Zpravodajský portál pro moderní generaci, která se zajímá o aktuální dění.
Zajímá tě aktuální dění? Zprávy z domova i ze světa najdeš na zpravodajském webu. Čti reportáže, rozhovory i komentáře z různých oblastí. Sleduj Refresher News, pokud chceš být v obraze.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.
V případě že problémy přetrvávají, kontaktuj prosím administrátora.
OK
Ne, rap poslední dekády fakt není jenom Gucci Gang a jemu podobné.
„Staří dobří Wu-Tang, 2Pac a Biggie“ nebo „kam se poděl opravdový rap?“ a „proč radši nenapíšete o nových Prago nebo Pio Squad?“. Garantuju vám, že podobná hesla najdete pod každým českým příspěvkem o Lil Pumpovi, Migos, Futureovi nebo XXXTentacionovi. Tím nechci degradovat žádné z výše citovaných, ale zároveň chci ukázat, že i v posledních několika letech vzniká skvělý rap, který není ovlivněn trapovou vlnou.
Rap v posledních pár letech totiž fakt není jenom o mumlání, benzodiazepinech a repetitivních textech, jak by mohl letmý pohled na současné žebříčky napovídat. A ačkoliv považuji třeba Lil Pumpovu loňskou studiovku za jednu z nejzásadnějších a nejzábavnějších desek roku a celkově tvoří trap značnou část mého playlistu, chápu, že někdo prostě není ochoten na současný zvuk přistoupit.
Prosím: nabízím seznam 13 projektů, které vznikly v aktuální trapové mánii, ale zároveň si razí vlastní cestu. Protože pod povrchem moshpitového rapu bublá plno zajímavých desek.
A Tribe Called Quest - We got it from Here... Thank You 4 Your service
Začít tento seznam něčím jiným by byla urážka. Reinkarnace legendárních A Tribe Called Quest přišla po 18leté pauze. Rozlučková deska vznikala potají. V procesu tvorby zemřel Phife Dawg, jeden z členů kapely, a tak se část alba dodělávala bez něj.
We got it from Here... má všechno, co byste od A Tribe Called Quest alba očekávali. Trefně popisuje rasové, politické a systémové problémy moderních Spojených států amerických, vzdává hold zesnulému členovi a nabízí nádherné, barvité produkce.
Na albu hostují krom jiných třeba Jack White, Elton John, Kanye West, Anderson.Paak, André 3000, Kendrick Lamar, Talib Kweli, nejčastěji však tradiční kolegové Busta Rhymes a Consequence.
Projekt má vzhledem k úmrtí Phife Dawga místy ponurou, ale zároveň svým způsobem krásnou atmosféru. Spletité flows, chytré řádky a souhra všech zúčastněných jsou samozřejmostí.
37letý raper z Chicaga tvoří již přes 10 let, ale podhoubí indie rapu se mu podařilo prorazit až v roce 2016 albem Hella Personal Film Festival. To nejlepší z jeho diskografie však přišlo až loni.
Koncepční, dvanáctitrackové album čerpá inspiraci z rodiště Mikea – nechvalně známého sídliště Roberta Taylora na jihu Chicaga. To v jeden moment pojalo až 27 000 obyvatel, z nichž bylo 95 % nezaměstnaných. Výškové budovy balancující na hranici mezi slumem a sídlištěm toho krom násilí, obchodu s drogami a chudoby moc nerodily.
Líčení temného prostředí, kam se zdráhali vydat policisté i záchranka, skvěle kontrastuje s Mikeovým rozjímavým a paradoxně velmi uklidňujícím projevem.
Z devadesátkových Digable Planets se Ishmael Butler posunul k Shabazz Palaces, hiphopovému duu, které založil v roce 2009 s producentem Tendaiem Marairem. 48letý pionýr si říkal Butterfly, v kontextu jeho nejnovější kapely je však Palaceerem Lazarem.
I když je deska Black Up už z roku 2011, je to pro ni naprosto nedůležitý údaj, protože zvukem jakékoliv trendy či chvilkové sonické tendence žánru ignoruje. Experimentální album představuje zběhlého lyrika v jeho nejlepší formě.
