zážitek z hraní kazí i to, že až příliš mnoho domů, jeskyní a prostor potřebuje při vstupu samostatné načítání.
Současný hardware herních konzolí by takovým technickým omezením z minulosti měl zabránit, ale tvůrci této hry to nezvládli. Zarazilo nás obzvlášť to, když jsme často museli čekat před dveřmi v Bradavicích, než se načte celá místnost.
Lepší hru ze světa Harryho Pottera si i přes negativa nezahraješ
Hogwarts Legacy je nejlepší hra ze světa Harryho Pottera, jakou si momentálně můžeš zahrát. Má vynikající souboje, velmi zábavné létání na koštěti, několik zábavných aktivit, pěkný fantasy svět a vytváří úžasný pocit z kouzlení. Základní kostra příběhu je fajn a dějová linie se Sebastianem Sallowem je fascinující. Tvůrcům se podařilo vytvořit funkční, i když stereotypní open world s dostačujícím, byť zdaleka ne výborným technickým a grafickým zpracováním.
Po fantastické hodině s nádhernými kouzelnými momenty však přijde značně pomalejší tempo a postupně se ukazují nedostatky v designu, ať už jde o klišé a nudné vedlejší úkoly, nedostatečně komplexní postavy, nebo nevyužitý potenciál učení magie a Bradavic jako takových. Hře chybí několik funkcí a zábavných komplexnějších mechanik, jak trávit čas v Bradavicích a mít z tohoto světa podobně magické dojmy jako při sledování filmů.
Hra si od nás odnáší hodnocení 7,5/10 s tím, že se už nemůžeme dočkat případného pokračování. Může z toho být takový skok v kvalitě jako například z Uncharted 1 na Uncharted 2 nebo z Assassins Creed 1 na dvojku. Pokud jsi náročnější hráč, budeš to vnímat podobně jako my. Pokud mnoho her nehraješ a nejsi otrávený z nafouknutých open worldů, Hogwarts Legacy si užiješ mnohem víc a budeš nadšen, že konečně vznikla podobná hra.
