Potřebujete si osvěžit před Covenantem paměť a zjistit, co se událo v předešlých dílech ságy Vetřelec? To vše a mnohem více zajímavostí najdete v nejnovějším díle Kultovin.
„Vám stále nedochází s čím máte co do činění, že? Dokonalý organismus. Jeho fyzické dokonalosti se může rovnat jedině jeho chladnokrevnost,“ Ash, USCSS Nostromo 2122.
Kultoviny, které musíte vidět? Představa, že někdo neviděl Aliena od Ridleyho Scotta je pro mě stejně neuvěřitelná jako předpoklad, že by měl Zdeněk Troška někdy natočit kvalitní film. No je možné, že někdo takový existuje. Jelikož premiéra Covenanta (také Ridley Scott) se pomaličku tlačí do kin a bude znamenat další přírůstek do vetřelčí sbírky, pojďme si tuto tajuplnou ságu rozebrat od základů. A nezapomeňte...
Ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet
Vše začalo koncem sedmdesátých let, kdy, v té době už čtyřicetiletý, britský reklamní mág dostal skromný rozpočet 11 milionů dolarů, aby natočil hororové sci-fi s poměrně pofidérní premisou. Posádka vesmírného korábu se ocitne tváří v tvář neznámému monstru, které začne jednoho po druhém zabíjet. Synopse jak z béčkového monster movie z amerických padesátých let, dokonce úplně na začátku byl ve hře i nápad zkombinovat space operu podobnou Star Wars s něčím jako Čelisti jen samozřejmě ve vesmíru. To by se však nemohl extrémně talentovaný režisér spřáhnout s úchylným švýcarským malířem a sochařem R.H. Gigerem a plejádou slibných herců, jakými byli Sigourney Weaver (původně byla pro tuto roli zvažovaná i Meryl Streep), Tom Skerritt, Yaphet Kotto, Veronica Cartwright a už poměrně etablovaní Ian Holm (Lord of the Rings) jako android Ash a John Hurt (1984). K tomu si přidejte atmosférickou hudbu Jerryho Goldsmithe, který už tehdy patřil mezi špičku a dostanete dílo, které se zapíše do dějin.
Scott z dětinského nápadu udělal nervy drásající horor zaměřený spíše na atmosféru, tajemnost a nějaký ten filozofický přesah než na levné lekačky a hektolitry krve. I když toho si trochu samozřejmě užijeme také, Kane (John Hurt) by mohl vyprávět. Scénář napsal Dan O'Bannon a do filmu propašoval pár sexuálních metaforických aktů, protože, podle jeho slov, sex lidi znervózňuje a tím pádem bude celkové napětí při sledování snímku větší. Erotika a sexualita je protkána celou Gigerovou tvorbou, takže tento koncept se výrazně odrazil na vizuální stránce nejen interiérů, ale i na mimozemských organismech, které byly součástí děje. Legendární potvora v podstatě celý film nebyla vidět a v plné kráse se objevila až u konce. Dnes však tato scéna působí trošku amatérsky, ale, protože zbytek je dokonale nadčasový, můžeme tento trikový kiks tvůrcům odpustit.
A propos, triky. Za ty si Giger odnesl spolu s dalšími modeláři kulis a autory efektů zlatou sošku a Xenomorf (tak je v sérii tento tvor často charakterizován) s hlavou, která schválně připomíná penis, se stal popkulturním fenoménem. V té době žádné CGI - vetřelec byl tvořen kostýmem, který si na sebe navlékl dvoumetrový student z Nigérie. Díky své výšce a štíhlé postavě mu oblek seděl jako ulitý. Také model lodi Nostromo, na níž se většina filmu odehrávala, byl v měřítku 1:1. Jeho chodby byly tak úzké, že štáb a zařízení pro natáčení se do nich sotva vešel, což se nakonec pozitivně odrazilo na ještě větší stísněnosti výsledné atmosféry. Té ve velké míře pomohl i hudební podmáz, který si Goldsmith půjčil ze svého staršího filmu Freud (John Huston). Původně byla tyto témata použita pouze jako pracovní verze, ale režisérovi se líbila natolik, že se je rozhodl použít.
