Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
22. února 2017 16:02
Čas čtení 0:00
Antonín Havlík

Je život v Severní Koreji opravdu tak hrozný, jak ho mnoho lidí vnímá? Vyzpovídali jsme australského průvodce, který tam napůl žije (Rozhovor)

REFRESHER CESTOVÁNÍ KLDR SEVERNÍ KOREA
Uložit Uložené

Rozhovor s průvodcem po KLDR.

Matt Kulesza je třicetiletý Australan v současné době žijící v Pekingu. Pracuje jako průvodce po KLDR a v exkluzivním rozhovoru pro Refresher nám poodhalil netradiční pohled na život v této pro nás velmi nepochopené zemi.

Je život v Severní Koreji opravdu tak hrozný, jak ho mnoho lidí vnímá? Vyzpovídali jsme australského průvodce, který tam napůl žije (Rozhovor)
Zdroj: Matt Kulesza

Čau, Matte, kdo vlastně jsi a co děláš v Pchjongjangu?

Ahoj, jmenuji se Matt Kulesza, je mi třicet a pocházím z australského Melbournu. Momentálně pracuju jako průvodce po KLDR pro Young Pioneer Tours, a když neprovádím, bydlím v Pekingu.

Průvodce, to je docela v pohodě práce, ne?

Pro mě osobně je to vysněná práce. Ale moc se nezastavím. Máme asi 50 prohlídek ročně. Prohlídky jsou buď na pár dní v Pchjongjangu, nebo delší, které můžou trvat i dva týdny, kdy jezdíme po různých dalších městech.

Čím se ve firmě ještě zabýváte?

Kromě Severní Koreje děláme vyjížďky do zemí, kam se člověk běžně dostává velmi těžko. Cestujeme do Íránu, Afghánistánu, do střední Asie – např. Kazachstán, Uzbekistán, potom třeba na Kubu a do různých afrických zemí. Firma funguje devět let a konkrétně do KLDR jsme přivezli už přes tisíc turistů. Je skvělé cestovat se stejně smýšlejícími, otevřenými lidmi. Pojeď s náma někdy!

Proč ne! Co tě vlastně vyhnalo z Austrálie do Číny a pak do Severní Koreje?

Jsem velice vtíravá osoba a miluju cestovat a pořád se něco učit o světě, lidech, jazycích a kulturách. Už kdysi jsem se zajímal o Severní Koreu. Pro mě to vždycky byla strašně tajuplná země a to mě na ní lákalo. V Austrálii jsem se dostal na severokorejská studia a mezinárodní vztahy a poprvé do KLDR pak v roce 2013. Strávil jsem hodně času poznáváním jejich kultury.

Jaké byly tvoje pocity, když jsi poprvé navštívil Pchjongjang?

Největší rozdíl je v tom, jak tam všechno vypadá jinak. Je to jako být v nějakém filmu nebo úplně jiném vesmíru. Architektura, obrovské monumenty a portréty vůdců, to je najednou velmi surrealistická zkušenost. Kompletní absence jakéhokoliv vnějšího vlivu je zajímavá. Žádné reklamy na ulici, žádná zahraniční móda a mimo hotelové karaoke bary ani žádná zahraniční hudba. Úplně první návštěva mi změnila život a pohled na svět. Hned jsem věděl, že tam chci dělat průvodce, abych zemi poznal co nejlépe.

Jakým jazykem tam mluvíš?

Umím korejsky jen trochu, ale všichni korejští průvodci mluví velmi skvěle anglicky, takže domluvit se není problém.

Co turisty nejvíc překvapí?

Všechny vždycky překvapí seznam skladeb v karaoke barech. Jeden turista se rozhodl zazpívat Killing in the Name Of od Rage Against the Machine. Pamatuju, že pasáž "fuck you I won't do what you tell me" (seru na vás, nebudu dělat, co mi říkáte) upoutala pozornost našeho korejského průvodce. Vysvětlil jsem mu, že Rage Against the Machine je americká protestní kapela z 90. let, což ho zaujalo. Druhý den se turista, který zpíval tuto píseň, během prohlídky zeptal, jestli může jít do nějaké budovy mimo naši prohlídku. Korejský průvodce mu naznačil, že to nepůjde, ale turista se nenechal a neustále se toho doprošoval. Korejci došla trpělivost, podíval se na něj a s drzým úsměvem mu řekl: „Fuck you I won't do what you tell me.“

Doporučeno
Jedna návštěva Vietnamu změnila můj pohled na svět. Proč jsem nyní v Česku nešťastná? Jedna návštěva Vietnamu změnila můj pohled na svět. Proč jsem nyní v Česku nešťastná? 16. dubna 2024 7:00

Říká se, že každý cizinec je neustále monitorován. Dostáváš ty nebo turisté, které provádíš, nějaké bezpečnostní pokyny jak se chovat a co třeba nedělat?

