„Už jsem projel Balkán, Turecko, Irák, Írán a Afghánistán. Celou cestu chci absolvovat s minimálním rozpočtem, což znamená, že se snažím utrácet jenom za jídlo, pokud to situace umožňuje. V 99 % případů se mi to daří – jezdím všude stopem a nespím v hotelech. Vyloženě stanovený budget nemám, jen nechci utrácet za blbosti, které nejsou potřeba.“
„Když se řekne Afghánistán, většina lidí si představí, že tam lidé běhají po ulicích se zbraněmi, všude se střílí a všechno vybuchuje. I já jsem si představoval, že to bude větší tóčo. Teď je ale Afghánistán za mě takový brutálnější Balkán. Žije se tam jinak než u nás, ale nikdo tam podle mě momentálně nemá v plánu někoho unášet ani terorizovat.“
„Všude mě přivítali moc pěkně. Jednou jsem třeba přišel do vesničky asi o pěti domech a nesl si s sebou špagety s protlakem – a jelikož nenosím vařič, měl jsem v plánu to uvařit někde po cestě. Potkal jsem týpka, ukázal mu špagety, rukama naznačil, že bych je chtěl uvařit a hned mě vzal dovnitř. Společně jsme pak vařili a jedli.“
„Tálibánci po mně chtěli většinou pas, kde je i cestovní povolení. Ale reálně – oni jsou tak hloupí, že většinou neumí ani číst, a ani moc neví, co se po nich chce. Jenom ví, že turista má mít nějaký papír. Takže když jim ten „nějaký papír” ukážeš, většinou tě pošlou pryč. Strach jsem nikdy neměl.“
Co jsme se Svaťou všechno probírali se dozvíš v článku na webu.