Přepnout do nočního režimu
Přepnout do denního režimu
Neděle 25. 10. 2020 svátek má Beáta

hledej na refresheru

Chceš dostávat notifikace i na tomto zařízení?
Zajímavosti
61
johnnybravo
28. srpen 2015, 10:48
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

Příběh lásky slovenské Židovky a nacistického dozorce z Osvětimi, díky kterému přežila nejen ona, ale i její sestra

Slovenka Helena padla během druhé světové války v Osvětimi do oka nacistickému dozorci a příběh neuskutečnitelná lásky znamenal, že tábor přežila.

johnnybravo
28. srpen 2015, 10:48
Příběh lásky slovenské Židovky a nacistického dozorce z Osvětimi, díky kterému přežila nejen ona, ale i její sestra
Musíš být přihlášený/á, abys mohl/a uložit článek.
Nepodarilo sa uložiť zmeny. Skús sa nanovo prihlásiť a zopakovat akciu.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
61
Uložit na později.
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

Jen několik desítek kilometrů od slovenských hranic leží místo, které svou hrozivou atmosférou až dodnes, více než 70 let později, připomíná všem návštěvníkům, co se dělo během druhé světové války. Polské město Osvětim má však bohatou historii. První zmínky o něm se našly v dokumentech již z roku 1179 a až do druhé světové války bychom nemohli tvrdit, že se svými několika desítkami tisíc obyvatel hraje v polské historii výraznou roli. Všechno se změnilo, když ve vojenských kasárnách na kraji města během války nacisté vystavěli koncentrační tábor Auschwitz I. Tehdejší areál opuštěných kasáren znamenal pro Němce ideální podmínky na místo, kde by mohli ve velkém shromažďovat zajatce. Auschwitz začal s provozem již v květnu roku 1940, na místo velitele byl dosazen Rudolf Höss a v průběhu následujících měsíců přibývali vězni v tisících. Již v roce 1941 byl proto založen i tábor Auschwitz-Birkenau, který ležel jen přibližně 3 kilometry od původního tábora, ovšem jeho funkce byla jiná. Nešlo o tábor koncentrační, ale vyhlazovací, což v praxi znamenalo, že do něj lidé proudili na téměř jistou smrt. A právě v něm se odehrával i příběh slovenské Židovky jménem Helena Citrónová, která tu svou odvrátila díky nepravděpodobné lásce s jedním ze strážců.

 

Helena nalevo, dozorce Wunsch napravo

Příběh lásky slovenské Židovky a nacistického dozorce z Osvětimi, díky kterému přežila nejen ona, ale i její sestra

 

Kdo by byl řekl, že pro nacisty podřadnou židovskou rasu si oblíbí nenáviděný strážník Franz Wunsch. Popravdě, neoblíbil si Židy obecně, ale krásnou Helenu, která mu hned po prvním setkání padla do oka až natolik, že jí v následujících dnech a týdnech začal své zalíbení projevovat bizarními způsoby, zejména co se prostředí vyhlazovacího tábora týká. Příběh společné lásky začal v březnu roku 1942, když Helena přišla jedním z mnoha transportů do tábora. Měla štěstí, že byla v té době v relativně slušné kondici a nacisté ji neposlali do plynové komory rovnou na smrt, ale raději ji zapřáhli do těžké a namáhavé práce. Zanedlouho do tábora byla dopravena i její sestra s dětmi, takže Helena měla alespoň nějakou oporu v osobě vlastního sourozence, i když pracovala s cihlami v rozbitých budovách, pomalu se jí přestalo chtít žít. Ženy kolem ní dennodenně odpadávaly únavou a umíraly přímo před jejíma očima, a tak si jednoho dne řekla, že se svým osudem něco musí udělat a ze své práce se nějakým způsobem dostat na pracoviště, kde to až tak namáhavé není. Přiznala, že když jedna ze spoluvězeňkyň v jejím bloku zemřela, Helena si oblékla její šaty a jelikož nebožka pracovala ve fabrice zvané Kanada, kde se třídil majetek a osobní věci příchozích vězňů, myslela si, že tohle by pro ni mohl být alespoň částečně nový začátek.

