Jak již od malička vydělával na tom, že se vydal do stínu kriminality.
Ambiciózní lidé neustále přemýšlejí nad tím, jak by mohli zlepšit svou životní situaci a konečně se vymanit ze sevření firem a podnikatelů, kterým nejde o blahobyt svých zaměstnanců, ale spíše jen o své výdělky. Vydat se na vlastní podnikatelskou dráhu a ještě to i dělat v mezích zákona zní jako zatěžkávací zkouška a když si člověk dostatečně nevěří na to, aby to vyzkoušel, pak se může inspirovat alespoň jednou z částí příběhu Kanaďana jménem Frank Bourassa. Kreativní Kanaďan měl již od malička problémy s respektováním autorit a jednotlivé události v jeho životě nakonec vedly k tomu, že úspěšně vytiskl americké dolary v hodnotě 250 milionů v takové kvalitě, že i odborníci museli pouze sklonit hlavy a přiznat, že se s něčím podobným ještě nikdy nesetkali.
Frank se narodil v kanadském městečku Trois-Rivières a když přišel čas na to, aby začal navštěvovat základní školu, zhrozil se a chtěl raději zůstat doma. Jeho rodiče ho nakonec přinutili dát škole šanci, ale ať se snažili jakkoli chtěli, Frank se nedal zastavit ve své cestě špatným směrem. Už ve dvanácti letech se zapletl do nepříliš legálního byznysu a svým spolužákům prodával oblečení, které členové místních gangů kradli z luxusních butiků. Figuroval jako zprostředkovatel a brzy se mohl doširoka usmívat, protože jako malému chlapci se mu nečekaně plnily kapsy stovkami dolarů týdně a on si mohl dovolit to, o čem mohli jeho vrstevníci pouze snít. Se svým byznysem neplánoval přestat tak brzy, ale přibližně za tři roky ho škola odhalila, byl z ní vyloučen a nevěděl, co si dál počít se svým životem. Možností sice bylo hned několik, ale Frank si raději našel zaměstnání jako mechanik v dílně a svůj volný čas opět trávil ve stínu kriminality, protože se zapletl do prodeje ukradených aut, což mu i slušně vynášelo. V pozici mechanika vydržel několik měsíců a když si pomyslel, že má už dost zkušeností a znalostí k tomu, aby se osamostatnil, založil si vlastní společnost. Vyráběl brzdové destičky a snažil se zužitkovat předchozí práci co nejvíce, i když ho to stálo doslova dvacet hodin denně v kanceláři a téměř žádný čas na soukromý život.
Nedá se říci, že by mu tento životní styl nepřinášel ovoce, vždyť jeho firma se pomaličku, ale jistě rozrůstala, avšak když se jednoho dne ráno probudil a nedokázal se přestat třást, pochopil, že nastal čas na změnu. Navštívil několik lékařů a když se dozvěděl, že jeho tělo jakoby ztratilo všechny vitamíny a zůstala v něm už jen krev, ze dne na den prodal svou společnost a za získané peníze vzal sebe a tehdejší přítelkyni na dvouletou cestu kolem světa. Navštívili společně téměř všechny kontinenty a nakonec se i Frankovi vrátila chuť do života a jeho tělo bylo opět dostatečně zdravé. Náhle vypovězení zdravotního stavu však něco změnilo. Frank se totiž zapřísáhl, že se legitimní práce už nikdy nedotkne a raději se vydá na cestu kriminální kariéry, než aby ještě jednou musel zažívat 20hodinový pracovní den. Množství času strávil o samotě, kdy jen tak bezcílně seděl v autě a přemýšlel nad životem, aby se mu nakonec v hlavě objevila myšlenka, že řešení své situace měl celou dobu před očima. Vůbec nebylo třeba hledat správný produkt, který by pak prodával novým a novým zákazníkům a vytvářel profit, když celý tento proces směřoval jen k jedné věci. Penězům.
Na začátek zainvestoval část peněz do obchodu s marihuanou, který mu vynášel alespoň částečný měsíční příjem a pak obíhal jednu internetovou kavárnu za druhou, aby získal co nejvíce informací o svém nejnovějším produktu. Rozhodl se, že začne tisknout vlastní peníze a nebude se již více spoléhat na to, že je musí vydělávat a dřít pro někoho jako otrok dlouhé hodiny denně. Pochází sice z Kanady, ale rozhodl se, že tisknout bude americký dolar, a to čistě z toho důvodu, že americká měna je akceptována téměř všude ve světě a bylo by to mnohem jednodušší na organizaci. Důležité informace o bankovkách a jejich bezpečnostních prvcích hledal na pofidérní fórech, ale i na vládních stránkách, kde jsou všechny bankovky detailně popsány a na základě popisu již nebylo tak složité najít to, co Frank potřeboval. Obrovským problémem však nebyly ani tak samotné bezpečnostní prvky, ale spíše získání papíru, na který se peníze tisknou. Objednat si jen tak speciální papír vyrobený ze směsi bavlny a lnu by přece v USA neušlo podezření úřadů, a proto začal Frank pátrat po Evropě, kde narazil na jednoho německého výrobce. Nemohl použít své právě jméno, a tak celou dobu vystupoval jako zástupce americké investiční společnosti se zájmem o koupi papíru na tisk cenných papírů. Ani jeden kontakt s Německem nemohl proběhnout telefonicky, protože si nemohl dovolit odhalit ani část skutečné identity, a tak se mu dokonce podařilo přesvědčit Němce, aby mu na papír vytiskli i bezpečnostní proužek s nápisem USA TWENTY a přidali do něj podobiznu tváře amerického prezidenta Andrewa Jacksona.
