Středa 23. 1. 2019 svátek má Zdeněk

hledej na refresheru

Odteď si můžeš článek
uložit na později.
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.
Doporučujeme zapnout browser notifikace, pokud budeš přihlášený na Refresheru na tomto zařízení.
Zajímavosti
10
Adam S.
5. březen 2016, 11:38

Jednotka 731 z Japonska zaživa operovala zajatce, amputovala jim končetiny a vystavovala je rentgenovému záření

Jednotka 731 z japonského města Pingfan testovala biologické zbraně na zajatcích s nebývalou krutostí.

Adam S.
5. březen 2016, 11:38
Jednotka 731 z Japonska zaživa operovala zajatce, amputovala jim končetiny a vystavovala je rentgenovému záření
Musíš být přihlášený/á, abys mohl/a uložit článek.
Nepodarilo sa uložiť zmeny. Skús sa nanovo prihlásiť a zopakovat akciu.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
10
Uložit na později.
Odteď si můžeš článek
uložit na později.
Uložený článek najdeš v nabídce uživatele.

Historie Jednotky 731 začíná jedním jménem: Shiro Ishii. Ishii byl extrémně chytrým mladým mužem z Japonska, který se vypracoval až na  Kjótskou císařskou univerzitu, která patří v Japonsku na absolutní vrchol vzdělávání. Další důležitou informací o Shirovi je to, že byl vysoký 182 centimetrů, což by se mohlo zdát jako nadbytečná informace, avšak na Japonce (kteří obecně příliš vysocí nejsou) působil jako velikán, vzbuzující respekt a pozornost. V roce 1922 stále studoval na univerzitě, aby rozšířil své znalosti v oblastech bakteriologie, sérologie, preventivní medicíny a patologie. Tento rok zmiňuji, neboť během něj byl Shiro poslán do Kjúšú, kde se rozšířila vysoce nakažlivá nemoc, která kvůli své agresivitě brala mnoho životů. Onemocnění způsobovalo otoky na mozku a bylo velmi obtížné ho studovat. Mladík tehdy vzal problém z opačného úhlu než ostatní. Jelikož bylo nemožné nemoc studovat, protože problém spočíval v oblasti mozku, kterou mohl zkoumat až po smrti pacienta, začal se orientovat na prevenci a důkladnou filtraci vody, jež obsahovala parazity. Na filtraci důkladně zapracoval a díky tomu získal četná uznání od svých kolegů. Svůj produkt pak prý demonstroval i před zraky samotného císaře Japonska, dokonce se říká, že svému vynálezu věřil natolik, že do filtrace močil a následnou kapalinu pak i vypil

 

V dubnu roku 1928 Ishii opustil Japonsko, aby dva roky cestoval po světě a studoval. Během let pak navštívil kliniky a laboratoře v téměř třiceti zemích. Procestoval vše od Ruska, přes Ameriku, Německo až po Francii. Z cest se vrátil s informacemi o nichž věřil, že drasticky změní osud Japonska. Díky blízkým vztahům s významnými úředníky, jakými byli plukovník Chikahiko Koizumi (pozdější japonský ministr zdravotnictví), plukovník Tetsuzan Nagat a Nobuyoshi Araki (ministr pro válečné záležitosti) byl Shiroi Ishi schopný získat finanční prostředky na projekty, které podle něj měly z Japonska udělat světového lídra. V roce 1930, po návratu ze svých cest se Shiro Ishii setkal s Kouzumim, který se snažil protlačit myšlenku boje za použití chemických a biologických zbraní. Neváhal tedy využít Ishiho cest a jeho věhlasu, aby přesvědčil ostatní funkcionáře, že nasazení takových metod by mohlo zvednout úroveň jejich armády.

 

Vivisekce prováděná Shirem Ishiim osobně

Jednotka 731 z Japonska zaživa operovala zajatce, amputovala jim končetiny a vystavovala je rentgenovému záření

 

Poté, co došlo k Mukdenskému incidentu (oficiální japonské okupaci Mandžuska) v září 1931, Japonsko vyhlásilo “svrchovaný stát“ Mandžukuo. Do jeho čela byl dosazen loutkový císař Pu-Yi. Toto území se tak stalo ideálním pro zřízení jednotky, která by zkoumala účinky biologických a chemických zbraní použitelných proti nepřátelům Japonska. Jeho poloha, daleko od hlavního ostrova Japonska z něj pak dělala dokonalé místo pro utajené pokusy. Projekt Jednotky 731 nejprve začal ve městě Harbin, avšak ztroskotal poté, co skupina vězňů vyhodila laboratoře do povětří. Ishii, který byl jmenován hlavou projektu, tak musel najít jinou lokalitu. Jeho Jednotka 731 byla pro veřejnost pojmenována Jednotka epidemické prevence a doplňování vody armády Kwantung, což znělo spíše neškodně a proaktivně. Dne 1. srpna 1936 dostal Ishii formálně post velitele jednotky.

