Ignorování povolení na odlet zapříčinilo srážku dvou plně osazených Boeingů.
Teroristický útok, špatná viditelnost, nevyhovující letiště a špatné rozhodnutí stojí za dosud největším leteckým neštěstím v historii. To se odehrálo přesně 27. března 1977, před pár dny tak uběhlo 40 let od nepochopitelné havárie, kdy se na přistávací dráze na ostrově Tenerife srazily dva obrovské Boeingy plné cestujících. Katastrofu se podařilo přežít 61 cestujícím, stovky lidí však takové štěstí neměly.
Bylo 27. března a první posádka Boeingu 747 společnosti Pan Am měla namířeno z Los Angeles do Las Palmas na Kanárských ostrovech. Na palubě se v té době nacházelo 396 cestujících včetně pilotů a letušek. Letadlo pilotoval Victor Grubbs, který měl za úkol dostat více než tři stovky důchodců na Kanárské ostrovy, odkud měli namířeno na dobrodružnou jízdu po Středozemním moři. Druhý Boeing 747 společnosti KLM právě letěl na pravidelné lince Amsterdam - Las Palmas se svými 249 pasažéry. Pilotoval ho Jacob Louis Veldhuyzen van Zanten, který měl na Kanárských ostrovech vyzvednout holandské turisty vracející se zpět do Amsterdamu. Letadlo tedy obývaly většinou rodiny s dětmi. Domů se však drtivá většina pasažérů už nedostala. Už ve vzduchu totiž odstartoval neuvěřitelný sled událostí, které vytvořily dokonalé podmínky pro vznik obrovského neštěstí.
Události odstartoval výbuch malé bomby na letišti Las Palmas, který se odehrál jen pár hodin před chystaným přistáním obou letadel. Bombu na letišti nastražili separatisté Fuerzas Armadas Guancha. Ti navíc tvrdili, že v prostorách letiště se nachází ještě jedna bomba a vyhrožovali jejím odpálením. Letiště Las Palmas bylo proto ihned evakuováno a uzavřeno. Na vyhledávání výbušnin byly okamžitě povolány policejní jednotky s psy. Všechny lety mířící sem musely být proto odkloněny na okolní dráhy. V té době se přes přistávací dráhu Las Palmas přibližoval Boeing Pan Am, jehož hlavní pilot se rozhodl, že vyčká ve vzduchu, než se letiště opět neotevře. Letadlo mělo dostatek paliva, proto se mu takové rozhodnutí zdálo nejpřijatelnější. Řídicí věž však s takovým manévrem nesouhlasila a žádost okamžitě zamítla. Boeing americké společnosti dostal proto povolení na letišti Los Rodeos, které se nachází na ostrově Tenerife, přibližně 100 kilometrů od prvotního cíle. Letadlo společnosti Pan Am přistálo na Los Rodeos jako páté v pořadí. Letiště však většinou slouží jen na meziostrovní přepravu a takový nápor dopravních letadel brzy nezvládá. V řídící věži mají navíc službu jen dva dispečeři, což pro aktuální krizovou situaci absolutně nepostačuje.
Letiště s jednou přistávací dráhou mimo jiné nezvládalo ani velký nápor cestujících. Stravování a veškerý servis šly tedy bokem. Pasažéři proto čekali buď přímo na přistávací dráze, nebo v letadlech, jak tomu bylo i v případě Boeingu KLM a Boeingu Pan Am. Nizozemská posádka společnosti KLM byla na přistávací dráze první v pořadí, pokud by se tedy letiště Las Palmas opět otevřelo, startovalo by jako první. Zdržely je však poloprázdné nádrže, které bylo nutné dolévat. Během doplňování paliva tak vzlétla tři menší letadla. Na letišti se tak počet letadel výrazně zredukoval. Zůstaly jen dva obrovské Boeingy osazené netrpělivými pasažéry. Americká posádka Pan Am navíc nedokázala okolo KLM projet, protože zbylý prostor nabízel jen 4 metry, což je v případě obrovských dopravních prostředků relativně malá mezera. Muselo se tak čekat, než holandská posádka dotankovat. Během pár minut se také radikálně zhoršilo počasí. Tím, že je letiště Los Rodeos položené v nadmořské výšce 600 metrů, setkává se zde horký vzduch z písčitých pláži a chladnější vzduch z hor. Během pár minut se tu tak vytvořila hustá oblačnost, padající pod kritickou hodnotu 600 metrů. Řečeno polopatě, letiště se ocitlo v husté mlze.
583 obětí v rakvích
Dva dispečeři z řídící věže brzy zjistili, že se jim obě letadla doslova ztratila. Ke všemu letiště nedisponovalo pozemním radarem a dráha byla nedostatečně osvětlená. Pro bezpečné opuštění museli proto všichni bezpodmínečně spolupracovat. Holandský kapitán si však byl vědom blížícího se povinného odpočinku, bez něhož poruší pravidla a celé posádce by navíc hrozil i trestní postih. Věděl, že pokud neodstartuje teď, bude muset celý let zrušit. Požádá tedy o povolení k odletu, které mu ale není uděleno, protože řídící věž přesně neví, kde se Boeing Pan Am nachází. Nejasná komunikace pokračuje osudovým rozhodnutím kapitána - vystartovat. Nizozemská posádka však ještě netuší, že ani ne kilometr před nimi jede americké letadlo společnosti Pan Am, které uvolní dráhu až za pár minut. V domnění, že americký Boeing je už dávno pryč, přidává rychlost. V průběhu několika set metrů získá plně zatížené letadlo velkou rychlost, ale k odlepení od země to nestačí. Boeing společnosti KLM se sice trochu vznesl, ale podvozkem utrhl horní část Boeingu Pan Am. Letadlo KLM se vymrštilo stovky metrů dál na dráhu, vzápětí explodovalo. V okamžiku bylo všech 248 lidí na palubě mrtvých.
Ke srážce došlo přesně 17:06:56. Přeživší amerického Pan Amu čekali na příjezd záchranářů desítky minut, nikdo totiž nevěděl, co se vlastně stalo. 335 lidem se už však pomoci nedalo. Mlha byla paralyzující. Z letiště začaly během chvíle šlehat obrovské plameny a valil se hustý koudel kouře. Tehdy bylo již všem jasné, že se stalo něco strašného. Nevyzpytatelný sled událostí a zejména riskantní rozhodnutí kapitána nizozemského Boeingu se stalo osudným pro 583 cestujících, čímž se tato havárie řadí na dosud nejtragičtější v celé historii letecké přepravy.
