Echolokace otevírá slepým lidem nevídané možnosti.
Už mnohokrát jsme se přesvědčili o tom, že hendikepovaní lidé dokáží neuvěřitelné věci. Často i takové, před jakými mají respekt i zcela zdraví lidé. Podobně je to i u Daniela Kishe, který je zcela slepý. Přesto jezdí na kole po náročných terénech či leze po skalách. Proslul i tím, že se orientuje pomocí odražených zvuků, tedy díky echolokaci a pomáhá dalším slepým lidem.
Daniela označují za slepce, který vidí. Rozený Kaliforňan je dokonce expertem na echolokaci a svými výsledky dokazuje, že taková metoda skutečně může fungovat. On sám se pomocí své organizace snaží zvýšit o ní povědomí, naučil ji používat už 500 lidí po celém světě.
Echolokace spočívá v orientaci v prostoru pomocí vysílání a následné registrace odraženého zvuku. Využívají ji někteří živočichové, například netopýři. Právě proto Danielovi říkají i netopýří muž. Při pohybování se díky tomu nemusí spoléhat pouze na pomůcky usnadňující život slepce. Ne že by je u sebe neměl, ale hůlka vlastně jen podporuje jeho komfort a sebejistotu.
O Danielovi píší různá světová média už léta. O oči přišel ještě jako maličké dítě kvůli rakovině sítnice. Jako 7měsíční přišel o jedno oko, a když měl 13 měsíců, následovalo i to druhé. Hned po operaci však toužil vylézt z postele a potulovat se po pokoji. Nosí také protetické oči.
Už jako malý chlapec se začal zajímat o echolokaci. Tehdy však nevěděl, že se to tak jmenuje. Zvuk vytváří svým jazykem a mlaskáním, respektive jakýmsi „kliknutím“. Když se zvuk odrazí od okolních budov nebo například stromů, dokáže si Daniel vytvořit mentální obraz svého okolí. Tvrdí, že zvuk se vrátí spolu s informacemi o poloze, vzdálenosti, struktuře či konturách daných věcí. Daniel tak v podstatě „vidí“, ale pomocí zvuků.
Díky echolokaci uměl už v 6 letech jezdit na kole. Dnes s kolem zdolává i náročné terény, což nedokáže mnoho zdravých lidí. Není divu, že se stal předmětem experimentu neurovědců. Ti zjistili, že když Daniel mlaská, aktivuje vizuální část svého mozku.
Daniel už překročil čtyřicítku. Udržuje si štíhlou postavu, když kromě cyklistiky zbožňuje turistku i lezení po skalách. Kromě toho pomáhá vidět pomocí zvuků i dalším lidem. Jedním z nich je chlapec Ethan, který se dokonce naučil hrát na klavír. I když na něj vůbec nevidí. Orientovat se pomocí echolokace se naučil rychle, začínal přitom s Danielem v obýváku cvičeními založenými na mlaskání. Nyní chlapec dokáže se svým učitelem jít na túru.
Není proto divu, že se Danielovi do rukou svěřují i jiní slepí lidé. Jakákoliv možnost usnadnit si život a umět se orientovat je totiž velkou pomocí. Zároveň se tím bourají předsudky o slepých lidech, neboť toho mohou sami dokázat hodně. Stačí se jen zbavit strachu a překročit svou komfortní zónu, což Daniel už dávno udělal. Velkou podporu měl i ve své mámě, která mu nikdy nic nezakazuje. Stal se tak z něj sebevědomý muž, který však nemyslí jen na sebe, ale pomáhá druhým.