 

Válka postupovala, až do incidentu na mostě Marca Pola, který se odehrál v roce 1937 a válečný konflikt mezi Japonskem a Čínou eskaloval do nových rozměrů. Mezitím už stihla vzniknout nová laboratoř ve městě Pingfan. Rozkládala se na třech čtverečních kilometrech a byla skryta za vysokou zdí, potaženou mnoha dráty s elektrickým napětím. V komplexu stálo přibližně 150 budov, včetně příbytků pro zajatce, zvěřince, spalovny a přistávací plochy. Ani z leteckého pohledu pak nebyly pozorovatelné budovy z bloku 7 a 8, které však působily jako hlavní dějiště výzkumu a produkce bakterií. Jednotka 731, která zde operovala, byla rozdělena na osm divizí, které měly na starost bakteriologický výzkum, výzkumné a terénní experimenty, výrobu vodních filtrů, hromadnou výrobu a skladování bakterií, výuku, zásobování, všeobecné záležitosti a poslední, osmá, měla na starost klinické diagnózy. Prioritou celé Jednotky 731 pak bylo zůstat stůj co stůj v utajení. Členové byli například vyváženi z Pingfanu a zpět v krytých nákladních automobilech, jejich registrační značky byly pravidelně obměňovány

 

Vivisekce znásilněné dívky

Jednotka 731 z Japonska zaživa operovala zajatce, amputovala jim končetiny a vystavovala je rentgenovému záření

 

Pingfan v jednom bodě produkoval až 300 kilogramů morových zárodků a bakterií měsíčně. Takové množství by bylo schopné vyhubit celou světovou populaci hned několikrát. Tím však pokusy neskončily. V roce 1941 objevil Ishii, že jeho největším spojencem v šíření virů mohou být blechy. Brzy totiž pochopil, že z jednoho kousnutí do nakažené krysy může blecha pochytit až pět tisíc morových organismů. Vybere-li si pak dalšího hostitele, je velmi pravděpodobné, že na něj virus přenese a oběť chytne dýmějový mor nebo septikémii. Výzkumy pak navíc prokázaly, že takto nakažená blecha z laboratorního prostředí může žít a přenášet choroby až po dobu jednoho měsíce, přičemž jedno jediné kousnutí by mohlo stačit k nakažení oběti. Pokusnými králíky na tyto testy pak byli zajatí vojáci nebo civilisté z Číny. Ishii tyto experimenty držel v přísné tajnosti i od samotných zaměstnanců a většiny členů Jednotky 731.

 

Vězni procházeli podzemními tunely do bloků 7 a 8 a už se nikdy nevraceli. Jedinou věcí, která byla pro ně zaručena po vstupu do těchto prostor, byla bolest a smrt. Důvod, proč Ishii potřeboval tak odlehlou krajinu, se pak stal zřejmým. Účelem jeho pokusů byl tvořit smrtící biologické zbraně a testovat je na lidech. Většina zajatců, kteří byli „dodáváni“ do laboratoří v Pingfanu pocházela ze zajateckého tábora Hogoin. 70 % vězňů, na nichž byly prováděny pokusy, byli Číňané, další velké procentuální zastoupení pak měli Rusové, kteří měli na výběr spolupráci a kolaboraci nebo přímou cestu do rukou Jednotky 731. Do jejich spárů však přišli i nevinní lidé, z nichž někteří byli do jejich komplexu nalákáni pod vyhlídkou zaměstnání. Za celou dobu existence Jednotky 731 v Pingfanu bylo usmrceno na tři tisíce osob. Mezi nimi byli mladí chlapci, matky, děti a dokonce těhotné ženy

 

 Poprava zajatce mačetouJednotka 731 z Japonska zaživa operovala zajatce, amputovala jim končetiny a vystavovala je rentgenovému záření

 