  

Uvědomovala si, že případné odhalení ze strany dozorců by znamenalo jistý rozsudek smrti, ale i tak se na další den s nízkým sebevědomím vydala do zmiňované fabriky, ovšem co čert nechtěl, velitelka si všimla neznámé tváře, sebrala ji stranou a Helena v té chvíli věděla, že je konec. Rozsudek zněl trest smrti, a i když na tom Helena nebyla fyzicky špatně, za takové hrubé porušení pravidel nemohla od nacistů čekat nic jiného. S otřesnou myšlenkou na svůj blízký konec se Slovenka uzavřela do sebe, ale neuvěřitelná shoda náhod přišla během pracovní přestávky, kdy se velitelka vězeňkyň přišla mezi ně vyptávat na to, která z nich umí pěkně zpívat. Helena nejdříve otázku promlčela, ale jelikož se o její slušném pěveckém nadaní vědělo, nakonec výběr padl na ni a ona se zanedlouho postavila před svou budoucí lásku. Franz Wunsch, příslušník jednotek SS a v té době i velitel bloku, ve kterém momentálně pracovala i Helena, v ten den slavil narozeniny a protože si je chtěl alespoň částečně užít, rozhodl se poslat pro talentovanou vězeňkyni. Helena před něj předstoupila s pláčem v očích, ale nakonec byla donucena zazpívat a když skončila, Wunsch věděl, že se mu Helena výjimečně líbí. Prý jí tehdy řekl, aby mu zazpívala ještě jednou, ale když se do toho uplakaná Židovka nehrnula, jen dodal kouzelné slovíčko prosím. Helena nevěřila vlastním uším, protože vězni nemohli od dozorců v žádném případě čekat jakýkoliv projev náklonnosti, ale tentokrát to bylo jiné.

 

Samozřejmě, že mu Helena po tom všem i přes přemáhání se zazpívala ještě jednou a díky tomu Wunsch rozhodl, že jí bude trest smrti zrušen a dokonce se mu podařilo zařídit, že Helena druhý den nastoupí na stejnou pozici ve fabrice. Zdálo se to jako kouzelný sen a ona tomu nechtěla uvěřit, ale když se při ní během práce o několik dní později Wunsch zastavil, podal jí krabičku sušenek a lísteček se vzkazem „Zamiloval jsem se do tebe!", Helena nevěděla, co si má počít. V rozhovoru po desítkách let přiznala, že vzkaz okamžitě zničila a Wunsche se snažila obejít, jak se to jen dalo. Nechtěla si začínat s příslušníkem SS a dokonce dodala, že by raději zemřela, než aby byla v jakémkoliv romantickém vztahu s nacistou.

 

Příběh lásky slovenské Židovky a nacistického dozorce z Osvětimi, díky kterému přežila nejen ona, ale i její sestra

 

Heleninu nevraživost ale změnil dozorcův krok, kterým před jistou smrtí zachránil její sestru. Ta byla i s jejími dvěma malými dětmi odsouzena k smrti v plynové komoře, a tak využila dozorcovy city a řekla mu, co se s ní chystají udělat. Wunsch neváhal ani vteřinu a když od Heleny zjistil jméno její sestry, rychle se vydal ke kamnům, aby se ji pokusil zachránit. Bohužel, její dvě děti v plynové komoře nakonec i zemřely, ale Helenina sestra zejména díky pomoci od nacisty přežila nejen ten osudný den, ale konec konců i celou válku a pobyt v táboře. Snad ten moment změnil Helenin pohled na Wunsche.

