Ambiciózní ruská hra má spoustu chyb, za kterými se skrývá velice povedená hra.
Atomic Heart je FPS sci-fi akční hra od vývojářského studia Mundfish z Ruska, které na ní pracovalo více než 5 let. Je to velmi ambiciózní titul, který však doplácí na nezkušenost studia a vývojářů (jedná se o jejich debut). Označení neobroušený diamant se k němu tedy hodí.
Vítej v alternativní minulosti ovládané Sovětským svazem
Děj se odehrává v roce 1955 v alternativní minulosti, v níž Sovětský svaz dominuje světu svými technologiemi. Všichni mu závidí jeho roboty, kteří dokáží vykonávat lidskou práci. Roboti pracují v několika vědeckých komplexech a v jednom takovém začíná i děj hry.
RECENZE: Dead Space Remake – lepší survival horor si na PS5 nezahraješ
14. února 2023 18:00
Ten sleduješ očima speciálního agenta P-3, který poslouchá rozkazy vědce Sechenova. Sechenov se chystá vydat systém Kollektive 2.0, díky kterému budou lidé ovládat roboty svými myšlenkami. Problém nastane, když někdo ovládne roboty a ti začnou vraždit všechny kolem.
Většina čtenářů si už po přečtení předchozích dvou vět uvědomí, kam se asi příběh bude ubírat. Smutné je, že děj tě až na jeden zvrat nijak nepřekvapí a tvůrci nepřijdou s žádným originálním nápadem, kam jej posunout. Příběhy o ovládání mysli a robotech, kteří se vzbouří proti svým tvůrcům, jsou stokrát proprané v mnoha sci-fi knihách, filmech či hrách. Atomic Heart by potřebovalo mít v příběhu něco výjimečného a překvapivého, ale nic takového nepřišlo.
Hlavní postava P-3 se téměř do poslední chvíle řídí rozkazy nadřízených, i když moc nedávají smysl. Ostatní postavy se mu i snaží říci, že by měl otevřít oči, a představují mu důkazy, ale P-3 je tak trochu hlupák, který si nedokáže dát 2 a 2 dohromady.
Hlavní postava hláškuje jako akční hrdina z 80. let
Přesto si ho někteří hráči oblíbí. P-3 totiž hláškuje podobným stylem jako akční hrdinové z filmů z 80. let. Občas se to povede, občas to působí spíše trapně či ohraně. My jsme si retro styl zpracování hlavní postavy coby velkého frajera docela užili, jelikož se hodil do herního prostředí.
Některé dialogy jsou však špatně napsané a celková struktura příběhu se moc nezdařila. Tvůrci chodí kolem horké kaše a prodlužují příběh, který je ve své podstatě velmi prostý a neskrývá v sobě žádná komplexní témata, jež by nebyla zpracována lépe v jiných médiích.
Navíc důležité dějové dialogy probíhají během akčních sekvencí a zkoumání světa. Ne vždy se na to tedy dokážeš plnohodnotně soustředit a dostat dokonalý obraz o příběhu a motivacích postav, jelikož musíš čelit silným nepřátelům.
S tím ti pomáhá umělá inteligence ve speciální rukavici, díky které máš nadpřirozené schopnosti. Zajímavé je, že jsou všechny odemčené již od začátku a můžeš si vybrat, do kterých investuješ body dovedností, jež získáš z bojování proti nepřátelům a z objevování zdrojů ve světě.
Na jednu stranu je super, že nemusíš čekat do konce hry na odemknutí všech dovedností, na straně druhé nemáš motivaci vyzkoušet je všechny a investovat do jejich vylepšení, abys prozkoumal*a jejich plnohodnotné možnosti.
Pokud si totiž oblíbíš jednu hned ze začátku, nemáš důvod ji měnit. V každém případě tu možnost máš, protože tvůrci umožnili zrušit si vylepšení v daném stromu schopností bez jakéhokoli trestu a investovat je do zcela jiné schopnosti. Menším zklamáním je jejich počet.
Malý počet superschopností a zbraní
Na výběr je dočasné zmrazení nepřátel, zvednutí nepřátel do vzduchu, štít, elektrický výboj či střílení speciální látky jménem polymer na nepřátele, které zvýrazňují účinky ohnivých, elektrických a mrazivých útoků. Hra postrádá více unikátních nadpřirozených schopností a minimálně i nějaký ohnivý útok.