Laboratoře a uzavřené prostory bloků 7 a 8 byly vizemi pekla na Zemi. Prostřednictvím průzorů v ocelových dveřích mohli lékaři sledovat svíjející se vězně. Některým hnily končetiny, jiným vyčnívaly kousky kostí zčernalých od nekrózy skrz kůži. Další se potili s obrovskými horečkami, svíjeli se v křečích nebo sténali bolestí. Ti, kteří byli nakaženi respiračními chorobami, zase neustále kašlali. Někteří byli nafouklí, někteří vyhublí a jiní měli po celém těle puchýře nebo otevřené rány. Většina uzavřených cel byla určena pro více vězňů. Častokrát byla například infikovaná osoba umisťovaná mezi zdravé, aby lékaři mohli pozorovat, za jak dlouho se choroba projeví i na ostatních. Vězeňkyně byly denně znásilňovány a jejich zneužívání se mezi strážnými stalo až jakousi rutinou

 

Lékaři užívali spousty rozličných metod k šíření nákazy. Buďto bakterie rozptýlili v místnostech, kam později vězně přestěhovali, nebo je umisťovali do jídla, čokolády, sušenek, pití nebo dokonce do melounů, které hladoví vězni s chutí zkonzumovali, aniž by tušili, že si právě podepsali ortel smrti v hrozivých křečíchDr. Sueo Akimoto, mladý serolog z Tokijské císařské univerzity v Mandžusku později popsal co viděl: „Byl jsem šokován, když jsem dorazil do Pingfanu a zjistil, že zde probíhají pokusy na lidech. Málokterý z tehdy přítomných vědců měl jakýkoli smysl pro svědomí. S vězni zacházeli jako se zvěří. Mysleli si, že smrt vězňů je čestná, pokud přispěje k pokroku v lékařské vědě. Byl jsem velmi vystrašen, přestože má práce tam nezahrnovala experimenty na lidech. Napsal jsem třikrát nebo čtyřikrát svou rezignaci Maj-Gen Kikuchimu, šéfovi výzkumu. Avšak neexistoval žádný způsob jak se dostat pryč. Bylo mi řečeno, že když odejdu, mohl bych být v tajnosti popraven.“

 

Pohřbívání zaživa

Jednotka 731 z Japonska zaživa operovala zajatce, amputovala jim končetiny a vystavovala je rentgenovému záření

 

Experimentů však jen přibývalo a začaly zahrnovat i další odpornosti. Docházelo k vivisekci, tedy operacím na lidech bez užití anestezie, protože se předpokládalo, že proces rozkladu by mohl ovlivnit výsledky testů. Tyto zákroky podstoupili jak ženy a děti, tak i muži a kojenci. Vivisekce byla prováděna i na těhotných ženách, které často otěhotněly s doktory, kteří je později operovali. Častokrát byly vězňům amputovány končetiny, aby vědci mohli studovat, jak rychle dojde ke ztrátě krve. Končetiny byly vězňům často amputovány a posléze připojovány k opačným částem těla. Některým vězňům byly zaživa vyoperovány žaludky. Vězni byli věšeni hlavou dolu, aby mohli vědci zjišťovat jak dlouho bude trvat než jim nahrnutá krev do mozku způsobí těžké újmy. V extrémnějších případech pak dokonce vstřikovali koňskou moč do ledvin vězňů. Vězně vystavovali hladovění nebo zkoumali při jak vysokých teplotách dochází k jejich úmrtí. Také jejich těla vystavovali rentgenovému záření. 

 

Krom toho, že v laboratořích zemřely stovky vězňů, říká se, že až 400 tisíc čínských civilistů zemřelo v důsledku vystavení bakteriím, jako je cholera a antrax, které Japonci trousili letecky pomocí speciálních infikovaných papírů a látkových materiálů nad čínským územím. Na konci války, kdy už byla prohra Japonska neodvratná, nechal Ishii povraždit zbytek vězňů a základnu Jednotky 731 vyhodit do povětří. V USA byly tehdy testy na lidech pochopitelně zakázány a výsledky Ishiiova sedmiletého programu tak pro americkou vládu znamenaly zlatý důl. Za získaná data se s pohlaváry Jednotky 731 dohodla a dostali doživotní imunitu. Mnozí z nich pak dokonce vstoupili do politiky. Ishii zemřel v roce 1956 jako svobodný člověk v Chibě na rakovinu krku. Japonsko se za spáchané zločiny nikdy oficiálně neomluvilo.

Ohodnoť článek
210
Sdílej článek
Musíš být přihlášený/á, abys mohl/a ohodnotit článek.
Přihlásit se
Zrušit
Při hodnocení článku nastala chyba. Zkus se nově přihlásit a znovu ohodnotit článek.

V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
NAHORU
Jako neregistrovaný jsi tento měsíc přečetl už 1/40 článků. Přihlas se pro neomezený přístup. Jako neregistrovaný jsi přečetl už 1/40 článků za měsíc. PŘIHLÁSIT / REGISTROVAT PŘIHLÁSIT
Nejčtenější