A rozhodně nebudeme obývat jen jednu planetu.
Není pochyb o tom, že se lidstvo vlivem evoluce neustále vyvíjí, a proto je velmi zajímavé představit si, kam až to dospěje. Proto se pojďme podívat na to, kde bude lidstvo například za takových tisíc let. Přitom však i několikrát nahlédneme do naší minulosti a je zde velmi velká šance, že za tisíc let už lidstvo dávno nebude obývat jen jednu planetu.
Pojďme se však nejprve mrknout na to, jak bude naše tělo vypadat na pohled. Z dálky to pravděpodobně ani nebude až tak velký rozdíl, nejvýraznější změnou bude pravděpodobně výška. V roce 1880 byl průměrný Američan vysoký jen 170 centimetrů. Dnes to je už 178 centimetrů. Trend rostoucí výšky tak můžeme předpokládat i do budoucna. Pokud na chvíli odbočíme od ideje evoluce, je možné, že se sladíme i se stroji, které postupně svou výkonností mohou nahradit slabší části lidského těla. Je třeba navíc zmínit i křížení různých lidských ras.
Už dnes existují implantáty na zkvalitnění či dokonce i nahrazení sluchu či zraku. Vědci dokonce pracují i na bionických očích (dnes pomáhají slepým lidem vidět), zařízení, které zrak posune na úplný jiný level. Zoom, nahrávání či možnost vidět vlnění bude za několik desítek let samozřejmostí. Je tu šance, že v lidském těle bude zabudované i něco jako dnešní smartphone. Vše jen proto, že je to lepší a pohodlnější než věci, které máme dnes od narození.
Samozřejmě, kromě naší vnější stránky se změní i ta vnitřní. Už dnes se experti pokoušejí v rámci projektu CRISPR kombinovat geny, aby se staly odolnějšími vůči nemocem a je pravděpodobné, že za tisíc let bude tato technologie již dotažena k dokonalosti. Můžeme tak očekávat například pokles viru HIV a tím pádem i AIDS. K tomu je však třeba vykonat ještě velké množství výzkumů. Pro zajímavost - inspirace k tomuto projektu vyplynula z objevu několika dětí v Jižní Africe, u kterých se objevil virus HIV, ale díky speciálnímu kódování genů vedly život jako každé jiné dítě. HIV však nebude jediná zničená hrozba - své geny si upravíme tak, abychom byli odolní vůči co největšímu počtu nemocí. A možná dokážeme i zabránit stárnutí.
Toto vše však platí pro lidi na Zemi. Lidstvo už není moc daleko od kolonizace ostatních planet a právě Mars vypadá být vhodným adeptem, přičemž první pokusy se spojují s rokem 2034. I kdyby nevyšly, za tisíc let už můžeme očekávat značný posun, a to až na takovou úroveň, že život na Marsu bude tak běžný, jako ten na Zemi (pokud si lidstvo mezitím nestihne Zemi totálně zničit). Jednou z nejvýznamnějších změn na Marsu oproti naší domovské planetě je fakt, že na rudou planetu přichází až o dvě třetiny méně slunečního světla, než k nám na Zemi. Kromě úprav na kůži a značného přehodnocení spotřeby vitamínu D, které naše tělo bude muset vyrobit, můžeme očekávat výrazně zvětšené oční zornice, aby mohly absorbovat více světla.
Gravitace na Marsu dosahuje hodnoty pouhých 38 % té zemské. Což znamená, že lidé žijící na našem vesmírném sousedovi se budou rodit výrazně vyšší. Za to může především mok, který odděluje obratle na naší páteři. Ten se vlivem menší gravitace může více uvolnit a podle některých vědců to může znamenat větší průměrnou výšku i o několik centimetrů než tu, kterou disponujeme dnes.
Ani přesun na planetu Mars však nemusí znamenat největší změnu, která se za příštích tisíc let odehraje. Ultimátním cílem lidstva je nesmrtelnost. Za všechny ty roky co existuje sen dosáhnout tohoto magického stádia už lidé přehodnotili své často šílené vize a z alchymistických nápadů přešli na seriózní uvažování. A zatím nejpravděpodobnější verze nesmrtelnosti, při níž se vlastně umírá, je uložení si naší paměti před smrtí do počítače. A samozřejmě i na tomto se už pracuje. Italští a čínští vědci aktuálně zjišťují, jak je to vlastně s vědomím po smrti a zda je možné obnovit ho v jiném těle. Jinými slovy transplantují hlavy zvířatům. A jednou na řadu přijdou i lidé.
Jakkoli už budeme za tisíc let vypadat, rozhodne jde o zajímavou a částečně i děsivou představu. Již nyní je jasné, že budoucí lidé budou výrazně odlišní od těch dnešních, otázkou je, jak daleko to až zajde. Bylo by totiž velmi troufalé pokusit se odhadnout, jak moc do svého těla pustíme stroje a technologie a zda nám jednou nepřijde výhodnější zaměnit si například ruku za umělou končetinu s mnohem větší silou. A takto se to může stát s každou jinou částí těla. Jinými slovy, svůj vlastní vývin ovlivňuje z největší části lidstvo samo.