 

Samotná Helena už mnohokrát přiznala, že zpočátku vztah plný nenávisti z její strany a lásky na první pohled z té jeho, se postupem času proměnil na zamilovaný příběh dvou nespojitelných lidí. Vztah Židovky a nacisty přímo ve vyhlazovacím táboře nemohl v žádném případě fungovat, a tak se jejich osobní kontakt omezoval pouze na několik vyměněných lístečků se zamilovanými vzkazy a momenty, kdy se k ní Wunsch nahnul a tiše pošeptal, že ji miluje. Pravdou však je, že Helena se s Wunschem několikrát i vyspala, ale zpočátku to nevnímala jako akt lásky, ale jako čin potřebný pro přežití. U soudu v rakouské Vídni, Wunsch byl mimochodem rozený Rakušan, v roce 1972 se dojemně přiznal, že ho hluboká láska ke krásné Slovence zcela změnila, ale výpovědi jiných vězňů mluvili o něčem jiném. Wunsch byl usvědčen z toho, že Židy nenáviděl z celého srdce, ba dokonce párkrát vzal službu nejen na rozdělování příchozích zajatců z transportů, ale dokonce párkrát vlastnoručně shodil jed Cyklon-B do plynové komory plné nevinných vězňů. U téhož soudu svědčily i Helena a její sestra a nebylo zřejmě žádným překvapením, že obě svědčily ve prospěch dozorce. Jen pro zajímavost, soud nakonec Wunsche zbavil všech obvinění, protože tehdejší legislativa zabývající se vojenskými zločiny byla nastavena jinak, ale jeho vztah s Helenou nikdy nepřerostl do žádné osobní lásky s tím, že by se dvojice po válce začala stýkat.

 

Wunsch oddychující se svými kolegy

Příběh lásky slovenské Židovky a nacistického dozorce z Osvětimi, díky kterému přežila nejen ona, ale i její sestra

 

O příběhu zakázané lásky z vyhlazovacího tábora byla mezitím natočeno již několik televizních pořadů a v jedné z nich svůj příběh Helena uzavřela výrokem, že faktem zůstává, že jí Wunsch zachránil život. Nevybrala si to sama, ale prostě se to stalo. Podle ní šlo o příběh lásky, který se mohl svého šťastného konce dočkat pouze na jiné planetě, protože Helena vždy v koutku duše cítila, že byla poskvrněna. Ona byla Židovka a on příslušník SS. V té době nebyla taková láska možná, ale právě ona zachránila Heleně a její sestře život. Bohužel, ani ten netrvá věčně a Helena z tohoto světa odešla už v roce 2005, na druhé straně její milý Wunsch zemřel teprve před 6 lety, a tedy v roce 2009.

Upozornit na chybu. Pokud jsi našel nedostatek v článku nebo máš připomínky, dej nám vědět.
Ohodnoť článek
970
Sdílej článek
Hodnocení tohoto článku je dostupné jen s aktivním předplatným REFRESHER+.
Předplatit
Zrušit
Při hodnocení článku nastala chyba. Zkus se nově přihlásit a znovu ohodnotit článek.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
NAHORU
Dostávej nejlepší obsah mailem
Nestíháš všechno sledovat? Pošleme ti do schránky nejčtenější a nejlepší obsah.
Žádný spam. Kdykoli se můžeš z odběru odhlásit.
Posílat e-mail
Nejčtenější
Domů
Sdílet
Diskuse
Hledat
Více
Zapni upozornění a už ti nic neunikne!

Chceš vědět, co se děje, a mít přehled? Dostávej upozornění o nejžhavějších zprávách na Refresheru.

(Příklady: Hořel Notre Dame, Zemřel Mac Miller, Trailer na Avengers)
(Příklady: Sagan skončil první, Nový zákon s vlivem na moderní lidi, Dnes nás čeká zatmění slunce)
Pokud chceš, abychom ti poslali téměř všechny novinky, vyber tuto možnost.