Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Kliknutím na tlačítko tě přesměrujeme na news.refresher.cz
28. července 2017 16:10
Čas čtení 0:00
Tibor P.

Neviděla, neslyšela ani nemluvila. Navzdory tomu dokázala vystudovat Harvardovu univerzitu

ZAJÍMAVOSTI
Uložit Uložené

Helen Kellerová se stala prvním člověkem v dějinách, který dokázal se smyslovém postižením vystudovat univerzitu.

Když člověk přijde o jeden ze svých smyslů, je to hrozné, těžké a především omezující v téměř každé oblasti života. Co ale v případě, že člověku chybí více smyslů, zvláště ty nejdůležitější – zrak a sluch? Ruku na srdce, mnohé z nás by to zřejmě v tom lepším případě psychicky ničilo každým dnem. Představy o jakékoliv profesionální kariéře v libovolném oboru by se nám v daném okamžiku rozsypaly jako domeček z karet. Takových lidí žije na světě mnoho, nechybí ani v Česku. Tento článek věnujeme všem lidem se smyslovým, ale i jiným zdravotním postižením. V následujících řádcích vám představíme příběh ženy, která se nepřízni osudu vzepřela jako málokdo a dosáhla prvenství, které jí už nikdo nikdy nevezme.

Helen Adams Kellerová přišla na svět 27. června 1880 v městečku Tuscumbia, v americkém státě Alabama, jako prvorozená dcera do rodiny armádního důstojníka. Přestože rodina nepatřila mezi ty bohaté, raný život Helen provázela radost a teplo rodinného krbu. Netrápily ji žádné zdravotní problémy a tak jako její vrstevníci, i ona se brzy naučila chodit a mluvit. Bohužel, radost jejích rodičů z narození vytouženého dítěte netrvala dlouho. V 19 měsících těžce onemocněla a rodinný lékař stanovil diagnózu jako „mozkovou horečku“. Tento termín byl používán v období viktoriánské éry a popisován jako život ohrožující onemocnění vážně narušující emocionalitu a vyvolávající vysoké horečky. Příčina tohoto stavu dodnes není známa, ale vzhledem k symptomatologii můžeme usuzovat, že jde o jiné pojmenování pro jedno z následujících onemocnění:

  • ENCEFALITIDA – akutní zánět mozku způsobený především virovou infekcí
  • MENINGITIDA – zánět mozkových blan
  • SPÁLA – infekční onemocnění způsobené streptokokem vedoucí mimo jiné k projevům paranoie a halucinacím 

Hellen (vlevo) s Annie Sullivanovou 

Poté, co horečky po několika dnech ustoupily, si matka všimla, že její dcera nereaguje na zvuk zvonku svolávajícího rodinu k večeři ani na gestikulaci rukama před jejím obličejem. Diagnóza byla krutá – Helen v necelých dvou let oslepla i ohluchla. Pro rodinu začalo těžké období boje s touto skutečností, ale jak si v průběhu článku řekneme, všichni zúčastnění, a především malá Helen, to zvládli s noblesou a grácií. Kuchař rodiny měl dceru Marthu, která byla Heleninou nejlepší kamarádkou. Jak dívky rostly, společně si vymyslely vlastní jazyk sestávající z více než šedesáti znaků. Malá dívka se ale s postižením zpočátku vyrovnávala velmi těžko. Kopance, vřískot, ale i afektovaný smích způsobovaly vrásky na čele milujících rodičů. Mnoho lidí z okolí zastávalo názor, že je nejvyšší čas umístit mladou slečnu do ústavní péče.

To samozřejmě rodiče akceptovat nechtěli a hledali jiná východiska. Přečetli několik knih a setkali se s více odborníky, mezi jinými i s Alexandrem Grahamem Bellem, slavným vynálezcem telefonu, který v rámci svého výzkumu spolupracoval i s hluchými dětmi. Právě ten jim doporučil navštívit Perkinsův institut pro slepé v Bostonu, kde poznali učitelku Anne Sullivanovou. Ta se v životě všech zúčastněných nakonec ukázala jako ta nejdůležitější osoba.

Tehdy šestiletou Helen začala učit prvním slovům v znakové řeči. Učení probíhalo tím způsobem, že pokud se například společně učili slovo „panenka“, učitelka rukama dítěte předvedla daný znak a do nich následně vložila panenku. Učení zpočátku z pochopitelných důvodů probíhalo pomalu, ale dočasná izolace od rodičů a možnost plně se soustředit na daný cíl začaly po několika týdnech přinášet první úspěchy. Během jedné noci dokázal tým učitel-žák zvládnout klidně i 30 slov. Postupem let se dokázala zlepšit natolik, že zvládala i běžnou komunikaci.

To jí umožnilo zahájit studium na úrovni dnešní střední školy. Postupně se dostala až na akademickou půdu, kde absolvovala studium na přípravné ženské škole Cambridge School for Young Ladies. Tam se začal její příběh postupně šířit mezi veřejnost a její popularita rostla. Díky tomu se seznámila s mnoha známými osobnostmi, přičemž osudovým se jí stalo setkání se spisovatelem Markem Twainem, který ji představil svému příteli Henrymu Rogersovi. Ten byl z ní nadšený a zaplatil jí studia na Harvardově univerzitě, konkrétně na Radcliffe College, která se v té době profilovala jako instituce umožňující získat vysoké vzdělání ambiciózním ženám. Studium nakonec úspěšně ukončila v roce 1904, ve věku 24 let. Během něj stihla vydat i knihu The Story of My Life, mapující její dosavadní život.

Svou profesionální kariéru zasvětila tomu, čemu rozuměla nejlépe – pomoci lidem, jež postihl podobně těžký osud jako ji. Na rozdíl od mnoha jiných však nepracovala pro menší organizace, ale ve velkém. Přednášela po celé zemi a mluvila nejen o svém osudu, ale věnovala se také sociálním a politickým záležitostem. Bojovala za zvýšení životní úrovně slepých, volební práva žen a řešení problematiky porodnosti v zemi. Když v roce 1921 vznikla Americká federace pro slepé, Kellerová se stala jednou z jejích hlavních osobností a spolupracovala na řadě projektů usilujících o inkaso financí pro slepé krajany.

Tvrdá práce si ale na sklonku života vyžádala svou daň. Když v 81 letech překonala sérii několika mozkových mrtvic, postupně opustila veřejný život. Získala několik státních vyznamenání i čestné doktoráty, v rámci profesionální sféry patřila mezi respektované osobnosti. Svět navždy opustila 1. června 1968 ve věku 88 let, ale všichni si ji budeme navždy pamatovat jako zářivý příklad lidské síly, odhodlání a vzepření se nepřízni osudu.

Domů
Sdílet
Diskuse