Příběh byl jednoduchý, tak jak bylo plánováno od začátku. Posádka nákladní vesmírné lodi se předčasně probudila z kryospánku, protože palubní počítač zachytil nouzový signál z nedaleké planety. Jelikož naše hlavní hrdinka Ellen Ripley (Sigourney Weaver) a její kolegové měli ve smlouvě, že v takovém případě musí prozkoumat původ volání o pomoc, vyslali záchranný modul na neznámou planetu, na místo, odkud zpráva pocházela. Kane, Dallas a Parker po přistání objevili vrak havarované lodi a v ní podivné kožovité útvary vejčitého tvaru. Jedno se však otevřelo a neopatrnému Kaneovi se přisál na helmu živočich podobný chobotnici (tzv. facehugger) a nechtěl dolů za žádnou cenu.
Až po čase sevření uvolnil, ale posádka se radovala předčasně, neboť v nešťastníkovi zanechal zárodek příšerky, která se rozhodne nechtěla kamarádit. Zbytek už buď znáte, nebo poznáte. Nemá cenu se rozepisovat, co se dělo potom. Film vydělal téměř desetinásobek rozpočtu a stal se v podstatě okamžitě kultem. V novinách se často objevovaly zprávy, že někdo při projekci omdlel, mnoho lidí po ní mělo panický strach ze tmy nebo noční můry. Vetřelec dokonce proklouzl i mezi prsty totalitní cenzury v tehdy ještě socialistickém Československu a promítal se tedy i u nás v kinech. Soudruzi sice neradi pouštěli filmy ze Západu našim divákům, ale Scottův snímek si vysvětlili jako jasnou kritiku kapitalismu a velkých korporaci, a tak si ho mohli vychutnat i naši rodiče či starší sourozenci.
My mladší jsme měli reprízu až na pirátských VHSkách téměř o dekádu později, ale kult nezničitelné obludy, která měla místo krve kyselinu, byl tak silný, že roztřesené video a jednomyslným simultánním dabingem nás o zážitek neobralo. Později v čase nosičů DVD a internetových pirátských verzí se objevil i režisérský sestřih, který příběh doplňuje o pár méně důležitých scén. Je však paradoxně kratší než kinoverze. Alien se tedy navždy zapsal jako jeden z nejlepších a nejoblíbenějších snímků jak mezi kritiky, tak i diváky, a to rovnou v rámci dvou žánrů - science fiction a horor. Přední místa žebříčků obsazuje dodnes a vypadá to, že ještě i dlouho bude.
Tentokrát je to válka
Jeho popularitu samozřejmě reflektovali i jiní filmaři a začali bezskrupulózně kopírovat. Některé klony byly alespoň průměrné (Deep Star Six, Leviathan), některé byly příšerné, no a jeden byl dokonce distribuován jako regulérní dvojka Scottova Aliena, ačkoli šlo o úplně jiný a, připomínám, velmi špatný film (Alien 2 - Sulla Terra). Skutečné pokračování naštěstí dostal do rukou James Cameron (Titanic, Avatar), který se již stihl proslavit peckou Terminátor.
Bigger, better, louder! K Aliens si napsal i vlastní scénář a dobře udělal, protože kdo ví jak by to dopadlo v opačném případě. Sigourney Weaver zpočátku váhala a nabídky studia odmítala, ale přesvědčil ji právě zmíněný scénář, jeho kvalita a důraz na její postavu. Silná ženská hrdinka je nejen doménou tohoto režiséra, ale v podstatě i jeden z hlavních trademarků celé ságy. Výsledek byl fenomenální. Železný Jim téma pojal více akčně, více od podlahy, všeho bylo zkrátka víc, ale nikoli na úkor kvality. Příběh měl původně vypadat jinak, ale producentům se daná verze nelíbila, protože by se výrazně navýšil rozpočet, takže režisér musel přepisovat. Slizák Burke (Paul Reiser) ze společnosti Weyland-Yutani, jíž patřila i loď Nostromo z jednotky, ukecal Ripley, aby se s ním a partičkou mariňáků a úslužným androidem Bishopem (Lance Henriksen známý právě z prvního Terminátora) vrátili na planetu LV-426.
Tam začalo peklo předešlého filmu. Co následovalo po přistání a zběžném přezkoumání kolonie usedlíků, která nereagovala na zprávy vysílané ze Země, si asi domyslíte. Zatímco v jednotce bylo monstrum jedno, tady musela naše charismatická hrdinka čelit desítkám. Ze začátku až nepříjemně sebevědomí vojáci začali padat jeden po druhém, příliš velká ega podpořená uniformami a nejmodernějšími zbraněmi vystřídala panika a boj o holý život. Proti agresivním, ale velmi inteligentním Xenomorfům neměli šanci, moment překvapení byl příliš silný.
