S historicky první vládní zmocněnkyní pro romské záležitosti Lucií Fukovou o postavení Romů a Romek v české společnosti.
Lucie Fuková byla koncem minulého roku jmenována historicky první vládní zmocněnkyní pro záležitosti romské menšiny. Ke vzniku této nestranické pozice se vláda zavázala schválením Strategie rovnosti, začlenění a participace Romů 2021–2030. Předtím Fuková nasbírala profesní zkušenosti v neziskovém i státním sektoru. Pracovala mimo jiné jako romská poradkyně na Magistrátu města Pardubice, koordinovala pod úřadem vlády Evropský rok rovných příležitostí pro všechny a působila jako konzultantka k vytvoření platformy romských neziskových organizací. V parlamentních volbách v roce 2013 rovněž vedla kandidátku Strany zelených v Pardubickém kraji.
Ve své funkci se chce nyní zaměřit na propojování. „Vždy říkám, že Romové mají paralelní svět. Když se podíváte do vyloučených lokalit, tak lidé tam řeší úplně jiné problémy – úplně v jiném časovém pásmu. Přitom lidé z majority mohou bydlet hned vedle,“ říká Fuková v rozhovoru pro Refresher.
Jste historicky první vládní zmocněnkyní pro záležitosti romské menšiny. Jaký je to pocit?Určitě trochu zavazující. Uvědomuji si, že jsem první a že je mi věnována pozornost. A přestože se romskou problematikou zabývám dlouhodobě, byla to pro mě výzva.
Když jsem začínala s prací s romskou menšinou na lokální úrovni jako romská poradkyně, došlo mi, že v nastavení systému jsou nedostatky. Tehdy jsem si uvědomila, že chci pomáhat lidem, chci je propojovat. A pokud chci něco změnit, tak bych měla jít do politiky nebo najít vhodnou formu k ovlivňování veřejných politik týkajících se integrace Romů. Čím dál víc jsem si uvědomovala, že je věci třeba měnit systematicky, z té nejvyšší úrovně.
Do pozice vládní zmocněnkyně jsem tedy šla s tímto vědomím, ale i s pokorou. Vím, že je to první příležitost nastartovat změnu. Věřím, že se tato pozice osvědčí a po mně nastoupí další, kteří budou pokračovat ve stejných šlépějích – nebo i v jiných.
Jaké největší úkoly jste si ve své funkci vytyčila?Momentálně jsem ve fázi monitorování, zjišťuji, co funguje, existuje – jaká je má vlastní pozice. Protože tím, jak jsem ve funkci první, je třeba si různé záležitosti nejprve nějak nastavit.
Pro mě je klíčové snažit se o inovativní přístup, například u témat týkajících se duševního zdraví, sociálních služeb, přístupu k romské menšině. Vnímám totiž, že potřeby romské komunity mnohdy nejsou vyslyšeny z jejího vlastního pohledu. V regionech funguje několik služeb – sociální, zdravotní, vzdělávací… Ale často nejsou dostatečně propojené, nespolupracují mezi sebou nebo nejsou zasíťované. Člověk pak jedná s několika úřady a organizacemi naráz, pokaždé s někým jiným, a ztrácí se v tom. Nedokáže se zorientovat v tom, kdo jaké služby poskytuje.
Kromě propojení mi chybí aktivizace a podpora záležitostí romské komunity. Jedná se o aktivity, které vychází z přímých potřeb Romů a Romek. Může to být například komunitní organizace fotbalu. Romové se pak obrací na mě, že nemají možnost zafinancovat cestu na nějaký zápas, dresy, startovné. Není to přitom jenom o tom „zahrát si fotbal“, je v tom i vzdělávací hledisko. Jedná se totiž o sociálně vyloučené děti, které nejenže nemají na cestu, ale nemají ani na svačinu. A komunitní lídři je organizují ve fotbalovém kroužku, aby je stáhli z ulic. Je pozitivní, že se ozývají sponzoři, kteří jsou ochotni děti podpořit a motivují je, aby pokračovali. Je ale třeba systémová podpora.
Zmínila jste vyloučené lokality. Podle analýzy z roku 2015 se odhaduje, že v nich žije mezi 95 000 až 115 000 lidí. Což je zhruba polovina všech Romů žijících v ČR. Proč tomu podle vás tak je? A zlepšuje se situace?Vznik sociálně vyloučených lokalit sahá hodně daleko do historie. Souvisí to mimo jiné s rozdělením Československa, kdy Romové ze dne na den přišli o státní občanství, jelikož většina z nich pocházela ze Slovenska. Vznikl velký problém, protože přišli o jakoukoli podporu, jakékoli příjmy. Zároveň Romové byli jedni z prvních, kteří po 89. roce přišli o zaměstnání. Pomalu se zadlužovali například na nájemném a problémy se nabalovaly. Vznikala první ghetta, přičemž některá z nich byla zřízena systematicky „shora“ – kdy obce sestěhovávaly všechny Romy bez rozdílu do vyloučených lokalit. To znamená, že i tzv. „dobré“ Romy, kteří neměli žádné sociální problémy, sestěhovali k lidem, kteří neměli na nájem.