Podobně jsou na tom zbraně, kterých je celkem 12, ale vývojáři je rozdělili jen do několika typů (pálky a nože na blízko, jedna brokovnice, kalašnikov, ruční zbraň, dvě zbraně napájené tvou elektrickou energií a „bazuka“), což je dost málo.
Podobně jako schopnosti si můžeš vylepšovat i zbraně, ale téměř všechna dobrá vylepšení vyžadují součástky, které najdeš jen ve speciálních bunkrech. V nich nejsou nepřátelé, ale logické hádanky a překážky. Bunkrů je 12 a po čase začnou být stereotypní, takže se na vylepšení zbraní zřejmě vykašleš.
Svět Atomic Heart je rozsáhlý open world, což hře výrazně škodí. Její design, ať už jde o střety s nepřáteli, souboje, či schopnosti, se spíše hodí na uzavřenější prostory, koridory a velké budovy. Okolní svět je pěkný, ať už je řeč o přírodních scenériích, nebo zajímavých konstrukcích a sovětské architektuře. Není v něm ale moc co dělat, a tak by hře prospělo, kdyby autoři všechen ten povedený design natlačili do ucelenějšího a kratšího zážitku.
Open world hře nesedí
Akční hratelnost vyniká právě v uzavřenějším prostředí, ve kterém likviduješ jednoho nepřítele za druhým. Hlavními nepřáteli jsou roboti, ale později se objeví i mrtvá těla ovládaná agresivními rostlinami. Vizuální stránka nepřátel se opravdu povedla, když se po útocích hráče postupně rozpadají a ostrou zbraní je dokážeš i „rozčtvrtit“.
Někteří nepřátelé mají také unikátní typy útoků, které tě dokáží překvapit, a velmi se podařily souboje s bossy. Ve hře jich bohužel není dostatečně mnoho, ale pokaždé jsou něčím speciální, ať už designem útoků, nebo způsobem, jak je zneškodnit.
Během hraní zažiješ několik úžasných filmových scén či epických akčních sekvencí, které jsou skvěle zrežírovány. Odehrají se v nich velké výbuchy, ale i adrenalinové souboje jako z hollywoodských filmů. Škoda, že na stejné úrovni nejsou i ostatní dialogové scény, které jsou občas natočeny ze zvláštních kamerových úhlů.
Hra nabízí dostatečnou výzvu již na střední obtížnosti. Potrvá ti cca 20 hodin, než ji projdeš, ale pokud budeš chtít objevovat skryté oblasti a získat všechna vylepšení, natáhne se to na více než 30 hodin.
Nádherné prostředí a grafické zpracování připomíná BioShock
Prostředí hry je špičkové. Atomic Heart se odehrává na fiktivním místě plném laboratoří, tajných výzkumných zařízení a nádherných zahrad. První půlhodina hry tě zanechá v němém úžasu, když ti představí dokonalou idylku Sovětského svazu a jeho života očima bohatých lidí.
Všude kolem jsou obrovské sochy, vzduchem létají roboti a konfety, všichni jsou šťastní a na pozadí hraje pěkná hudba. Právě celková prezentace je asi jediným aspektem hry, který se tvůrcům podařil dotáhnout k dokonalosti.
Atomic Heart nám svým prostředím nejvíce připomíná krásy létajícího města Columbia ze hry BioShock Infinite. To ale není jediný aspekt, u kterého si při hraní této hry na BioShock vzpomeneš. Některé příběhové linie, režie hry a prostředí totiž připomínají témata obsažená v této herní sérii. Několik herních elementů, i když jsou zábavné, však není zdaleka tak dobře zpracováno jako tam.
Tvůrci si na ramena naložili víc, než kolik dokázali zvládnout. Často při hraní vyjde najevo, že měli dobrý nápad, ale nedostatečně precizní provedení, což vyústilo v zábavné, ale ne příliš komplexní a hluboké herní mechanismy.
Většinu zajímavých designových rozhodnutí a herních mechanik ukázali na začátku a v druhé polovině hry už měli „vystřílené všechny náboje“. Gró hratelnosti se přitom přestane rozvíjet již po několika hodinách. Nic to ale nemění na tom, že akce a souboje jsou zábavné, obzvlášť když k útočení používáš schopnosti a střídáš je se zbraněmi.
