Nacisté vybudovali síť koncentračních a likvidačních táborů po celé (převážně však východní) Evropě. Během konference ve Wannsee ze dne 20. ledna 1942 (vedl ji Reinhard Heydrich) se důležití nacističtí pohlaváři dohodli, že tzv. židovskou otázku v Evropě je možné vyřešit pouze průmyslovou genocidou. Toto byl začátek tzv. konečného řešení židovské otázky. Nejznámějším a největším centrem řešení byl Auschwitz-Bierkenau, ve kterém našlo smrt více než 3 miliony vězňů. Auschwitz-Birkenau však nebyl jediný tábor, ve kterém našli smrt nejen Židé, ale také příslušníci ostatních evropských národů. Jaká další místa hrůzy nacisté vytvořili?

                                                                                 Belzec                                                                                      

Země: Polsko
Typ: Vyhlazovací tábor
Velitel: Christian Wirth
Počet obětí: min. 600 000
Využívání: březen 1942 - červen 1943

Vyhlazovací tábor Belzec vznikl na železniční trati Lublin - Lvov v okupovaném Polsku. Pojmenování dostal podle stejnojmenné vesnice, u které vznikl. Nejdříve byl vybudován za účelem vyhlazení židovské populace v oblasti, ale později přijímal transporty i z jiných částí Evropy. Belzec fungoval poměrně krátce a jeho primárním cílem byla okamžitá likvidace vězňů. Životnost vězňů po příchodu do tábora se počítala na hodiny, maximálně dny. Zajímavý je i datum jeho vybudování - březen 1942. Bylo to krátce po definitivním stanovisku přijatém ve Wannsee, což svědčí o tom, že nacisté to se svým plánem mysleli skutečně vážně. Z pohledu Slováků je datum březen 1942 důležité i proto, že tehdy začaly transporty Židů ze Slovenska. Mezi prvními zavražděnými v Belzecu (stejně jako i na jiných místech - např. Auschwitz-Bierkenau, Sobibor, Treblinka apod.) byli právě slovenští Židé, na kterých se zkoušely metody průmyslového vyvražďování. Tábor Belzec přežili pouze dva vězni.

Buchenwald

Země: Německo

Typ: Pracovní tábor

Velitel: Karl Otto-Koch (1937 - 1941) / Hermann Pister ( 1942 - 1945)

Počet obětí: 56 545

Využívání: červenec 1937 - duben 1945

Síť nacistických pracovních táborů byla poměrně rozsáhlá. Vězni zde byli zavření primárně za účelem ekonomického využití jejich pracovní síly až do momentu smrti. Nacisté, stejně jako i jiné totalitní režimy (např. komunisté), se snažili odpůrce a “nepohodlné“ režimu před přímou likvidací nejprve zlikvidovat úmornou prací. Podmínky v táboře byly stejně špatné, jako na jiných podobných místech, ale vězně nečekala okamžitá likvidace, ale postupná smrt z vyčerpání, nemocí a náročné práce. Před válkou to byl poměrně malý pracovní tábor s několika tisíci vězni. Většinu tvořili političtí vězni z Německa. Postupně se Buchenwald začal rozšiřovat a v dalších obdobích války se počet vězňů počítal na desítky tisíc. Nejvíce asi v únoru 1945, kdy tam bylo přibližně 86 000 uvězněných. I národnostní skladba vězňů se začala zpestřovat. Už ji netvořili pouze němečtí vězni, ale také političtí vězni z celé Evropy (více než 7 000 z nich byli Češi a Slováci). Část tábora byla vybudována jako ženský tábor, kde bylo přibližně 1 000 vězenkyň. Tábor osvobodili americké vojenské jednotky v roce 1945.

