Atopický ekzém je jedním z nejčastějších kožních onemocnění, přesto bývá ve společnosti často tabuizován.
„Atopický ekzém mám úplně od malička. Děti se mě často bály a nechtěly se se mnou kvůli tomu kamarádit. Nikomu to nemám za zlé, je to u dětí úplně přirozená reakce. Spíš si myslím, že se o různých nemocech, poruchách a vlastně čemkoliv, co se zdraví týče, s dětmi málo mluví a málo vysvětluje.“
Tak Refresheru popsala jedna z pacientek pouhý zlomek svých zkušeností s atopickým ekzémem. Nemocí, která se kromě těla může neblaze podepsat i na duši.
Psychika jako možný spouštěč i důsledek ekzému
U Markéty se atopický ekzém objevil poprvé, když jí byl pouhý rok. Dnes je jí dvaadvacet, za tu dobu poznala nemoc z mnoha úhlů. „Ekzém se u mě projevoval a projevuje různě. Momentálně je to nejvíc na rukou a pažích, kdy mám kůži zarudlou, suchou až do popraskání a různé svědivé vyrážky. Sem tam se objeví něco jinde po těle nebo i na obličeji. Neustále mě něco svědí. To už jsem se naučila za ty roky ignorovat, ale i tak se drbu jako pes,“ vypráví.
I když se Markétě v poslední době daří škrábání vlastního těla krotit, přiznává, že jsou chvíle, kdy to jde těžko.
Jde o neinfekční zánět kůže, který často začíná v dětství a probíhá dlouhodobě s obdobím zhoršení a zlepšení. Patří mezi nejčastější kožní nemoci, postihuje až 7 procent osob. Jde o nemoc významně zhoršující kvalitu života. Akutní průběh ekzému se vyznačuje červenými skvrnami, pupínky a puchýřky, které splývají ve skupinky, jež jsou neostře ohraničené.
Na povrchu mohou být šupiny, oděrky ze škrábání, projevy mohou mokvat a potom se pokrývat strupy. Při chronickém průběhu jsou ložiska ekzému červená, hrubá, rozpraskaná (praskliny bývají na prstech, ploskách a dlaních). Může dojít k výpadu zevní třetiny obočí, pod očima bývá vráska a kolem očí hnědě zbarvená kůže.
U atopického ekzému totiž hraje stěžejní roli psychika. Zvýšená stresová zátěž může být jedním z primárních spouštěčů, ale i důsledkem této nemoci. „Když přijde nějaká stresová situace, v osobním životě nebo třeba zkouškové období, všechno snažení je tatam a ekzém si dělá, co chce,“ říká Markéta.
Bolest a nevzhledně vypadající pokožka mohou následně způsobit zhoršení psychického stavu a člověk se dostává do začarovaného kruhu. „Atopický ekzém je onemocnění, které má na psychiku velký vliv. Pacienti s atopickým ekzémem jsou často více úzkostní, až depresivní, mnohdy se za svou kůži stydí a mohou se cítit kvůli projevům ekzému stigmatizovaní,“ uvedla pro Refresher dermatoložka Natália Havlíček. Výjimkou nebývají pocity méněcennosti, vyšší agresivita, nebo dokonce sebevražedné myšlenky.
1. Ekzém je nakažlivý. Ne, atopický ekzém nakažlivou nemocí není. K přenosu nemůže dojít ani dotekem postižených míst, ani přenosem tělními tekutinami.
2. Ekzém se týká pouze kůže. Ve skutečnosti jde o problém imunitního systému. Současně se mohou vyskytovat i příznaky postižení jiných orgánů – senná rýma a astma.
3. Ekzém je vyléčitelný. Přestože existují léčebné postupy, které příznaky ekzému zhojí, zázračný lék, který by tuto nemoc vyléčil natrvalo, neexistuje.
4. Ekzém je způsoben špatnou hygienou. V žádném případě. O příčinách si více povíme v další části článku, špatná hygiena mezi ně ale nepatří.
