Někteří lidé nedokážou rozeznat vzpomínky či sama sebe v zrcadle.
Jak tvrdí statistiky, každá čtvrtá osoba na světě trpí nějakou mentální poruchou. Nemusíš se však hned děsit, většina z nich jsou jen mizivé projevy chování, které většina lidí pořádně neregistruje. Tak či tak, jde o velmi zajímavou část lidské existence a rozhodně se vyplatí dozvědět se o netradičních mentálních projevech více. Některé z nich jsou totiž pořádně bizarní, o jiných zase téměř nic nevíme.
Quasimodo syndrom
Na první přečtení to zní možná vtipně, lidé s tímto postižením však mají nadobro zničené životy. Postižení se může zjevit u zcela normálně vypadajícího člověka, bez jakékoliv tělesné vady. Problém však je, že ten člověk si nějakou tělesnou vadu vymyslí. Například, že má jedno líčko trošku promáčknuté nebo že má na čele výraznou vrásku. Takovou neskutečnou hloupostí je od té doby posedlý a děsí se, že si toho kdokoliv kromě jeho blízkých všimne. Je posedlý svým vzhledem a nedokáže myslet na nic jiného než na strach, že ho v podstatě někdo uvidí zblízka. Syndrom je nesmírně vzácný a je léčitelný jen „neoficiální“ cestou, a to jednoduše odbornou konverzací a zvýšením sebevědomí.
Erotomanie
S erotikou to nemá až tak mnoho společného, ale určitě ses o tomto problému doslechl z televize nebo dočetl z bravíček. Jednoduše jde o to, že je někdo nesmírně posedlý nějakou celebritou. Tam to však nekončí, postižený je totiž stoprocentně přesvědčen, že ten druhý ho rovněž bezbřeze miluje a navíc, posílá mu o tom signály, ať už telepaticky nebo různým mrkáním v televizních projevech. Vše považuje za skrytý symbol, a dokonce i to, když mu jeho láska řekne přímo do očí, že o něj nemá zájem. Ve všem vidí jen strategii, aby mohli být oba tajně spolu.
Capgrasův syndrom
Opět velmi zajímavá porucha, kterou bychom mohli označit i jako syndrom nedůvěry, protože postižený přestane věřit i sobě samému. Vše začíná tím, že se začne vnímat jako mrtvou a pasivní osobu, po čase však z toho, a vlastně ze všeho špatného, co se ve světě děje, začne obviňovat někoho blízkého. O něm si však myslí, že není skutečně on, ale že ho napadl stejně vypadající člověk, který se nyní za něj vydává. Někdo si je prostě stoprocentně jistý, že je jako oběť zapleten v nějaké podivné a složité hře, která má vyústit jeho smrtí. Capgrasův syndrom byl poprvé diagnostifikován v roce 1923, od té doby bylo pacientů jen několik desítek.
Kryptomnezie
Nebo také nevědomá paměť. Zde je to trošku zajímavější, protože si postižený nic nevymýšlí a ani nikomu ničím nehrozí. Naopak, něco mu však chybí a to schopnost rozeznávat myšlenky. Všechny informace, které se mu do hlavy dostanou se mu začnou splétat a po čase není schopen určit, co všechno zažil on sám, co všechno mu jen někdo řekl a co se mu třeba jen zdálo. Nevědí například, zda napsali knihu nebo ji jen četli, zda byli na dostizích nebo na ně viděli jen reklamu, jestli ve skutečnosti někdy opravdu skákali s padákem, nebo to byl jen sen.
Syndrom Alice v říši divů
Pochopit a především diagnostikovat toto postižení je nesmírně náročné. Pacient ztrácí pojem o velikostech, rozměrech a tvarech, které se mu v mozku slévají. V představách může vidět své ruce v úplně jiném tvaru a zkresleně vypadají, i když se na ně přímo dívají. Ztráta chápání jejich těla je však nejtěžší a nejvážnější případ, běžně lidé jen nedokáží odhadnout vzdálenosti a velikosti různých objektů, což však může mít poměrně fatální následky, například při parkování do úzké mezery mezi dvěma auty.
Parafrenie
Bohužel, jde o jednu z běžnějších nemocí, kterou mimochodem trpěl částečně i Napoleon. Postiženému se v hlavě začnou vyjevovat příhody a myšlenky, které si sám vykonstruoval a nikdy se nestaly. V nich jsou však často skryté odkazy a scenérie, které odkazují na fakt, že je lídrem povstání, pánem světa či druhým ztělesněním Ježíše. Jednoduše se díky těmto představám začne cítit na vyšší úrovní, než je celý svět. Přitom se však pacientovi zjevuje množství halucinací, které ho jen podporují v jeho zvláštních představách.
