Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
2. října 2016 17:22
Čas čtení 0:00
František Kulhánek

Ve vězení Presidio Modelo bys skončit nechtěl. Ztráta soukromí a absolutní dodržování ticha dělalo z vězňů podřadný druh

ZAJÍMAVOSTI
Uložit Uložené

Za celou myšlenkou neustálého psychického náporu stál Jeremy Bentham, který se však realizace nedožil.

Věznice Presidio Modelo se pokoušela být přesným opakem amerických věznic, v nichž jsou vězni vystaveni samotě v temném koutku a společnost jim dělá maximálně bible za účelem zpytování svědomí. Za kruhovou architekturou kubánské věznice čekala na odsouzené úplná ztráta soukromí. 24 hodin denně žili s pocitem, že jsou sledováni z pozorovacího majáku uprostřed. Obrovský nápor na psychiku dělal ve vězeňském komplexu z lidí podřadný druh. Jedno z nejděsivějších vězení se nacházelo na Isla de la Juventud (Ostrově Mládeže), druhém největším ostrově Kuby. Místní ho ale přezdívají Ostrovem borovic, zřejmě pro jeho odsouzeníhodnou pověst. Presidio Modelo neboli kotel smrti, jak se mu přezdívá, zpracovalo za 40 let své existence desítky tisíc vězňů, ale alarmující je fakt, že většina z nich si zde neodpykávala trest za kriminální činnost, ale za nesouhlas s režimem. Často tak přicházeli na "pobyt" do kopulovitého vězení zejména představitelé opozičních stran.

Ve vězení Presidio Modelo bys skončit nechtěl. Ztráta soukromí a absolutní dodržování ticha dělalo z vězňů podřadný druh
Zdroj: www.amusingplanet.com

Za celou myšlenkou stál člověk s tak trochu bipolární poruchou. Na jedné straně snil Jeremy Bentham o rovnocenné společnosti, v níž všichni pracují pro blaho všech. Zastával názory za zrušení otrokářství, kolonií a odstřižení církve od státu. Měl ale i stinnou stránku. V jeho idealistické společnosti nebylo místo pro kohokoliv, kdo jakýmkoli způsobem narušoval systémové normy. Ve všech vězních, bez rozdílu spáchaného zločinu, viděl podlidi, škůdce společnosti, kteří by neměli mít absolutně žádná práva a umírali by v odloučení. Velký psychologický potenciál objevil v kruhové stavbě, která neposkytne ani ten nejmenší prostor na soukromí a bude i mnohem efektivnější, co se počtu dozorců týče. Realizace svého projektu se však nedožil. Se stavbou vězeňského komplexu podle jeho představ se začalo v roce 1858 v USA. Inspirovaný americkým bratrem spatřil svět i kubánský Presidio Modelo.
 
Výstavbu odstartoval tehdejší kubánský prezident Gerardo Machado krátce po zvolení v roce 1926. V původním plánu se počítalo s osmi bloky kruhového půdorysu. Nakonec se kvůli nedostatku financí prezident spokojil s pěti bloky, z nichž jeden sloužil jako jídelna. V každé buňce se nachází šest zcela totožných podlaží a pozorovací maják uprostřed. Celá myšlenka stavby stojí na základě, že vězeň nikdy neví, zda je právě pozorován nebo ne. Nejistota tvoří pocit, že je pod neustálým dohledem. Nápor na psychiku zdravého člověka zbaveného byť jen špetky soukromí je tedy enormní. Kromě teroru skrz absenci soukromí se interiérem budov nesla ozvěna i nejmenšího hluku, proto měli vězni přísně zakázáno dělat jakýkoliv hluk.

Prezident Gerardo Machado

Ve vězení Presidio Modelo bys skončit nechtěl. Ztráta soukromí a absolutní dodržování ticha dělalo z vězňů podřadný druh
Zdroj: www.miaminewtimes.com

Kotle smrti se začaly krátce po dokončení v roce 1928 plnit zejména pro revoluce, demonstrace a jiné vzpoury nespokojených obyvatel, ale i výše postavených funkcionářů proti prezidentu Machadovi. Do druhého prezidentského období již nevstupuje s demokratickou podporou, ale jako diktátor vzbuzující strach a respekt. Ve funkci se i přesto dlouho neudrží a již v roce 1933 je zbaven prezidentského mandátu. Po odchodu Gerarda Machada nastane prezidentský kolotoč. Prezidenti si svou funkci přehazují jako horký brambor a málokdo vydrží déle než pár měsíců. Prezidentská otázka v kontextu s vězením je velmi důležitá zejména pro udělování amnestií a zatýkání nových odpůrců. V praxi to znamená, že při volbě každého nového prezidenta nastane v Presidio Modelo groteskní výměna vězňů. Mít a veřejně hájit svůj politický názor znamená, že se dříve či později ocitnete v "hotelu" Presidio Modelo. Častá výměna odsouzených, jakož i zaměstnanců, znamenala ještě větší opotřebení, na které nebyl vězeňský komplex připraven. V 50. letech se začaly objevovat první problémy. Zařízení je do sytosti využíváno, s opravami a údržbou už je to však o něco horší. Tropické teploty a extrémní vlhkost měly za následek plísně, které začaly rozežírat zařízení zevnitř. K nesnesitelnosti pobytu se přidávají i výpadky vody a elektřiny.

Ve vězení Presidio Modelo bys skončit nechtěl. Ztráta soukromí a absolutní dodržování ticha dělalo z vězňů podřadný druh
Zdroj: photostellstories.org
Ve vězení Presidio Modelo bys skončit nechtěl. Ztráta soukromí a absolutní dodržování ticha dělalo z vězňů podřadný druh
Zdroj: photostellstories.org
Ve vězení Presidio Modelo bys skončit nechtěl. Ztráta soukromí a absolutní dodržování ticha dělalo z vězňů podřadný druh
Zdroj: en.wikipedia.org

Aby toho nebylo málo, návštěvy rodiny a známých byly zcela zakázány. Vězeňský komplex tak tvořil basu i exil v jednom. Lidé za zdmi zařízení jsou tak odsouzeni k pomalému hnití. Problémem je, že zde ve většině případů nekončí kriminálníci a vrazi, ale revolucionáři s myšlenkami o svobodě a spravedlnosti. Za zdmi se znenadání objeví i Juan Almeida Bosque a Díza Cartaya, později označení za klíčové postavy kubánské revoluce. K nim se přidají i bratři Raúl a Fidel Castrovi. Castro má v cele dostatek času na přemýšlení ohledně revolučního přerodu Kuby. Díky osobní zkušenosti z tohoto netradičního vězení své poznatky později využije a pravidla ještě více zpřísní. Jelikož si sám vyzkoušel ticho a samotu, ví, že pobyt v tak psychologicky "sterilních" podmínkách má na člověka fatální dopad. Jakmile se po revoluci Castro ujme vedení, tichý režim dostane novou podobu. I nejmenší cinknutí příboru o misku s jídlem je považováno za hrubé porušení pravidel a vězni může být jídlo odepřeno. Vhodnější bylo zřejmě jíst rukama. V 60. letech je kapacita komplexu trojnásobně přeplněná a počet vězňů atakuje hranici 8 000. Stále častější jsou pokusy o útěk a hromadné vzpoury. Vězení Presidio Modelo se dostává na pokraj kolapsu. V roce 1967 se proto Fidel Castro rozhodne vězení nadobro uzavřít. V současnosti je komplex považován za státní památku a pomník odvážného revolucionáře Fidela Castra.

Domů
Sdílet
Diskuse