Ishmael se na desce vymezuje vůči mainstremovému hip hopu, konzumní společnosti, ale dokáže i vtipně popsat zalíbení v ženě. Pokud jste otevřeni trochu méně tradiční, ale stále na své kořeny odkazující hudbě, Black Up musíte zkusit. Po „zdolání“ této skvělosti nezapomeňte na další, ještě trochu náročnější album Lese Majesty z roku 2014.
Dva rapeři, jeden producent. Trio s počátky v roce 2014 zatím nepřišlo s projektem, který by byť jen trochu zklamal. Všestranná skvadra si dokáže poradit s jazzrapovým trackem, ale jejich výsada spočívá v úderných bangerech a bezohledném projevu.
I když si oba rapeři rádi zaflexují, dokáží tak činit pomocí originálních barů. Narážky na fenomény z popkultury najdete snad na každém rohu. Floss je úderné, chytlavé a až na pár výjimek vám nedá vydechnout. Richie With a T, Stepa J. Groggs a Parker Corey přicházejí s vervou, málokdy ovlivněni tím, co se tvoří kolem, a plni kreativity. Oldschooleři jistě ocení i vysamplované Dilated Peoples.
Brockhampton bude znát mnoho z vás, ale zářnější příklad současné rapové tvorby, která jde svou cestou, nenajdeme. I proto tu jsou a spolu s nimi i celá jejich Saturation trilogie. Vybírat z ní nejlepší desku je zcestné, skvělé jsou všechny.
7 raperů, několik producentů a dalších členů bez přehánění ovládli rapový svět roku 2017. Tak se mimochodem jmenuje i můj loňský text, takže pokud o této bandě z Texasu nic netušíte, určitě klikejte sem.
Nespoutaná hravost, kreativita, všestrannost a různorodost. Brockhampton dokáží složit písně opravdu mnoha ražení, ale nejlepší je na tom to, že do každé z nich vloží svůj nezaměnitelný rukopis. Po několika posleších všech alb prostě poznáte, že jsou to oni, i když se píseň přímo zvukově nepodobá žádné předtím vydané.
S tím přichází oznámení čtvrté studiovky Puppy. Ta vyjde letos v létě a půjde o první projekt pod velkým vydavatelstvím. Všichni rapoví fanoušci tak s nadšením očekávají, zda se to nějak podepíše na zvuku kapely. Laťka je nastavena vysoko, ale zároveň si nedokážu představit vesmír, ve kterém Brockhampton vydají něco, co by mě zklamalo.
Texty, texty a zase texty; bars on bars on bars. Nenápadné, oldschoolové beaty a skvělá lyrika. Toto není album na party, ale na sluchátka a víno. Jonwayne zrušil kvůli svým problémům s alkoholem evropskou tour, načež svým fanouškům v omluvném dopise ozřejmil všechny okolnosti a zároveň oznámil vydání tohoto alba.
Ať už je to track o tom, jak se chce po smrti proměnit v strom, aby mohla jeho vnoučata číst knihy vyrobené z něj, nebo naprosto upřímná zpověď mapující jeho problémy s alkoholem, Jonwaynovy texty jsou neuvěřitelně poutavé.
Pokud náhodou nedokážete plně porozumět anglicky rapovanému textu, zrovna toto album za vyhledání textů a začtení se do nich opravdu stojí. Výborné.
Lil Ugly Mane zní jako 150kilový černoch z devadesátých let Memphisu, ale není ani černý, ani tlustý a tento masterpiece vydal v roce 2012. Travis Miller, jak zní jeho občanské jméno, tvoří pod mnoha pseudonymy, ale právě Lil Ugly Mane je tím, pod kterým vydal nejvíce nahrávek a který se dočkal největšího uznání. A není divu.
Lil Ugly Mane je soběstačná jednotka – všech 18 tracků na albu si produkoval sám. Jeho persona zosobňuje nonstop flexujícího rapera, na čemž by nebylo nic neobvyklého, ale Mane dokáže chlubivé texty podat jako opravdu málokdo.
