Tragédie se nevyhýbají ani jinak klidným a kouzelným vánočním svátkům. V minulosti se odehrálo několik dramatických událostí, přičemž některé z nich mají dopad i na současnost.
Jsou Vánoce svátky lásky a klidu? Rozhodně ne vždy a ne pro každého. Tragédie či vážné události si totiž nevybírají své oběti podle data v kalendáři, a to ani v případě, že jde o důležité svátky. Náš seznam je toho důkazem. V průběhu vánočních svátků vznikla například násilná a rasistická organizace, za záhadných okolností zavraždili dětskou miss a lidi připravily o život přírodní katastrofy, vykolejení vlaku či neopodstatněná panika.
1. Zemětřesení v Indickém oceánu a tsunami
Jedno z největších zemětřesení za posledních 100 let bylo i mimořádně ničivé. Odehrálo se 26. prosince 2004, jeho epicentrum bylo blízko Sumatry, a přineslo s sebou silné tsunami. Intenzita zemětřesení byla až 9,15 stupně na Richterově škále. O život přišly desetitisíce lidí, bylo jich více než 225 tisíc, nejen domácích, ale i turistů. Série tsunami zasáhla dohromady několik zemí, zvláště utrpěly hlavně Indonésie, Srí Lanka či Thajsko, což jsou zároveň oblíbené turistické destinace. Hlavně pro místní znamenalo zemětřesení a následné tsunami škody nevídaných rozměrů a pro ty, co přežili, je přírodní katastrofa dosud velkou noční můrou.
2. Vznik Ku-klux-klanu
Bílé pláště se špičatými kapucemi a hořící kříž. Už jen samotný název organizace, pro kterou jsou tyto prvky typické, vyvolává v lidech hrůzu. Rasistická organizace Ku-klux-klan vznikla v 19. století po frustraci či spíše hněvu jejích zakladatelů, čili válečných veteránů, z výsledků občanské války. Vítězstvím Severu nad Jihem bylo zrušeno otroctví. Ovšem, to byl problém pro ty, kterým se nelíbilo, že černoši dostali svobodu, báli se, že jim zpustnou plantáže a přijdou o pracovní sílu. Proto kromě jižanských důstojníků rozhodovali o vzniku organizace i místní farmáři. Klan vznikl přesně na Štědrý den v roce 1865 v americkém státě Tennessee. Jeho charakteristickými znaky nebyla jen nenávist, ale i teror a násilí. Bohužel, do dnešního dne není Ku-klux-klan minulostí a jeho přívrženci se dají najít v různých koutech světa.
3. Falešný požár na večírku
Mělo to být příjemné posezení horníků a jejich rodin. Vánoční večírek v Italian Hall v americkém státě Michigan se však 24. prosince v roce 1913 změnil v peklo. Někdo totiž přes celý sál vykřikl slovo hoří a lidé více nepotřebovali. V panice se snažili dostat ven, i když žádné znaky požáru nebylo znát. Jak se totiž ukázalo, zvolání nebylo založeno na pravdě. V panické snaze opustit místnost bylo nakonec ušlapáno 73 lidí, z toho většina dětí, až 59. Nikdy se nepřišlo na to, kdo vykřikl, že hoří a co ho k tomu vedlo. Na rukou mu však zůstala krev desítek obětí.
4. Masakr v Kongu
Za jednou z nejhorších vánočních tragédií na světě stáli v tomto případě také lidé. Během masakru v Kongu ukázali tu největší krutost. Rebelové z Ugandy tehdy zabili 400 civilistů, přičemž předtím se uvádělo, že jich bylo 200. Jednoduše chodili od vesnice k vesnici a neslitovali se nad nikým. Kdo jim přišel „do rány“, toho chladnokrevně usmrtili. Dělali to obzvlášť krutým způsobem. Lidi usmrtili mačetami, případně je poslali do hořících budov, kde zaživa uhořeli. Další zmrzačili tak, že jim odřízli uši i rty. Děti odvlekli do sexuálního otroctví nebo je použili jako vojáky. I proto se tento masakr považuje za jednu z nejbrutálnějších událostí, jaké se udály právě na Vánoce. Masakr trval od 24. do 27. prosince v roce 2008.