V dnešní době už je to trochu jiné, ale i nyní, když se Rom snaží najít bydlení, tak je to problém. A často je tak jediná možnost právě vyloučená lokalita.
Zajímají se podle vás politici o sociální inkluzi Romů?Vzhledem k tomu, že i já se nyní nacházím na této pozici, tak zájem tu je. I z ekonomického hlediska je důležité investovat finanční prostředky do systematického řešení problémů. Pokud se nebudou systematicky řešit už teď, tak je pouze odsouváme na později. Musíme si uvědomit, že podpora zaměstnanosti a vzdělávání Romů, zvyšování jejich životní úrovně, se vrátí do státního rozpočtu několikrát.
Když někdo argumentuje tím, že pomáháme jen určité skupině obyvatel, tak ano – ale my jí pomáháme, aby se postavila na nohy, aby měla stejné šance a možnosti jako majorita. A aby to následně společnosti vracela.
A je ta politická podpora dostatečná?Jde se pomalými krůčky. Nástroje máme, ale máme i co zlepšovat. Projektů a programů je hodně a mým úkolem nyní je lépe je zkoordinovat a zefektivnit.
Co je podle vás tou největší výzvou, která stojí v cestě lepšímu postavení Romů ve společnosti?Například zákon o národnostních menšinách, který jasně stanovuje, že obce s rozšířenou působností mají ve svých správních obvodech naplňovat integraci Romů. Mají napomáhat integraci, ale často neví, jak, jaké nástroje využít. Koordinace je nutná. Aby všichni věděli, na koho se mohou obracet s problémy. Úřad vlády k podpoře integrace Romů realizuje dotační program na podporu krajských romských koordinátorů – úředníků zaměstnaných na krajských úřadech, kteří jsou blíž regionům, s cílem zajistit metodickou podporu obcím při integraci Romů. Tento systém by měl být pro obce a další lokální instituce jasným modelem spolupráce, ale není tomu tak vždy.
V současnosti například chybí akreditovaný vzdělávací program pro tyto krajské koordinátory. Jeví se jako přínosné mít takový vzdělávací program, který bude mít dopad na zlepšení metodické podpory krajských romských koordinátorů. Vzdělávání a metodická podpora je stejně tak důležitá i pro romské poradce, kteří působí na obecních úřadech, kdy ovšem obec může mít pro tuto pozici vyhraněno například 0,1 úvazku až 1,00 úvazku pro tuto agendu. Není to jednotné. Rozhodnutí o výši úvazku je rozhodnutím obce. Nyní je tak důležité dobře nastavit a zefektivnit systém, aby byl čitelný jak pro samotné instituce, tak pro lidi z komunity. Aby věděli, na koho se obrátit, kde získat informace.
V jednom z rozhovorů jste řekla, že situace Romů má dopad na celou společnost. Co jste tím myslela?Právě to, že lepší postavení Romů zvýší i jejich potenciál pro stát. Zlepší se ekonomická situace všech občanů. To, že Romové žijí v sociálně vyloučených lokalitách, jsou dlouhodobě nezaměstnaní, jsou velice blízko patologickým jevům, má vliv na celou společnost.
Mohl by situaci nějak zlepšit nově zvolený prezident Petr Pavel?Já v to doufám! Jeho přístup určitě může otevřít i romská témata a věřím, že bude otevřený diskuzi a dialogu. Přece jenom je to vždy o politice.
Ptám se proto, že vyvstávaly názory, že Romové většinově volili Andreje Babiše, Petr Pavel jim neměl co nabídnout. Jak to vnímáte vy?Myslím, že tyto názory byly hodně zkreslené i kvůli sociálním sítím. Byly slyšet hlasy spíše podporovatelů Babiše. Ale je spousta Romů, kteří podporují Pavla, který je určitě také dokázal oslovit. Zvolil totiž princip, že prezident je tu pro všechny občany a že podmínky budou nastavené pro všechny stejně. I já razím tento přístup – že v moment, kdy Rom dosáhne určité sociální úrovně, už pak nepotřebuje pomoc.
V minulosti jste řekla, že pro politiky může být voličský potenciál Romů a Romek atraktivní. Bylo tomu tak v prezidentských volbách?Myslím, že asi ještě ne. Zatím to je tak, že Romové stále nechodí volit a nejsou tolik angažovaní. Je otázka času, kdy se více začnou zapojovat do politiky. Zatím se v komunitě nenašel lídr, který by ostatní motivoval, organizoval, zapojoval do občanského života.
Mohlo by tomu pomoci zapojení Romů v samotné politice?Určitě. Je vidět, že se to postupně zlepšuje. Každým rokem a v každých volbách je více a více Romů, kteří kandidují za různé politické strany. V tomto ohledu odvádí dobrou práci server Romea, který se snaží oslovovat romské politické kandidáty, dělá s nimi rozhovory, nabízí různé politické pohledy.