Akčně pojatá dvojka si naštěstí zachovala hororové prvky a dobře pracovala s tím, co Scott začal. Přestože byli Aliens spíše sci-fi akčňákem než komorním thrillerem, ani zde nebyla nouze o napínavé momenty doplněné skvělými hláškami, fungující chemií mezi hlavními, ale i vedlejšími postavami, výbornými triky a hudbou. O tu se tentokrát postaral James Horner. Ačkoli některé kulisy a miniatury trochu zestárly, vizuálně toho stále nabízí mnohem více než některé dnešní digi-bordel blockbustery. Za vše hovoří děsivá vetřelčí královna v závěru a ikonický souboj s Ripleyovou obsluhující robotický nakladač.
Opět byly použity animatronické modely a makety. Vše bylo natočené ručně. Pokud jsme již zmínili hláškování jednotlivých aktérů, je třeba jednoznačně vypíchnout repliky vojáka Hudsona (Bill Paxton), který se občas postaral o řádnou dávku sarkasmu. Jeho „Game over, man“ a „Hey, maybe you haven't been keeping up on current events, but we just got our asses kicked, pal! (Asi jste nesledovali poslední události, ale dostali jsme řádně na prdel),“ téměř zlidověly. Nezaostávali ani ostatní a utahování mezi mužatkou Vasquez (skvělá Jenette Goldstein) a zbytkem posádky skvěle odlehčilo úzkostnou atmosféru.
K filmu opět existuje rozšířená verze, která více poodhalí soukromí hlavní hrdinky a důvod mateřských pohnutek vůči malé Newt, která jako jediná přežila běsnění Xenomorfů v kolonii. Její představitelka Carrie Henn si nikdy předtím, ale už ani nikdy potom nikde nezahrála, což je možná škoda. Její postava snímek výrazně oživila a dalo by se říci, že pro toto pokračování udělala to, co Edward Furlong pro druhého Terminátora jako mladý John Connor. V director's cut dále uvidíme, jak se vetřelci dostali do prostor kolonie nebo napínavou scénu s kulometnými hnízdy, která opravdu stojí za to. Cameronovi to tedy zase jednou vyšlo, rozšířil mytologii Gigerovy příšery, skromný rozpočet (20 milionů dolarů) přeměnil na slušný výdělek a bylo jen otázkou času, kdy někdo vytáhne nápad na další pokračování.
Trojnásobná úzkost, trojnásobné nebezpečí, trojnásobný teror
Nebo také ne. Jelikož první dva kousky opravdu otřásly světovou kinematografií, od trojky se očekávalo hodně. A to nemluvíme jen o divácích, ale také producentech a spekulantech, kteří chtěli na dalším pokračování vydělat a zároveň příliš neriskovat. Projekt byl původně přidělen Rennymu Harlinovi (Die Hard 2, Cliffhanger), ale ten nebyl spokojen s aktuální verzí scénáře, tak se na to vykašlal, i když přípravy byly už dávno v plném proudu. Velkorysý rozpočet 60 milionů amerických dolarů (ačkoli byla produkce americká, natáčelo se v Anglii, stejně jako při předešlých dílech) dostal tedy režisérský nováček David Fincher (Fight Club, Zodiac) a s penězi i mnoho problémů.
Přestože padla první klapka, scénář nebyl ani zdaleka hotový a producenti štábu neustále dýchali na krk, což vedlo k napětí a různým konfliktům. Že se vše neustále přepisovalo a scénáristé se střídali jako na běžícím pásu, ani nezmiňuji. Původně se plánovalo vetřelce úplně vynechat, pak se to změnilo a chybět měla Ripleyová. Nakonec studio upustilo od obou a natočil se příběh, který měl logické trhliny a nepříliš dobrý spád - film, ke kterému se Fincher donedávna raději ani pořádně nepřiznával.
Mluvilo se o návratech ke kořenům a komornějšímu snímku, základní premisa byla tedy jasná. Opět krvelačný Xenomorf a chudáci, kteří se s ním setkají v uzavřeném prostoru. K Sigourney Weaver se přidali herci jako Charles Dance (Game of Thrones), Charles S. Duton nebo dnes již zesnulý Pete Postlethwaite (představitel Kobayashiho v Usual Suspects). Objeví se dokonce i Lance Henriksen, který hrál ve dvojce, zde si však střihne jinou, a dodnes přesně neurčenou, postavu. Stísněné prostory vesmírného korábu nebo vyvražděné kolonie vystřídala vězeňská planeta Fiorina 161, kde si trest odpykává pár nešťastníků na již nefungující skládce. Ripleyová zde nouzově přistane, ale v průběhu pobytu mezi odsouzenými zjišťuje, že v záchranném modulu byla pravděpodobně dvě vejce a tedy dva facehuggeři, kteří mohli do někoho/něčeho vložit zárodek. A i vložili.