Už v této fázi to mohlo být německé tiskárně nanejvýš podezřelé, ale protože nikdo proti ničemu nic nenamítal, Frank objednal tiskárnu schopnou přidat na proužek tvář amerického prezidenta v Polsku a nechal ji doručit do Německa, kde se již o vše postarali. Papír by tedy měl zajištěn, avšak čekala ho ještě nutnost zakoupit hříšně drahou tiskárnu a software, díky kterému by byl schopen vytisknout bankovky v kvalitě, o jaké vždy snil. Z Německa zanedlouho přišla zpráva, že minimální objednávka při jeho požadavcích by musela být 30 tisíc dolarů, což ochotně zaplatil a vydal se zaplatit i dalších asi 300 tisíc za tiskárnu Heidelberg a dalších několik strojů, bez kterých by si neporadil. Rychle si vypočítal, že při objednávce za 30 tisíc by mu z Německa přišlo dostatečné množství papíru k tomu, aby vytiskl 250 milionů dolarů a když zásilka v roce 2009 i skutečně dorazila, pronajal si na okraji svého rodného města prostor, kde mohl plán realizovat . V té době měl přítelkyni, kterou kolem desáté večer vždy uložil spokojenou do postele a on se pak vydal tisknout peníze, což mu po chvilce šlo od ruky a naplánoval si, že každou bankovku se pokusí prodat za 30 procent její reálné hodnoty. V případě 250 milionů dolarů to znamenalo zisk 80 milionů dolarů skutečných peněz a při takové částce se již zatmí před očima komukoliv.
Jeho podnikatelský plán začal postupně nabírat na obrátkách, když zákazníci nakupovali nejdříve jen velmi opatrně a poté, co se přesvědčili o kvalitě padělaných bankovek, rozhodli se zainvestovat více a více. Peníze se tedy Frankovi lily z každé strany, ale ani náhodou se neblížily k tomu, že by se zbavil všech 250 milionů. Právě tehdy udělal svou největší chybu, protože produkt nabídl jednomu zločineckému gangu a to ani netušil, že v jeho řadách se ukrývá policista v utajení. Když přišla nabídka k prodeji padělaných bankovek, policista zaňuchal příležitost chytit velkou rybu a poté, co si objednal 100 tisíc dolarů, na druhý den objednal stejné množství a to už byla připravena celá sledovací akce, na jejímž konci měl Frank přijít o svobodu. Frank odevzdal požadovanou částku zprostředkovateli obchodu a jelikož ho při tomto činu zachytily policejní kamery, 23. května 2012 mu v noci policisté rozrazili dveře a zatkli ho. V domě se našel necelý milion padělaných dolarů a v jeho autě zase drogy a nelegálně držené zbraně, za což mu hrozil slušný trest. Kanaďané ho obvinili a postavili před něj tolik údajných trestných činů, že mu hrozilo vydání do USA a minimálně 60 let strávených ve vězení, což si však Frank nedokázal představit a celý svůj osud vsadil na jednu kartu. Ještě před tím, než začal prodej svých padělaných bankovek, 200 milionů z celkových 250 milionů ukryl na neznámé místo a řekl o něm pouze jedinému kamarádovi, kterému důvěřoval dlouhá léta.
Díky tomu, že zmíněná policejní nahrávka nezachytila akt toho, jak Frank podal ze svých rukou zfalšované peníze do rukou zprostředkovatele, se jeho právníkovi podařilo zastavit vydání do USA a za šest týdnů byl Frank propuštěn na kauci. Získal zaměstnání jako stavbař a těšil se na prosinec roku 2013, kdy se mělo konat soudní přelíčení, ze kterého bude odcházet buď jako volný muž, nebo jako budoucí vězeňská troska. Poté, co vešel do soudní síně, naklonil se Frank k právníkovi a pošeptal mu, že má ukrytých 200 milionů padělaných bankovek a nebude váhat dát příteli příkaz, aby všechny z nich poslal do oběhu a zaplavil Spojené státy americké noční můrou všech úřadů. Právník nedokázal uvěřit tomu, co slyšel, ale zašel za prokurátorem a když se vše vysvětlilo, hrozících 60 let se najednou změnilo na pokutu ve výši 1350 kanadských dolarů za nedovolené ozbrojování a přechovávání drog, avšak žádné vězení se už nekonalo.
Frankův příběh nakonec skončil stejně bizarně, jak i před lety začal, protože na svou kriminální minulost rychle zapomněl a díky expertíze a poznatcích o padělaných bankovkách, procesech a pozadí tohoto temného byznysu se mu hrnou zákazníci do konzultační firmy, kterou si založil. Dnes tedy pomáhá vládám a velkým korporacím bojovat proti tomu, aby se stali oběťmi padělatelů a jak sám říká, už nikdy by se do nelegálního byznysu nedal zatáhnout a je rád, že nemusel shnít ve vězení. Za několik měsíců o jeho příběhu dokonce vyjde i kniha a když se vše podaří, jednoho dne bychom se na něj mohli podívat i na stříbrném plátně.