5. Ekzém je něco jako akné. Tyto nemoci nejsou stejné. Zatímco hlavním problémem akné je mastná kůže, u ekzému je tomu naopak – je to suchá kůže.
Spouštěčů ekzému je mnoho, svou roli hraje genetika i strava
Na vzniku atopického ekzému se podílí několik faktorů. Natália Havlíček zmiňuje hlavně genetické, imunologické nebo infekční, roli může hrát i porucha kožní bariéry (složení lipidů v povrchové vrstvě kůže a zvýšená ztráta vody kůží, pozn. red.), životospráva a zevní vlivy prostředí. „Mezi hlavní spouštěcí faktory řadíme kromě zvýšené stresové zátěže také alergeny, dráždivé látky nebo hormonální změny, zejména v těhotenství,“ říká lékařka. Server Healthline pak konkrétně vyjmenovává třeba mýdla a jiné hygienické a kosmetické přípravky, některé druhy oděvů, syntetické materiály nebo cigaretový dým.
Klíčovou pozici má ale podle lékařů genetika. Pravděpodobnost výskytu ekzému u dítěte v případě postižení jednoho rodiče je šedesát procent. Mají-li ekzém oba rodiče, blíží se tato pravděpodobnost až jednaosmdesáti procentům.
Svou roli v případě vlivů na možné zhoršení či zlepšení atopického ekzému má i stravování. Pacienti by se podle dermatoložky měli vyvarovat jídlům, která mohou projevy ekzému potenciálně zhoršit. „Většinou se jedná o potraviny s vyšším obsahem histaminu, jako jsou například citrusy, jahody, rajčata, fermentované sýry, ryby, mořské plody, čokoláda nebo alkohol,“ říká Natália Havlíček a dodává, že některým pacientům a pacientkám se osvědčily i eliminační diety, třeba bezmléčná nebo bezlepková. Druhým dechem ale upozorňuje, že u řady lidí se atopický ekzém zhoršoval i navzdory tomu, že dodržovali striktní dietní opatření.
Různé diety zkoušela i Markéta. Jak ale přiznává, většinou neúspěšně. „V dětství se mnou rodiče prošli vším možným, ani si už nepamatuju, co všechno to bylo. Jedinou vzpomínku mám na doktora, za kterým jsme jeli hroznou dálku a nakonec mi zakázal čokoládu a já byla celá špatná, že si nemůžu dávat nedělní kakao,“ vzpomíná. Na střední škole prý zkoušela dietu bez mléka, po měsíci s ní ale skončila.
Když si zajdu na pár drinků s kamarády, tak se z toho moje kůže vzpamatovává klidně několik dní.
„Popravdě jsem docela velká milovnice jídla a raději se budu prát s ekzémem než se nějak omezovat. Třeba se jednou dokopu k tomu, že vyzkouším něco na delší období. Teď má pro mě ale větší hodnotu užívat si to, co mi chutná, než přemýšlet, co můžu a co ne,“ říká otevřeně. I tak se ale snaží některé věci omezovat, třeba dermatoložkou zmiňované citrusy a alkohol, který je pro Markétinu kůži asi nejhorší. „Když si zajdu na pár drinků s kamarády, tak se z toho moje kůže vzpamatovává klidně několik dní,“ doplňuje.
Potřebujeme, aby se z nemocí nedělali takoví strašáci
Markéta se v souvislosti s atopickým ekzémem setkala s rozličnými reakcemi okolí, a to už od dětství. „Děti se mě často bály a nechtěly se se mnou kvůli tomu kamarádit. Nikomu to nemám za zlé, je to u dětí úplně přirozená reakce,“ říká dnes. Nepříjemné zážitky se s ní nějakou dobu táhly. Nejvíce si prý oddychla, když začala chodit na střední školu a byla v novém prostředí.
Zapomenout úplně nejde, ale je krásné být někde s kamarády nebo přítelem a ani na minutu nepomyslet na to, že jsem někde zarudlá nebo mám suchou kůži. To pro mě dříve normální nebylo.
