Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Středa 25. 11. 2020 svátek má Kateřina

hledej na refresheru

Chceš dostávat notifikace i na tomto zařízení?
Zajímavosti
16
johnnybravo
6. květen 2015, 20:09
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let

Zhroucení vrtné věže v poušti Karakum spustilo unikání plynů. Sověti se kráter rozhodli zapálit s tím, že plyn za chvíli vyhoří, ale vytvořili tím "bránu do pekla".

johnnybravo
6. květen 2015, 20:09
Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let
Musíš být přihlášený/á, abys mohl/a uložit článek.
Nepodarilo sa uložiť zmeny. Skús sa nanovo prihlásiť a zopakovat akciu.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
16
Uložit na později.
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

O tom, zda skutečně existuje místo věčného zatracení a ohně s názvem peklo, bychom mohli vést debaty dlouhé hodiny, ale určitě  alespoň jednou v životě napadlo popřemýšlet nad tím, že pokud by opravdu existovalo někde hluboko pod zemským povrchem, bylo by přístupné přes nějakou vstupní bránu, nebo by se do něj nedobrovolně dostávali pouze hříšníci? Nechme však hypotetických otázek a pojďme se společně podívat na místo, které by se za pekelnou bránu skutečně dalo považovat. Je možné, že jsi o něm již v minulosti slyšel, protože přibližně v polovině loňského roku zvažovala turkmenská vláda možnost, že z něj udělá velké turistické lákadlo, avšak do dnešních dnů se odvážný plán velmi dopředu neposunul. Určitě jsi pochopil, že řeč je o Turkmenistánu, bývalé součásti Sovětského svazu, jehož přibližně 70 % území pokrývá písečná poušť Karakum.

 

Turkmenistán to ve své moderní historii neměl jednoduché, i když si po jeho připojení k carskému Rusku, což se odehrálo ještě v 19. století, místní obyvatelé na chvíli vydechli a po období pronikání ruského vlivu a vojsk na území dnešního Turkmenistánu na čas nastal klid. Další turbulence přišly v roce 1924, kdy Turkmenistán přebraly sovětské mocenské složky a získaly tak plnou kontrolu nad zemí. Ani po osamostatnění a oddělení od zanikajícího Sovětského svazu se situace nevyvinula příliš růžově, když byl v referendu prezidentem zvolený prezident Saparmyrat Nyýazow a navzdory demokratickému zřízení začala vlna tvrdých zákroků proti lidem s rozdílným názorem, než kterému věřil sám prezident, který byl dokonce dodatečně vyhlášen za doživotního prezidenta, ale období jeho vlády skončilo v roce 2006, kdy náhle zemřel. Až do roku 2012 měli obyvatelé Turkmenistánu ve volbách možnost vybírat si pouze mezi jedinou politickou stranou, to však skončilo v zmíněném roce, kdy byla založena druhá politická strana v zemi.

 

Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let

WikiMedia

 

S hlavním městem Ašchabad ses již pravděpodobně setkal v zeměpise, ale Turkmenistán se může pyšnit i dalšími přednostmi, i když je z většinové části pokryté pouští. Právě díky ní se rychle přišlo na to, že se hluboko pod zemí nacházejí obrovské zásoby nerostných surovin jako zemní plyn či ropa a tehdejší sovětské zřízení si podobné přírodní bohatství nenechalo zpod nosu ukrást. Školení inženýři se zasloužili o výstavbu mnoha vrtných věží a většina z nich dlouhá léta úspěšně těžila cenný materiál zpod zemského povrchu, ale jedna z věží se stala obětí katastrofy, která své následky světu ukazuje dodnes. Vrtná věž nacházející se u maličké vesničky Derweze, kde před pár lety žilo pouze něco přes 350 obyvatel, zpočátku vypadala, že je ve skvělé kondici, ale jednoho dne se něco pokazilo, věž se propadla a na jejím místě zůstal velký kráter o průměru více než 69 metrů a hloubkou asi 30 metrů.

 

Sovětští inženýři zůstali zpočátku z incidentu překvapení, ale rychle se pustili do záchranných prací, aby neuškodili místní fauně a flóře, což může vyznít zábavně, jelikož se věž zřítila uprostřed pouště. Bohužel, incident se odehrál na místě, které je přírodním zdrojem velkého množství zemního plynu a z ruin začal ihned unikat nebezpečný metan, což kompetentním nedalo spát, a proto se rozhodli pro vcelku jednoduché řešení. Kráter se zemním plynem se rozhodli podpálit v domnění, že přítomný plyn brzy vyhoří, místo zůstane nedotčené a unikající metan nijak zvlášť nepoškodí krajinu. Co však čert nechtěl, ve výpočtech se pravděpodobně někde stala chyba a sovětští inženýři se pořádně přepočítali při tom, když odhadovali, kolik zásob zemního plynu by se pod kráterem ještě mohlo nacházet. Plánovali, že zbývající plyn dohoří za několik dní, ale opak byl pravdou a obrovskou díru v nehostinné poušti, ze které šlehají obrovské plameny, si mohou lidé všimnout již ze vzdálenosti několika kilometrů.