Myslím, že portál Romea i hodně ovlivnil názory Romů v proběhlých prezidentských volbách – dělal totiž rozhovory s každým prezidentským kandidátem, kdy se jich vždy redaktoři ptali na ty stejné otázky. To je ta cesta. Takto specificky otevřít téma voleb romské komunitě. Romea je pro ni širokým a srozumitelným kanálem.
Mají Romové a Romky, kteří se postupně dostávají do politiky, podle vás obtížnější pozici?Určitě. Musí totiž zdolat daleko více překážek. I vzdělaný Rom, který dosáhne ve společnosti určité pozice, má stejné problémy jako Rom, který je nezaměstnaný. Před moha lety mě jako studentku vysoké školy nepustili na diskotéku a bylo evidentní, že to bylo z důvodu toho, že jsem Romka.
Takové problémy vás mohou úplně odradit od zapojování se do společnosti. Proto je třeba co nejvíce podporovat šikovné romské děti. Mohou se totiž potýkat s takovými problémy, které jsou pro majoritu nepředstavitelné. Dané dítě třeba žije ve vyloučené lokalitě, v bytě s dalšími deseti lidmi, má nezaměstnané rodiče – a do toho mu ostatní nadávají kvůli tomu, že je Rom. Musí být tak silné, a to jen aby zvládlo fungování v běžné společnosti. Dítě z majority podobné problémy úplně neřeší. Ano, děti samoživitelů nebo děti z chudých rodin to také nemají jednoduché, ale u romských dětí je to ještě umocněno etnicitou. Jejich podpora může být klíčová pro to, jestli budou žít normální život, nebo po deváté třídě skončí na úřadu práce.
Než rozhovor začal, tak jste vyjádřila potřebu rozhovor autorizovat, jelikož se jedná o citlivé téma. Čím to je, že romská témata jsou ve společnosti stále „citlivá“?Dají se totiž různými způsoby interpretovat – a právě ta zvolená interpretace může mít velký dopad. Romové a romské záležitosti jsou totiž tématy, která rádi využívají extremisté a populisté, když chtějí zvítězit. Kdykoli si chce někdo zvýšit politické body, tak vytáhne Romy a určitá procenta to vždy přiláká. Ale nerada bych o tom hovořila detailněji, abych právě těmto extremistům a populistům nedávala „návod“. (smích)
Je to o sociální zodpovědnosti. I média referující o romských záležitostech by si měla uvědomit, co jejich interpretace může vyvolat. To se ale samozřejmě netýká jenom Romů, ale všech „citlivých“ témat.
Jak byste tedy hodnotila referování médií o Romech?Mnohem více vychází negativní věci. A to pak také vytváří obraz toho, že negativní věci o Romech převažují. Je to logické, vždy je to atraktivnější než nějaký pozitivní příklad.
Mnohdy to ale vůbec nemusí být záměr. Může to být z nepochopení, neznalosti – majorita se s Romy příliš nesetkává. Nekomunikujeme spolu, vlastně se vůbec neznáme. Je to uměle vytvořený pocit. Vy třeba máte ve své partě přátel nějakého Roma nebo Romku?
Nemám.No, vidíte. Samozřejmě, mladí lidé to vnímají jinak a třeba to vůbec nerozlišují. Máte zkušenosti s rozličnými kulturami a národnostmi ze zahraničí, ale tady v Česku možnost navázat bližší vztah s Romem, který žije úplně jiným způsobem života, vlastně nemáte. Vždy říkám, že Romové mají paralelní svět. Když se podíváte do vyloučených lokalit, tak lidé tam řeší úplně jiné problémy – úplně v jiném časovém pásmu. Přitom lidé z majority mohou bydlet hned vedle.
Ve své agendě se zabýváte také postavením romských žen ve společnosti. Budete se snažit nějak více řešit odškodnění za nucené sterilizace? Minulý rok byl sice přijat zákon o odškodnění poškozených, v praxi se ale ukázal jako poměrně neefektivní.Odškodňování už probíhá, ale ano, není to úplně ideální. Mám zatím informace od pana ministra, že na tom intenzivně pracují a snaží se nedostatky odstranit. Doufám, že to bude velmi brzo. Plánuji, že se setkám se zástupci ministerstva zdravotnictví a budu se doptávat na nastalé komplikace i na to, v čem by se to dalo zlepšit.
Jedná se o unikátní věc, o dlouhodobý aktivismus za dosažení zadostiučinění. Tudíž by určitě bylo namístě všechny žádosti a příběhy lidí zdokumentovat. Není to přitom jenom záležitostí Romek, ale i lidí z majority.
Vystudovala jste sociální antropologii. Pomáhá vám to v práci?Ano, studium antropologie mi pomohlo dívat se na různé věci z různých pohledů – a s odstupem. I já sama se jako Romka snažím romskou komunitu vnímat nejen ze svého pohledu, ale i z pohledu majority a dalších lidí v ní.
Bořit stereotypy musí stát hodně sil. Kde berete energii na to jít dopředu?V pozitivních věcech! Mám ráda přírodu, muziku, kamarády… Dělá mi také radost poznávání různých lidí, jak z majority, tak z minority. Když se lidé propojují. A samozřejmě mou životní inspirací jsou moje děti. Vše, co děláme, je pro další generace.
