Ostrov Pinzón patřící Ekvádoru má nové zvířecí obyvatele.
Galapágy jsou pro běžného Čecha poměrně exotickou částí světa. Souostroví nacházející se téměř 1000 kilometrů od mateřské země Ekvádoru se někdy přezdívá také jako Želví ostrovy. A ne pro nic za nic. Jejich izolace umožnila uchování vzácných druhů zvířat připomínajících pravěké ještěry jako z dob dinosaurů. O existenci zdejší země věděli již původní obyvatelé amerického kontinentu a v 16. století sem poprvé přišli i Španělé.
Když však v kalendářích kraloval rok 1831, na břehy se doplavil i slavný Charles Darwin, aby pozoroval místní tvory. Kromě mořských leguánů ho mimořádně zaujala i želva sloní – největší suchozemská želva na světě. Dospělci mohou vážit až přes 400 kilogramů a měřit nad 1 metr. Dožívají se kolem 100 let. Žijí tak déle než průměrný člověk. Jejich populace se však průběhem století výrazně snížila. Z 250 000 jedinců v 16. století na 3 000 v sedmdesátých letech minulého století.
Jeden z druhu daných želv, Chelonoidis duncanensis, se však ještě v 19. století dostal do velkého problému. Na ostrovy přišli lidé a spolu s nimi i krysy. A právě malí hlodavci komplikovali želvám život tím, že jim jedli vajíčka s mladými jedinci, kvůli čemuž nastaly problémy s reprodukcí. Ve 21. století tak na ostrovech zůstalo pouze 11 želv. A právě ty se v úvodu roku 2018 postaraly o pozitivní zprávu. Na ostrově Pinzón se podařilo nalézt novorozené želvy, které přišly na svět přirozenou cestou. Stalo se tak až po více než jednom století.