To je pravda, jsi pod neustálým dohledem. Nikdo se nesmí odpojovat od skupiny a opouštět hotel ve večerních hodinách. Dva korejští průvodci, kteří s námi při prohlídkách všude chodí, ale nejsou vládní agenti, jak by ses někde mohl dočíst, ale řadoví zaměstnanci Severokorejské státní cestovní agentury (KITC). Máme skvělé vztahy s těmito chlápky a i proto se občas dostaneme tam, kam ostatní normálně nemůžou.

Přeci jenom, nebojíš se trochu v téhle zemi?

Vůbec ne, naopak. Vláda Severní Koreje a obyvatelé Severní Koreje jsou dvě velmi odlišné věci. Média milují tu „děsivou KLDR“, ale ve skutečnosti, když se tam člověk dostane fyzicky a ten život pozná maličko autentičtěji, například se tam začne s někým bavit a navazovat vztahy, uvidí tu „lidskou“ stránku. Abych byl upřímný, daleko víc se teď bojím Ameriky pod vedením Trumpa.

A jaká je ta „lidská“ stránka?

Myslím tím lidskou stránku přesně v takové podobě, jak lidská stránka může vypadat. Taková, kterou západní média v souvislosti s touhle zemí moc neukazují. Vídám lidi v jejich životech, v obchodech, na pláži, v barech, restauracích. Prostě dělají ty úplně nejobyčejnější věci.

Jaký je typický den obyvatele Pchjongjangu?

Severokorejci mají velmi tvrdý pracovní den. Je to plně funkční město jako kdekoli na světě, takže tu můžeš najít veškeré pracovní pozice. Každý má státem schválenou práci a pracuje 6 dní v týdnu, pokud není svátek. Spousta lidí pracuje u armády, ale ta pokrývá i pozice jako je údržbář, konstruktér nebo různé dělnické práce. Nejčastější pozice tu lidé mají jako prodavači, učitelé, řidiči autobusů… Poslední dobou se hodně rozšířili taxikáři. V podstatě úplně normální zaměstnání.

A co po práci?

Formy zábavy jsou v Pchjongjangu docela omezené. Lidé chodí do kin, divadel, chodí s přáteli na jídlo nebo do barů. Daleko častěji dělají party u sebe v bytě než venku. Velmi populární je tu alkohol, hodně mužů jde po práci do hospody na pivo. Kromě toho tu ale noční život nijak nevzkvétá. Během svátků a prázdnin je možné vidět rodiny a přátele, kteří pijí venku nebo piknikují v parcích. Velmi oblíbený je tanec, tančí se všude, na ulici, v parcích, na náměstích…

Alkohol, to mě zajímá. Co se pije v KLDR?

Mezi hlavní alkohol patří pivo a sodžu. Hlavní severokorejská značka je piv Taedonggang. Během cest jsme navštívili několik mikropivovarů, kde vaří 7 druhů piv, včetně čokoládového a kávového piva. Sodžu je zase rýžový destilát, má víc variant chutí a procent alkoholu. Zato Makkoli je také z rýže, ale je to takový jemnější druh alkoholu. Vyzkoušel jsem i pár místních červených vín.

K dobrému pití patří i dobré jídlo…

Jejich typické jídlo je velmi korejské – kimčchi s rýží. Je to salát ze zkvašené zeleniny a podává se jako příloha ke každému jídlu. V Pchjongjangu je velmi oblíbená Nengmjon polévka. Je to nudlová polévka, která se podává studená. V Kaesongu jsme dostali polévku Bosintang neboli Psí polévku. Do zeleninového vývaru se přidává maso ze psa. Ale úplně nejšílenější jídlo – a mé nejoblíbenější – které jsem tu jedl, jsou škeble dělané na benzínu.