5. Vykolejení vlaku
V roce 1953 desítky lidí na Novém Zélandu spěchaly za svými blízkými, aby s nimi mohly být na Vánoce. Bohužel, z 285 cestujících se jich 151 domů už nikdy nevrátilo. Vlak, ve kterém cestovali, vykolejil a zřítil se do řeky. Jde o nejhorší železniční tragédii na Novém Zélandu. V té době se zpráva o tragédii dotkla asi každého, protože počet obětí byl opravdu dramatický, stejně jako čas, kdy se neštěstí odehrálo. Bylo to přesně 24. prosince o desáté večer. Emoce vzbudily i nálezy z následujících dní, kdy se našla na břehu řeky spousta promočených a zablácených dárků, hraček či plyšových medvídků.
6. Zmizení dětské miss
Svět pravidelně oblétají snímky holčiček, které jsou považovány za mimořádně krásné a předpovídá se jim velkolepá modelingová kariéra. V 90. letech minulého století byla takovou holčičkou i Jon Benet Ramsey, známá dětská miss. Bohužel, nestihla se dožít ani začátku puberty a co je smutnější, zemřela během Vánoc. Šestiletá hvězda dětských soutěží krásy zmizela v roce 1996, její mrtvé tělo bylo nalezeno 26. prosince, jen pár hodin po nahlášení zmizení. Holčičku našli mrtvou v suterénu rodinného domu.
Tělo bylo přikryté bílou plachtou, ale neobjevily se známky sexuálního útoku. Za příčinu smrti se považuje poranění hlavy a udušení v důsledku uškrcení. Z vraždy byli podezřelí její rodiče či bratr, ale nikdy se nepodařilo najít potřebné důkazy a ani motiv. Naopak, ukázalo se, že nalezené DNA patřilo neznámému muži, který však s rodinou nemá souvislost. Vražda děvčátka je tak považována za jeden z největších kriminálních případů zahalených rouškou tajemství.
7. Cyklon, který podcenili
Sérii tragických událostí, které se udály právě během Vánoc, doplňuje i další přírodní katastrofa. V tomto případě byl počet obětí značně nižší než při zemětřesení a následném tsunami v roce 2004, a to 65. Ale i tak se tato tragédie řadí mezi to nejhorší, co se během Vánoce událo. Byl jí cyklon Tracy, který během Štědrého dne a Prvního svátku vánočního v roce 1974 zdevastoval australské město Darwin. Možná by se to nestalo, kdyby někdo z kompetentních bral tropický cyklón vážně. To se však nestalo, protože město jich v minulosti pár přežilo, a tak se nikdo neobtěžoval pokusit o evakuaci nebo zabezpečení svého majetku. Nakonec však cyklon zničil více než 70 procent všech domů a více než 30 tisíc lidí nakonec i tak museli evakuovat do okolních měst.
8. Zemětřesení v Íránu
Počet obětí se po tomto zemětřesení dal počítat na desetitisíce, vyšplhal se na číslo 30 tisíc, tolik lidí bylo i zraněno. Zemětřesení v íránském městě Bam překvapilo jeho obyvatele 26. prosince v roce 2003 o půl šesté ráno místního času. V turisticky vyhledávaném městě bylo zničeno až 80 procent budov, okamžitě po katastrofě ho začali nazývat městem po kolena, protože do takové výšky sahaly jeho ruiny, město bylo prakticky srovnáno se zemí. Historie Bamu se přitom tradovala ještě do dob Hedvábné stezky, po zničujícím zemětřesení ho museli začít obnovovat, nanovo tam například postavili citadelu.
