Všechno, co potřebujete vědět o filmu #6 - Drákula a Frankenstein jako první zvukové horory

Od skřípění rychlých kol a rozstřílených mafiánů se dostáváme k dalšímu úspěšnému žánru 30. let a to je horor. Snímky s hororovou či mysteriózní tématikou vznikaly samozřejmě už v němé éře, ale až díky zvuku mohly prorazit. Přesto, že většina z nich trpěla technickými chybami nebo příběhovou nedokonalostí, nic jim nebránilo, aby se staly kasovními trháky.

Dnes si v klidu sedíme a požíráme popcorn při sledování všech těch pátků třináctých, saw experimentů, kostek a ostatních vizuálně namačkaných hororů, které se tváří drsně, ale pod pozlátkem se skrývá prázdnota. Jak vypadaly ty jedny z prvních hororů? Při kterých lidé utíkali z kin nebo se třásli strachy při návratu domů? To všechno a mnohem víc v následujících odstavcích.

Universal rozpoznal možný potenciál ve zmíněném žánru a v roce 1931 předvedl filmovou adaptaci nejznámějšího upíra, Drákuly, kterého ztvárnil Béla Lugosi. Ten se později stal obrovskou hvězdou a horor prakticky neopustil až do své smrti v roce 1956, kdy mu bylo 73 let. Ovšem život žil naplno, o čemž svědčí i fakt, že ve svých 70 letech se ještě stihl oženit a jeho posledním přáním bylo, být pohřben v kostýmu Drákuly, a tak se i stalo.

Další hereckou hvězdou se stal Boris Karloff, ten si totiž zahrál slavné monstrum Frankensteina (1931). Ačkoliv byli Karloff a Lugosi hereckými konkurenty, v osobním životě si byli velmi blízcí. Borisova kariéra se po roce 1931 rapidně vyhoupla a jeho sláva trvala dalších 40 let. Nicméně už nikdy se mu nepodařilo předčít Frankensteina. Když Lugosi umírá, Karloff odjíždí do Anglie, kde v roce 1969 umírá na následky prochladnutí.

Film na motivy úspěšného románu stál téměř 300 tisíc dolarů, což na tu dobu byly nemalé peníze. Ovšem úspěch, který po premiéře nastal, nečekal snad nikdo. Snímek vydělal 13 milionů dolarů a rázem se stal legendou. Jen cena originálního plakátu je odhadovaná na 600 tisíc dolarů. Roky 1933 – 1935 znamenaly velký rozvoj hororu. V roce 1932 vznikl snímek Starý temný dům, který se opět trochu odlišoval. Tvůrci totiž zkombinovali thriller a komedii, tahle kombinace je v dnešní době celkem zaběhnutou konvencí. V mnoha případech komedie přechází do parodie a vzniká kupříkladu cyklus Scary Movie.

Vraťme se zpátky a připomeňme si jeden z nejlepších hororů, který byl kdy natočen. Ano přesně tak, je to onen legendární Neviditelný muž (1933). Film tak technicky inovativní, že i dnes v době plné digitálních efektů, 3D a dost možná i 4D, nám při projekci tuhne krev v žilách. O rok dříve ještě vznikl další velmi významný skvost v tomto děsivém žánru. Německý kameraman Karl Freunde, který pracoval již na němých filmech, se tentokráte chopil režie a natočil velmi působivé dílo, Mumie (1932). I zde se objevuje v roli Imhotepa Boris Karloff a jak už jméno faraona napovídá nám mnohem známější verze z roku 1999, se v mnohém inspirovala touhle klasikou.

V následujících letech poptávka po hororu postupně upadala. Společnost Universal se zaměřila na jiný typ produkce a jedinou firmou, která se ještě pokoušela vytvářet hrůzostrašné příběhy, byla společnost RKO, jejichž filmy byly brány jako „béčkové“. Přesto je dobré zmínit snímek Kočičí lidé (1942), tentokráte se tvůrci vyhnuli znázorňování obludných monster, ale vsadili spíše na psychologický strach, takže budují napětí pomocí atmosféry a vykreslování postav.

A pro srovnání...

Horor přestal být žádaným a do popředí ho dostal až mistr Alfred Hitchcock. Nicméně velmi oblíbenými byli už jednou zmíněné ztřeštěné komedie, které v našem prostředí představovaly osobnosti jako Vlasta Burian, Oldřich Nový, Nataša Gollová a další. Takže si příště uděláme takovou exkurzi do Československého filmu 30. let. Je na co se těšit. Stay Fresh!