Jak to myslíš, na benzínu?

Jedl jsem je ve městečku zvaném Nampo. Z místní pláže sesbírají škeble, polijí je benzínem a zapálí. Potom škeble otevřou a ty je můžeš jíst. Zapíjím to vždycky velkým panákem pchjongjangské vodky. 

Je život v Severní Koreji opravdu tak hrozný, jak ho mnoho lidí vnímá? Vyzpovídali jsme australského průvodce, který tam napůl žije (Rozhovor)
Zdroj: Matt Kulesza

Média nám často ukazují západní turisty, kteří byli v KLDR zatčeni. Neznáš nějaký případ osobně? Máš s tímto nějaké špatné zkušenosti?

Od roku 1996 bylo v Severní Koreji zatčeno 15 cizinců. Třináct Američanů, jeden Kanaďan a jeden Australan. Všichni tihle lidé přišli do země, ve které porušili zákon. Byť pro vnější svět to můžou být naprosto absurdní zákony, porušili je. My, ještě než kamkoli vyrazíme s klienty po KLDR, je do detailu seznamujeme se vším, co na ně čeká a co by se případně mohlo pokazit. Musí to chápat naprosto jasně. Žádné špatné zkušenosti s tím nemám. Když jedeš do takovéhle země jako host, musíš respektovat tamní kulturu.

Jaký je nejdivnější zákon nebo pravidlo?

Pravidla nejsou pro turisty tak přísná, jak si lidé většinou myslí. Jako zřejmě nejdivnější pravidlo tu platí to, že člověk není schopný se v zemi volně pohybovat. Je to poslední opravdu tvrdě socialistická/komunistická země a toto pravidlo je velmi podobné Číně v minulosti. Pro mnoho turistů je to naopak vzrušující část cestování v Severní Koreji.

Jak je to teda s pohybem po KLDR?

Máme přístup do 8 z 9 provincií. Naše trasy jsou každý den nabité různými aktivitami – obvykle začínáme v 8 ráno a končíme ve 21 hodin večer. Všechno musí být předem naplánováno. To, kam jdeme a co budeme dělat, musíme předem nahlašovat. Když se přesouváme z města do města, musíme projít vojenskými spoty, kde nás zkontrolují. Průvodci musí ukázat identifikaci s povoleným přístupem do konkrétní provincie. Zatím s tím nebyl žádný problém.

Jsou obchody skutečně tak prázdné, jak se můžeš leckde dočíst?

Ne, navštěvujeme různé obchodní domy, kde si turista může směnit peníze a nakoupit, co chce a nepřijdou mi prázdné. Naopak mi přijde, že jich přibývá. Například obchodní dům Kwanbok má tři patra včetně supermarketu v přízemí, bytových doplňků, drogerie a oblečení v druhém patře a restauracemi ve třetím patře.

Máš moc dobrý fotky na Instagramu. Můžeš je volně fotit, nebo kontrolují, co postuješ?

Díky! Ano, turisté můžou fotit volně, co chtějí, kromě vojenských komplexů a interiérů některých muzeí. Existuje pár pravidel, která se musí dodržet při focení soch vůdců – například když navštívíš Mansudae Grand Monument (obří socha Kim Ir-sena a Kim Čong-ila), musíš si být jistý, že zabíráš celou sochu a ne jenom její část. Je to kvůli tomu, aby vynikala její velikost.

Jak je to se sochami v KLDR? Je pravda, že jsou úplně všude?

Pokud je nějaká věc, kterou umí severokorejský režim opravdu dobře, jsou to právě působivé monumenty. Sochy, plastiky, mozaiky a barevné portréty jsou doslova všude, hlavně v Pchjongjangu. Vyobrazují zejména Kim Ir-sena a Kim Čong-ila.

Co telefonování, zavoláš si běžně do Austrálie?

Jako turista můžeš volat kamkoli z hotelů, ve kterých jsi ubytován. Já cestuju s lokální severokorejskou SIM kartou, kde je dokonce aktivní internet. A na rozdíl od Číny tu neblokují Google, Facebook, Instagram, YouTube ani Twitter, což je vždycky příjemná změna!