Nízko položený hlas a úderné, hravé punchliny tvoří naprosto unikátní projev. Když doplníte chytlavé beaty, máte před sebou jednoho z nejlepších undergroundových umělců současnosti. Po předchozím Jonwaynovi krásný kontrast.
Bez pochyb jedno z nejlepších rapových alb minulého roku. Vince Staples mezi svými blízkými kolegy z Odd Future vždy trochu vybočoval. Po dobrém Summertime '06 přišel se zvukem, který v rapu nemá obdoby. Deska je rapová vlastně jen tím, že na ní Vince rapuje.
Žádný Metro Boomin, TM88 ani Mike Will Made It. Big Fish Theory produkovali krom jiných frontman folkových Bon Iver, elektronické duo GTA nebo geniální Flume.
Staplesova druhá studiovka je vzrušující jízdou. Jeho velká ryba s neobvyklými produkcemi a sígrovským projevem rozvířila loňské rapové vody jako snad nikdo jiný. Jestli jste nějakým zázrakem ještě neslyšeli, napravte to co nejdříve.
4chan rapových alb, čistá energie a agresivita, JPEGMAFIA je v podstatě rapový pankáč. Stejně jako výše zmíněný Lil Ugly Mane si produkoval celé album a stejně jako MistaThugIsolation je Veteran výborné.
Lehce experimentální, ale přesto vcelku přístupné album hýří popkulturními narážkami, sarkastickými texty a vlastně vším mezi tím.
Na důkaz toho, jak moc je Peggy (jak si JPEGMAFIA říká) utržený z řetězu, stojí třeba song My Thoughts on Neogaf Dying, kde neustálým opakováním dává najevo, jak je mu jedno, že přestane fungovat nejznámější herní fórum NeoGAF poté, co byl jeho majitel obviněn ze sexuálního obtěžování.
Ačkoliv sem tam vrávorá na hranici až přílišné snahy být kontroverzní, Veteran je bláznivým výletem do duše interpreta, který to má prostě u prdele.
Internetový fenomén s kultem extrémně oddaných fanoušků nejspíš nemá v hudebním průmyslu obdoby. Kalifornské trio boří hranice mezi hip hopem, punkem, industriálním metalem a ... Ani detailní popis všech vlivů by nestačil k tomu, abych jejich zvuk nějak textově uchopil, a komu se to podaří, tomu smekám.
Jednoznačně nejznámější entita experimentálního hip hopu neunikla snad nikomu, kdo aktivně vyhledává novou a neokoukanou tvorbu. Ačkoliv ani zdaleka nepatří mezi to nejnáročnější na poslech, naprostá většina se k nim nevrátí, ale ti, kdo ano, se jich už nejspíš nikdy nevzdají.
The Money Store považuji za nejzdařilejší počin, ale pokud se i tak chcete trochu „přiblížit“ hip hopu, sáhněte po mixtapu Exmilitary.
Death Grips nezajímají jejich fanoušci, hudební labely a v podstatě nic, na čem lpí běžný interpret, aby si udržel svou popularitu. A i přesto – nebo právě díky tomu – jsou Death Grips opěvováni a milováni celou generací internetových brouzdalů. Včetně mě.
U posledního alba článku si dovolím udělat výjimku. Vlivy trapu jsou Lupeově páté studiovce naprosto zřejmé, ale i tak si ji sem dovolím zařadit. Vyskytují se totiž jen na některých tracích a i tak je pojal po svém a o žádnou generičnost tady nejde.
Lupe Fiasco je snad nejrozporuplnější raper, kterého znám. A Tetsuo & Youth je diamantem v jeho diskografii, kde najdeme i (bez přehánění) kusy hnoje.
Porno pro uši. Krásné koncepční album rozdělené na roční období. Poslechněte si přiloženou Mural a nechte se přesvědčit sami.
Seznam je založen čistě na mých preferencích, krom zmíněných desek jsou samozřejmě k dispozici také diskografie Kendricka Lamara, J. Colea, Run The Jewels, Earla Sweatshirta, Big K.R.I.T.a nebo Joeyho Bada$$e.
