Dvě dekády za mřížemi ho téměř zlomily.
Colin Warner jednoho krásného dne v roce 1980 vstal, vydal se do města a za pár hodin ho už zatýkali policisté za vraždu teprve 14letého Maria Hamiltona, o kterém nikdy v životě neslyšel. Teenager přišel o život v brooklynské čtvrti Crown Heights, když ho zabil Norman Simmonds, jenže Colina náhodný svědek označil za vrahova komplice a tehdejší rasové nepokoje ve Spojených státech amerických nepřidaly Colinu jako muži tmavé pleti na tom, aby mu americký soudní systém prokázal svou funkčnost a spravedlnost. Zanedlouho už byl odsouzen na 15 let až doživotí, což znamená, že za mřížemi musel strávit minimálně 15 let a také po jejich odsedění mu soudní systém mohl propuštění na podmínku jednoduše zamítnout. Do vězení s Colinem putoval i Simmonds, se kterým měli oba mladého teenagera zabít, ale jeho osud byl zpočátku o něco příjemnější, protože už devět let po vraždě vyšel z vězení ven na podmínku, zatímco neprávem odsouzený Colin seděl ve věznici a přemýšlel, zda existuje šance na nápravu.
Život ve vězení byl pro něj utrpením. Vražda se odehrála v době, kdy mu bylo pouhých 18 let a sám nevěděl, kam by měl jeho život směřovat, což mu teď nalinkovali bachaři a spoluvězni. Rychle se dostal do deprese a své dny trávil opuštěný a zcela osamělý, i když mu na svobodě pomáhal jeho nejlepší kamarád Carl King. Colin dlouho přemýšlel nad tím, jak by se mohl z vězení dostat ven a prokázat svou nevinu, a tak zkoušel různé strategie. Mluvil se svými spoluvězni a vysvětloval jim, proč je nevinný, jenže za mřížemi je každý nevinný, a proto jeho dlouhé rozhovory připomínaly házení hrachu na zeď. Carl King se však nevzdával. Oba spolu vyrůstali v Trinidadu a potom se odtud přestěhovali do Spojených států amerických, kde se jejich cesty na delší dobu rozešly a opětovně se spojily až krátce před vraždou.
Carl od začátku věděl, že se Colin dostal do basy za skutek, který nespáchal a protože ho považoval za svého bratra, zasvětil následující roky svého života snaze o očištění jeho jména. Samotný Colin vzpomínal, že se nejvíce bál odchodu z vězení v situaci, kdy jeho jméno ještě nebude očištěno a všichni lidé, s nimiž se dostane do kontaktu, se na něj budou dívat jako na obyčejného vraha. Právě Carl to nemohl dopustit, a tak celá dvě desetiletí trávil klepáním na nejrůznější kanceláře a navštěvováním svědků, kteří se mohli v osudný den nacházet na místě, kde se stala vražda a vypovídat ve prospěch jeho kamaráda. V době největšího zoufalství se Carl snažil objevit nesprávně zpracované soudní dokumenty či pochybení v procesních postupech policistů, ale nic nepadlo na úrodnou půdu až do momentu, kdy vyhledal Simmondse a dostal z něj přiznání, že vraždu chlapce spáchal on sám a neměl k ní žádného komplice.
Po zvratu v případě se Colin konečně dostal na svobodu a jeho prvním krokem bylo dlouhé objetí jeho nejlepšího kamaráda, který se na něj nevykašlal ani jednou za dlouhých 20 let za mřížemi. Colin během cesty za jeho vyproštěním ztratil vlastní manželku, která se už nemohla dívat na to, jak fanaticky přemýšlí a hovoří o Colinově případu a dostal se kvůli němu i do finančních potíží, když ztratil velkou část majetku. Vše však stálo za to, že svého kamaráda po tolika let viděl opět na svobodě a Colin si dokonce ve vězení dokázal najít přítelkyni, se kterou se ještě před 8 lety oženil.
Colin dnes více než 16 let žije život svobodného člověka, ale při pohledu na odškodné, které se mu podařilo získat od státu, je nestrannému divákovi stále k pláči. Za více než 20 let ve vězení mu odklepli jen 2 miliony dolarů, a to není částka hodna všech ztracených chvil a zážitků. O jeho příběhu právě vyšel film s názvem Crown Heights a Colin stihl zajít i na portál Reddit, kde odpovídal na zvědavé otázky uživatelů. Po odchodu z vězení ho prý nejvíce překvapily mobilní telefony a jejich nadměrné používání, které on nikdy v 70. letech nezažil.