Jaký byl pro tebe nejlepší moment v KLDR?

Jeden z největších zážitků byl, když jsem zpíval severokorejský song 반갑습니다 (Pan Gap Sumnida), což v překladu znamená „Těší mne“. Bylo to na velké oslavě v Moran Hill v Pchjongjangu. Zpíval jsem tam před několika stovkami Severokorejců se svým korejským kamarádem a ještě dalším kamarádem z Holandska. Poté, co jsem dozpíval, za mnou přišel náhodný muž, který mě u toho celou dobu kreslil, podal mi ten obrázek a povídá: „Ať žije věčné přátelství Severní Koreje a Austrálie!“ Pro mě to byl velmi silný okamžik – spojit se prostřednictvím hudby s místními lidmi a ukázat jim, že vnější svět přece není tak zlé místo, za které ho občas mají.

Máš nějaké místní kamarády? Jde vůbec navazovat vztahy?

Tím, že úzce spolupracujeme se Severokorejskou státní cestovní agenturou, dostaneme se k řadovým zaměstnancům. Vždycky, když přijedeme do Pchjongjangu, čekám, koho mi přidělí jako doprovodného průvodce. Tím, že spolu hodně pracujeme, trávíme spolu i spoustu času. Korejcům někdy trvá, než ti začnou plně důvěřovat. Ale po nějaké době spolu začneme chodit na obědy a potom i do barů, kde pijeme dlouho do noci. Mám velké štěstí na lidi. Myslím, že spoustu z nich můžu nazývat přáteli. 

A co náhodní lidé na ulici?

Na cizince hodně koukají, ale když s nimi chceš mluvit, jsou hrozně plaší a nenavazují oční kontakt. Ale ne, že by byli nějak nenávistní. Je to hodně o jazykové bariéře. Když se naučíš třeba pozdrav korejsky, vždycky se usmějí a pozdraví zpátky.

Opravdu Severokorejci tak bezmezně obdivují své vůdce?

Ano, vůdci jsou ohromně důležití pro Korejce a jejich kulturu. Vůdce je postaven do celého sociálního systému a ideologie. Spoustě cizincům se to zdá být divné, ale je to jen o způsobu myšlení. Vůdci jsou nejen politické osobnosti, ale téměř náboženské osobnosti a „rockové hvězdy“, svým způsobem.

Ten jejich způsob myšlení mě zajímá…

Nemůžu mluvit za všechny Severokorejce, ale ty co znám zkrátka nejsou ti přeškolení roboti s vymytými mozky, jak je známe z médií. Mají různé názory na světové dění a jsou překvapivě dobře informováni o světové historii a aktuálním dění. Velice se zajímají o okolní svět a vědí, že jejich situace je jedinečná ve srovnání se zbytkem světa. Jedná se jen o velmi konzervativní zemi a jsou to velmi hrdí lidé.

Viděl jsi během cest nějaký slum?

Jasně, Severní Korea je rozvojová země, je tam spousty chudých oblastí. Řekl bych, že vypadají dost podobně jako v jiných zemích jihovýchodní Asie. 

Věděl jsi, že ty červeno-bílé tramvaje, které jezdí v Pchjongjangu, pochází z České republiky?

Vím, že pochází z Česka a je to cool! Byl jsem v ČR před pěti lety a pamatuju, že jsem tam vypil docela dost Becherovky. 

Jaké jsou největší rozdíly mezi Severní Koreou a západním světem?

Ha! Téměř všechno. Severní Korea je nejvíce uzavřenou zemí na světě. Jejich informace o vnějším světě jsou velice omezené, takže žijí v jakési bublině, kde je jen velmi malý, nebo žádný vliv z jiných kultur. Každý, kdo cestuje po světě a má zkušenosti z různých kultur, ví, že ať jste kdekoli na světě, lidé jsou lidé. Všichni máme stejné touhy v životě – všichni chceme to nejlepší pro naše rodiny a blízké, všichni chceme být šťastní. To samé platí i v Severní Koreji. Jsou to lidé, kteří sice žijí ve velmi odlišné realitě, ale snaží se dělat to nejlepší, co můžou.

Followni Matta na jeho Instagramu, pravidelně tam přidává skvělé momentky ze života v KLDR!

Domů
Sdílet
Diskuse