Chelmno

Země: Polsko

Typ: Vyhlazovací tábor

Velitel: Ernst Damzog

Počet obětí: 340 000

Využívání: prosinec 1941 - duben 1943/duben 1944 - leden 1945

Chelmno byl první tábor, ve kterém se k zabíjení začal využívat plyn. Vězni byli zabíjeni výfukovými plyny z nákladních aut, které je vezly k masovému hrobu. Do příchodu na místo určení se většina vězňů v transportu udusila. Ti, kteří ještě vykazovali známky života, byli následně popraveni výstřelem do hlavy. Teprve po zkouškách v tomto táboře, byl plyn využit k likvidaci v dalších táborech. Tábor se nacházel asi 70 kilometrů od města Lodz. Vznikl k vyhlazení Židů z ghetta v Lodzi a celé oblasti. Nakonec v něm však našli smrt i (převážně) Židé z jiných částí Evropy. V Chelmnu byli zavražděni i mnozí slovenští Židé a našlo tu smrt i 82 dětí z obce Lidice či 11 dětí z obce Ležáky po jejich vypálení v roce 1942. Z celkového počtu vězňů přežili jen tři. Jeden z nich, Simon Srebnik, byl popraven dva dny před příjezdem sovětské armády. Projektil mu prostřelil hlavu, ale nezasáhl žádné životně důležité mozkové centrum. Srebnik vypovídal v procesu s Adolfem Eichmannem, který byl souzen v 60. letech v Izraeli.

Dachau

Země: Německo

Typ: Pracovní tábor

Velitel: za celou existenci tábora bylo v jeho správě 11 velitelů

Počet obětí: 32 000

Využívání: březen 1933 - duben 1945

Dachau byl vůbec první koncentrační tábor, který nacisté vybudovali. Stal se prototypem pro ostatní nacistické tábory. Tábor byl navržen jedním z prvních velitelů - Theodorem Eickem - a stal se vzorovým táborem pro politické vězně režimu. Původně byl navržen pro uvěznění 5 000 lidí. Postupně se zvětšoval a za jeho dlouhou historii se v něm vystřídalo více než 200 000 vězňů. Z nich zahynulo přibližně 32 000. Za nejčastější příčiny úmrtí byly považovány nemoci, podvýživa a sebevraždy. Začátkem roku 1945 vypukla v táboře epidemie tyfu, které podlehlo hodně zesláblých vězňů. V takovém stavu tábor objevili americké a britské vojenské jednotky, jako jeden z prvních koncentračních táborů vůbec. Následoval masakr strážců, kterému se spojenecká vojska přihlížela a ponechala prostor asi 30 000 vězňům na pomstu. Dachau se spolu s Auschwitz-Birkenau stalo symbolem nacistické krutosti.

Jasenovac

Země: Chorvatsko

Typ: Vyhlazovací tábor

Velitel: Vjekoslav Luburic

Počet obětí: max. 700 000

Využívání: srpen 1941 - duben 1945

Jeden z mála vyhlazovacích táborů, které nebyly provozovány nacisty, ale chorvatským ustašovským režimem. Byl to jeden z největších koncentračních táborů v Evropě. Skladbu vězňů tvořili většinou etničtí Srbové, antifašističtí Chorvati, Židé a Romové. Tábor tvořilo pět lágrů včetně dětského tábora u města Sisak. V táboře Sisak bylo koncentrovaných přibližně 6 600 srbských, židovských a romských dětí ve věku 3 - 16 let. Následkem nehumánního zacházení s dětskými vězni, častými rvačkami, nedostatkem stravy a šířením chorob se počet obětí dětského tábora odhaduje na 4 000.

Majdanek

Země: Poľsko

Typ: Vyhlazovací tábor

Velitel: celkem 5 velitelů

Počet obětí: max. 400 000

Využívání: červenec 1941 - červenec 1944

Vyhlazovací tábor Majdanek nesl oficiální název KL Lublin. Byl vybudován na předměstí města Lublin v okupovaném Polsku. Vybudován byl sovětskými válečnými zajatci a sestával z několika lágrů, které vytvářely jeden komplex. To byla běžná praxe při vybudování téměř každého nacistického tábora, který tvořil jeden hlavní a několik podpůrných lágrů. Majdanek sloužil k likvidaci převážně Židů, Poláků a sovětských válečných zajatců. Byl to jediný tábor (kromě Auschwitz-Birkenau), kde byla k likvidaci vězňů využívaná látka Cyklon B.