Nedává to sice smysl, protože z konce filmu Aliens není jasné, jak se vetřelčí zárodky mohli na loď Ripleyové dostat, ale s tím si tvůrci moc hlavu nelámali. Nevyvážené tempo, ojedinělé nesmysly a nevysvětlitelné zmizení některých postav ze scény na celkovém dojmu také nepřidalo. Vetřelec, ačkoli tentokrát digitální, vypadá na čas svého vzniku docela dobře a atmosféra zpustlé skládky oceli vytahuje tento nešťastný film jakž takž nad hladinu průměru. Použitý rozpočet je zkrátka vidět a je zde několik scén, které stojí za to. Nominace na Oscara za efekty byla tedy udělena i tomuto dílku.
Pokud jste toto pokračování neviděli, sáhněte raději rovnou po prodloužené verzi. Snímek dělá kompaktnějším a doplněným, některé dokonce i změněné scény jsou výborné. Schválně nepíšeme o režisérském střihu, protože Fincher nesouhlasil ani s původní a ani s touto podobou filmu, dokonce byl tak rozčarovaný, že byl proti tomu, aby bylo jeho jméno v titulcích. Aby toho nebylo málo, povídá se, že v záchvatu amoku zničil i několik nosičů natočeného materiálu. Po jeho dalších dílech si mohou nyní producenti Alien 3 mlátit hlavy o zeď, že mu nedali volnější ruku. Fox to však nevzdával a po čtyřech letech se chystal značku vzkřísit.
S kým se mám vyspat, abych se dostala z této lodi?
A to doslova. Alien: Ressurection nabral na palubu dalšího, tehdy ještě ne tak známého, režiséra s osobitým přístupem. Byl jím francouzský Jean-Pierre Jeunet (Le Fabuleux destin d'Amélie Poulain), o scénář se postaral Joss Whedon (Avengers) a castingem prošla zvučná jména, jako Winona Ryder, Michael Wincott, Ron Perlman nebo francouzský sympaťák Dominique Pinon. Utracených 70 milionů dolarů opravdu bylo vidět, čtyřka má jedinečný vizuál, po formální stránce snímku nebylo co vytknout. Obsah byl však problematičtější.
Příběh jako takový byl vymyšlen ještě docela dobře. Dvě stě let po konci Fincherovy trojky skupina armádních vědců naklonuje Ripleyovou jako vedlejší produkt při „výrobě“ vetřelčí královny ze zbytků tkáně, které zřejmě našli na Fiorio 161. Té se však smíchala DNA s tou ze známého Xenomorfa a získala nadlidské schopnosti. Pro společnost má cenu jako vědecký artefakt a objekt zkoumání, ale kvůli neuvěřitelné síle a nevypočitatelností ji drží nakrátko jako vězně. Problém nastane, když na palubě přistane posádka pirátské lodi, která začne dělat problémy. Karty se zamíchají a opět se dostáváme do zaběhnutého rámce - skupina lidí se snaží přežít řádění nelítostných monster.
Potud to může vypadat slibně, ale problém byl ve způsobu, jakým Jeunet celou věc podal. Jeho cynismus a sarkasmus sice sérii trochu oživil, ale častokrát zacházel příliš daleko a některé scény byly tak přitažené za vlasy, že působily spíše jako parodie. Podivný hybrid člověka a vetřelce na konci byla už jen pomyslná třešnička na dortu. Ono, ne že by se vzhled hlavního mimozemského záporáka ve filmech neměnil. V podstatě každý režisér si ho po konzultaci s Gigerem trošku přizpůsobil, ale v tomto případě někdo řádně přestřelil. Je známo, že Xenomorf přebírá určité vlastnosti hostitele, čili jinak se bude chovat, když se zrodí z člověka a trošku jinak, když ze zvířete (Scott si s tímto nápadem více pohrál v pozdějším Prometheovi).
Vzkříšení mělo však i co nabídnout. Některé zdařilé scény nabité akcí a v té době dobrými digitálními triky, pár povedených vtípků, svižné tempo a nejedna děsivá scéna nenáročnému obecenstvu postačily. Osobně ho mám navzdory zmíněným nedostatkům raději než Fincherův film, ačkoli těžko říct, který je více problematický. Bůhví jak by to dopadlo, kdyby namísto poetického Francouze vybrali buď původně zamýšleného Dannyho Boyla (Trainspotting) nebo Davida Cronenberga (The Fly, Eastern Promises). V tom druhém případě to mohla být slušná úchylnost.