 

Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let

WikiMedia

 

Kráter hořel v roce 2010 již téměř 40 let, ale turkmenistánskému prezidentovi, který mimochodem do úřadu nastoupil po zesnulém Nyýazowi, Gurbangulymu Berdymuhamedovovi se neobvyklé místo přestalo líbit, řekl si, že neustálého hoření už bylo dost a svým podřízeným přikázal, aby vypracovali plán, pomocí jehož hořící plyn zastaví, ať už zasypáním nebo nějakým jiným způsobem. Lid však prezidentovo rozhodnutí celkem mrzelo, protože i „brána do pekla", jak se místo lidově nazývá, patřilo mezi skupinu atrakcí, díky kterým do země každoročně proudí alespoň nějací turisté. Tehdy od svého plánu po čase upustil, ale i nadále vyjadřoval nesympatie vůči kontroverznímu kráteru. Jeho rétorika se však obrátila úplně naruby právě v loňském roce, když se na místo byl dokonce osobně podívat a nekonečný oheň ho okouzlil až natolik, že se zapřísahal, že z kráteru udělá turistickou atrakci hodnou celosvětových standardů.

 

Abychom se dostali i k bližším informacím, je třeba podotknout, že cesta ke kráteru rozhodně nepatří mezi ty nejjednodušší, o čemž svědčí nejen vzdálenost asi 270 kilometrů od hlavního města, ale také skutečnost, že se nachází v poušti. Naštěstí, nebo možná bohužel, se stále najdou odvážlivci, kteří místní lid poctí svou návštěvou a navzdory výrazným varováním úřadů o tom, že se kráter teoreticky může kdykoliv propadnout hlouběji a zvětšit svůj průměr, lidé stále s oblibou nahrávají úchvatné záběry přímo z okrajů kráteru. Místo se však nestalo pouze vděčným cílem lidí toužících na vlastní oči vidět hořící díru v zemi, kteří si výhled užívají „pouze" z okrajů, ale našel se už minimálně jeden dobrodruh, který se vydal přímo do jeho útrob. Legendy vesničanů sice říkají, že každý a vše, co se jednou dostane dovnitř kráteru, se už nikdy živé a zdravé ven nedostane, ale chlápek jménem George Kourounis se o to pokusil a mýtus vyvrátil. Za pomoci svých kolegů se lanem dostal až na samotné dno kráteru, kde kromě pekelné atmosféry posbíral i důležité vzorky půdy, díky kterým si odborníci budou moci odpovědět na otázky, zda v takových podmínkách vůbec může existovat nějaká forma života. Pokud bys George rád viděl přímo v akci, zkus si na internetu vyhledat dokumentární sérii od National Geographic s názvem Die Trying, kde se George nejenom rozpovídal o svých zážitcích, ale poukazoval divákům i mimořádně zajímavé záběry ze své expedice.

 

Na závěr bychom ti rádi dali jednu radu, a to takovou, že vyzkoušet zajít přímo ke kráteru na vlastní kůži zřejmě nedoporučujeme. Nejenže jsou stále ve hře jisté zdravotní rizika, ale problémový je i samotný transport z hlavního města do potřebné oblasti. Na druhé straně, Turkmenistán přece není jen „brána do pekla", ale i množství zajímavých míst či městeček, kde se člověk může nejen pobavit, ale nabažit se i kulturou, která nemusí pro našince být tak vzdálená.

 

 

Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let

Foto: George Verschoor

 

Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let

Foto: George Verschoor

 

Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let

Foto: George Verschoor

 

Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let

Foto: George Verschoor

 

Brána do pekla v Turkmenistánu: Jak sovětské výpočty skončily kráterem hořícím již 44 let

Foto: George Verschoor

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
Ohodnoť článek
78
Sdílej článek
Hodnocení tohoto článku je dostupné jen s aktivním předplatným REFRESHER+.
Předplatit
Zrušit
Při hodnocení článku nastala chyba. Zkus se nově přihlásit a znovu ohodnotit článek.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
NAHORU
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Posílat e-mail
Nejčtenější
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Více
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.