Sobi, polární medvědi a téměř žádný porost značí přírodu daleko za polárním kruhem.
Norské souostroví Špicberky (Svalbard) vzdálené asi 1100 km od severního pólu je nejsevernějším trvale osídleným územím na naší planetě. Ostrovy sloužily v minulosti jako základny pro rybáře a různé expedice. Později, na počátku 20. století, došlo k objevu uhlí, a tak začala těžba, která postupně přilákala malé skupinky lidí. Ekonomika ostrovů byla tedy v minulosti založena zejména na těžbě nerostných surovin, v současnosti se rozvíjí i cestovní ruch. Někteří se zde dokázali usídlit natrvalo, jiní pro nepřízeň podmínek svůj boj s přírodou vzdali. Více než 2000 obyvatel musí snášet několikaměsíční tmu přes zimu a slunce přes léto. Náročnými faktory je i celková izolovanost od okolního světa, nízké celoroční teploty, kdy maxima dosahují přes léto sotva 10 stupňů. Zkrátka podmínky, které většině lidí nahánějí strach, nesou místní bez větších problémů.
Volně pobíhající polární medvědi a sobi dokáží působit pro turisty často až kouzelně. Špicberky jsou světoznámé i díky globálnímu úložišti semen, která obsahuje více než 800 tisíc vzorků semen z celého světa. I když může nekonečná pustina nahnat v nás civilizovaných lidech hrůzu, sem tam by se snad každému hodilo na chvíli vypnout a užívat si jen nekonečné ticho přírody. Vždyť co může být lepší na uspořádání si myšlenek, než být chvíli sám se sebou. Život na Špicberkách můžete nyní poznat i přes profesionální fotografie Christophera Michela.