Pátrání po původu lidstva může vést k jeho zániku
Pak nastalo ticho. Ticho, které bylo přerušeno až téměř 15 let po premiéře Jeunetova pokusu dát sérii novou a důstojnou tvář. Zprávy o novém filmu byly různé, ale zajímavé začaly být až tehdy, když se odkleplo, že dalšího pokračování se ujme sám maestro Scott. Přestože po rozpačitém Robinu Hoodovi se vznesla i vlna skepticismu, očekávání byla v některých případech příliš vysoká až nereálná. Další zajímavou novinkou bylo, že by se nový snímek měl věnovat tomu, co se odehrálo před prvním setkáním Ripleyové s legendárním monstrem a že se možná dozvíme více i o neznámém mimozemském obřím pilotovi (tzv. Spacejockey) ze ztroskotané lodi na LV 426, která poprvé vyslala signál. Přišly první zprávy, první teasery a doprovodné krátké filmy a bohužel i první problémy. Scénář se opět přepisoval a měnil a spolu s ním i jeho autoři. Původně mělo jít o plnohodnotný prequel k Alienovi, ale nakonec se nám dostalo něco, co mělo rozšířit mytologii vetřelce pouze zčásti a spíše se věnovat samotnému původu a důvodu existence lidstva.
Dänikenovský námět o mimozemšťanech, kteří nás stvořili s určitým záměrem, šmrncnuté Lovercraftem a jeho Mountain of Madness, a to vše s „vetřelčí DNA"“ jak se tvůrci často nechali slyšet, zněl příliš lákavě. Lindelofova (Lost) verze scénáře však zadělala na chaotický, podivně vyprávěný a nekonzistentní příběh, který přinesl mnohem více zbytečných otázek než uspokojivých odpovědí. Ridley Scott je mistr svého řemesla a plodný vizionář, ale v tomto případě si vzal příliš velké sousto, které se mu částečně rozsypalo pod rukama. Krásný vizuál a slušný rozběh zabilo nelogické a příšerné chování postav, zvláštně nastříhané scény a závěr, který působil ještě hloupěji než ten z Jeunteovy čtyřky. Své možná způsobila i absence Gigera, který pro Promethea navrhl pouze nástěnnou malbu, o níž se mnozí domnívají, že zobrazuje královnu, která byla například v Cameronově Aliens.
Jak jsem zmiňoval, dotazů nabídl děj hodně a protože žijeme v časech konspiraci a internetového mudrlantství, existuje obrovské množství různých výkladů, ať už příběhu samotného, záměrů tvůrců nebo vetřelčí mytologie jako takové. Scott na kritiku reagoval zpočátku poměrně odměřeně. Tvrdil, že s prací Lindelofem, kterou fanoušci považují za největší kámen úrazu, je spokojený a že verze, která běžela v kinech obstojí jako samostatné dílo bez jakékoliv rozšířené verze, která by mohla něco objasnit. Na nosičích jsou sice přidány záběry, které jsme na plátně neviděli, ale ne v rámci nově nastříhaného filmu, jak to bývá zvykem, ale pouze jako bonusový materiál. Později se však vyjádřil, že je třeba brát v úvahu názor diváky a že možná jejich touhu vidět klasickou původní potvůrku, na jakou jsme byli zvyklí, podcenil. Kéž by to byl jediný problém tohoto snímku.
Utíkej, skryj se, modli se!
Prometheus vydělal téměř půl miliardy a i díky otevřenému konci si tedy vyšlapal cestičku pro další pokračování. Paralelně se Scottem a studiem Fox začal na jiném filmu z tohoto univerza pracovat i talentovaný Neil Blomkamp (District 9). Na scénu se měla vrátit i Sigourney Weaver. Bohužel z tohoto však sešlo (více zde), a tak se dočkáme „pouze“ sequelu Ridleyho kontroverzního díla. Premiéra Covenanta nám už kape přes poslední palubní podlaží a ohlasy ze zahraničí zatím hovoří o povedeném a dostatečně děsivém a napínavém hororu, který v některých ohledech překonává svého staršího bratra. O čem bude, kdo si v něm zahraje a co od něj můžeme očekávat, tomu jsme se věnovali v nejednom článku (klikejte sem, sem a sem). Nejlépe však bude přesvědčit se a zažít to na vlastní kůži. Snad to bude stát za to.