„Začala jsem zjišťovat, že se vlastně i já můžu někomu líbit a třeba si i najít přítele. Všem kamarádům a i (teď už bývalým) partnerům jsem moc vděčná, že ekzém, který pro mě byl roky zábranou, brali jako něco, co nijak neomezuje naše vztahy,“ říká. Jí samotné trvalo roky uvědomit si, že ekzém nemusí schovávat. Doby, kdy raději rušila plány, než aby šla na veřejnost se zhoršenou kůží, už jsou prý naštěstí pryč.
Nemocné s atopickým ekzémem musí vyšetřit kožní lékař, který stanoví diagnózu a doporučí praktickému nebo dětskému lékaři či alergologovi léčebný postup. Základní péče zahrnuje promazávání kůže a léčebné koupele. V akutní fázi ekzému se využívají obklady a místní léčba hormonálními prostředky (kortikosteroidy), které ale mají svá pro i proti. V těžkých případech ekzému se sahá k celkové léčbě tabletami antihistaminik, někdy i k prednisonu (jen krátkodobě, injekční kortikosteroidy se nedoporučují) či jiným lékům ovlivňujícím imunitu.
Mezi další možnosti léčby se řadí třeba lázeňská kúra, olejová koupel, používání přírodních kosmetických produktů a neparfemovaných výrobků, případně už zmiňovaná dieta.
„Samozřejmě zapomenout úplně nejde, ale je krásné být někde s kamarády nebo přítelem a ani na minutu nepomyslet na to, že jsem někde zarudlá nebo mám suchou kůži. To pro mě dříve normální nebylo,“ sděluje Markéta. Ví, že velkým spouštěčem je pro ni psychický stav a stres. V budoucnu by si prý chtěla najít odbornou psychologickou pomoc a zapracovat na sobě i z této stránky. „Věřím, že toho mám hodně nevyřešeného a s pomocí psychologa nebo terapeuta bych se mohla posunout zase o něco dál,“ myslí si.
Podle Markéty je ale nezbytné i to, aby se o tomto onemocnění (a vlastně jakékoli jiné nemoci) mluvilo. To se prý dostatečně neděje a nemoc bývá často tabuizovaná. „Dlouhou dobu jsem si myslela, že jsem snad jediný člověk s ekzémem na planetě a že nás tu moc není,“ říká.
Pomohlo jí, když se odhodlala a přidala na Instagram fotografii, kde má ekzém na obličeji. „Ozvalo se mi na to několik lidí, kteří si procházeli nebo procházejí něčím podobným. Ekzém třeba mají taky celý život, ale nikdo o tom neví, protože se stydí a raději ho schovávají. Spousta lidí mi i poděkovala, že jsem byla schopná něco takového sdílet a že konečně cítí, že na to nejsou sami,“ sděluje.
A přesně to je podle Markéty potřeba – aby byli lidé s atopickým ekzémem vidět, slyšet a aby se z nemocí obecně nedělali takoví strašáci. „Každý z nás si něčím prochází a čím více to budeme řešit, tím více se všem uleví. Nestyďte se za sebe, lidské tělo je jenom schránka a to nejdůležitější je uvnitř. Já sama nejsem se vším kompletně smířená, ale věřím, že jsem na dobré cestě. Tak pomozte mně, sobě a lidem ve vašem okolí. Třeba jenom nevíte, že si váš blízký zrovna něčím prochází,“ apeluje na okolí.
V Česku se o osvětu v případě atopického ekzému snaží třeba projekt (A)top život. Založila ho Inka Teschinská, která má sama s ekzémem zkušenosti. O vlastních pocitech začala psát blog, který začalo číst stále více lidí. „Objevila se spousta těch, kteří procházeli stejnými problémy. Stejně tak blog uklidňoval i ostatní, a tak se zrodila komunita a projekt (A)top život, který sdružuje osoby trpící kožními problémy, zejména atopickým ekzémem, vyvrací mýty, buduje osvětu a také informuje o nadužívání kortikosteroidů,“ vysvětlila v rozhovoru Teschinská. Projekt (A)top život funguje kromě webových stránek i na Instagramu a Facebooku.
