Před problémem novodobého otroctví by nikdo neměl zamhuřovat oči.
Pokud máš kde bydlet a co jíst, už nyní jsi bohatší než miliony, ba možná miliardy lidí na této planetě. Pokud si kromě toho můžeš dopřát i exotičtější jídlo, každý den si vybírat z množství tvého oblečení, vlastníš smartphone i notebook, už teď si můžeš říct, že máš jistý životní standard. Pro civilizované země je to něco tak samozřejmého, že si většina z nás ani neuvědomuje, kolik lidí na něj ve skutečnosti dře v těžkých podmínkách. Včetně dětí.
Moderní společnost, v jaké žijeme, není jen o konzumu, ale také osvětě, abychom si tento problém uvědomili a mohli s tím něco dělat. Na to se snaží upozornit i organizace Slavery Footprint. Už dříve spustila zajímavou a pro někoho kontroverzní, ale zároveň smysluplnou interaktivní kampaň. Její součástí je i jakási kalkulačka toho, kolik lidí ve skutečnosti dře na to, abychom my ostatní žili na úrovni.
Na stránce slaveryfootprint.org to můžeš zjistit téměř okamžitě. Stačí, když se přiznáš, v jakých podmínkách bydlíš a co všechno máš k dispozici. Web se postupně ptá na to, kolik oblečení, elektroniky, drogerie či sportovních potřeb máš doma, ale i na to, zda máš ve zvyku si dopřát exotické ovoce, ořechy, mořské plody či maso. Následně podle toho zjistíš, kolik otroků se podílí na tvém životním standardu a kolik jich je potřeba k výrobě konkrétních výrobků. A i když nevlastníš auto, dům či mnoho elektronických zařízení, dokáže se toto číslo vyšplhat i na více než 60 otroků na hlavu.
Výsledné číslo ale není alfou a omegou celé kampaně. Ta nechce moralizovat ani vyvolat v lidech pocit viny. Spíše jen umožnit, abychom se nad tímto světem a našimi skutky zamysleli. Pokud kvůli ní někdo obětuje koupi dalších a dalších podobných džínsů, jaké již má ve skříni, a jídlo z ledničky zbytečně nevyhodí, je to alespoň malá výhra. A příslib toho, že to s námi nakonec nemusí být až tak špatné.
Nejeden člověk se však nad samotným slovem otrok pozastaví. Vždyť otroctví je přece zakázané, v civilizované společnosti nemá co dělat. A přece se nás týká víc, než bychom si přáli nebo vůbec uměli představit.
Právě proto chce americký web Slavery Footprint na tuto problematiku upozornit. Otroctví chápe jako to, kolik lidí, včetně mužů, žen či dětí, pracuje v hrozných – tedy otrockých – podmínkách v těch nejchudších a rozvojových zemích. Jejich práce stojí za tím, že si můžeme vybírat, co si oblékáme, jakou elektroniku používáme a jaké jídlo si dopřejeme. Bohužel až znepokojivě často je to práce lidí, kteří jsou do ní nuceni. Děti nevyjímaje. Ve špatných podmínkách a za almužnu.
Kampaň a samotný web vznikl ve spolupráci s americkou vládou a organizací Made in Free World ještě v roce 2011. Jenže aktuální je pořád. Stejně jako problém novodobého otroctví. Proto by před ním neměl nikdo zavírat oči, týká se totiž všech bez ohledu na to, jak daleko žijí od zemí, kde se s pracovníky zachází otřesným způsobem.
Naštěstí, přibývá lidí, kteří se rozhodli nakupovat jen férově, od lokálních výrobců či návrhářů, nepodporovat mašinérii masové výroby. I to je jedna z cest, jak proti tomu bojovat. Další pracuje s projektem na mezinárodní úrovni. Je jím program vedený Mezinárodní organizací práce a dalšími s názvem 50 for Freedom. Cílem je přesvědčit nejméně 50 zemí, aby do konce roku 2018 ratifikovaly Protokol o nucených pracích. Podpořit ho svým podpisem může každý. Je tak v tvých rukou, zda přispěješ ke skoncování s moderním otroctvím. V pasti nucených prací se podle programu 50 for Freedom totiž nachází 25 milionů lidí, ve skutečnosti jich však může být mnohem více.
