Irena Čubírková: Opilému druhovi usekla hlavu, kterou později odhodila na toaletách ve vlaku. Zbytek těla upekla v peci

V říjnu roku 1951 se stala ve městě Trutnov tragédie. O život tam přišel milující otec a manžel Ján Čubírek. Zavalila ho kamna, alespoň to tak vypadalo. O třináct let později byl brutálně zavražděn Ambróz Ščepka. Co tyto dva muže, kteří se nikdy nesetkali, spojovalo? Byla to navenek půvabná žena a starostlivá matka, ale uvnitř skrývala před světem hrůzostrašné činy. Irena Čubírková rozená Srncová, patřila ke čtyřem ženám odsouzeným v tehdejším Československu k trestu smrti.

Odkud přišla jedna z nejbrutálnějších vražedkyň Československa? V roce 1923 se narodila do rodiny Srncových v obci Vrádište na Záhorí. Od šťastného dětství měla však daleko. Spolu se svými sedmi sourozenci se musela teprve jako čtyřletá vypořádat s úmrtím matky. Trvalo čtyři roky, než otci došla trpělivost a děti raději umístil do dětského domova v Holíči. Už jako šestnáctiletá však šla pracovat do Německa, kde dělala v továrně na výrobu konzerv. Právě tam se seznámila se svým budoucím manželem a otcem její dcery Jánem Čubírkem. Neuběhl ani rok a zamilované dvojici se narodila dcera Jana. Ani jí však rodiče, zejména matka, nedopřáli klidné dětství. Na konci 2. světové války se nakonec mladá rodinka stěhuje do českého města Trutnov. Harmonické vztahy ale brzy vystřídají hádky a neshody. Ireně se totiž nedostává požadované pozornosti od manžela, těžce pracujícího horníka. Netrvá proto dlouho a mladá Čubírková se začne potají scházet se svým sousedem Bernartem.

Irena Čubírková a Ambróz Ščepka

Nevěra a intriky pokračují, až dokud na celou věc nepřijde manžel. Jednoho dne najde na podlaze pohozené kalhotky zašpiněné od mužského semene. Své podezření si neváhá ověřit i u místního lékaře, který jeho obavy potvrdí. Po ostré manželské hádce má Irena v celé věci jasno, musí se Čubírka zbavit. Na vraždu si povolá dva komplice, souseda Bernarta a jeho naivní manželku, která si myslí, že celá nevěra je jen Čubírkův výmysl. První pokus o vraždu však nebyl úspěšný. Irena se rozhodla pro otravu léky, ale vybrala si nesprávný medikament, který na manžela neúčinkoval. Úspěch se dostavil o pár dní později. V době, kdy byl Ján Čubírek zavražděn, byl na nemocenské, a tak trávil čas lakováním starého nábytku. K urychlení sušení se rozhodl snést z půdy stará kamna. Ta ho měla nakonec zavalit a tím i usmrtit. Takto to alespoň tvrdila Irena Čubírková ve své výpovědi. Skutečnost byla ale odlišná. Irena mu do láhve pálenky hodila léky na spaní, ty pár minut na to začaly účinkovat. Když se nebyl schopen bránit, do domu povolala Bernarta, který ho měl několika ranami do hlavy usmrtit. Nakonec ho uložili pod schody, kde na něj svalili již zmíněná kamna. A protože výpověď i místo činu byly jasné, k pitvě se ani nepřistoupilo. Smrt Jána Čubírky byla tak považována za nešťastnou nehodu. Krátce po incidentu Irena se sousedem vztah přerušila.
 
Po vraždě žila v Trutnově ještě osm let, než se se svým novým druhem Ambrózem Ščepkem přestěhovala zpět na Slovensko, konkrétně do obce Boleráz. S ním však tolik pochopení jako s předešlým manželem neměla. Vztahy se začaly brzy hroutit a Irena rozpoutala přípravu na další nemilosrdnou popravu. Problém byl zejména v nadměrné konzumaci alkoholu a neadekvátním chování ze strany manžela. Alkohol mu nakonec dopomohl až do hrobu. V den svých narozenin, tedy 7. prosince 1964, se opíjel už od časného rána. V podvečer ještě stihl navštívit sousedy, kde se úplně dorazil. Po příchodu domů usnul (nebo spíše upadl do bezvědomí). Situace využila Irena, která bez velkého přemýšlení vzala sekeru a její tupou stranou ho začala tlouci do hlavy. Na dokonání svého brutálního činu si pomohla ještě nožem a sekáčkem, kterými hlavu od těla přímo v kuchyni oddělila. Tělo následně vhodila do pece na chléb a pustila se do 35hodinového pečení. Výsledkem byl popel a malé kousky kostí. Ty se rozhodla zakopat v chlévě. Část popela vysypala na příjezdovou cestu, část vytrousila z mostu do potoka. Ten místní obyvatelé dodnes označují jako „most Čubírkové“.

Hlavu vložila do nákupní tašky a vydala se vlakem do Trnavy. Tam sťatou hlavu vyhodila na toaletu vedle záchodu. Hlavu objevil průvodčí 9. prosince na stanici v Pezinku. Ihned se začalo s vyšetřováním. Mezi prvními podezřelými byla samozřejmě i družka Irena. Ta si však celou vraždu pojistila nahlášením partnera v den zmizení. Očekávala tak, že to bude dostatečný důkaz, že je v celé věci nevinně. Detaily, nad kterými ani nepřemýšlela, ji však nakonec odhalily. Policisté našli při domovní prohlídce neobvykle horkou pec, i když Irena tvrdila, že se v ní žádný chléb nikdy nepekla. Objevené byly i zbytky lidských kostí. Pod záplavou otázek a nesrovnalostí se nakonec Irena Čubírková nečekaně přiznala. Jako důvod uvedla strach o vlastní život, když jí druh v opilosti vyhrožoval, že ji jednoho dna zabije a hlavu pohodí do záchodové mísy. Těsně před ukončením vyšetřování se zjistilo, že předešlý manžel Čubírkové zemřel za velmi zvláštních okolností. Nařízena proto byla exhumace. Ta potvrdila to, čeho se vyšetřovatelé obávali. Zavalení kamny nebyla příčina smrti. Pod tu se podepsal řadu tvrdých úderů mířených do oblasti hlavy. Soud s ní velké slitování neměl. Čubírkovou odsoudil k trestu smrti oběšením. Soused Bernart si za spoluúčast vysloužil 15 let natvrdo. Matka sedmi dětí Irena Čubírková byla oběšená roce 1966 v Praze na Pankráci.