Hra tě nevodí za ruku, ale potřebovala by více tutoriálů
Poněkud nešťastná je mapa celé hry. Je nedostatečně detailní, nenabízí žádná vysvětlení a nemůžeš si na ní označovat ani body zájmu a nijak se přes ni navigovat. Tvůrci vícekrát zvolili přístup, ve kterém hráče nechtějí držet za ruku a vysvětlovat mu, co má jak zvládnout. V některých případech se to podařilo, když jsme byli rádi, že nám tvůrci neříkají dopředu zbytečné detaily a nechají nás potrápit se.
Jednou či dvakrát jsme se však v příběhu nemohli pohnout, protože jsme neuměli otevřít dveře. Ukázalo se, že se otevírají úplně jinde a hra nás nasměrovala špatným směrem. Doposud například nechápeme systém, jak se odemykají zamčené dveře. Náhodně jsme otáčeli analogem na ovladači, dokud se to nepodařilo.
Na druhou stranu jsou zbývající puzzle a logické hádanky vynikající. Už dlouho jsme se ve hře nesetkali s tak originálními a zábavnými logickými řešeními odemykání nedostupných prostor. Jednou budeš muset mačkat tlačítka ve správném momentu, kdy zasvítí kontrolky (směr, ve kterém se kontrolky rozsvěcují, se otáčí při každém správném odkliknutí), jindy zase budeš muset přesměrovat lasery podle jejich barev.
S otevíráním pokojů a zámků souvisí také takzvané lootování. Jedná se o proces, během kterého získáváš suroviny a náboje. Atomic Heart k lootování přistupuje v unikátní a originální formě. Díky speciální rukavici stačí, když podržením tlačítka natáhneš ruku a ta automaticky otevírá šuplíky, skříně či bedničky a sbírá z nich zásoby. Značně to urychluje celý proces, a navíc to vypadá cool.
Co cool není, je občasně přehnaný sexismus. Tvůrci učinili ze žen sexuální objekty, ať už jde o skutečné lidi, nebo robotické ženy, jejichž těla i pohyby evokují sex i během akčních scén. Ve hře se nachází také jedna velmi dlouhá scéna, ve které smyslně tančí robotické baleríny. Z hlediska choreografie jde o pěknou scénu, ale občas se nedá zamyslet nad tím, zda bylo nutné vidět tolik kamerových přiblížení na jejich zadky.
O tom, že je tato hra problematická, jsi už možná slyšel*a. Jedním z důvodů je i to, že v ní najdeš slavný animák Jen počkej, zajíci! Téměř celý seriál si můžeš prohlédnout na televizních obrazovkách, které se nacházejí v pokojích, kde si ukládáš postup a vylepšuješ zbraně a schopnosti. Tvůrci však ve hře zapomněli (nebo ji tam dali úmyslně) i rasistickou scénu ze seriálu, na který jinak vzpomínáme nostalgicky.
Zábavná a originální hra, kterou nedotáhli do konce
Atomic Heart navíc výborně vypadá. Studio Mundfish vytvořilo detailní a krásné modely zbraní, budov, nepřátel a předmětů celkově. Grafické zpracování je zde na vysoké úrovni, i když spíše než jeho detailnost a kvalita textur zaujme nasvícení a výtvarný styl. Tvůrci se však nevyhnuli občasným technickým chybám, které nám znepříjemňovaly recenzování, ale patche by je měly odstranit.
Vývojáři měli spoustu originálních nápadů, které se skrývají pod vrstvou nedotažených herních mechanik. Naštěstí vše vynahrazuje akční a zábavná hratelnost, která tě bude provázet na každém kroku.
Atomic Heart je béčkový BioShock v krásném prostředí a s úžasným designem levelů na pozadí komunistické vlády Sovětského svazu. Tvůrci udělali chybu, když se pokusili vytvořit větší open world svět namísto toho, aby stvořili menší, ale komplexnější levely s bohatším obsahem nepřátel a zbraní. Ve své podstatě jde o dobrou hru, u které si však až příliš často řekneš, že řada jejích aspektů mohla být komplexnější a lépe zpracovaná. I proto jí udělujeme 7/10.