Mauthausen

Země: Rakousko

Typ: Pracovní tábor

Velitel: více velitelů

Počet obětí: 320 000

Využívání: srpen 1938 - květen 1945

Jeden z největších pracovních táborů v nacistickém Německu. Sestával z několika vedlejších táborů (12) a hlavního tábora, ve kterých vězni pracovali na průmyslovém zabezpečení válečného chodu Říše. V nelidských podmínkách dolovali kámen v místním kamenolomu, rudu v místních dolech, ale také pracovali na výrobě německých zbraní, mezi nimiž byla i tajná německá výzbroj (např. Rakety V 1 a V 2). Nejvíce vězňů bylo z Polska a Sovětského svazu, ale byli mezi nimi i mnozí Slováci a Češi. Mauthausen byl jeden z mála táborů na území Říše, který pravidelně využíval svá krematoria a plynovou komoru. V táboře působili i nacističtí lékaři (Karl Gross a Aribert Heim), kteří prováděli lékařské pokusy na vězních. Tábor osvobodily americké vojenské jednotky, které přiměly civilní obyvatelstvo z okolí k povinné prohlídce tábora a k pohřbení těl obětí.

Sachsenhausen

Země: Německo

Typ: Pracovní tábor

Velitel: za celou existenci tábora bylo v jeho správě 7 velitelů

Počet obětí: 100 000

Využívání: červenec 1936 - duben 1945

Koncentrační tábor v naprosté blízkosti hlavního města Říše. Málokdo tehdy tušil, že nedaleko Berlína se nacházel pracovní tábor, kterým prošlo více než 200 000 vězňů. Zemřelo tam něco mezi 60 - 100 tisíci lidmi. Z toho se podařilo identifikovat pouze něco přes 20 000 obětí. Vězni zde museli kromě pracovních úkolů plnit i různé nacistické výzkumné programy. Například skupina vězňů ve skupině Schuhprufkommando testovala boty. Na první pohled se zdá, že to nebylo oproti jiným úkolům nic vážného, ​​ale šlo skutečně o život. Vězni testovali vojenské boty určené pro Wehrmacht a běhali v nich dokola (dráha existuje dodnes) po různém povrchu - asfalt, písek, kámen, štěrk, atd. - několik hodin denně. Navíc měli na sobě 40 kg zátěž (mech naplněný pískem). Ten kdo spadl a nedokázal pokračovat, byl na místě popraven. Mezi prominentními vězni byl i Stalinův syn Jakov. Na konci války byli vězni z tábora posláni na tzv. Pochod smrti. Přibližně 33 000 vězňů se v únoru 1945 v nedostatečném oblečení a v špatné obuvi vydalo na pochod, který nepřežila více než polovina.

Sobibor

Země: Polsko

Typ: Vyhlazovací tábor

Velitel: Franz Stangl

Počet obětí: 250 000

Využívání: květen 1942 - říjen 1943

Tábor vznikl spolu s Belzecem a Treblinkou v rámci tzv. Akce Reinhard. Byla to akce na úplnou likvidaci polských Židů. V rámci ní však v Sobiboru zahynulo i mnoho Židů z jiných zemí. Sobibor se stal konečnou zastávkou i nesčetných transportů ze Slovenska. Tábor zajímal rozlohu 58 hektarů v bažinatém a lesnatém terénu. V těchto místech se nachází i množství masových hrobů. Sobibor přežili jen tři vězni, proto je informací o místě poměrně málo.

Treblinka

Země: Polsko

Typ: Vyhlazovací tábor

Velitel: 3 velitelé během celé existence tábora

Počet obětí: 870 000

Využívání: červenec 1942 - listopad 1943

Treblinka byla dalším vyhlazovacím táborem v okupovaném Polsku, který vznikl v rámci tzv. Akce Reinhard. Oběti vraždění v tomto táboře byly téměř výhradně židovského původu (99,5%). V Treblince skončili i Židé z Varšavského ghetta, jednoho z největších ghett v tehdejší Evropě. V plynových komorách Treblinky dospělo (vedle Auschwitz-Birkenau) k hrůzostrašné efektivitě masových vražd. Většina vězňů byla zavražděna téměř okamžitě po svém příchodu do tábora. Nacisté nejprve mrtvoly zahrabávali v masových hrobech, ale brzy se přišlo na to, že rozkládající se těla znečišťují podzemní vody. Začalo se proto s kremací v otevřených jámách na roštech vytvořených z vlakových kolejnic. Popel z masových kremačních jam byl pak prodáván místním rolníkům jako velmi kvalitní hnojivo.